Játra mají významnou úlohu v metabolismu cukrů, tuků, bílkovin, vitaminů. Jsou významným „likvidátorem škodlivých látek“ – toxických sloučenin a léků. Játra mají naštěstí pro nás velkou schopnost regenerace i velkou funkční rezervu.
Porucha funkce jater může mít pro organismus vážné důsledky. Podívejme se na akutní a chronické záněty jater – hepatitidy, které se podle původu dělí na virové a autoimunní. V některém z příštích čísel Pacientských listů se zaměříme na chronická onemocnění jater a jaterní cirhózu.
Virus hepatitidy A
Virus hepatitidy A (HAV) vyvolává pouze akutní zánět jater (hepatitidu). Onemocnění bývá označované za „nemoc špinavých rukou“. Nákaza se přenáší tzv. oro-fekální cestou, kontaminovanou vodou a potravou, bývá důsledkem nedostatečné hygieny. Často se vyskytuje v epidemiích, přičemž inkubační doba (od nákazy do prvních příznaků) je do 90 dní.
Zpočátku se může projevit teplotou, nevolností, bolestí břicha, celkovou únavou. Žloutenka (ikterus) je až následkem tohoto akutního zánětu. Průběh onemocnění je obvykle lehký, většina nemocných se při klidu a dietě rychle uzdraví. Hepatitidě typu A lze snadno předejít očkováním, které je doporučováno hlavně před cestami do zahraničí. Akutní hepatitida A nikdy nepřechází do chronického zánětu.
Virus hepatitidy B
Virus hepatitidy B (HBV) je původcem akutní i chronické hepatitidy B. Přenáší se nejčastěji krví a pohlavním stykem, možný je též přenos při porodu z matky na dítě. Inkubační doba je dlouhá, až 180 dní. Akutní infekce může proběhnout i bez ikteru jako „viróza“ s teplotou, nechutenstvím, bolestí svalů, u dospělých je častější tzv. „ikterický průběh“ – se žloutenkou. Do chronicity přechází u 90 procent dětí a u dospělých jen u 5–10 procent infikovaných.
Později může být chronická virová hepatitida B odhalena náhodně při preventivní prohlídce, často nebývá zpětně zjištěn ani způsob nákazy. Není-li chronická hepatitida B včas rozpoznána a léčena, vede po 10–20 letech k cirhóze jater. Cílem léčby je zastavit množení viru a posílit imunitní reakci proti infikovaným buňkám. K léčbě lze použít peginterferon, který zvyšuje imunitu a po 1 roce vyléčí asi jednu třetinu pacientů. Výhodou je, že se u vyléčených onemocnění již nevrací.
Nevýhodou jsou nežádoucí účinky léčby – teploty, únava, nechutenství a deprese. Nelze-li peginterferon podat či léčba selhala, musí pacient dostávat tzv. syntetická antivirotika, což jsou tablety, které se užívají jednou denně. Tyto preparáty téměř nemají nežádoucí účinky, ale postupně mohou ztrácet účinnost (rezistence) a musejí se kombinovat a zaměňovat. Léčba chronické hepatitidy B by měla být dlouhodobá, doživotní, jelikož po ukončení léčby antivirotiky se často vrací. V České republice je očkování proti hepatitidě typu B součástí „očkovacího kalendáře“ dětí.
Virus hepatitidy C
Virus hepatitidy C (HCV) se v mnohém podobá HBV. Je přenášen krevní cestou a pohlavním stykem. Před rokem 1992, kdy nebyly testovány transfuze, byl nejčastějším způsobem přenosu krevní převod, nyní jím je intravenózní užívání drog a tetování. V České republice je ročně diagnostikováno 800–1000 nových případů, postiženo je asi 0,2 procenta populace.
Proti hepatitidě C neexistuje očkovací látka, většinou je zjištěna náhodně při preventivní prohlídce či předoperačním vyšetřením. Onemocnění přechází z 80 procent do chronicity bezpříznakově či s minimálními příznaky. Může se projevit zvýšenou únavou, nervozitou, bolestí v pravém podžebří. Pokud nemocní sami s obtížemi vyhledají lékaře, jedná se obvykle již o jaterní cirhózu.
Chronickou hepatitidu C nelze vždy odhalit jen vyšetřením jaterních enzymů, které mohou být normální. Pro diagnózu je nutný průkaz protilátek anti-HCV a virové nukleové kyseliny v krvi (HCV-RNA). Chronický zánět jater je stejně jako u HBV zprostředkován imunitní reakcí hostitele proti infikovaným buňkám.
