Kyselina boritá slouží k léčbě vaginálních infekcí. Jakožto aditivum E284 se smí přidávat pouze do kaviáru

přidejte názor
Autor: Depositphotos.com

Kyselina boritá má široké uplatnění. V zemědělství se užívá jako účinný insektid a hnojivo obohacující rostliny o bor, v domácnosti jí je možné odstranit odolné skvrny a pomáhá i při údržbě bazénů. V potravinářství je pak známá coby přísada E284. V Evropské unii bylo však kvůli obavám z možných zdravotních potíží její použití jako přídatné látky omezeno pouze na jeden produkt, a to pravý kaviár. Přirozeně kyselinu boritou nicméně obsahuje listová zelenina a některé druhy ovoce a ořechů.

Kyselina boritá se považuje za slabou kyselinu, která mívá formu bezbarvého krystalu či bílého prášku. Přirozeně ji obsahují kondenzáty sopečné páry, přičemž chemickou syntézou byla prvně vyrobena roku 1702 vědcem Wilhelmem Hombergem. Populární je mezi artisty, protože se po ní barví plamen dozelena. Kromě toho zpomaluje hoření, kvůli čemuž se podílí na výrobě nábytku. Mimoto je kyselina boritá známá jako svařovací tavidlo, antiseptikum užívané k zacelení drobných ran a popálenin či ochrana dřeva před napadením škůdci. 

Co se dozvíte v článku
  1. Co je E284?
  2. Chemické vlastnosti kyseliny borité
  3. Použití kyseliny borité v potravinářství
  4. Jaké má kyselina boritá účinky na zdraví?
  5. Další využití kyseliny borité

Co je E284?

Kyselina boritá mívá v potravinářství označení E284. Jako přídatná látka slouží výhradně ke konzervaci pravého kaviáru. Přitom je nařízeno, že se může přidávat pouze v množství 4 gramů na kilogram kaviáru. Mimoto nachází uplatnění v kosmetice, farmaceutickém průmyslu a zemědělském sektoru, ale užívá se i při výrobě skla či keramiky.

Autor: Internet Info

V nadměrném množství bývá kyselina boritá spojována s jistými zdravotními riziky, může způsobit křeče, průjem a poruchy vnímání. Nicméně vzhledem k tomu, že potravinářského aditiva E284 je povoleno užívat jen pro potřeby kaviáru, se nepředpokládá, že by lidé přípustnou denní dávku kyseliny borité pravidelně překračovali. 

Boritany spolu s kyselinou boritou známe už odpradávna. Po staletí se užívala k čištění, konzervaci potravin a při dalších činnostech. Oblíbená je zejména mezi kejklíři, jelikož rozpuštěná kyselina boritá v metanu vytváří sytě zelený plamen. [1, 2, 34]

Chemické vlastnosti kyseliny borité

Kyselina boritá je slabá kyselina bez zápachu s mírně nahořklou chutí, jejíž chemický vzorec je H3BO3. Jedná se o kyselinu rozpustnou ve vodě, přičemž její rozpustnost se odvíjí od teploty vody. Její molární hmotnost činí 61,83 g/mol a hustota 1,435 g/cm3. Za běžných podmínek mívá podobu bezbarvého krystalu nebo bílého prášku a na dotek bývá mírně mastná. Poprvé přitom byla tato sloučenina připravena z boraxu v roce 1702 přírodovědcem Wilhelmem Hombergem. 

Kyselina boritá se přirozeně nalézá v kondenzátu sopečné páry. Průmyslově vzniká reakcí boraxu s kyselinou chlorovodíkovou. Nicméně může být použita prakticky kterákoli minerální kyselina. Někdy se upřednostňuje kyselina dusičná, jelikož dusičnan sodný se lépe rozpouští ve vodě než chlorid sodný. Kyselost roztoku kyseliny borité přitom stoupá v přítomnosti s polyoly, jako je mannitol a glycerol.

Kyselina boritá slouží také jako zpomalovač hoření a prostředek proti povětrnostním vlivům, dále coby absorbátor neutronů a prekurzor různých chemických sloučenin. Zároveň potvrzuje Lewisovu teorii, a to díky své schopnosti přijímat hydroxidové ionty. Jde o hygroskopickou látku, která není kompatibilní se silnými redukčními činidly a může produkovat výbušný plynný vodík. K prudké reakci dochází se silným redukčním činidlem draselným. [5, 67]

Použití kyseliny borité v potravinářství

Kyselina boritá plní v potravinářství funkci vysoce účinného konzervantu, který je rozpustný ve vodě. V potravinách má sloužit ke kontrole kyselosti a působit jako zdroj minerálů, vyskytuje se v nich však jen zřídka. Spíše kyselinu boritou najdeme ve farmaceutických prostředcích. Její denní příjem je přitom omezen na 0,1 mg/kg. Dříve měla vedle konzervace potravin zvyšovat jejich elasticitu a křupavost a u krevet zamezit jejich ztmavnutí. 

Na počátku 20. století se však objevily první pochybnosti o bezpečnosti užití kyseliny borité ve větším množství v potravinách a od poloviny 20. let začalo mnoho států zavádět právní předpisy upravující používání E284 kvůli toxicitě kyseliny. Během druhé světové války byla vlivem nedostatku potravin tato opatření zmírněna, postupně se k nim navrátilo až po jejím skončení. V současnosti přísadu E284 není dovoleno užívat v různých státech, například Kanadě, Austrálii či Číně, v Evropské unii je její použití omezeno pouze na úpravu kaviáru. 

