Kromě toho, že hodně a tvrdě pracujeme, toužíme se obvykle realizovat i v jiných sférách života, chceme slyšet chválu, chceme být úspěšní, chceme stoupat na žebříčku popularity, ale hlavně chceme mít šťastný soukromý život a prožít ho s někým, koho milujeme. Chceme se věnovat svým koníčkům, chceme studovat a dále se vzdělávat, chceme se věnovat rodině a dětem… Chceme být dokonalí ve svém pracovním a soukromém životě.
Stavíme si před sebe velmi náročné úlohy. Chceme všude být a všechno stihnout a častokrát máme pocit, že nic nestíháme a čas běží hrozně rychle. Nestíháme si oddychnout. Objevují se faktory, které narušují naše plány, jsme nervózní a podráždění, zapomeneme na pár věcí, přestane se dařit v práci, sousedka nám „nacouvá“ do zaparkovaného auta, právě když potřebujeme stihnout důležité pracovní setkání… a je to tu. Dochází k narušení psychické rovnováhy a možná i k porušení psychického zdraví. Stres je podle údajů Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v EU druhým nejčastějším zdravotním a psychosociálním problémem souvisejícím s prací hned po bolestech zad. Způsobuje více než čtvrtinu dvoutýdenních a delších absencí z práce a členské státy unie stojí minimálně 20 miliard eur ročně. Celkem 71,5 % mužů a 60,6 % žen uvádí, že nejvyšší zátěž stresu pociťují v zaměstnání (EU-OSHA, 2008). Až 90 % lidí zažije stres alespoň dvakrát do týdne; 25 % lidí považuje stres za součást každodenního života.
Co je vlastně stres?
Stres je v dnešní době stále častěji používaný pojem, denně o něm slyšíme, čteme a sami ho zažíváme.
Několik definic stresu: H. Selye: „Charakteristická fyziologická odpověď, která se projevuje prostřednictvím adaptačního syndromu. Nespecifická reakce na fyzické, mentální a chemické reakce těla.“ H. Cooper, M. H. Appley: „Stav organismu, kdy je jeho integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu.“ A. Howard, R. A. Scott: „Stres vyjadřuje situaci člověka v napětí (tenzi) při řešení problémů, kdy se mu do cesty postaví nepřekonatelná překážka.“ A. Antonovsky: „Stres je takový stav organismu, kdy je nadměrné množství energie využíváno k řešení problémů. Tolik energie by nemuselo být využito, kdyby se tyto problémy daly řešit normálně.“ Na mezinárodním sympoziu výzkumu stresu bylo již v roce 1987 v Bratislavě konstatováno, že existuje asi 200 definic stresu. Anglické slovo stres pochází ze starého francouzského výrazu „estrecier“ (přinutit, použít násilí), které je odvozené z latinského „strictus“ (utahovat, stlačovat). Z uvedeného lze prohlásit, že stres může jednoduše znamenat: být vystaven určitým silám nebo tlakům.
Běžně přijímaná definice stresu říká, že je to adaptivní mechanismus, kterým se člověk instinktivně vyrovnává se situací zvýšené zátěže. Stresory mohou být krátkodobé, např. leknutí, dobrá či špatná zpráva, a dlouhodobé, kterými jsou např. ztráta partnera, neúspěchy v práci apod. Poznání zákonitostí působení stresu nám však umožní lépe využít jeho pozitivní stránky. „Ve chvíli, kdy startuje stresová reakce, reaguje naše tělo třemi možnými způsoby: zamrzni ztuhni?! bojuj! nebo uteč!,“ píše Tomková.
Kdysi lidé nahromaděnou energii vybíjeli pohybem, např. tělesnou prací nebo sportem (platí i dnes), zaběháním si v přírodě, procházkou se psem atd. Dnes prožíváme stres v sedavých zaměstnáních, za volantem a jeho následky se začnou projevovat negativně nejen na našem těle – bolesti v krční a křížové oblasti, bolesti kloubů, otoky nohou, zhoršený venózní návrat krve, bolesti hlavy, ale i v psychosociální oblasti. Stáváme se labilnějšími podlehnout stresu v zátěžové situaci s následnou poruchou koncentrace, kolísáním nálad od euforie až po depresi, narušením interakčních vztahů, poruchami v komunikaci a podobně.
Téměř již nenajdeme zaměstnání, ve kterém by na člověka nebyla kladena nadměrná zátěž na jeho psychiku. Jde především o manažery, lékaře, učitele, sociální pracovníky, ale i ty, kteří pracují v oblasti poradenství (výsledek jejich snahy není jistý) nebo tráví mnoho času u počítače. Od těchto lidí se vyžaduje zvýšená pozornost, tlak na splnění pracovních úloh nebo jsou vystaveni vysoké zodpovědnosti. Jsou vystaveni vysoké úrovni stresu.
Pokud jsou však nároky příliš vysoké a tlak je příliš velký, mohou se následky stresu začít projevovat nadměrným pocením, bolestmi hlavy, depresemi, podrážděností, únavou.
