Hematom může být banální i velmi vážný problém. Záleží hlavně na jeho umístění

Co je to hematom?

Jako hematom (také haematom či haematoma) se označuje krevní výron uvnitř pacientova těla, kdy se krev vylije do prostoru mimo krevní cévy. Může se objevit prakticky kdekoliv, což zahrnuje dokonce i oblast mozku. Většinou se přitom jedná o malé modřiny, které se samy vstřebají, ale některé hematomy jsou velmi nebezpečné a mohou vést ke smrti pacienta.

Krev nahromaděná ve tkáních mimo cévy se částečně srazí, vytvoří polotuhou hmotu a může dráždit své okolí, což je důvodem vzniku lokálního zánětu. Postižené místo pak oteče a bývá bolestivé. V závislosti na lokalizaci a velikosti nicméně mohou mít jednotlivé hematomy různý vývoj a liší se samozřejmě také svou závažností nebo způsobem léčby.

Hematom lidé někdy laicky označují jako modřinu, ale toto pojmenování není úplně vhodné. O modřinách se totiž hovoří pouze ve spojitosti s barevnými skvrnami na pokožce, jejichž odstín postupně přechází od modrofialové přes hnědozelenou až po žlutavou. Existují ovšem i vnitřní hematomy, což jsou ohraničená ložiska krve nacházející se hlouběji v měkkých tkáních, které pouhým okem nejsme schopní zaznamenat. [1, 2, 3, 4]

Příčiny vzniku hematomu

Hematomy vznikají v důsledku narušení krevních cév, což se nejčastěji děje vlivem nějakého traumatu, jako je například úraz, sportovní zranění nebo chirurgický zákrok. Příčinou tedy bývá silný tlak či úder, ale na vině mohou být i fraktury kostí nebo třeba distorze kloubů. To pak vede k narušení či prasknutí cévy, odkud se krev vylije do okolí a způsobí zde vznik hematomu.

Krev se však může do extravaskulárního prostoru dostat také samovolně, tedy bez nějakého podnětu zvenčí. Na vině pak může být celá řada různých faktorů, kam patří například:

• některá infekční onemocnění,
• aneurysma – jde o ohraničené rozšíření tepny, k němuž dochází vlivem strukturálních změn v její stěně, nebo výduť některého dutého orgánu,
• nedostatek vitamínů – konkrétně jde například o vitamín C (potřebný pro tvorbu kolagenu) a vitamín K (potřebný pro tvorbu srážecích faktorů),
• antikoagulační léčba – tvorbu hematomů může mít na svědomí užívání léků na ředění krve, které slouží jako prevence ucpávání cév, přičemž jde například o kyselinu acetylsalicylovou, warfarin nebo heparin,
• užívání některých medikamentů – jedná se konkrétně o dlouhodobou aplikaci kortikoidů, které mají na svědomí ztenčení cévní stěny a vyšší náchylnost k poškození, ale problémy může způsobit také hormonální antikoncepce nebo užívání antidepresiv,
• vrozené poruchy srážlivosti krve – sem patří především hemofilie (geneticky podmíněné onemocnění, které má na svědomí narušenou srážlivost krve, projevuje se chorobnou krvácivostí a postihuje většinou mužské pohlaví, zatímco ženy bývají přenašečkami) nebo Von Willebrandova choroba,
• nedostatečné množství krevních destiček nebo jejich narušená funkce – k tomu dochází například u pacientů, kteří se potýkají s leukémií,
• další onemocnění – za vznik hematomu může být zodpovědný například břišní tyfus, skvrnitý tyfus, ebola (nemoci s krvácivými projevy), meningokoková meningitida, amyloidóza nebo Cushingův syndrom,
• jiné zdravotní potíže – například poruchy příjmu potravy (anorexie) nebo přísné diety.

Častý vznik modřin bez zjevné příčiny vždy signalizuje, že je s naším tělem něco v nepořádku, a proto byste danou situaci nikdy neměli podceňovat. Kromě toho je dobré všímat si podobných projevů také u ostatních, jelikož hematomy mohou být například jedním z viditelných projevů domácího násilí. [5, 6, 7, 8, 9]

Jak vypadá hematom?

Co se týče povrchového hematomu, který prosvítá skrze pacientovu pokožku, nejprve mívá charakteristické krvavě rudé nebo modrofialové zbarvení. To je způsobeno přítomností hemoglobinu, což je červené krevní barvivo, které se ovšem po nějakém čase začne rozkládat. Následně v postiženém místě vzniká zelený biliverdin a ten se pak mění na žlutý bilirubin.

