S narůstajícím počtem nemocných se profesionální ochranné prostředky staly nedostatkovým zbožím. A tak se v době, kdy je zakázané opouštět domov bez zakrytého nosu a úst, stala celostátním hitem domácí výroba roušek. Názory na to, jakou ochranu dokáží lidem poskytnout, se ale podstatně liší. Kde je tedy pravda? Dokáže být rouška z bavlněného materiálu stejně nápomocná jako ta chirurgická? A jak se o tyto pomůcky správně starat?
Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě. Heslo,
které se společně s domácí výrobou těchto ochranných pomůcek stalo jedním
ze symbolů solidarity a ohleduplnosti při boji s novým typem koronaviru,
dnes pravděpodobně už slyšel každý z vás. Do jaké míry se ale zakládá na
pravdě? Dokáže bavlněná rouška skutečně ochránit před nákazou?
Roušky mají své limity
V první řadě je nutné si uvědomit, že rouška se
v žádném případě nerovná stoprocentní ochraně. Zcela zamezit nákaze mohou
jen respirátory FFP3, které mají tu vlastnost, že nepropouštějí bakterie
ani viry. Těch je ale momentálně v Česku akutní nedostatek, chybí dokonce
i zdravotníkům, kteří se s nemocnými dostávají denně do styku a jsou tak
infekcí ohroženi nejvíce.
Roušky jsou oproti respirátorům vybaveným nanofiltrací tvořeny poměrně řídkou tkaninou, která virové částice neumožňuje zcela odfiltrovat, jedinec je tak může vdechnout i přes ochrannou vrstvu.
Přestože neposkytují dostatečnou ochranu, nelze význam
roušek zcela zanedbávat. Jejich nejpozitivnější vlastnost totiž je, že zamezují
rozšíření infekčních kapének od nemocného do širokého okolí – tedy primárně do
vzduchu. Jednoduše řečeno, pokud ji na sobě bude mít jedinec, který je
nakažený, výrazně to sníží pravděpodobnost, že mluvením, dýcháním či
kašláním infikuje ostatní. Rouška navíc částečně chrání i svého nositele.
Jak už jistě víte, onemocnění COVID-19 představuje nebezpečí již v inkubační době, během které je nemocný pro své okolí nejvíce infekční. Paradoxně o infekci ale zpravidla neví, protože se u něj (zatím) neprojevují žádné příznaky. Tím, že si každý člověk preventivně nasadí ochrannou roušku (či jinou ochranu nosu a úst), se pak riziko přenosu výrazně snižuje. Jakákoli ochrana je totiž lepší než žádná!
Účinnost roušky se navíc znatelně zvyšuje, pokud společně
s ní člověk nosí i ochranné brýle, které zabraňují kontaktu
infikovaných kapének se spojivkami.
Po domácku vyrobené roušky
Pokud jste se i vy rozhodli nečekat na slíbenou zásobu respirátorů FFP2 (méně účinné než respirátory FFP3), které každému občanovi slibuje vláda, a pustili se do výroby roušek sami, určitě se vám bude hodit pár tipů. Na internetu samozřejmě koluje spousta návodů, které dopodrobna popisují jednotlivé postupy při šití. Pokud si tyto návody člověk projde, zjistí, že ochranu nosu a úst si lze „spíchnout“ i bez použití šicího stroje, a navíc existuje více různých střihů, které lze k obličeji uvázat gumičkami i provázky.
Jakou používáte ochranu nosu a úst?
Bez ohledu na postup výroby je ale nutné zvážit obecná kritéria, která by každá rouška měla splňovat. Důležitý je především materiál, ze kterého je vyrobena. Jeho správná volba zajistí účinnou schopnost filtrace i prodyšnost. Podstatná je ale rovněž možnost sterilizace a v neposlední řadě správné používání roušky.
Volba materiálu
Jak už zaznělo výše, vhodný materiál hraje při výrobě roušky velice důležitou roli. Kromě toho, že je nutné, aby zachytil co nejvíce virových částic, je rovněž základem, aby se v něm dalo pohodlně dýchat. Zatímco běžná šála, kterou pravděpodobně vlastní každý z nás, je dobře prodyšná, její schopnost zachycovat infekční částice je značně omezená.
Opačným příkladem je pak pytlík do vysavače, který sice
dobře filtruje, ale je velmi málo prodyšný. Vhodné není ani několikanásobné
vrstvení látek. Tímto způsobem totiž nedochází ke zvýšení efektivity, co se
týče nepropustnosti materiálu, ale pouze ke ztíženému dýchání.
