Tento poznatek povede podle autorů studie k vývoji nové generace protizánětlivých léků, které již nebudou tyto záporné vedlejší efekty vyvolávat.
Dřívější výzkumy zjistily, že inhibitory cox-2 způsobují úbytek prostacyklinu, látky, která za normální situace napomáhá roztahování cév a zabraňuje vzniku krevních sraženin.
Při této změně ale nedochází ke snížení koncentrace tromboxanu, jakéhosi protikladu prostacyklinu, který naopak cévy stahuje a tvorbu krevních sraženin podporuje.
Výzkum vědců z Duke Univerzity v Durhanu zjistil, že u myší se sklonem k vysokému krevnímu tlaku, u kterých se současně vyskytla i porucha ve zpracovávání prostacyklinu, docházelo k různým kardiovaskulárním komplikacím.
Kromě hypertenze to bylo i zvětšení srdce a zjizvení jeho tkání. Navíc se ukázalo, že působení tromboxanu, které již nebylo kompenzováno prostacyklinem, znásobilo míru poškození kardiovaskulárního systému vyvolanou vysokým krevním tlakem.
„Výsledky našeho výzkumu naznačují, že nerovnováha mezi těmito dvěma látkami, ke které dochází i u pacientů užívajících v lécích proti bolesti selektivní inhibitory cox-2, může představovat riziko pro kardiovaskulární systém a to zejména u pacientů s dispozicí k vysokému krevnímu tlaku,“ uvedl autor studie Thomas Coffman.
„Hypertenze je nejčastější kardiovaskulární komplikace spojená s inhibitory cox-2, nicméně k výskytu vysokého krevního tlaku nedochází u všech pacientů užívajících tyto léky,“ pokračuje Coffman.“Stejně jako v případě myší je zřejmě i u určité skupiny pacientů předpokladem ke vzniku tohoto vedlejšího efektu konkrétní dispozice.“
Princip účinnosti koxibů
Inhibitory cox-2 a další nesteroidní, protizánětlivá léčiva (NSAID), včetně aspirinu a ibuprofenu zmírňují záněty a bolest blokováním funkce cykloxygenáz, známých také jako cox enzymy.
Cox enzymy, cox-1 a cox-2, vytváří za normálního stavu prostanoidy, skupinu příbuzných chemických látek, zahrnující také prostaglandiny a tromboxany, což jsou látky důležité pro mnoho funkcí organismu.
Prostaglandiny, produkty obou zmiňovaných enzymů, jsou nezbytnými činiteli při průběhu zánětu, bolesti a horečky, zatímco další produkty enzymu cox-1 chrání žaludeční stěnu před ničivými účinky kyseliny. Enzym cox-1 vytváří také tromboxan, zatímco prostacyklin je produktem enzymu cox-2.
Tradiční léčiva skupiny NSAID zmírňují bolest a záněty současným blokování funkce obou cox enzymů. Rofecoxib a další inhibitory cox-2 na cox-1 naopak nepůsobí, čímž eliminují gastrointestinální komplikace spojené s volně prodejnými NSAID starší generace.
Výzkum provedený v roce 2004 nicméně u pacientů užívajících rofecoxib (Vioxx) déle než 18 měsíců zaznamenal již v počátcích léčby zvýšení krevního tlaku a celkově také častější výskyt mozkových příhod a infarktu.
Loni výrobce tento lék stáhl z trhu nicméně obrovským problémům se již, jak známo, vyhnout nestačil. Výsledky studie otevírají cestu k vývoji nových léčiv, která již nebudou zatížena nedostatky jak tradičních NSAID, tak ani dnešních cox-2 inhibitorů.
Vědci si zatím netroufají odhadnout, zda bude toto úsilí úspěšné a kdy bude možné poznatky uvést do praxe. Matthew Breyer v předmluvě studie upozorňuje na složitost této problematiky a dodává, že zatím bude potřeba se i nadále spoléhat na potenciál přirozené přírodní sloučeniny, salicylatu a jeho chemického derivátu aspirinu.
ZDROJ:
Michal Janků, www.Zdravi.Euro.cz
autor je spolupracovníkem redakce