Vlivem odbourávání hemoglobinu a rozpadu červených krvinek hematom během několika dní postupně změní barvu, a to nejprve na zelenavou a později na žlutohnědou. Nakonec by se měl zcela vstřebat a zmizet, tedy za předpokladu, že u pacienta nedošlo k nějakému závažnějšímu poškození okolních tkání, které by hojení dané podlitiny ztížilo.

Vývoj hematomu v čase nicméně může být specifický v závislosti na jeho přesné lokalizaci a závažnosti krvácení. Svou roli zde přitom samozřejmě hrají i místní anatomické a fyziologické podmínky, které se v různých částech pacientova organismu liší. Podle toho se pak samozřejmě liší také doba hojení a způsob, jakým je nutné situaci řešit. [10, 11, 12, 13]

Symptomy hematomu

Pokud přemýšlíte, jaké může mít hematom příznaky a podle čeho tento zdravotní problém poznáte, měli byste pamatovat na to, že projevy se mohou lišit v závislosti na jeho typu, velikosti a umístění. Mezi běžné příznaky povrchového hematomu se řadí například následující potíže:

• bolest v postižené oblasti,
• citlivost na dotek,
• vznik otoku,
• změna barvy kůže,
• vyšší teplota na zasaženém místě,
• omezená pohyblivost v dané oblasti.

Vnitřní hematomy pak samozřejmě bývají hůře rozpoznatelné. Každý člověk, který utrpěl nějaké vážné zranění, by měl proto vyhledat lékaře, jenž situaci zhodnotí a provede potřebná vyšetření. Zvláště závažný pak může být hematom na mozku, který mnohdy ohrožuje pacienta na životě. Pozor byste si měli dávat na následující varovné příznaky:

• silná, zhoršující se bolest hlavy,
• celková zmatenost,
• porucha vidění,
• ztráta sluchu,
• zvracení,
• motání hlavy,
• nezřetelná řeč,
• změna osobnosti (kolísání nálad),
• omezený pohyb na jedné straně těla,
• potíže s chůzí a časté padání,
• záchvaty či ztráta vědomí. [14, 15, 16, 17, 18]

Typy hematomu dle lokalizace

Lékaři dnes na základě umístění a příčiny rozlišují řadu různých druhů hematomu, z nichž některé představují poměrně banální záležitost, zatímco jiné mohou být velmi závažné. Na základě konkrétního místa výskytu pak hovoříme například o následujících obtížích:

• subdurální hematom – krevní výron mezi tvrdou plenou mozkovou a pavučnicí,
• epidurální hematom – krevní výron mezi lebkou a tvrdou plenou mozkovou,
• subarachnoidální hematom – krevní výron mezi pavučnicí a omozečnicí,
• intracerebrální hematom – krvácení přímo uvnitř mozku,
• intermuskulární hematom – hematom mezi svaly,
• intramuskulární hematom – hematom uvnitř svalu,
• brýlový hematom – symetrický hematom v oblasti obou očí,
• perichondrální hematom – hematom v uchu,
• perianální hematom – hematom v okolí řiti,
• subunguální hematom – hematom pod nehtem,
• retroaurikulární hematom – hematom za ušním boltcem, jenž při rychlém nástupu značí zlomeninu kloubu či větve mandibule, při pomalém může jít o frakturu v oblasti střední či zadní lebeční jamky,
• retroperitoneální hematom – hematom v prostoru mezi nástěnnou pobřišnicí a zadní břišní stěnou,
• hemoperitoneum – přítomnost krve v peritoneální dutině,
• septální hematom – hematom v oblasti nosu (přepážka mezi nosními dírkami),
• spinální epidurální hematom – hematom mezi výstelkou míchy a obratli,
• hemarthros – nitrokloubní hematom,
• hematomyelie – akutní krvácení do míšní tkáně,
• hemosalpinx – hematom ve vejcovodu,
• hematometra – hematom v děloze (nahromaděná menstruační krev v děložní dutině),
• hematokolpos – hematom v pochvě (nahromaděná menstruační krev v dutině pochvy),
• skrotální hematom – hematom v oblasti šourku,
• hemothorax – krev nahromaděná v pleurální dutině,
• hemoperikard – přítomnost krve v osrdečníku,
• hematom jater nebo hematom sleziny.

Velmi časté jsou například hematomy nitrosvalové, které patří k nejbolestivějším a bývají doprovázeny také otokem a zánětlivou reakcí. Hematom na noze nebo třeba hematom na ruce se objevuje například v důsledku sportovních úrazů nebo jiných fyzických aktivit. Poměrně často pak můžete zaregistrovat také hematom na konečcích prstů, který může způsobit ztrátu nehtu.

