Ztráta hlasu vyvolává v jedinci značnou úzkost či frustraci. Řešením je hlasová terapie

Co znamená ztráta hlasu?

Odborně se ztráta hlasu nazývá afonie. Projevuje se tím, že jedinec jí trpící není slyšet, jelikož buď vůbec není s to mluvit, vyráží ze sebe pouze chrapot, nebo komunikuje jen šeptem. Rozlišuje se tedy částečná, nebo úplná ztráta hlasu. Důvodem, proč postižená osoba nemluví, však může být i to, že se jí zdá, že její hlas zní podivně, a proto se rozhodne raději nemluvit vůbec. 

Afonie se může projevit u kohokoli, ale zvláště postihuje osoby, jež mají ve zvyku často zvyšovat hlas, aby je bylo slyšet. Nástup ztráty hlasu je buď pozvolný, nebo přichází náhle, záleží na příčině.  Uvádí se, že výskyt u žen je 8krát častější než u mužů.

Ztráta hlasu se pokládá za funkční poruchu řeči, z čehož vyplývá, že by měla mít původ v neurologické nebo psychologické příčině. Nejde tedy o fyzické postižení, jak se mnozí domnívají, ale na vině je psychosomatika. Znamená to, že onemocnění se projevuje fyzickými příznaky, ale nelze určit jasnou příčinu.

Bezhlasí se proto dělí na funkční a psychogenní ztrátu hlasu. Funkční afonie značí, že dotyčný má při snaze promluvit potíže s používáním hrtanu a bránice, přičemž se k tomu nezjistily žádné fyzické nebo neurologické důvody. Psychogenní afonie nastává poté, co jedinec prožije nějakou vysoce stresovou či traumatickou situaci. Známý je také typ aphonie clericorum, k níž dochází následkem poranění hrtanu či onemocnění postihující hrtan, jako je například rakovina hrtanu. 

Ztráta hlasu u dětí je většinou spojena s laryngitidou, tedy akutním zánětem hrtanu. Nemoc je vyvolána virovou či bakteriální infekcí a kromě ztráty hlasu se projevuje i chrapotem, bolestí v krku a záchvatem štěkavého kašle. Zbystřit by rodič měl kvůli možnému dušení v důsledku otoku hrtanu. To, co pomáhá na ztrátu hlasu a přidružené problémy, je užívání léků na zmírnění otoku.  [1, 2, 3, 4, 5]

Příčiny ztráty hlasu

Ztrátu hlasu může vyvolat hned několik jevů. Mezi nejčastější příčiny se obvykle řadí:

• onemocnění dýchacího systému (nachlazení, kašel, laryngitida, angína, alergie, rakovina hrdla, covid-19),
• přílišné namáhání hlasu,
• kouření a jiné toxiny (alkohol, ocet),
• strach či úzkost,
• stres,
• deprese. 

Ke ztrátě hlasu často dochází např. v důsledku nachlazení. To způsobí, že hrdlo se zanítí a pociťujete bolest v krku, následkem čehož začnou hlasivky otékat, což má vliv na jejich vibrace a tvorbu hlasu. Ve výsledku zní váš hlas pouze jako chrapot. Ke ztrátě hlasu může vést i alergie. Její vinou totiž mohou hlasivky otéct, dále je namáhá kašlání nebo dráždí postnasální kapání (hlen pronikne z nosu do krku). Hlen mohou vysušit také antihistaminika, což vadí kvůli tomu, že hlasivky potřebují vlhké prostředí a mohou se tím poškodit.

Hlas může být poškozen i vinou chirurgického zákroku, pakliže dojde k poranění nervů, jako je třeba nervus laryngeus recurrens. V případě rakoviny hrtanu a s ní souvisejícího operačního zákroku leckdy nastává úplná ztráta hlasu. 

