Sebevědomí, sebeúcta a sebeprosazení. Pro pacienty s narcistickou poruchou osobnosti jsou typické zejména tři vlastnosti. Na tom by nebylo vůbec nic patologického, pokud by se u nich ovšem nevyskytovaly v extrémní podobě. Člověk trpící narcistickou poruchou má totiž nepřiměřený pocit vlastní sebedůležitosti, výjimečnosti a nadřazenosti nad druhými, což ho velice často přivádí do konfliktu nejen v osobním, ale také v pracovním životě.
Co se dozvíte v článku
Četnost výskytu narcistické poruchy osobnosti se v závislosti na různých zdrojích liší. Ve všech případech však odborníci hovoří o „pouhých“ jednotkách procent případů ve světové populaci, přičemž narcismus u žen bývá méně častý než u mužů. Takzvané narcisty však bývá zpravidla těžké diagnostikovat, sami totiž pomoc odborníka obvykle nevyhledávají, protože svou poruchu považují za zcela normální rys osobnosti. Reálný výskyt nemocných tak může být i výrazně vyšší.
Příčiny narcistické poruchy osobnosti
Narcismus, tedy pozitivní vnímání sebe sama, ve zdravém slova smyslu neznamená nic špatného. Patologickým se stane v momentě, kdy má dotyčný problém s přijetím svých slabých stránek. Podle řady odborníků má na rozvoj obtíží vliv zejména dětství a dospívání, konkrétně nedostatek uznání, lásky a pozornosti v tomto období.
Typičtí pacienti se ve své historii obvykle setkávali s negativní zpětnou vazbou, která byla směřována přímo vůči nim, nikoli určitému chování. Tato zpětná vazba v nich mohla probudit pocit, že jsou vyloučení či odmítnutí. V některých z nich následně roste obava z toho, že když ukážou, jací opravdu jsou, budou ostatními zavrženi. Časem pacienti přijdou na to, že uznání se dočkají pouze určitým způsobem chování.
Rozvoji narcistické poruchy, která je někdy nesprávně označovaná jako narcistní porucha osobnosti, v neposlední řadě nahrává i dnešní doba, která klade důraz na úspěch, image a ideály krásy.
Charakteristika narcistické poruchy
Narcistická porucha osobnosti je charakteristická dvěma rovinami osobnosti. Na povrchu se nachází manifestní „grandiózní self“, pod kterým existuje skutečné self narcistické osobnosti. Grandiózní self se u nemocných jedinců utváří už v dětském věku jako obrana proti frustrující realitě. Pacient se ztotožňuje se svým ideálním obrazem, aby mohl být nezávislý na hodnocení druhých lidí. Cokoli se s tímto ideálem neshoduje, dotyčný vytěsňuje.
Dlouhodobé přetrvávání grandiózního self však nepříznivě ovlivňuje osobnostní vývoj dítěte, zejména pak vývoj ega, superega a objektivních vztahů. Ty jsou v důsledku poruchy neúplné a často se pohybují pouze mezi dobrými a zlými. Jedinec není schopný regulovat vlastní sebehodnoty a stává se extrémně závislým na hodnocení druhých, což ho činí velmi zranitelným.
Pacienti se velice často dostávají do nesnadných situací, a to zejména proto, že ačkoli potřebují podporu od druhých, sami ji nedokáží přijmout, protože cokoli dostávají, v nich evokuje pocit závisti. Jinými slovy, osobu, která jim nabízí pomoc, pak vnímají jako lepší, než jsou oni sami.
Raná zkušenost pacienty naučila nadhodnocovat svou vlastní cenu, přičemž toto sebevědomí a nadřazenost mohou být založené na falešných předpokladech. Narcisté předpokládají, že ostatní bezpečně poznají jejich výjimečnost, zachovávají tedy vzezření arogantního sebeujištění a bez velkého přemýšlení, či dokonce vědomě, využívají druhých k vlastnímu prospěchu. K tomu, aby se cítili úspěšní, navíc žádné reálné potvrzení nepotřebují.
Vztahy lidé s narcistickou poruchou často zakládají na tom, zda v dotyčném člověku vidí někoho, kdo má kapacitu zvyšovat anebo alespoň potvrzovat jejich sebeúctu. Pokud ho pro tento účel nemohou použít, ztrácejí o takového jedince zájem.
Narcistická porucha osobnosti patří do skupiny takzvaných „mezilidsky nevyrovnaných“, kam někteří odborníci zařazují také histriónskou poruchu a antisociální poruchu osobnosti. Odborníci pak rozlišují dva polární typy narcistické poruchy osobnosti, a to konkrétně netečný typ, který označují také jako tlustokožec, a ostražitý typ, neboli tenkokožec. Pro oba typy jsou specifické určité vlastnosti.
Netečný typ (tlustokožec)
- Není si vědom reakcí druhých,
- je arogantní a agresivní,
- je zaujatý sám sebou,
- potřebuje být středem pozornosti,
- má „vysílač“, nikoli však „přijímač“,
- je zcela odolný vůči zranění od ostatních.