Přečtěte si také:

Ganglion není životu nebezpečný. Přesto dokáže člověka nepříjemně potrápit

Velké nebezpečí naopak představuje jakýkoliv hematom na hlavě, který mnohdy ohrožuje pacienty na životě. Patří sem samozřejmě hematom na skalpu, což je zevní poškození, které by nemělo ovlivnit mozek, ale také výše zmiňované problémy, jako je subdurální hematom, epidurální hematom, subarachnoidální hematom či intracerebrální hematom.

Poměrně častým problémem je pak i hematom v těhotenství, který se někdy označuje také jako subchoriální hematom (hematom pod placentou). V tomto případě dochází ke krvácení mezi stěnu dělohy a jeden z váčků (chorion), který obklopuje embryo uvnitř dělohy. To pak bývá důvodem krvácení v časném těhotenství. [19, 20, 21, 22, 23, 24]

Subdurální hematom

V tomto případě se jedná o druh traumatického poranění mozku, kdy se krev hromadí mezi tvrdou plenou mozkovou (dura mater) a pavučnicí (arachnoidea). Důvodem je typicky poranění hlavy při sportu, během autonehody nebo vlivem jakéhokoliv úderu, což způsobí roztržení krevních cév. U starších lidí a osob s vyšším sklonem ke krvácení přitom může být na vině i relativně lehké zranění.

Lékaři dnes rozlišují několik druhů těchto potíží. Akutní subdurální hematom obvykle vzniká krvácením přemosťujících žil a bývá doprovázen ložiskovým pohmožděním tkáně. Manifestuje se většinou během několika minut až hodin, nejpozději však jeden až dva dny po úrazu. Další variantou je pak subakutní subdurální hematom, jehož příznaky se objevují zhruba do 3 týdnů.

Jestliže se první symptomy dostaví teprve v horizontu několika týdnů až měsíců, hovoříme o chronickém subdurálním hematomu. V tomto případě probíhá krvácení pomalu či střídavě ustává, přičemž některé hematomy pak mohou pokračovat v růstu, zatímco jiné se zastaví. I takové ovšem mohou začít opětovně krvácet, a proto by lidé neměli danou situaci podceňovat.

Pokud jde o to, jaké má subdurální hematom příznaky, záleží samozřejmě na tom, o jakou konkrétní variantu se jedná. Obecně se ovšem pacienti mohou setkat například se zhoršujícími se bolestmi hlavy, ale trápí je také celková zmatenost, ospalost, nevolnost a zvracení, změny osobnosti, nezřetelná řeč, závratě, ztráta paměti nebo dezorientace.

Když krvácení i nadále pokračuje, tlak v pacientově mozku se postupně zvyšuje, což má na svědomí zhoršování některých symptomů. V takovém případě je možné pozorovat například:

• ochrnutí některých oblastí,
• záchvaty,
• dechové potíže,
• ztrátu vědomí a kóma.

Jelikož se příznaky subdurálního hematomu mohou objevit s poměrně velkým zpožděním (klidně až za několik týdnů či měsíců), je nutné po jakémkoliv poranění v oblasti hlavy podstoupit lékařské vyšetření. Pokud se skutečně potvrdí přítomnost subdurálního hematomu, přistupuje se obvykle k chirurgickému zákroku, který je známý jako dekompresní kraniotomie. [25, 26, 27, 28, 29]

Epidurální hematom

Jako epidurální nebo extradurální hematom se označuje krevní kolekce mezi tvrdou plenou mozkovou a kostmi lebky. Důvodem bývá nejčastěji tepenné krvácení, přičemž samotný epidurální hematom má většinou čočkovitý tvar. Objevuje se jako komplikace poranění hlavy a jeho přítomnost má na svědomí nárůst intrakraniálního tlaku, což zhoršuje prokrvení mozku.

Pokud jde o to, jaké má epidurální hematom příznaky, vždy záleží na jeho velikosti. Malý krevní výron nemusí být spojený s žádnými viditelnými projevy (asymptomatická varianta), zatímco ten větší se obvykle projevuje ložiskovými příznaky (výpadky mozkových funkcí), poruchami vědomí, parézou levé či pravé poloviny těla, anizokorií (rozdíl velikosti zornic) nebo třeba poruchami řeči.

