Obchod s nadějí – a proč ne?

Českou veřejností otřásla kauza Aktip. Reportérka České televize natáčela skrytou kamerou po dobu několika měsíců alternativní postupy tohoto „terapeutického zařízení“ a odhalila kontroverzní, až šokující praktiky. Odvysílání dokumentu strhlo lavinu kritických komentářů z řad praktikujících lékařů, psychologů i akademických skeptiků. Společný verdikt zněl asi takto: alternativci jsou vinni. Vinni obchodem s nadějí nebohých pacientů, kteří se s důvěrou svěřili do jejich rukou. Odhlédněme nyní od toho, že jedna z pracovnic Aktipu pronesla výroky, kterými se baví celý národ a které se zřejmě zapíšou do dějin české alternativní medicíny. Nechme stranou to, že v Aktipu a podobných zařízeních se vyšetřuje pomocí přístrojů, které podle fyziků měří neměřitelné, a indikují se detoxikační kapky, které podle chemiků neobsahují nic. Oprostěme se i od toho, že se v podobných zařízeních celostní či integrativní medicíny někdy inkasují nemalé peníze (ostatně podobně jako v ambulancích a klinikách stomatologie, plastické chirurgie, reprodukční medicíny či veterinárního lékařství). Co vlastně odbornou veřejnost tak pobouřilo? Skutečně jí jde primárně o zdraví a peněženky důvěřivých pacientů? Jde o boj akademického skepticismu a EBMismu za blaho pacienta? Nebo o novodobou křižáckou výpravu proti kacířům medicíny, posvěcenou koncilem medicíny založené na farmabyznysu a technologiích? Již delší dobu