Co je Praderův-Williho syndrom?
Praderův-Williho syndrom, který se označuje také jako PWS syndrom, patří mezi vzácné genetické poruchy. Pro toto onemocnění je typická nedostatečná funkce hypotalamu (mezimozek) a má negativní vliv také na řádný vývoj nervů. Projeví se zhruba u 0,003 až 0,01 % populace a stejnou měrou bývají postiženy dívky i chlapci. Na světě údajně v této chvíli žije asi 400 000 pacientů, kteří se s touto nemocí potýkají.
Vzácné onemocnění poprvé roku 1956 popsali švýcarští lékaři Andrea Prader, Heinrich Willi a Alexis Labhart, podle kterých je dnes syndrom také pojmenovaný. O dvacet pět let později byl lokalizován gen, který je za toto onemocnění zodpovědný, což značně zjednodušilo diagnostiku. V dnešní době je proto možné odhalit tuto poruchu pomocí genetického testování.
Příčiny vzniku PWS
Praderův-Williho syndrom je první popsanou poruchou, která je způsobena genetickým imprintingem. Příčinou je ztráta genové exprese v oblasti 15. chromozomu (15q11–13), který plod zdědí od svého otce. Důvodem může být:
- Mikrodelece – chybí kritická část otcovského 15. chromozomu (70 % případů)
- Uniparentální disomie – oba chromozomy číslo 15 dítě zdědilo od matky (25 % případů)
- Mutace v oblasti PWS/AS na chromozomu zděděném od otce (5 % případů)
- Translokace části 15. chromozomu (minimum popsaných případů)
Pravděpodobnost, že se genetická porucha objeví také u sourozence postiženého pacienta, závisí především na konkrétní příčině jeho onemocnění. Pokud u něj daná oblast 15. chromozomu zcela chybí, nebo se jedná o monoparentální disomii, riziko je poměrně malé. V případě chromozomální translokace je však 25% šance, že i další dítě bude postiženo touto poruchou, a u mutace v oblasti PWS/AS je to dokonce 50 %.
Jaké má Praderův-Williho syndrom příznaky?
Co se týče typických symptomů, u novorozenců se tato genetická porucha projevuje nevyvinutým sacím reflexem a oslabením svalstva (hypotonie). Další příznaky poté zahrnují třeba strabismus, neprospívání, velkou únavu, apatii či slabý pláč. V dětství jsou pacienti malého vzrůstu a jejich obličej získá jisté charakteristické rysy, jako jsou oči ve tvaru mandle, protáhlá hlava nebo pokleslé ústní koutky.
Praderův-Williho syndrom představuje nejčastější genetickou příčinu obezity. Nechutenství a nízký příjem potravy totiž u malých pacientů brzy vystřídá pocit neukojitelného hladu, který už nikdy zcela nezmizí. Příčinou tohoto problému je vysoká hladina ghrelinu, což je hormon zodpovědný za apetit, jenž stimuluje pocit hladu. Nezvladatelná touha po jídle následně vede k přejídání a obezitě.
Další typické příznaky:
- Opožděný motorický vývoj a vývoj řeči
- Malé ruce a chodidla
- Mírná mentální retardace
- Poruchy učení
- Hypogonadismus – snížená produkce gonadotropinu
- Snížená produkce pohlavních hormonů
- Pozdní nástup puberty a menší genitálie
- Absence sekundárních pohlavních znaků
- Skolióza
Pro pacienty, kteří trpí Prader-Williho syndromem, jsou charakteristické také poruchy chování. Může se u nich projevit tvrdohlavost, agresivita nebo výrazné lhaní a časté jsou také neovladatelné záchvaty vzteku, které obvykle souvisí s odpíráním jídla. Typické jsou také projevy OCD (obsedantně-kompulzivní porucha). Pacienti mívají problémy s neustále se opakujícími myšlenkami nebo hromaděním předmětů a neobvyklé není ani drobné sebepoškozování.
Možné komplikace
Hypogonadismus a obezita mohou pacientům s Prader-Williho syndromem způsobit vážné komplikace. Jedná se například o:
- Diabetes mellitus 2. typu
- Kardiovaskulární onemocnění
- Infarkt myokardu
- Neplodnost
- Osteoporóoza
- Spánková apnoe
Diagnostika
Podezření, že dítě trápí Praderův-Williho syndrom, lékař obvykle získá podle typických příznaků, které toto onemocnění doprovází. Stejně jako Angelmanův syndrom (způsobený poškozením 15. chromozomu od matky) je následně možné diagnózu Prader-Williho syndromu určit prostřednictvím analýzy DNA z krve pacienta.
