Jak byste popsala nejzásadnější problémy krajského zdravotnictví?
Jsme jediný kraj, který nemá krajskou nemocnici. V našem 300 tisícovém kraji je 5 nemocnic, které poskytují podobné spektrum péče. Kraj zřizuje slepenec tří okresních nemocnic v polorozpadlých areálech. Žádná z těchto nemocnic nemá parametry krajské. Nemocnice mají obrovský vnitřní dluh a velikou ekonomickou ztrátu. Přístroje jsou zastaralé, budovy technicky nevyhovují. Odborné týmy se rozpadají, je kritický nedostatek sester.
Pracujete na vytvoření určité strategie pro rozvoj zdravotnictví v kraji. Co je základem této koncepce?
Právě se dokončuje velmi podrobná analýza stavu. Jestliže jsme si mysleli, že naše zdravotnictví je vystavěno na hliněných základech, analýza ukazuje, že základy jsou ještě chatrnější - z perníku. Z této analýzy pak vyplyne Strategie rozvoje zdravotnictví. Chceme ji rozpracovat do 3 verzí. První, na jejímž konci bude nová krajská nemocnice uprostřed regionu, bude obsahovat studii proveditelnosti stavby i analýzu možných zdrojů financování stavby. Předpokládá zlepšení dopravní obslužnosti v kraji a dobudování rychlostní komunikace napříč krajem. Nechceme-li, aby se zdravotnictví ještě více rozpadalo, není jiné cesty než postavit nemocnici novou. Čím déle budeme rozhodnutí o stavbě odkládat, tím déle budeme v úrovni péče zaostávat za ostatními kraji.
Druhou verzí bude zachování základních oborů v nemocnici v Sokolově a Chebu a rozšíření nemocnice v Karlových Varech na úroveň krajské. To lze po určitou dobu akceptovat, má to ale háček. Areál nemocnice v Karlových Varech je zastaralý, je prostorově omezený. Není uprostřed regionu. Kvalita péče v nemocnicích se základními obory se značně postupně snižovat, bude problém sehnat personál do těchto nemocnic.
Třetí, nejpesimističtější verzí, nicméně legitimní, bude zachování tří okresních nemocnic a nasmlouvání specializované a superspecializované péče v nemocnicích v Praze, Plzni a Ústí. Předpokládá posílení převozové služby, včetně letecké. Tím se ovšem staneme občany 2. kategorie závislými na péči v jiných krajích.
Tyto tři verze chceme v dubnu předložit jak odborné, tak laické veřejnosti. Chceme, aby z veřejné diskuze vyplynulo, jakou verzi si občané zvolí. Nejsem ochotná se smířit s tím, že to rozhodnou politici od stolu.
Nemocnice má vážné finančí problémy, pokud nezačne s úspornými kroky, bude muset kraj provoz dotovat. Už nyní se mluví až o 30 milionech z krajského rozpočtu. Je již výše dotace jasná?
Z ekonomické analýzy vyplývá, že vzhledem k tomu, že se výnosy od zdravotní pojišťovny snižují, rostou osobní a materiálové nálady, nelze předpokládat, že nemocnice nebude hospodařit se ztrátou. V této situaci máme jen dvě možnosti. Požadovat od kraje, aby ztráty dorovnával, nebo zefektivnit provozy. Myslím, že správná cesta je ta druhá. Nicméně je politicky velmi nepopulární. Občany i politiky bude nutné přesvědčit, že náš stát nemá na to mít nemocnici v každém okresním městě. Je potřeba lidem vysvětlit, že když popojedou o 20 kilometrů dál, mohou mít nemocnici novou, kvalitní, s dobrým vybavením. Proto je zbytečné bojovat za tu svoji malou a nevybavenou, která jim časem spadne na hlavu, protože nejsou peníze nejen na její vybavení, zaplacení kvalitních sester a lékařů, ale i na běžné opravy budov.
Jak se v krajské radě cítíte? Předpokládala jste, že jednání budou takto složitá?
Co se týká mých pocitů v radě, jsou kontroverzní. Při uzavírání koaliční dohody nám bylo slíbeno, že zdravotnictví bude čistě v naší gesci. Nyní narážím na to, že musím za každý (nám zdravotníkům logický a jasný) krok svádět vyčerpávající boj. Nemyslím si ale, že by mi kolegové házeli klacky pod nohy. Jde spíše o jejich neporozumění tak komplikované situace, jakou je stav našeho zdravotnictví.
Michaela Svobodová, www.Zdravi.Euro.cz