Prkotina i život ohrožující záležitost. V případě hematomu záleží na umístění

S tím, jak je hemoglobin postupně odbouráván, začne otok nejprve tmavnout a později dokonce zelenat.


S hematomy, respektive modřinami se setkal asi už každý. Přijít k nim lze relativně snadno, nejčastěji pak v souvislosti s nějakým úrazem či podobným incidentem. V naprosté většině případů se o nic závažného nejedná, existují nicméně i takové, jež mohou být v důsledku svého umístění velice nebezpečné.

Za hematom je označován výron krve, při němž dojde k poškození cévy a následnému úniku této krve do okolní tkáně. Může se vyskytnout v podstatě kdekoliv po těle a je často doprovázen výrazně zbarveným a nepříliš vzhledným otokem.

Toto zbarvení bývá zpočátku namodralé, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. Avšak s tím, jak je hemoglobin postupně odbouráván, začne otok nejprve tmavnout a později dokonce zelenat. Hemoglobin je nahrazován biliverdinem a následně bilirubinem, v důsledku čehož se postižené místo zbarví do žlutohnědého odstínu, aby poté začal otok za normálních okolností pozvolna zcela ustupovat.

Příčiny vzniku hematomu

Jak již bylo řečeno v samotném úvodu, hematom může vzniknout v důsledku nějakého traumatického poranění – což ostatně bývá i jeho nejčastější příčinou vzniku. Kromě toho se ale může objevit i zcela samovolně, respektive aniž by předtím došlo k jakémukoliv sebevětšímu podnětu zvenčí. V takových případech mohou být za původce krevních výronů označeny zejména:

  • takzvaná hemofilie, tedy vrozená či získaná porucha srážlivosti krve,
  • užívání nejrůznějších antitrombotik a dalších léků, jejichž úkolem je pomoci ředit krev
  • nedostatek vitamínů (zejména C a K)
  • porucha funkce kostní dřeně
  • meningokoková meningitida

Typy hematomu

Stejně jako existuje celá řada příčin vzniku hematomů, je potřeba zohlednit i jejich jednotlivé typy. V praxi se rozlišují především podle místa svého výskytu. Nejběžnější bývají hematomy nitrosvalové. Tento typ modřiny se řadí k nejbolestivějším, je doprovázen otokem a zánětlivou reakcí. Další oblastí lidského těla, kde poměrně často dochází ke vzniku hematomů, jsou konečky prstů. Je-li podlitina velká, může v krajním případě dojít i ke ztrátě celého nehtu.

O poznání závažnější jsou hematomy, které se vytvoří v dutině břišní. V takové situaci totiž mohou být doprovázeny krvácením postiženého orgánu potenciálně vedoucím k jeho poškození a ohrožení pacienta na životě.

Zdaleka nejnebezpečnější jsou však hematomy, k jejichž vzniku dojde v oblasti hlavy. Zde je nutné rozlišit celkem čtyři typy. Jedná se konkrétně o subdurální hematom, epidurálním hematom, hematom mozkový a v oblasti skalpu.

Subdurální hematom

Zatímco posledně jmenovaný není nic jiného než jen prostá a na omak dobře rozpoznatelná boule, v případě prvních tří je potřeba se mít obzvláště na pozoru. Při subdurálním hematomu jsou totiž narušeny přemosťující žíly, ze kterých krev vytéká do prostoru pod tvrdou plenu mozkovou. Takovýto hematom může být akutní, subakutní i chronický.

U akutního subdurálního hematomu k výše popsanému procesu dochází zpravidla jeden až dva dny po úrazu. V případě subakutního se tak děje nejčastěji po dobu do tří týdnů, kdežto u chronického to může být až v horizontu měsíců. Pakliže je léčba subdurálního hematomu zahájena včas, neměl by pacient utrpět žádné trvalé následky.

Epidurální hematom

Při epidurálním hematomu dochází k narušení celistvosti střední meningeální artérie, v důsledku čehož se krev dostane do takzvaného epidurálního prostoru, jenž se nachází mezi již zmíněnou tvrdou plenou mozkovou a lebkou. Nastane-li tato situace, může dojít k útlaku mozku. Takovýto typ hematomu je potřeba odstranit neurochirurgicky, a to bez ohledu na pacientův aktuální stav, neboť může být v jeho důsledku bezprostředně ohrožen na životě.

Mozkový hematom

A pokud jde o mozkový hematom, jeho nejčastější příčinou bývá vysoký krevní tlak v oblasti mozkového řečiště, případně aneurysma, tedy jakási cévní výduť, která v určitý okamžik praskne a způsobí výron krve do svého okolí. V závislosti na tom, jak moc velká tato prasklina je, se mohou lišit i samotné následky. Je-li malá, člověk má šanci na přežití, v případě větších, doprovázených masivnějším krvácením do mozku, je nicméně naděje v podstatě minimální.

Velikost hematomu

Krevní výrony mohou dosahovat nejrůznějších rozměrů. Nejmenším z nich je takzvaná petechie, která je charakteristická drobnými červenými tečkami. Druhým stupněm je ekchymóza – v jejím případě dosahuje hematom rozměrů několika centimetrů, zpravidla více než tří. O něco větší je sufúze, přičemž jako nejrozměrnější typ hematomu je označována purpura. Ta je opět charakteristická drobnými tečkami, ty se však tentokrát rozprostírají na o dost větší ploše.

Léčba hematomu

Způsob léčby hematomu se odvíjí od toho, jaká je jeho původní příčina. Pakliže se nejedná o důvody traumatického charakteru, tedy v důsledku nějakého úrazu apod., doporučí lékař nejčastěji omezení užívaných léků na ředění krve – pokud je to vzhledem k pacientově stavu možné, zvýšení příjmu vitamínů C a K, případně používání mastí s obsahem derivátů heparinu, které by měly pomoci hematom lépe vstřebat. Jedním takovým může být například gel Lioton 100 000. Zcela od věci určitě není ani chlazení postiženého místa studeným zábalem, případně čímkoliv jiným.

To je však řeč pouze o nitrosvalových typech hematomů. Co týče těch vnitřních, zde je potřeba přistupovat k poměrně odlišné metodě léčby. Jejich odstranění je o poznání komplikovanější (zpravidla je nutné je odsát), a proto si žádají i pečlivé a odborné vyšetření.


Prkotina i život ohrožující záležitost. V případě hematomu záleží na umístění

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top