Paní ministryně zdravotnictví Daniela Filipiová chce prosadit zákon o zdravotních službách, kde má být pacient na prvním místě. K tomu ji vede i osobní skutečnost. Chce proto zdravotnictví polidštit.
Z přímé logiky jejích slov dovozuji, že zdravotnictví lidské není. Lidskost se přece zákonem nepolidšťuje. Lidskost se zákony rozšiřuje či omezuje. Tedy ani regulační poplatky na důstojnějším postavení pacienta nic nezměnily, ačkoli údajně měly! Pikantní na jejím plánu je právo pacienta jít konzultovat svůj zdravotní problém k druhému lékaři. Nechci být podezíravý, ale nezvýší toto právo četnost lékařských výkonů? Nepovede k tomu, že regulační poplatky budou málo regulační, neboť návštěvy u lékařů budou stoupat? Vize ministryně může vést k tomu, že poplatky stoupnou a polidštěné zdravotnictví bude pro mnohé víc nedostupné.
Připadá mi to jako v minulosti církví prodávané odpustky. Ten, kdo na ně měl, byl spasen. Ten, kdo na to bude mít, bude konzultován a léčen.
A ještě něco mají tyto instituce společné: lidskost a lásku k bližnímu na prvním místě. Jedni to měli a mají v bibli, druzí v Hippokratově přísaze, pokud však nedostala moderní podobu. Ta by třeba mohla znít: Lékařské úkony budu až po zaplacení regulačních poplatků konat v zájmu a ve prospěch nemocného dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
FRANTIŠEK ŠTVÁN, Ústí nad Labem
*
Poplatky a služby
Pokud naši zákonodárci zruší ústavu ve věci bezplatného zdravotnictví, bude celá kauza jasná. Pak nevidím problém platit jakékoli poplatky, a pokud na ně nedosáhnu, je to moje soukromá věc. Tím se vyřeší budoucnost a nebude již stesků. Vše by se mělo zakončit postupně odchodem lidí (úmrtím), kteří si systém platili. Noví poplatníci by měli svoje pojištění na zdravotní a jinou péči regulovat přes soukromé či jiné instituce. Tak by zavládla superspravedlnost na úkor solidarity, většinou ale nechtěné.
Nehorázné okrádání lidí prostřednictvím předražených léků je všem známé. Pštrosí politika a slogan Urvi, co můžeš, dokud je čas, je bohužel pointou dne.
JDocekal@seznam.cz
*
Měli bychom se stydět
Paní ministryně zdravotnictví Daniela Filipiová se mýlí, pokud se domnívá, že návrh zákona o specifických zdravotních službách je v souladu s mezinárodním právem. Je tomu naopak. Měli bychom se stydět za naše právní nedostatky a lži vůči Radě Evropy.
Také bychom si měli povšimnout, že řada jiných postkomunistických zemí už své předpisy přepracovala podle mezinárodních konvencí a západních vzorů. Například Bulhaři jednoznačně zakázali provedení chirurgických zákroků na mozku duševně nemocných, nesvéprávných, kteří sami nejsou schopni se k těmto zákrokům vyjádřit. U nás to není.
VLADIMÍRA BOŠKOVÁ, předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů
*
Stále ty samé argumenty
O poplatcích paní ministryně Filipiová opakuje stále ty samé argumenty - zneužíváme lékařskou péči. Proč to lékaři tolerují. To to nepoznají? Když přijdu k lékařce s problémem a platím si celý život zdravotní pojištění, tak proč mám mít výčitky nebo si uvědomovat, že čerpám z jakéhosi omezeného balíku.
A poplatky v lékárnách? Snad by bylo při argumentech novátorů z ODS nejjednodušší stanovit seznam léků, které si budeme hradit. Mohla bych argumentovat doplatky mého muže, který je po operaci srdce. Přestože nebere paraleny a podobně, za ostatní léky i po senátním návrhu bude v lékárnách muset platit značnou částku. Naštěstí ne, protože máme poměrně blízko nemocnici a lékárnu, která spadá pod kraj.
Výrok ministryně „poplatky chápu jako solidaritu lehce nemocných s těžce nemocnými“ bych parafrázovala podle skutečnosti asi takto: „Poplatky lze chápat jako vnucenou solidaritu zejména důchodců s podfinancováním zdravotnictví a splátkou lékárníkům za volební sympatie k ODS.“
hrubantovabozena@seznam.cz
**Právo