Důsledky stresu
„Cukry a tuky se nespálí, ale uloží na stěny cév. Takto vzniká předpoklad propuknutí mnohých civilizačních onemocnění. Do souvislosti se stresem jsou nejčastěji uváděna kardiovaskulární onemocnění, migréna, snížená imunita, střevní problémy, vředové onemocnění žaludku, bolesti zad, onkologická onemocnění, psychosociální poruchy a duševní onemocnění. Chronický stres může úplně vyčerpat energii a vést k depresi, nespavosti, chronické únavě, pocitu bezmocnosti a beznaděje, úzkosti, poruchám pozornosti i paměti,“ popisuje možné problémy Tomková. Úřad veřejného zdravotnictví SR určil pět nejčastějších příčin smrti – kardiovaskulární, onkologická onemocnění, onemocnění z externích příčin (poranění, otravy, vraždy, sebevraždy apod.), onemocnění dýchací soustavy a onemocnění trávicí soustavy (11). Nejvýznamnější jsou onemocnění kardiovaskulárního systému, a tedy i infarkt, který je ve velké míře podmíněný stresem.
Kde vzniká stres a jak nás ovlivňuje?
Stres je tělesná a duševní reakce na vnitřní a vnější faktory – stresory – jakými jsou např. pracovní nápor, časová tíseň, neustálý shon, ztráta partnera, ztráta rodičů, dítěte, blízké osoby a podobně, které samy o sobě ještě nevedou k onemocnění, ale mohou k němu nemalou mírou přispět a v podstatě onemocnění iniciovat. Stres jako následná nadměrná zátěž se může projevit více tělesnými obtížemi. Zpočátku si těchto problémů ani nemusíme všimnout a o to horší jsou však následky. Stres doslova ovlivňuje kvalitu našeho života.
Pokud je silný a dlouhodobý, může vést až k vážným onemocněním, zvyšuje např. riziko kardiovaskulárních onemocnění až o 50 % (10).
Z klinických výzkumů vyplývá, že až 75 % případů onkologických onemocnění je přímo nebo nepřímo spojováno s nadměrným stresem. Pokud hovoříme o stresu, je třeba zdůraznit, že nepřichází nepozorovaně a na svoje oběti nečíhá někde za rohem. Člověk je tvor obdařený schopností rozpoznat mnoho signálů, které indikují blížící se nebezpečí.
Stres probíhá ve třech fázích: * Fáze poplachu – cítíme přítomnost stresu. Nejprve se objeví tělesné reakce, které jsou pro člověka varováním a zároveň upozorněním, že se něco děje. Tehdy už stresová situace přerůstá člověku přes hlavu a jedinec si uvědomí, že je vyčerpaný a nemá dostatek duševní a fyzické síly. Přihlásí se pocity skutečného stresu.
Fáze adaptace – pokud stres překročí varovnou fázi, člověk se někdy snaží stresu odolat, což jej často ještě více vyčerpává.
Fáze vyčerpání – zde se už projeví stavy úzkosti a deprese, což lze někdy považovat za slepou uličku, tito lidé již mnohdy neumějí sami zvládat tyto situace a obrátí se na svého lékaře (1). Zjednodušeně, pokud činitel způsobující zátěž je stresor, odpovědí organismu je stresová reakce. Pokud bychom chtěli být přesní, měli bychom se na tomto místě zmínit o tom, že stres není zátěž nebo samotná problémová situace, ale odpověď organismu na tuto zátěž či situaci.
Eustres a distres
Mylná je i představa, že stres je zásadně a pouze něco špatného a nežádoucího. Stres nemusí být v každé situaci škodlivý, může být i užitečný. Zakladatel bádání v této oblasti Hans Selye, průkopník biologicko-lékařského a psychosociálního učení o stresu, poukazuje na to, že bez stresu by bylo málo pozitivních změn a konstruktivních činností, protože každý organismus určitou míru stresu potřebuje. Ve své podstatě je stres aktivačním činitelem a v případě, že je tak vnímán, jakoby nás „nastartoval“ k nové nebo ještě větší činnosti. Zdravý organismus se vrací do stavu harmonie (homeostázy), který je nutnou základnou jako výchozí stav psychických výbojů
– eustres (10). „Takovýto stres je kořením života a bezstresový stav je smrt,“ říká H. Selye. Eustres zažíváme před důležitou schůzkou, výkonem atd. Cítíme, jak se mobilizují naše síly, jak jsme schopní „překonat sami sebe“ (2).
Škodlivý stres, který má velmi negativní účinky na náš organismus, je distres nebo negativní stres. Mezi nejčastější symptomy způsobené distresem patří třes rukou, zvýšené pocení, tiky, zvýšená citlivost na hluk (8), podrážděnost, nervozita, pocity úzkosti, deprese, pocity sucha v ústech, závratě, slabost, únava, bolesti hlavy, zad, páteře, problémy s rozhodováním, zapomínání, samotářství, snížená sexuální výkonnost, nespavost, nechutenství, nebo naopak přejídání se, celkově labilní chování.
