Elektrokardiografie (EKG)
Elektrokardiografie představuje základní neinvazivní vyšetřovací metodu v kardiologii. Je založena na snímání elektrické aktivity srdečního svalu pomocí přístroje zvaného elektrokardiograf.
Každý stah srdečního svalu je doprovázen vznikem slabého elektrického napětí, které se šíří až na povrch těla, kde je možné jej monitorovat pomocí elektrod -EKG svodů. Obvykle se ke snímání srdeční aktivity užívá dvanácti svodů, které registrují elektrickou aktivitu z různých míst na těle (hrudník, končetiny). Výstupem je grafický záznam – elektrokardiogram zachycující průběh srdečního cyklu.
Elektrokardiogram
EKG křivka zobrazuje výchylky (vlny, kmity) ze základní izoelektrické linie. Základem je zápis průběhu jednoho srdečního cyklu, kde vlna P odpovídá stahu (depolarizaci) síní, komplex QRS stahu komor, vlna T návratu komor do původního stavu (repolarizaci). Někdy bývá patrna ještě vlna U, odpovídající repolarizaci některých částí převodního srdečního systému.
Na záznamu se hodnotí tvary vln a kmitů, jejich výška a vzdálenost. Tak je možné jednoduchým způsobem zjistit některé srdeční poruchy.
Abnormální průběh křivky může poukazovat na různé chorobné stavy: ischemické změny (angina pectoris, infarkt myokardu), poruchy srdečního rytmu (arytmie – tachykardie, bradykardie, fibrilace síní či komor, blokády převodního systému a další), srdeční selhání, zánět srdečního svalu (myokarditida, perikarditida), chlopňové vady, zvětšení srdečních komor (hypertrofie) či změny provázející onemocnění štítné žlázy.
Elektrokardiogram se provádí jako preventivní vyšetření po čtyřicátém roce života. Lékař jej také může doporučit, pokud máte následující symptomy: bolest na hrudi, pocity bušení srdce nebo nepravidelného rytmu, dechové problémy, pocity únavy a slabosti, nebo pokud poslechem (pomocí fonendoskopu) zjistí neobvyklé zvukové fenomény (šelesty).
EKG vyšetření je bezbolestné, bezpečné a trvá kolem deseti minut. Někdy je také třeba sledovat srdeční aktivitu po delší časový úsek, například pro zjištění poruch srdečního rytmu. Pro tyto účely se využívá Holterovo monitorování. Při Holterově monitorování se jedná o čtyřiadvacetihodinové sledování EKG záznamu pacienta při jeho běžné činnosti. Vyšetřovaný má během této doby připevněné jednu až dvě elektrody, křivka EKG se zaznamenává na magnetickou pásku a celý záznam je poté vyhodnocen počítačem.
Elektroence falogra fie (EEG)
Elektroencefalografie je neurofyziologické vyšetření zaznamenávající elektrickou aktivitu (bioelektrické potenciály) různých částí mozku. Činnost mozku (myšlení, rozhodování, paměťové procesy atd.) je zprostředkována přenosem nervových vzruchů mezi jednotlivými nervovými buňkami.
To je provázeno změnami elektrického napětí, které je možno registrovat pomocí elektrod umístěných na povrchu lebky. Signály z elektrod jsou přenášeny do elektroencefalografu, který je zpracovává a následně kreslí na papír nebo na obrazovku EEG křivku. Vyšetření se používá k diagnostice mozkového postižení – epilepsie, spánkových poruch, poruch vědomí, nádorů, poranění mozku a podobně.
Na EEG záznamu nalezneme přítomnost základních čtyř rytmů o různé frekvenci, odpovídající druhu mozkové činnosti: alfa, beta, delta a theta. Alfa je aktivita o frekvenci 8–13 Hz, která převažuje při zavřených očích a relaxaci. Beta odpovídá frekvenci 14–30 Hz a převládá při otevřených očích, soustředění a kognitivní činnosti. Theta (4–7 Hz) a delta (0,5–3 Hz) se objevují zejména během hlubokého spánku.
Elektroencefalografické vyšetření se provádí vleže, tedy v klidovém stavu. Pacientovi je na hlavu upevněna speciální čepice s elektrodami, na které je nanesen vodivý gel, a na základě pokynů lékaře nebo sestry se postupně zaznamenává mozková aktivita při otevřených a zavřených očích, za hlubokého dýchání a při fotostimulaci (světelnými záblesky). Běžné vyšetření trvá dvacet až třicet minut. Na vyšetření není potřeba zvláštní příprava, je nebolestivé a bezpečné.