Tuto genetickou poruchu je možné odhalit také již v průběhu těhotenství, a to konkrétně během genetického vyšetření plodové vody. To se však primárně používá pro zjišťování častějších diagnóz, jako je Downův či Edwardsův syndrom, a nález PWS je tak obvykle spíše náhodný.
Léčba Prader-Williho syndromu
Jelikož je Praderův-Williho syndrom důsledkem genetické poruchy, nedá se vyléčit. Existuje však celá řada možností, jak zmírnit typické příznaky a pacientům tak značně ulehčit jejich život. Důležitá je v tomto případě také včasná diagnóza, která pomůže rodičům, aby se na péči o dítě s Prader-Williho syndromem dobře připravili. Mohou tak dopředu zajistit jeho specifické potřeby a seznámit se s důležitými intervenčními službami.
K úspěšnému zvládnutí léčby je nutná spolupráce několika různých odborníků. U novorozenců, kteří mají problémy s příjmem potravy, se do žaludku zavádí speciální sonda. Tento problém by ovšem měl postupem času odeznít a dítě je poté možno krmit normálně z lahve. Pokud problémy i nadále přetrvávají, rodiče by se měli obrátit na dietetika. Terapie dále zahrnuje tyto body:
- Léčba obezity
- Léčba nízkého vzrůstu pacientů
- Léčba nedostatku pohlavních hormonů
- Prevence skoliózy
- Zvládnutí svalové slabosti
- Zvládnutí poruch chování
Hormonální terapie
Součástí medikamentózní léčby u pacientů s Prader-Williho syndromem je náhrada hormonů, které v jejich těle chybí. Dětem se ve formě denních podkožních injekcí podává růstový hormon, jenž dokáže významně urychlit jejich růst a má příznivý vliv také na abnormální tělesné složení. Snižuje množství podkožního tuku, dodává dítěti dostatek energie, a dokonce napomáhá také normálnímu vývoji obličeje.
Jelikož děti s Prader-Williho syndromem mají narušenou hormonální regulaci, typická je také snížená či zcela chybějící činnost jejich pohlavních žláz. Terapie proto spočívá v dodávání látek, které si tělo samo vyrobit neumí. Podávání pohlavních hormonů obvykle doporučí gynekolog či endokrinolog a musí být zahájeno v odpovídajícím věku. Dívkám se předepisuje estrogen a progesteron, zatímco u chlapců jsou to androgeny.
Dietetická doporučení
Mezi nejdůležitější části podpůrné léčby patří také sledování hmotnosti pacientů s Prader-Williho syndromem. Důležitá je především snaha rodičů a lékařů předejít příliš velkému váhovému příbytku, protože dítě se samo není schopné naučit omezit svůj příjem potravy. Lidé v jeho okolí by měli být seznámeni s jeho diagnózou a respektovat ji. Mezi další vhodná opatření patří:
- Důraz na pravidelné stravování
- Eliminace sladkých a vysoce kalorických pokrmů
- Větší porce ovoce a zeleniny
- Snížené porce škrobů
- Ukládání jídla mimo dosah a dohled dětí
- Pravidelné cvičení
Chirurgická léčba
V některých případech je nutné u pacientů s Prader-Williho syndromem přistoupit také k chirurgické léčbě. Může se jednat o tyto zákroky:
- Korekce skoliózy
- Operace nesestouplých varlat
- Odstranění nosní mandle a krčních mandlí
- Léčba komplikací obezity
- Léčba břišních příhod
Podpora pacientů s PWS
Vzhledem k emocionálním poruchám a sníženému intelektu by součástí léčby Prader-Williho syndromu vždy měla být také podpůrná psychologická terapie. Pacienty by si měl na starost vzít dětský psycholog či psychiatr, který jim pomůže vyrovnat se s nemocí a jejími projevy. Důležitá je také spolupráce se zkušenými pedagogy.
Díky pomoci rodičů, školy, lékařů a přátel mohou lidé s PWS vykonávat stejné činnosti jako jejich zdraví vrstevníci. Mohou studovat, věnovat se svým koníčkům, najít si zaměstnání a osamostatnit se. V České republice sdružuje rodiče a pacienty trpící Prader-Williho syndromem Občanské sdružení pro Prader-Willi syndrom.