Stejně jako tomu je při cvičení a posilovaných svalech, i ty zapojované do produkování řeči lze přetížit nebo poranit. Nadměrné užívání těchto svalů, např. při zpěvu, křiku, či nesprávná technika řeči (užívání vyššího nebo nižšího tónu, než je pro jedince přirozené) se mohou projevit afonií. 

Ztrátu hlasu může zapříčinit také kouření, cigaretový kouř totiž dráždí hlasivky, což může způsobit dlouhodobé komplikace s hlasem. Dle studií se navíc prokázalo, že kuřáci (ať už současní, či bývalí) jsou třikrát více ohroženi propuknutím poruchy hlasu než nekuřáci. Kromě toho existuje při kouření vyšší pravděpodobnost vzniku polypu (malý nenádorový výrůstek nacházející se na hlasivkách), kvůli němuž může pak hlas znít dýchavičně, chraptivě a v nižší tónině. 

Zároveň se zvyšuje riziko výskytu ztráty hlasu u některých typů povolání, jedná se o profesionální zpěváky či řečníky, učitele mluvící nahlas za účelem upoutání pozornosti svých studentů, pracující v továrnách či u strojů zvyšující hlas k přehlušení okolního lomozu či prodejce živící se telefonováním. [6, 7, 8, 9, 10]

Příznaky afonie

Nejnápadnějším příznakem je nemožnost mluvit či být druhými slyšen, i když se o to pokoušíte. Dalším zjevným projevem je náhlá ztráta hlasu či chrapot a šepot. Doprovodným znakem je ale také úzkost a stres. Ztráta možnosti komunikovat je pro jedince frustrující a zvlášť obtížně ji zvládají osoby, které hlas využívají každý den v práci. Člověk se může cítit izolován od zbytku společnosti, a tedy čím déle afonie trvá, tím se zpravidla stupňuje i úzkost. [10, 11, 12]

Diagnostika

Lékař se nejspíše bude zajímat o to, s jakými problémy hlasu se potýkáte a kdy začaly. Patrně vás také požádá, abyste mu popsali vaši každodenní hlasovou hygienu (jak hlas používáte), rovněž jestli se potíže objevují a zase mizí. Nemusíte se obávat, ačkoli nejste schopni mluvit, lékař jistě najde cestu, jak se s vámi dorozumět. Poté se bude snažit vyloučit jakoukoli infekci, kvůli čemuž vám pravděpodobně odebere stěry na mikrobiologické vyšetření. 

Zpravidla se dále přistupuje k důkladnému vyšetření hrtanu. Často se provádí rigidní laryngoskopie, což spočívá v tom, že lékař vám do úst vloží pevnou trubičku nebo endoskop a následně drží jazyk v klidu, aby měl prostor si hrtan prohlédnout.

Další možnou variantou je flexibilní laryngoskopie, při níž se používá pružná trubička, která se zavede nosem do zadní části krku. Posléze je možné, že vás lékař vyzve, abyste začali zpívat, mluvit či kašlat, což lékaři umožní prohlédnout si hrtan v akci. Domnívá-li se lékař, že by mohlo jít o nádor, pošle vás na vyšetření zobrazovacími metodami, jako je CT vyšetření. 

Pokud jde o afonii vzniklou bez zjevného důvodu, určuje se diagnóza se značnými obtížemi. Dle jedné studie tak stanovení diagnózy může probíhat od 9 do 32 týdnů, přičemž není výjimkou, že během tohoto procesu dojde k několika chybným diagnózám. Zároveň se v této souvislosti nabízí zmínit, že pakliže se porucha z jakýchkoli důvodů začne řešit později, dochází často k fixaci afonie, což léčebný proces podstatně ztěžuje. [13, 14, 15] 

Jak se nejrychleji zbavit ztráty hlasu?

Ztráta hlasu při nachlazení není nic vážného, k jejímu vyléčení postačí, když hlasu dopřejete dostatek času k zotavení. Radou, co na chrapot a ztrátu hlasu v takovém případě, je pít větší množství tekutin, přikládat teplé obklady, přestat kouřit či si pořídit léky proti bolesti. Co dělat při ztrátě hlasu je především na hlas netlačit a nesnažit se léčbu uspěchat, spíše by takové jednání vedlo k ještě drsnějšímu šepotu či chrapotu. Pokud je původcem bakteriální onemocnění, nasazují se antibiotika. 

