Chronické choroby jater a jaterní cirhóza

Moderní léčba dokáže zastavit či zpomalit nepříznivý průběh většiny chronických chorob jater. Řadě pacientů s pokročilou cirhózou jater může zachránit život transplantace, jejíž výsledky jsou vynikající.

Chronické choroby jater a jaterní cirhóza

Bohužel, některé nemoci jater si způsobíme sami nesprávným životním stylem. V případě jater je velmi nebezpečná nadměrná konzumace alkoholu. Alkoholická choroba jater je závažné onemocnění jater, jehož příčinou je dlouhodobé a pravidelné pití většího množství alkoholu. Denně konzumované množství alkoholu, které již může vyvolat alkoholickou chorobu jater, není nijak velké, průměrné hodnoty po přepočtení na absolutní alkohol jsou 35 gramů u žen a 70 gramů u mužů.

To odpovídá například jednomu až dvěma litrům piva či 0,7 litru vína. Citlivost jater k alkoholu je individuálně velmi odlišná, někomu se alkoholická choroba jater vyvine již po jednom až třech letech pravidelného pití, u jiného po pěti až deseti letech. Velmi rychle onemocnění postupuje u pacientů, kteří současně trpí jinou chorobou jater, např. virovou hepatitidou či metabolickým onemocněním jater. Alkoholická choroba jater je v naší zemi nejčastější příčinou jaterní cirhózy. Onemocnění postupuje od stadia ztukovění jater a chronického zánětu (steatózy a steatohepatitidy) přes nahrazování jaterních buněk vazivem (steatofibróza) až po konečné stadium – cirhózu.

Alkoholická choroba jater často probíhá mnoho let bezpříznakově a prvním příznakem může být závažná komplikace jaterní cirhózy (ikterus, ascites, krvácení). Jedinou účinnou léčbou je naprostá abstinence, přestane-li pacient pít v počátečních stadiích choroby, změny v játrech téměř vymizí. Pokročilá etylická jaterní cirhóza je léčitelná pouze transplantací jater, přístup k transplantaci však mají jen ti, kteří se závislosti na alkoholu zbavili a dlouhodobě abstinují ještě před transplantací.

Nealkoholická steatóza jater

Za civilizační chorobu jater je stále častěji v posledních letech označována nealkoholická steatóza jater (ztukovění). Ukládání tuků v játrech je zde podmíněno zvýšeným příjmem potravy, nadváhou a samozřejmě určitou predispozicí. Genetické faktory, které predisponují k nealkoholické steatóze jater, nebyly dosud přesně identifikovány. Z praxe však víme, že u některých pacientů se steatóza jater vyvíjí již při malé nadváze a u jiných nevadí ani nadváha značná. Klíčovým bodem ve vývoji steatózy jater je snížená citlivost tkání k inzulinu vyvolaná nadváhou.

Nealkoholická steatóza jater může být zcela bezpříznaková a bývá náhodným nálezem při ultrazvukovém vyšetření jater u obézních pacientů či diabetiků. Prostá steatóza játra zásadně nepoškozuje, ale až u čtvrtiny pacientů je spojena s chronickým zánětem, který po letech může vyústit v cirhózu – pak hovoříme o nealkoholické steatohepatitidě (NASH). Tito pacienti mají obvykle mírné až střední zvýšení jaterních enzymů.

Chronické choroby jater a jaterní cirhóza

V léčbě se zkouší řada preparátů, počínaje perorálními antidiabetiky přes léky snižující hladiny tuků a cholesterolu až po upravené žlučové kyseliny. Žádný z preparátů dosud neprokázal vysokou účinnost v léčbě NASH. Nejúčinnějším postupem tak zůstává redukce hmotnosti a dostatek pohybu, po kterých se opět zvýší citlivost tkání k inzulinu a zlepší se nález v játrech.