Bor se ovšem může přirozeně vyskytovat v jistých potravinách. Nejbohatším zdrojem boru je listová zelenina, některé ovoce (banán, jablko), luštěniny a ořechy, jako třeba mandle či arašídy. Vysoké množství boru se dále nachází ve vínu, jablečném moštu a pivu. [8, 9, 10]

Jaké má kyselina boritá účinky na zdraví?

Zdá se, že kyselina boritá dokáže pomoci při léčbě bakteriální vaginózy a může vedle antibiotik fungovat jako doplňková léčba. Podle závěrů studií by totiž měla být schopna odstranit bakteriální hlen z pochvy. Kromě toho se nasazuje i při léčběkvasinkových infekcí, protože podporuje přirozenou rovnováhu kyselin v pochvě a pomáhá zmírnit příznaky, jako je pálení a svědění. K dostání je ve formě čípku či želatinových kapslí, které se následně zavádějí do pochvy. Vaginální užití kyseliny borité se přitom pokládá za zcela bezpečné. 

Jako borová voda bývá označován její 2–3procentní roztok, který se používá k léčbě různých ušních infekcí, například plaveckého ucha. Směs mastku s kyselinou boritou se pak podává za účelem pomoci eliminovat nepříjemný zápach nohou. V kombinaci s destilovanou vodou slouží jako sprej na rány. Zředěný roztok dále pomáhá ulevit od plenkové vyrážky, kousnutí či bodnutí hmyzem nebo spálenin od slunce. Zároveň se kyselina boritá uplatňuje coby odtučňovací prostředek, čímž však může zásadním způsobem pozměnit organismus.

Kyselina boritá bývá rovněž součástí lahviček na vzorky moči, a to jako konzervační látka uchovávající kvalitu vzorku při jeho přepravě do laboratoře. Má totiž uchovávat v moči bílé krvinky pro následnou analýzu a snižovat množství falešně pozitivních výsledků. 

Kyselina chlorovodíková (E507) prodlužuje trvanlivost potravin. Přidává se také do piva
Přečtěte si také:

Kyselina chlorovodíková (E507) prodlužuje trvanlivost potravin. Přidává se také do piva

Při požití či vdechnutí většího množství kyseliny borité je toxická. Ve vysoké koncentraci může způsobit poškození ledvin, reprodukční problémy, depresi, zvýšit jaterní enzymy, narušit endokrinní systém a mít vliv na centrální nervový systém. Také může vyvolat bolesti břicha, pálení, průjem, zvracení a alergickou reakci

Reprodukční studie na zvířatech odhalily, že kyselina boritá u zvířat vedla k poškození varlat a ztrátě plodu. Co se týče míry toxicity kyseliny borité, jako smrtelná dávka pro kojence se označuje množství 2000–3000 mg, pro děti 5000–6000 mg a u dospělých pak toto množství činí 15 000–20 000 mg. Jejímu užití by se měly vyvarovat zvláště těhotné ženy a děti. [11, 12, 13, 14, 15]

Další využití kyseliny borité

Ve zdravotnictví má kyselina boritá široké uplatnění. Slouží jako antiseptikum k zahojení drobných řezných ran a popálenin, velmi zředěný roztok pak k výplachu očí a najdeme ji i v lékařských obvazech a mastech nebo přípravcích proti lupům či k vyléčení horečky nebo oparu. Vzhledem k jejím antibakteriálním vlastnostem je možné kyselinou boritou léčit také akné. Ve formě prášku se dá nasypat do ponožek či bot, čímž by se měl vyřešit problém tzv. atletické nohy. 

V zemědělství bývá složkou insektidů používaných na domácí škůdce, mezi něž se řadí termiti, mravenci, švábi, blechy a drobný hmyz. Kyselina boritá se také přidává do hnojiv kvůli boru a její roztok se aplikuje coby postřik na rostliny, které mají boru nedostatek.  Zároveň je účinnou bazénovou chemií, jelikož je schopna zabránit problémům s řasami, likviduje v bazénové vodě plísně a dokáže stabilizovat hladinu pH vody. Navíc pak není potřeba do bazénu přidávat tolik chloru. 

Používáte kyselinu boritou?

V domácnosti je pomocí kyseliny borité možné se zbavit nečistot a zápachu z kuchyně a koupelny či jejím přisypáním do běžného pracího prášku odstranit odolné skvrny na oblečení. Jakožto látka zpomalující hoření se využívá při výrobě nábytku nebo matrací a přispívá k ochraně dřeva před napadením houbami a hmyzem.

Mimoto se užívá při výrobě skla, glazur a smaltů, výbušnin, textilního sklolaminátu, plochého displeje, dále při galvanickém pokovování nebo jako svařovací tavidlo. Zároveň je schopna regulovat viskozitu vrtné kapaliny. V jaderných elektrárnách kyselinu boritou využívají ke zpomalení rychlosti štěpení. Ošetřují se prostřednictvím ní přidané do soli též hovězí, telecí a ovčí kůže, jelikož díky svým antibakteriálním vlastnostem napomáhá regulovat vývoj bakterií. [16, 17, 18, 19]

Autor: Internet Info

Zdroje: food-detektiv.de, wotzinurfood.com, food-info.net, efsa.onlinelibrary.wiley.com, byjus.com, chemicalbook.com, cfs.gov.hk, healthline.com, my.clevelandclinic.org, medicinenet.com, pubchem.ncbi.nlm.nih.gov, dk.upce.cz

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?