Vznik epidurálního hematomu bývá spojený s krvácením z arteria meningea media, které se bez lékařského ošetření samo nezastaví, což pacienta ohrožuje na životě. Právě z toho důvodu je nutné okamžitě přistoupit k léčbě, která spočívá ve vytvoření otvoru do lebky nad místem hematomu, vypuštění nahromaděné krve a podvázání krvácející arterie. [30, 31, 32, 33]

Typy hematomu dle velikosti

Krevní výrony mohou mít různé rozměry, takže zatímco některé dosahují pouze velikosti milimetrů, jiné pokrývají poměrně velkou plochu pacientova těla. Nejmenší z nich jsou petechie, tedy drobná tečkovitá krvácení do kůže nebo sliznic, jejichž zbarvení se pohybuje od červené po fialovou. Objevit se mohou po celém těle a jejich velikost se pohybuje maximálně v řádech milimetrů.

K dalším typům se pak řadí sugilace, což jsou plošné krevní podlitiny zhruba o velikosti mince, nebo třeba ekchymóza, kterou je možné definovat jako ploché, skvrnkovité krevní výrony větší než 3 cm. Kromě toho se mohou u pacienta objevit také sufúze neboli rozsáhlejší krvácení do kůže či podkoží, která mnohdy vznikají v momentě, kdy drobnější krvácení splynou v jedno. Jako purpura se pak označují rozsáhlá a mnohočetná tečkovitá krvácení splývající dohromady. [34, 35, 36]

Diagnostika

Některé hematomy jsou viditelné pouhým okem, ale jiné se bohužel nedají tak snadno odhalit. V rámci diagnostiky lékaři provádějí fyzikální vyšetření, hodnotí pacientovu anamnézu a soustředí se především na klinické příznaky, které jejich stav doprovází. Dále je nutné posoudit užívaná léčiva, komorbidity, které by mohly vést ke vzniku hematomu, nebo jakákoliv nedávná poranění.

Kromě toho se při diagnostice využívají také různé zobrazovací metody, jako je například ultrazvukové vyšetření, rentgen, CT (počítačová tomografie) nebo magnetická rezonance. Díky tomu je možné přesněji určit velikost, lokalizaci a závažnost hematomu. Někdy navíc může lékař pacienta odeslat na krevní testy, s jejichž pomocí je možné zhodnotit srážlivost krve a další faktory. [37, 38, 39, 40]

Léčba hematomu

Způsob léčby hematomu se vždy odvíjí od toho, co tento problém způsobilo a jak závažný je aktuálně pacientův stav. V některých případech není nutné nasazovat žádnou terapii, jelikož tělo po čase krev vstřebá a hematom sám od sebe vymizí. Jindy však může hematom způsobit závažné zdravotní komplikace, což pacienta dokonce ohrožuje na životě.

Pokud zaznamenáte hematom pod kůží nebo třeba pod nehtem, pomoci může zvednutí poraněného místa nad úroveň srdce v kombinaci se studenými obklady, které urychlí stažení cév a zároveň zabrání výraznějšímu krvácení. Tlak aplikovaný na postižené místo pak může částečně zmenšit velikost a objem vznikající podlitiny. Postižené místo by zároveň mělo být v klidu, což urychlí hojení hematomu a rozklad krevního barviva.

Nejedná-li se o otevřenou ránu, v rámci terapie se mnohdy užívají také různé masti a krémy, které urychlují vstřebávání hematomu a zmírní bolest či otok. Lékaři pak mohou doporučit i různé léky proti bolesti, které utlumí pacientovy obtíže. Zároveň poradí, jakým medikamentům se vyhnout, aby nedošlo ke zhoršení problému (některé léky, jako je aspirin, totiž ředí krev).

Kromě toho pak může v některých případech pomoci také zvýšený přísun vitamínů C a K. Jsou-li na vině užívané medikamenty, lékař může doporučit omezené dávkování nebo změnu léků. Pokud rozvoj hematomu způsobilo jiné onemocnění nebo zdravotní problém, je nutné zaměřit se v první řadě na řešení těchto obtíží, což může pomoci také při léčbě hematomu.

Vnitřní hematomy pak někdy mohou vyžadovat chirurgickou drenáž a celkové odstranění krevního výronu, čímž lékaři zabrání utlačování okolních orgánů a tkání i rozvoji dalších zdravotních komplikací. K operačním zákrokům se mnohdy přistupuje u hematomů, které se nachází uvnitř lebky (například subdurální či epidurální hematom). [41, 42, 43, 44]

Zdroje: medicalnewstoday.com, verywellhealth.com, rxlist.com, medicinenet.com, my.clevelandclinic.org, healthline.com, britannica.com, merckmanuals.com, wikiskripta.eu, casopisvnitrnilekarstvi.cz, priznaky.vitalion.cz, stefajir.cz, lf.upol.cz, cs.medlicker.com, nzip.cz, sciencedirect.com