Ostražitý typ (tenkokožec)
- Je vysoce citlivý vůči reakcím druhých,
- je stydlivý, často nenápadný,
- věnuje více pozornosti okolí než sobě,
- vyhýbá se pozornosti druhých,
- pozorně naslouchá a hledá známky kritiky a opovržení od druhých,
- je snadno zranitelný, náchylný k pocitům studu a ponížení.
Dělení narcistické poruchy
Narcistickou poruchu lze rozdělit do pěti různých typů, a to podle její závažnosti a specifických znaků. Obecně platí pravidlo, že čím více je jedinec narcistický, tím méně se identifikuje se svými pocity a tím více se identifikuje se svým obrazem.
Falicko-narcistický charakter
Jedná se o nejméně patologickou formu narcismu. Spočívá v přehnaném ulpívání na sexuální image – typičtí jsou v tomto ohledu například muži, kteří své ego používají pro svádění žen. Ženský protějšek oproti tomu zpravidla tvoří hysterický charakter spojený se silnou ženskou sexualitou. Taková žena bude pravděpodobně velice sebevědomá, arogantní, energická, svůdná a svou hodnotu bude odvozovat od sexuální přitažlivosti.
Narcistický charakter
Tito lidé se obvykle považují za nejlepší, nejatraktivnější a mají potřebu být perfektní jak před sebou, tak před druhými. Mohou být opravdu úspěšní a výkonní, jejich sebeobraz je ale vždy v kontrastu s jejich skutečným já.
Hraniční osobnost
Lidé s tímto typem narcistické poruchy mají jednu velkou slabinu, kterou je stres. Jejich fasáda se pod nánosem emociálního stresu snadno sesype a ten, kdo pod ní zůstává, je jako malé bezmocné dítě. U jiných hraničních osobností může být velikášství schované, protože není podpořeno dosaženými cíli. Takový člověk pak působí spíše jako zranitelný a závislý.
Psychopatická osobnost
Psychopatické osobnosti se považují za nadřazené vůči ostatním lidem a vykazují také značnou míru arogance. Podobně jako ostatní pacienti trpící narcistickou poruchou i oni popírají své city. Svým někdy velmi nevhodným chováním mohou výrazně vyčnívat ze společnosti.
Paranoidní osobnost
Osobnost paranoidního typu vykazuje zřetelné megalomanské přesvědčení. Věří tomu, že se na ni lidé dívají, ale také, že se o ní neustále baví, případně proti ní něco chystají, protože je důležitější a výjimečnější než ostatní.
Setkali jste se někdy s narcistou?
Shrnutí příznaků narcistické poruchy osobnosti
Pro pacienty s narcistickou osobností jsou typické tyto příznaky:
- velikášský pocit vlastní důležitosti (přehánění úspěchu a talentu, očekávání uznání vlastní nadřazenosti bez odpovídajících úspěchů),
- opájení se fantaziemi o vlastní úspěšnosti, moci, brilantnosti, kráse či ideální lásce,
- víra ve vlastní jedinečnost, zvláštnost a v to, že může být pochopen výhradně výjimečnými lidmi, popřípadě že se může setkávat pouze s jedinečnými či vysoce postavenými lidmi nebo institucemi,
- potřeba nadměrného obdivu,
- pocit oprávnění, přehnané požadavky a očekávání přednostního zacházení či automatického souhlasu s vlastními požadavky,
- zneužívání druhých k vlastnímu prospěchu,
- nedostatek empatie, tedy neochota nebo neschopnost rozpoznat a vžít se do pocitů a potřeb druhých,
- arogantní, povýšené a domýšlivé postoje či chování.
Narcistická porucha osobnosti: diagnostika a léčba
Aby mohla být narcistická porucha osobnosti diagnostikována, musí nemocný splňovat všeobecná diagnostická kritéria podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). Tyto příznaky navíc nesmějí být přisuzovány poškození mozku či jiné duševní poruše. Jedná se o tyto body:
- výrazně disharmonické postoje a chování, které obvykle zahrnují několik funkčních oblastí, např. afektivitu, vzrušivost, kontrolu impulzivity, způsoby vnímání, myšlení a styl vztahů k ostatním lidem,
- abnormální vzorec chování je trvalý, dlouhodobý a není omezen na epizody duševní poruchy,
- vzorec abnormálního chování ovlivňuje celou osobnost a je jasně maladaptivní v širokém rozsahu osobních i sociálních situací,
- výše uvedené projevy se vždy objevují v průběhu dětství či dospívání a pokračují do dospělosti,
- porucha vede ke značné osobní nepohodě, což ale může být zřejmé až v pozdějším průběhu,
- porucha je obvykle, ne vždy, spojena s významným zhoršením výkonu, jak v zaměstnání, tak ve společenské oblasti.
