Protestní kampaň lékařů má pro Česko charakteristický průběh. Když se o komplexní změny ve zdravotnictví pokoušel Tomáš Julínek, naprostá většina zmínek a diskusí o reformě se stočila na podružné téma třicetikorunových poplatků.
Iniciátoři akce Děkujeme, odcházíme sepsali třináct bodů - „třináct důvodů exodu“ -, které jsou z velké části nezpochybnitelné.
Nízké platy lékařů jsou na tomto seznamu až páté v pořadí, naprostá většina diskusí se ale vede právě o tomto bodu. A to i ze strany samotných lékařů, kteří výsledky své kampaně budou hodnotit především podle zvýšení či nezvýšení příjmů. Požadavek na zvýšení platů jistě není ničím nelegitimním.
Ba právě naopak. Co je ale podivné - lékařské odbory tento požadavek namířily někam, kde se o jejich platu často vlastně nerozhoduje. Zřizovatelem většiny nemocnic jsou totiž kraje, nikoli stát.
HEJTMANI ZA VĚTREM
V současné době se plat lékaře v nemocnici se statutem neziskové organizace dělí zhruba na dvě stejné části. První je základ daný zákonem a tarifními tabulkami, druhá pak osobní ohodnocení, příplatky, přesčasy apod.
Celkem to podle statistik vychází v průměru na necelých 50 tisíc korun. Tarifní základ, který stanovuje stát, tvoří zhruba polovinu. Zbytek stanovuje vedení nemocnice, případně její zřizovatel, tedy většinou kraj.
Proč tedy lékaři nesměřují svůj hněv na hejtmany? Například v Jihomoravském kraji, kde je hejtmanem šéf Asociace krajů ČR Michal Hašek, by stačilo z krajské pokladny vydat asi 250 miliónů ročně, aby byly platové požadavky doktorů vyslyšeny.
Středočeský kraj pod vedením hejtmana Davida Ratha raději platil za školní autobusy a proplácel zdravotnické poplatky, než aby lékařům dorovnal platy tak, jak to požadují.
Co je ale nejparadoxnější - k akci Děkujeme, odcházíme a k požadavku navýšit tarifní základ platu se připojili lékaři z nemocnic, které kraje kdysi přeměnily na akciové společnosti. Tam přitom platí čistě smluvní mzdy a tarifní tabulky se jich vůbec netýkají.
CUI BONO?
Nabízí se tedy otázka, zda se mnozí nespokojení lékaři nenechali navézt do něčeho, co jim vlastně nic nepřinese. Akce Děkujeme, odcházíme totiž není úspěšná díky spontánní masovosti, ale díky profesionálnímu vedení kampaně agenturou Ewing PR Jiřího Hrabovského, které za to Lékařský odborový klub zaplatil. Fakt, že všichni hejtmani jsou z ČSSD, otázky ještě zdůrazňuje.
Sociální demokraté z protestní akce do nedávných komunálních voleb tiše těžili a více či méně ji podporovali. Nyní už se k lékařské akci příliš nehlásí a spíše nenápadně nabírají opačný kurs. Jsou to totiž oni, kdo za stav nemocnic zřizovaných krajem přímo odpovídá.
Ani samotní tvůrci kampaně v soukromých odhadech o počtu lékařů, kteří skutečně odejdou, nemluví o čtyřech, nebo dokonce sedmi tisících lékařů. Často se sice mluví o velké poptávce z Německa, avšak struktura německé poptávky se příliš nekryje se složením českých doktorů, kteří odcházejí.
OBĚTI ÚSPĚCHU
Protestní kampaň nyní graduje. Do konce prosince podepisují doktoři výpovědi, u nichž budou mít dva měsíce na to, aby je vzali zpět. Rozhodující tedy bude konec února. Ona zajišťovací „doložka“ solidarity, která jim má vracení výpovědí znemožnit, nemá žádnou právní závaznost.
Ty dva měsíce budou zřejmě ve většině případů spíše vyhrocením kampaně než opravdovým záměrem opustit nemocnici. Lékaři se dostali do velmi zvláštní pozice. Pokud se totiž hrozby odchodu tisíců doktorů nevyplní, stanou se hlavní obětí úspěchu své vlastní kampaně. Kdo bude jejich nátlak, byť sebespravedlivější, brát příště vážně?
Lékaři jdou hlavou proti zdi, vláda evidentně neuhne. Zatímco si v pozadí mne ruce odborářská zdravotnická lobby, která protesty fakticky organizuje. Otázkou tak je, zda lékařům současný protest skutečně něco přinese.