Narodil se 22. července 1928 v Praze, maturoval v roce 1947 v Ústí nad Labem na reálném gymnáziu. Promoval 15. prosince 1952 na Lékařské fakultě UK v Praze a nastoupil na III. interní kliniku VFN, kde pracoval až do poslední doby. Habilitoval 1. července 1963 prací „Metabolické tubulární syndromy“. Profesorem vnitřního lékařství byl jmenován k 1. lednu 1969. Byl členem ČSAV a v letech 1987–1989 předsedou Kolegia lékařských věd ČSAV. Od 1. října 1970 do 1. října 1990 přednostou III. interní kliniky tehdejší Fakulty všeobecného lékařství UK a.FN II.
Od roku 1985 byl děkanem FVL UK a i po listopadu 1989 byl akademickým senátem potvrzen ve funkci až do konce řádného funkčního období. Od roku 1980 byl 5 let prorektorem Univerzity Karlovy v Praze.
Významně se zasloužil o vznik gerontologie a geriatrie jako samostatného oboru, o realizaci vysokoškolského studia ošetřovatelství u nás a o vznik tzv. univerzit 3. věku. Získal mnoho ocenění akademických i státních, českých i zahraničních.
Profesor Vladimír Pacovský by především internistou. Byl dlouholetým předsedou České internistické společnosti ČLS JEP. Byl autorem moderní celostátní učebnice vnitřního lékařství. Prosazoval v podmínkách českého zdravotnictví koncepci diferencované péče od péče intenzivní, přes standardní až po následnou. Vychoval mnoho žáků, většinou široce zaměřených internistů, ale představitelů i dalších oborů – patří k nim nejen celá současná III. interní klinika 1. LF UK a VFN, ale i mnoho významných lékařů a přednostů jiných klinik, nemocnic a ústavů. V roce 2003 odešel pan profesor do důchodu. Na kliniku však docházel ještě poměrně nedávno každý týden.
V panu profesoru Vladimíru Pacovském ztrácí Univerzita Karlova, Všeobecná fakultní nemocnice a české vnitřní lékařství svého významného představitele a člověka, který zásadně ovlivnil rozvoj českého zdravotnictví a vysokého školství v posledním více než půlstoletí.
Smuteční rozloučení proběhne na přání pana profesora v rodinném kruhu.