Úrazy, léčba a prevence

Úrazy představují zpravidla poranění vysokoenergetická a tomu odpovídá i závažnost poranění. Dost často jsou součástí takzvaných polytraumat, která představují poranění dvou a více orgánových soustav, z nichž alespoň jedno je ohrožující na životě.

Úrazy, léčba a prevence

Uvedené skutečnosti napovídá společenská složitost a náročnost léčby těchto poranění. Navzdory pokrokům v moderní traumatologii tyto úrazy stále příliš dosti často zanechávají trvalé následky ve formě omezení hybnosti poraněné končetiny či ochrnutí v případě poranění páteře. Prevence těchto poranění je obtížná, spočívá v dodržování doporučených zásad a doporučení pro tu či onu aktivitu, zejména sportovní.

Možnosti léčby

Léčba těchto poranění jako součásti polytraumat dnes probíhá v zařízeních majících statut traumacenter v kontextu s transportem záchrannou službou. Pokud se jedná o izolované poranění, je potřeba co nejdříve vyhledat lékařské ošetření v zařízení, které má s léčbou úrazů dostatečné zkušenosti, a prognóza těchto úrazů zpravidla závisí na časnosti léčby. Obecně s postupujícím vývojem v anesteziologii a se stále větší šetrností anestezie se více a více prosazuje operační léčba úrazů a časná rehabilitace. Dlouhodobé vyřazení například končetiny z pohybu sádrovou fixací vede ke vzniku imobilizační nemoci – osteoporóze (řídnutí kostí), atrofii svalů vedoucí ke snížení svalové síly a rozsahu pohybu a k zániku proprioceptorů (čidla regulující svalovou sílu a plynulost pohybu).

Dlouhodobá imobilizační léčba pak v podstatě prohlubuje stav vymezený úrazem, navíc pokud se jedná o zátěžové končetiny, pacient je po určitou dobu po úrazu upoután na lůžko, což je spojeno s riziky vzniku proleženin, žilní trombózy (ucpání hlubokých žil dolních končetin krevní sraženinou), embolií (vmetením sraženiny do plic) a zápalu plic. Po zhojení zlomenin bývá nutná náročná, dlouhodobá rehabilitace.

Souhrnem lze tedy říci, že každý závažnější úraz, byť dobře a včas léčený, s sebou přináší poúrazové následky, například vznik bolestivé poúrazové artrózy kloubu či takzvané artrofibrózy, tedy procesu vedoucího ke ztuhnutí a zmenšení rozsahu pohybu kloubu.

Poškození pohybového aparátu

U úrazů pohybového aparátu podmíněných jsou častá poškození zejména poranění kolenního kloubu, ramenního kloubu a poranění Achillovy šlachy. Všechna tato poranění jsou typická pro střední či mladší věk a mají společného jmenovatele – sportovní aktivitu.

Nejčastěji poraněný kloub bývá koleno. Kolenní kloub je kloub zátěžový, to znamená, že na něm spočívá váha těla. Jako takový je zpevněn takzvanými dynamickými stabilizátory, kolemkloubními svaly a statickými stabilizátory – vnitřním a vnějším postranním vazem, dále se jedná o přední a zadní vaz křížový. Váhu těla v kloubu pomáhají přenášet chrupavčité destičky – menisky. Při nevhodném pohybu, pádu či špatném došlápnutí dochází k prolomení kolene dovnitř či zevně nebo navíc rotačnímu násilí a pak může dojít k anatomickému poškození těchto stabilizátorů či menisků. Léčba těchto poranění je v dnešní době výhradně miniinvazivní endoskopickou metodou – artroskopií, která jednak poskytne přesnou diagnózu lékaři a umožní mu cíleně ošetřit poraněnou strukturu, jednak pacientovi poskytne velký komfort spočívající v minimální bolestivosti a krátké době hospitalizace. Výkon lze provádět i ambulantně.

Úrazy a jejich prevence

Co se týká prevence úrazů, pak zejména pečlivé zahřátí organismu před sportovní aktivitou je nutností. Pokud je vhodně veden i silový trénink, tedy cvičení 1x až 2x týdně v posilovně s lehkými vahami, dochází přiměřeným způsobem ke zpevnění jak dynamických stabilizátorů – svalů, tak i statických stabilizátorů – vazů a významně se snižuje výskyt těchto poranění.

Poranění ramene vzniká většinou z chronického přetěžování. Zde je principem otěr kolemkloubních svalů a šlach o kostěné struktury v úzkém prostoru. Následně dochází k otoku, bolestivosti a omezení pohybu, v konečném stadiu pak i ke klidovým nočním bolestem. Léčba je opět ve velké většině případů artroskopická, operace ramene se však provádějí na specializovaných pracovištích. Prevence je obtížnější, protože poškození ramen souvisí zejména s jednostranným zatěžováním pohybového aparátu, opět zde platí zlaté pravidlo rozcvičení se před sportovní aktivitou.

Poranění Achillovy šlachy Tímto poraněním jsou nejvíce postiženi lidé mezi třicátým a čtyřicátým rokem věku, nejčastěji se jedná o bývalé sportovce, kteří se vracejí ke své aktivitě. Při nepřiměřeném zatěžování dochází k postupnému rozvlákňování struktur Achillovy šlachy, následně k jejímu přetržení, které se projevuje silnou bolestivostí, otokem a nemožností se postavit na špičku nohy. V drtivé většině případů je poranění nutné operovat ať již zavřeně či otevřeně. Při poranění těsně nad patní kostí je zavřený miniinvazivní postup zpravidla nemožný. Co se týká prevence, zde je nutné opět zdůraznit nutnost rozcvičení se a postupný, nikoli skokový návrat ke sportovním aktivitám.


O autorovi: MUDr. Václav Panáček, foto: shutterstock.com

Ohodnoťte tento článek!