Hepatitida je nejčastější příčinou rakoviny jater. Jak se přenáší?

Co je hepatitida?

Hepatitida je zánět jater, který bývá nejčastěji způsoben virovou infekcí (virové hepatitidy). Lidé tento pojem často zaměňují s termínem žloutenka, ale ve skutečnosti se nejedná o synonyma. Žloutenka je totiž pouze jedním z hlavních symptomů hepatitidy.

Existuje pět hlavních kmenů hepatitidy, které se označují jako A, B, C, D a E. Ty se liší způsobem přenosu, závažností onemocnění a možnostmi prevence. Zejména hepatitidy B a C jsou nejčastější příčinou jaterní cirhózy a rakoviny jater. Některým však lze předejít očkováním.

Další méně běžnou příčinou může být i autoimunitní hepatitida, která se rozvíjí jako sekundární důsledek užívání některých léků, alkoholu, drog, toxinů a podobně. Autoimunitní hepatitida vzniká tehdy, vytváří-li tělo protilátky proti jaterní tkáni. [1, 2, 3, 4]

Hepatitida A

Hepatitida A se lidově nazývá nemoc špinavých rukou. Tato infekce, způsobená virem hepatitidy A (HAV), se šíří zejména v zemích se sníženým hygienickým standardem a nedostatečnými zdroji pitné vody. Ročně touto nemocí ve světě onemocní přibližně 1,4 milionu lidí.

V České republice se tento typ vyskytuje jen minimálně, riziko nákazy bývá nejvyšší při návštěvě exotických zemí. Hepatitida A zpravidla nepřechází do chronického stádia, ale u oslabených osob může způsobit komplikace. Její inkubační doba je 14 až 50 dní.

Hepatitida A: přenos a šíření

Infekční hepatitida A je akutní krátkodobé onemocnění. Šíří se tzv. oro-fekální cestou, neboli konzumací potravin či vody, které jsou kontaminované stolicí nakaženého člověka. K přenosu tak může dojít prostřednictvím infikovaných potravin, předmětů, kontaminované vody a podobně. Nejvíce se šíří v dětských kolektivech. Virus se krví dostává do jater, kde způsobuje zánět. [5, 6, 7]

Hepatitida B

Tato hepatitida je další typ akutní virové infekce, ale mívá závažnější následky. Je totiž příčinou asi 80 % všech případů rakoviny jater a má na svědomí více cirhóz než alkohol. U nejtěžších případů tento typ hepatitidy může způsobit chronické poškození a selhání jater i smrt.

Pokud se dotyčný nevyléčí úplně (přibližně 1 z 10), stává se chronickým přenašečem. Rizikoví jsou zejména novorozenci, u kterých v 90 % případů dochází k rozvoji chronické infekce. Inkubační doba žloutenky typu B je 40 až 180 dní.

Hepatitida B: přenos a šíření

Hepatitida B se šíří krví a tělesnými tekutinami nakaženého člověka (spermatem, vaginálním sekretem a slinami). Přenáší se tedy nejčastěji pohlavním stykem, z matky na dítě či infikovanými jehlami. Virus může v zaschlé krvi přetrvávat i po dobu několika týdnů. [7, 8, 9]

Hepatitida C

Hepatitida C se šíří krví a například v USA patří mezi krví nejčastější přenosné virové infekce. Na rozdíl od hepatitidy A a B proti ní neexistuje očkování, ale je vyléčitelná. Léčba však bývá zdlouhavá a nepříjemná. Tento typ žloutenky často přechází do chronické formy a bývá nejčastějším důvodem transplantace jater.

Hepatitida C: přenos a šíření

Žloutenka typu C se přenáší zejména mezi narkomany používáním společných jehel, případně kontaminovanými předměty, jako je piercing. Dále se infekce může šířit při pohlavním styku nebo jiných aktivitách, dojde-li k poranění tkáně. Riziku jsou vystaveni také zdravotníci při používání jehel. [10, 11, 12]

Hepatitida D a E

Žloutenka typu D přestavuje vzácnou formu hepatitidy, která se vyskytuje pouze v přítomnosti infekce virem žloutenky typu B. Způsobuje zánět jater jako ostatní kmeny, ale není možné se jí nakazit bez existující infekce hepatitidou B.