Nicméně běžná léčba ztráty hlasu se řeší hlasovou terapií, která funguje jak na psychosomatické problémy, tak i na chřipku. V takovém případě vám lékař nejspíše doporučí obrátit se na logopeda. Daný terapeut pak uzpůsobí léčbu vašim potřebám. Léčba pomůže prostřednictvím dechových a hlasových cvičení hrtan rehabilitovat. Co se týče ztráty hlasu vyvolané emočním či psychickým stresem, zpravidla lékaři radí kombinaci psychiatrické léčby s logopedickou terapií. Dobrou zprávou podloženou studiemi je, že se tímto způsobem daří ztrátu hlasu úspěšně léčit a zcela se jí zbavit.

Co na ztrátu hlasu dále zabírá, je citronová voda nebo teplý nápoj, který obsahuje vodu, med a tymián. Přinejmenším lze tuto homeopatickou léčbu alespoň vyzkoušet a podpořit jí jiný druh léčby.  Pokud jde o ztrátu hlasu a babské rady, traduje se, že léčivou moc mají v tomto ohledu zábaly ze slézu okrouhlolistého. Do nálevu ze slézu se přimíchá ječná mouka, což vytvoří kaši. Vzniklá kaše se na plátýnku přiloží na noc ke krku a zaváže se šátkem. 

Také by hrdlu mělo prospět kloktadlo. Připravit jej lze jak z řepíku lékařského (na 0,5 litru vody 10 g řepíku, přičemž směs stačí povařit 10 minut), tak z šalvěje lékařské (5 g), máty peprné (10 g) a měsíčku lékařského (10 g). Směs těchto tří bylin se nasype do 1 litru vroucí vody, kde se nechá vyluhovat, a po vychladnutí se scedí. Osladit ji je posléze možné troškou medu. Řepík lékařský lze i inhalovat, a to tak, že do 0,5 l vroucí vody se nasypou 2 lžíce usušené směsi a chvíli se převaří, poté můžete přistoupit k inhalaci. [16, 17, 18, 19, 20, 21, 22]

Prevence

Jak už bylo řečeno, jedním z důvodů ztráty hlasu je jeho přílišné namáhání. Chránit hlas si však lze několikerými metodami. Zaprvé je dobré zkusit cvičit správné techniky dýchání, hrdlu prospěje zejména hluboké dýchání z hrudníku nebo bránice, dýchání se navíc zlepšuje obecně cvičením jakéhokoli druhu. 

Dále by bylo vhodné omezit alkohol, kouření a vystavení se dráždivým látkám. Také se doporučuje snížit frekvenci šeptání. Předcházet vysychání hrdla jde i kloktáním slané vody (2–3krát denně), průběžným hydratováním se během dne či vyvarováním se některým lékům. Všechny léky, ale zejména ty proti nachlazení či na alergii, by se proto měly konzultovat s lékařem. 

Užitečnou pomůckou, pokud vykonáváte povolání, při němž vás musí být dobře slyšet, je mikrofon. Pořízení si malého osobního mikrofonu může hlasivkám poskytnout potřebnou úlevu. Další alternativou je vyhýbat se rozsáhlejším konverzacím na hlučných místech. Rovněž je žádoucí regulovat své hlasové projevy během sportovních utkání, koncertů a jiných událostí, podporu je možné vyjádřit i jiným způsobem. [23, 24, 25]

Zdroje: my.clevelandclinic.org, topdoctors.co.uk, verywellhealth.com, webmd.com, stefajir.cz, christellaantoni.co.uk, terapie.cz, onhb.cz, svethomeopatie.cz, bylinkyprovsechny.cz, manual-cmp.cz