Metabolická onemocnění

K závažným chronickým chorobám jater, které bez odpovídající léčby mohou vést k jaterní cirhóze, patří tzv. metabolická či geneticky podmíněná onemocnění jater. Určitou zvláštností dvou nejčastějších metabolických chorob jater je jejich manifestace (první projevy) až v dospělém věku.
První zmíněnou chorobou je Wilsonova choroba, jinak též hepatolentikulární degenerace. Podstatou je mutace v genu pro přenašeč mědi z jaterních buněk do žluči. Měď se v játrech hromadí, působí toxicky, v játrech měď vyvolává chronický zánět a přeměnu v cirhózu. Wilsonova choroba se obvykle manifestuje mezi 15. až 20. rokem věku, kromě formy jaterní může mít i formu neurologickou či psychiatrickou, jelikož měď se ukládá i v mozku. Pro diagnózu svědčí snížená koncentrace mědi v krevním séru a zvýšená v moči, snížená je i koncentrace ceruloplasminu v séru, tj. bílkoviny přenášející měď.

Diagnózu Wilsonovy choroby je nutno potvrdit nálezem vysokého obsahu mědi ve vzorku jater získaném biopsií a přímým průkazem mutace příslušného genu. Wilsonova choroba se léčí penicilaminen, který vytvoří s mědí komplex rozpustný ve vodě, a ten se vyloučí močí, další možností je léčba solemi zinku, který vylučování mědi nezvýší, ale v játrech snižuje její toxicitu.

Druhou metabolickou chorobou jater je hereditární hemochromatóza. Její podstatou je zvýšené vstřebávání železa ve střevě, vylučování je ale nezměněno. Železo se z organismu vylučuje pouze krvácením a olupováním střevních buněk. Choroba se obvykle manifestuje u mužů po 40. roce věku postižením jater a cukrovkou, železo se totiž ukládá i ve slinivce.

Ženy, i když mají mutaci příslušného genu, nejsou chorobou postiženy, jelikož ztrácejí pravidelně krev při menstruaci. Pro diagnózu hereditární hemochromatózy svědčí vysoký obsah železa v séru, volného i zásobního. Potvrzením diagnózy je zvýšený obsah železa v játrech a průkaz mutace příslušného genu. Hereditární hemochromatóza zůstala jediným onemocněním, které se dodnes léčí pravidelným pouštěním žilou (venepunkcemi), obvykle se odebírá asi 500 ml krve jednou za měsíc.

Nejde o samostatnou chorobu

Na jaterní cirhózu dnes nepohlížíme jako na samostatnou chorobu, ale jako na konečné stadium výše popsaných chronických onemocnění jater. Lidové označení cirhózy „tvrdá játra“ vystihuje podstatu, většina jaterních buněk již je nahrazena tvrdým vazivem. Játra proto neplní své metabolické funkce, vázne syntéza bílkovin a srážecích (koagulačních) faktorů, vázne vylučování bilirubinu. Cirhotická játra jsou překážkou průtoku krve, krev přitékající ze střeva se hromadí ve vrátnici (portální žíle).

Přetlak krve v portální žíle (portální hypertenze) nutí krev obtékat játra žílami jícnu a žaludku, kde se tvoří nebezpečné varixy. Krev, která neprošla játry, není zbavena toxických sloučenin, které produkují střevní bakterie, a může negativně ovlivnit činnost mozku. Mezi závažné komplikace jaterní cirhózy proto patří ikterus, ascites, krvácení z varixů a jaterní encefalopatie či kóma.

S pokročilou jaterní cirhózou je spojen i tzv. hepatorenální syndrom, tj. selhání ledvin při jaterní cirhóze. Mortalita pacientů s komplikacemi jaterní cirhózy je vysoká, činí přibližně 50 % do roka. Změnit jejich nepříznivou prognózu lze jen transplantací jater, transplantaci nemohou podstoupit pacienti se závažným onemocněním jiného orgánu než jater či ledvin, další podmínkou je včasné odeslání do transplantačního centra, neboť čekání na vhodného dárce orgánu může trvat několik měsíců.

Doporučení, jak si chránit svá játra

Dodržovat střídmost v pití alkoholu, zejména nepít alkohol pravidelně, vyvarovat se rizikových aktivit z hlediska přenosu viru hepatitidy B a C, nelitovat peněz za očkování proti viru hepatitidy A a B, zbavit se nadváhy a nekouřit, užívat léky přesně podle doporučení lékaře a volně prodejné léky podle doporučení v příbalovém letáku.


O autorovi: MUDr. Jan Šperl, CSc., klinika hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

Chronické choroby jater a jaterní cirhóza
Ohodnoťte tento článek!
3.8 (75%) 4 hlas/ů