Hepatitida E se přenáší vodou nebo potravinami jako hepatitida A a vyskytuje se především v oblastech se znečištěnou vodou, zpravidla v důsledku fekálií. Podobně jako žloutenka typu A bývá akutní a nebývá smrtelná. Nebezpečná však může být pro těhotné ženy. [13, 14, 15]

Autoimunitní hepatitida

Autoimunitní hepatitida většinou představuje chronickou hepatitidu, která vede k progresivnímu poškození jater. Bývá důsledkem užívání alkoholu, drog, léků a podobně. Někdy se může objevit spolu s jinými autoimunitními onemocněními, jako je například diabetes 1. typu, ulcerózní kolitida a Sjögrenův syndrom. Nejčastěji se nemoc léčí kortikosteroidy. [16, 17]

Hepatitida A, B, C, D, E: příznaky

Mnoho nakažených pacientů hepatitidou má pouze minimální potíže a někdy má i bezpříznakový průběh. Příznaky mohou připomínat chřipku, a z toho důvodu často nejsou přisuzovány hepatitidě.

Pokud jedinci žijí s chronickou formou hepatitidy B nebo C, nemusí zaznamenat žádné příznaky, dokud nedojde k poškození funkce jater. Hepatitida B může u některých jedinců přetrvávat několik týdnů a dokonce i měsíců. Příznaky, které se mohou u hepatitidy objevit, jsou především následující:

• únava,
• nechutenství,
• příznaky podobné chřipce,
• nevolnost a zvracení,
• průjem,
• žloutenka (zažloutnutí bělma očí a kůže),
• bolest břicha (v pravém horním rohu),
• otok břicha v důsledku zadržování tekutin. [18, 19, 20, 21]

Léčba hepatitidy A, B, C, D, E

Aby se zabránilo infekci, je nutné podstoupit očkování, zejména proti nebezpečné hepatitidě B. Prozatím totiž neexistuje žádná účinná terapie specificky určená proti těmto virům. Léčba se tudíž zaměřuje na zmírnění příznaků a prevenci dalšího poškození jater.

Terapie sestává především z předepsaného režimu a diety (hodně ovoce a zeleniny a minimum tuku). Pacienti stráví přibližně dva týdny na infekčním oddělení, ale u těžšího průběhu nebo výskytu komplikací bývá hospitalizace delší.

Akutní fáze onemocnění (zejména v případě hepatitidy A a E) zpravidla sama odezní. Chronická fáze nemoci obvykle vyžaduje léčbu antivirotiky, případně dalšími léky. [22, 23, 24]

Očkování proti hepatitidě A a B

V současné době existuje očkování pouze proti typu hepatitidy A a B, přičemž B vás chrání i před hepatitidou D. Doposud však bohužel nebyla vyvinuta vakcína proti hepatitidě typu C a E. Očkování proti žloutence typu B je součástí hexavakcíny, jejíž první dávku v ČR dostávají děti již ve věku 3 měsíců zcela zdarma.

Očkování proti hepatitidě A je u nás nepovinné a doporučuje se především při cestování do exotických zemí se zvýšeným výskytem tohoto viru. U dětí je možné provést očkování proti žloutence A po dosažení 12. měsíce věku. Není však hrazené pojišťovnou. Kromě toho existuje také kombinovaná vakcína pro mladistvé a dospělé. Vakcína se aplikuje do svalu v horní části paže. [25, 26]

Zdroje: nzip.cz, ikem.cz, who.int, drruzkova.cz, healthline.com, hopkinsmedicine.org, vzp.cz, nhs.com, labtestsonline.cz