Kromě toho stojí diagnostika na důkladném klinickém rozhovoru s pacientem a na získání podrobné rodinné, osobní i pracovní anamnézy, a to nejen od něho, ale také od blízkých lidí, například partnera, rodiny a přátel.
Mnoho lidí zajímá, zda odhalí narcistickou poruchu osobnosti testy, které jsou k dispozici online a zdarma na internetu. I když mohou dotyčnému naznačit, že se s poruchou skutečně potýká, nelze na ně stoprocentně spoléhat a rozhodně nenahrazují kvalifikovanou diagnózu. Tu může stanovit pouze specializovaný lékař.
A jaká je v případě narcistické poruchy léčba? Jak už to tak u nemocí duševního charakteru bývá, obvykle složitá. Problém je hlavně v tom, že nemocný člověk zpravidla nemívá pocit, že má k návštěvě lékaře nějaký důvod, většinou je tomu právě naopak. Je přesvědčen o své výjimečnosti a také o tom, že mu ostatní pouze závidí a nechápou ho. Na odborníky z oblasti duševního zdraví se tak obrací spíše kvůli depresivním obtížím, přičemž si stěžuje na nepochopení ze strany druhých, anebo z popudu blízkých osob v jeho okolí.
Pokud je léčba nakonec zahájena, obvykle není možné použít běžné postupy. Důvodem je proměnlivost konkrétních problémů a témat, která pacient s narcistickou poruchou přináší. Nejdůležitější je během léčby postupné budování náhledu na vlastní chování, jeho příčiny a reakce okolí. Jakmile pacient dosáhne pozitivních změn, přechází obvykle na dlouhodobou psychoterapii, při které hraje důležitou roli i vztah s terapeutem.
V rámci terapie odborníci často uplatňují tyto body:
- empatické naladění – pokusit se vidět věci z jejich úhlu pohledu,
- zrcadlící interpretace narcistické zranitelnosti,
- porozumění tomu, jak jsou jejich výkyvy v náladě a v sebedůvěře propojeny s vnímáním toho, jak je druzí vidí,
- dovednost péče o sebe,
- zaměření pozornosti na jejich pozitivní kvality skutečného já,
- přerámování jejich negativních stránek,
- podpoření klientova skutečného já, experimentování s jeho přímým vyjadřováním.
Pacient obvykle potřebuje speciální pravidla, bývá uražen, pokud je léčen jako všichni ostatní. Zvláště obtížné bývá například zrcadlení, protože nemocný snadno prožívá narcistické zranění či narcistický vztek při jakémkoli náznaku kritiky nebo konfrontace.
Vzhledem k zranitelnosti bývá rovněž rizikem předčasné ukončení léčby. Zvláště obtížné může být pro klienta období terapie, která nepřináší žádné viditelné změny, i když je opakovaně vystavován konfrontaci. Aby mohla být terapie ukončena a přesto úspěšná, je důležité, aby byl klient schopen navazovat pro něj uspokojivé a blízké interpersonální vztahy a nepotlačoval ani nepopíral pro něj dříve nepřijatelné emoce.
Co se týče léků, pro narcistickou poruchu osobnosti nebyla zjištěna žádná konkrétní farmakologie. V případě rozvoje depresivních stavů lze pacientovi předepsat antidepresiva, kolísání nálady lze redukovat pomocí stabilizátorů nálady.
Jak se chovat k nemocnému?
Ať už tento problém trápí některého z vašich přátel, rodinného příslušníka, anebo jste s narcistou ve vztahu, je dobré vědět, jakým způsobem s tímto člověkem komunikovat. V první řadě záleží na tom, o jaký typ narcistického pacienta se jedná, tedy zda je spíše citlivý a jakoukoli kritiku nese velmi těžko, anebo jde naopak o člověka, který zcela postrádá empatii.
S prvním ze zmíněných bývá komunikace o něco snazší. Takoví lidé si totiž obecně lépe uvědomují nepřiměřenost svých reakcí. Někteří z nich se rovněž snaží vnímat i reakce svého okolí, díky čemuž lépe navazují vztahy. Jsou také ochotnější k některým změnám.
V druhém případě jde zpravidla o neempatickou osobu, která obvykle nebývá ochotná zabývat se názory a potřebami druhých. Na rozdíl od první skupiny častěji reaguje hněvem, odmítáním a útočením vůči lidem, kteří ji kritizují a neoceňují.
Tak či onak, pokud máte zájem o udržování vztahu s člověkem, který si prochází narcistickou poruchou osobnosti, čeká vás velice nelehký úkol. Kromě toho, že je potřeba taktně ale zároveň důstojně upozorňovat na jeho nevhodné reakce vůči okolí, musíte mu umět nabídnout také vhodnější alternativu těchto reakcí. Důležité je rovněž takového člověka přiměřeně oceňovat, ale rozhodně se nenechat vtáhnout do neustálého přitakávání.
Zdroje: psychiatriepropraxi.cz, rehabilitace.cz