Na základě propustnosti virových částic řadíme materiály od
nejméně po nejvíce propustné takto:
- Chirurgická rouška
- Pytlík do vysavače
- Bavlněná utěrka
- Směs bavlny a umělého vlákna
- Antibakteriální povlak na polštář
- Lněné plátno
- Povlak na polštář
- Hedvábí
- Bavlněné tričko
- Šála
Optimální volbou pro výrobu roušky je vzhledem ke svým
vlastnostem čistá bavlna, ideálně z nové látky, která zachytí až 80 %
všech infekčních kapének. Měla by být však hustá natolik, abychom proti
světlu neviděli jednotlivé otvory, které se nachází mezi vlákny. Po přiložení
látky k ústům by nám rovněž mělo být umožněné snadno dýchat.
Sterilizace roušky
Každou roušku, kterou si doma vyrobíte, by mělo být možné sterilizovat. Nejjednodušší a nejúčinnější způsob je její vyvaření ve vroucí vodě, a to bezprostředně po každém použití. Tento proces opakovaně zvládne například 100% bavlna. Studie zabývající se epidemií onemocnění SARS v roce 2002 však přišly s tím, že virové částice lze zneškodnit již při praní na 60 stupňů Celsia, a to minimálně po dobu 30 minut. Je však nutné dodat, že k současnému onemocnění COVID-19 zatím věrohodná data k dispozici nejsou.
Jak roušku správně nosit?
Správnou volbou materiálu a sterilizací roušky to ale
nekončí. Stejně důležité je dodržet správný postup při jejím nasazování, nošení
i sundávání.
- Před manipulací s rouškou si důkladně umyjte ruce
- Přiložte roušku na ústa a nos
- Pokud máte tvarovací roušku, vytvarujte ji tak, aby dobře přiléhala k nosu a tvářím
- Během nošení roušky se jí nedotýkejte! Pokud tak učiníte, ihned si umyjte ruce mýdlem nebo antibakteriálním gelem.
- Roušku vždy sundávejte odzadu
- Pokud máte jednorázovou roušku, po sejmutí ji ihned vyhoďte, bavlněnou sterilizujte, a to buď ve vroucí vodě anebo alespoň v pračce v programu na 60 stupňů Celsia
- Opět si důkladně umyjte ruce
Jak už bylo naznačeno, pokud nemáte k dispozici
chirurgickou roušku, respirátor anebo bavlnu, ze které byste si ochranu
obličeje sami vyrobili, sáhněte alespoň po šále či šátku. Jakákoli
použitá ochrana je v tuto chvíli účinnější než nic.
Zásady pro používání ochranných rukavic
Kromě roušek můžeme pravděpodobnost přenosu infekce snížit i
používáním ochranných rukavic, které zamezí přímému kontaktu
s kontaminovanými povrchy a předměty. Aby byl však ochranný efekt co
největší, je i v tomto případě nutné dodržet několik postupů.
Zaprvé je nutné vyhnout se látkovým či koženým materiálům. Ideální
volbou jsou rukavice z latexu či nitrilu, které běžně používají lékaři
během vyšetření či kuchaři při přípravě jídla. Pokud je nemáte k dispozici,
jsou vhodnou alternativou také gumové rukavice určené na úklid a práci
s mycími prostředky.
Opět platí základní pravidlo: před manipulací
s ochrannou pomůckou je nutné si nejprve umýt ruce mýdlem, popřípadě
dezinfekcí na bázi alkoholu. Těmito prostředky bychom měli rukavice
ošetřovat i po nasazení, ideálně v pravidelných intervalech. Pouze tak
můžeme zajistit, že jejich prostřednictvím nebudeme šířit infekci.
Myslete také na to, že stejně jako všechny ostatní ochranné pomůcky i rukavice mají omezenou životnost, je proto nutné je pravidelně měnit. Po opakovaném používání, zvláště pokud je poctivě dezinfikujeme, se na nich začnou tvořit mikrotrhliny, které snižují jejich účinnost.
Manipulace s rukavicemi:
- Nejprve si pečlivě umyjte ruce
- Dotýkejte se vždy jen malé části rukavic –
ideálně jejich konce, který se nachází u zápěstí - Při jejich sundávání se opět dotýkejte jen
konce, rukavici ze dlaně tedy stáhněte tak, že ji uchopíte za oblast kolem
zápěstí, přetáhnete ji přes prsty a tímto pohybem obrátíte naruby - Stejným způsobem sejměte i druhou rukavici
- Následně obě vyhoďte a pečlivě si umyjte ruce
Důležitá čísla
V případě, že máte další otázky ke koronaviru, můžete využít nonstop linky Státního zdravotního ústavu – 725 191 370, 724 810 106 nebo 725 191 367. Aktuální informace si můžete najít i na stránkách Státního zdravotnického ústavu nebo ministerstva zdravotnictví. Pokud máte důvodné podezření, že jste se koronavirem nakazili, volejte příslušné krajské hygienické stanice.
Zdroje: szu.cz., mzcr.cz, okoronaviru.cz