Nemoc se vyvíjí velmi pomalu, cirhóza vzniká za 10–20 let a pouze u necelé poloviny nemocných. Zhodnotit rychlost vývoje cirhózy jater lze spolehlivě jen jaterní biopsií, tj. odběrem malého vzorku jater speciální jehlou. Léčba chronické hepatitidy C je náročná, ale úspěšná. Natrvalo se vyléčí přes 60 procent pacientů. Léčba trvá v průměru 48 týdnů a užívá se v ní kombinace peginterferonu ? (injekce stimulující imunitní systém) a ribavirinu (syntetické antivirotikum).
Nežádoucí účinky peginterferonu byly popsány výše, ribavirin navíc způsobuje ztrátu části červených krvinek. Vyléčení ale znamená úplné vyloučení viru z organismu. Naděje na vyléčení klesá s dobou trvání choroby. Pro časné zahájení léčby je důležité infekci u rizikových skupin (zejména uživatelé drog, osoby s tetováží apod.) aktivně vyhledávat.
Vyléčením snižujeme riziko komplikací u pacienta i přenosu infekce na další osoby.
Autoimunitní hepatitida Autoimunitní hepatitida patří k tzv. imunitně podmíněným chorobám jater. Příčinou jejího vzniku není virová infekce, ale porucha imunity. Jaterní buňky jsou rozeznávány jako cizí a imunitní buňky je ničí. Příčina takové poruchy není plně objasněna, zatím neznáme vnější faktory (např. strava, životní styl), které ke vzniku přispívají. Onemocnění postihuje nejčastěji ženy středního věku (typ I) a mladé dívky (typ II).
Pacientky obvykle přicházejí k lékaři se zvýšenou únavou a tlaky a bolestmi v pravém podžebří. Diagnóza je postavena na současném zvýšení jaterních enzymů v krvi, dále na přítomnosti tzv. autoprotilátek (nejčastěji proti buněčnému jádru) a na vysoké koncentraci gamaglobulinů, které produkují aktivované imunitní buňky – lymfocyty. Definitivní potvrzení diagnózy přinese jaterní biopsie.
Léčba autoimunitní hepatitidy spočívá v podávání imunosupresiv, tj. léků potlačujících imunitu. Cílem je dosažení úplné normalizace laboratorních nálezů (remise). Po vysazení léčby dochází u většiny pacientek k obnovení aktivity onemocnění (relapsu), a léčba pak musí být trvalá.
Nejčastějšími nežádoucími účinky imunosupresiv jsou časté infekce, které je nutno účinně léčit, aby léčba nemusela být vysazována. Bez léčby totiž do 5 let od stanovení diagnózy umírá až polovina pacientek.
Další autoimunitní chorobou jater, při níž imunitní buňky napadají malé žlučovody, je primární biliární cirhóza. Příčinu onemocnění též neznáme. Trpí jím zejména ženy středního věku. Kvůli postižení žlučovodů a porušenému odtoku žluči z jater bývá prvním příznakem neztišitelné svědění kůže celého těla.
Léčba spočívá v podávání ursodeoxycholové kyseliny, což je žlučová kyselina, která mění vlastnosti žluči a zlepšuje její odtok z jater. Je-li léčba zahájena v počátku choroby, bývá prognóza dobrá. Léčba zahájená později již chorobu nezastaví a po několika
letech je nutná transplantace jater.
Doporučení pro pacienty, jak si chránit svá játra
* Dodržovat střídmost v pití alkoholu, zejména nepít alkohol pravidelně.
* Vyvarovat se rizikových aktivit z hlediska přenosu viru hepatitidy B a C (intravenózní užívání drog, tetování, piercing, sexuální promiskuita).
* Jsem-li si vědom rizikového chování v minulosti, nechat se vyšetřit na infekci virem hepatitidy B a C.
* Nelitovat peněz za očkování proti viru hepatitidy A a B.
* Zbavit se nadváhy a nekouřit.
* Užívat léky přesně podle doporučení lékaře a volně prodejné léky podle doporučení v příbalovém letáku. Játra mají významnou úlohu v metabolismu cukrů, tuků, bílkovin, vitaminů. Jsou významným „likvidátorem škodlivých látek“ – toxických sloučenin a léků. Játra jsou pro život nezbytná a naštěstí pro nás mají velkou schopnost regenerace a současně i velkou funkční rezervu.
O autorovi: MUDr. Jan Šperl, CSc., Klinika hepatogastroenterologie, Ikem Praha