Oba typy stresu jsou stejné chemické povahy, liší se však tím, jak na ně reagujeme. Zatímco při eustresu zažíváme příjemné napětí a po něm i radost z dosaženého cíle, při distresu začneme ztrácet pocit jistoty, cítíme přetížení, zoufalství, bezmocnost a ztrátu.
Podle intenzity můžeme dále rozlišovat hypostres, který je slabší a organismus si na něj může zvyknout, a hyperstres přesahující hranice adaptability, který způsobuje selhání, psychické a fyzické vyčerpání a v krajním případě i smrt (1).
Stresové reakce
Reakce organismu na vznik stresové situace je velmi různorodá. Všeobecně jde o excitaci sympatikové nervové soustavy, která má za úkol zmobilizovat celý organismus a všechny síly a rezervy k jeho obraně (9). Nejprve se do krve vyplaví adrenalin, který způsobí zrychlení srdeční činnosti, dýchání, zvýšení krevního tlaku a krevního cukru – připravuje organismus k okamžité akci „útok, nebo útěk“. Někdy se v této souvislosti setkáme i s označením tří F – freeze, fight, flee (ztuhnout, bojovat, utéci). Komplexně se tato reakce nazývá všeobecný adaptační syndrom (GAS – general adaptation syndrome). Celý tento proces trvá asi 8 sekund (probíhá podvědomě) a je obdivuhodnou souhrou chemických a elektrických signálů připravujících organismus na boj nebo útěk.
Ve druhé vlně jde druhý pomalejší „rozkaz“ přes hypotalamus a hypofýzu do kůry nadledvinek, kde se produkují hormony (2). Tyto zasahují do metabolismu organismu, do jeho energetických zásob a připravují ho na dlouhotrvající zátěž. Tyto děje jsou ve vzájemné symbióze a působí nejen na fyzickou, ale i psychickou kondici člověka.
Příznaky stresu podle J. Křivohlavého (1)
Fyziologické příznaky stresu: * bušení srdce – zrychlené, nepravidelné a silnější činnosti srdce, * bolest a sevření za hrudní kostí, * nechutenství a plynatost v břišní (abdominální) oblasti, * křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha a průjem, * časté nutkání na močení, * sexuální impotence nebo nedostatek sexuální touhy, * změny v menstruačním cyklu, * bodavé, řezavé a palčivé pocity v rukou a nohou, * svalové napětí v krční oblasti a v dolní části zad spojené s bolestmi, * úporné bolesti hlavy, * migréna, * exantém – vyrážky v tvářové časti hlavy, * nepříjemné pocity v krku (jako bychom měli v krku knedlík), * dvojité vidění a problémy s fokusací očí na jeden bod.
Emocionální příznaky stresu: * prudké a výrazně rychlé změny nálady (od radosti k smutku a naopak), * nadměrné trápení se pro nepodstatné věci, * neschopnost projevit emocionální náklonnost, sympatizování s druhými lidmi, * nadměrné starosti se svým zdravotním stavem a fyzickým vzhledem, * nadměrné snění a stažení se do sebe, omezení kontaktu s lidmi, * nadměrné pocity únavy a problémy se soustředěním se, * zvýšená podrážděnost, popudlivost (iritabilita) a úzkostnost (anxiozita).
Behaviorální příznaky stresu (chování a jednání lidí ve stresu): * nerozhodnost a do značné míry i nerozumné naříkání a litování se, * zvýšená absence, nemocnost, pomalé uzdravování se po nemoci, nehodách, úrazech, * sklon k zvýšené osobní nehodovosti a nepozornému řízení motorového vozidla, * zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům, vymlouvání se, vyhýbání se zodpovědnosti a sklony k podvádění, * zvýšené množství vykouřených cigaret za den, * zvýšená konzumace alkoholu (3), * větší závislost na drogách, zvýšené množství užitých tablet na uklidnění a léků na spaní, * ztráta chuti k jídlu, nebo naopak přejídání se, * změna denního životního rytmu – problémy s usínáním, ponocování, pozdní vstávání a následné pocity velké únavy, * málo vykonané práce a zhoršení její kvality.
Stresory
Podle H. Selyeho i dalších odborníků se i stresory rozdělují například na fyzikálně-chemické (např. všechny nepříznivé podmínky, ve kterých žijeme, nedostatek pohybu, nespavost atd.), úkolové (pocházející z našeho způsobu řešení úkolů, z našeho přístupu, zodpovědnosti, schopnosti oddychnout si, relaxovat, sem patří i time management atd.), myšlenkové (vznikají z pohledu na sebe, lidi, svět, různé situace atd.), sociální (komunikace s lidmi, vztahy na pracovišti, prolínají se s kategorií stresorů myšlenkových nebo jsou ovlivněny naším postojem k sociální realitě, ve které se nacházíme) (1).
Nejnebezpečnějším zdrojem stresu jsou však traumatické události, mimořádné nebezpečné situace, které se vymykají běžnému lidskému vnímání a lidské zkušenosti. Patří sem například přírodní katastrofy, záplavy, zemětřesení, války, teroristické útoky, havárie, znásilnění a podobné velmi špatné a nepříjemné zážitky (4).
Pro každého je stresorem něco jiného. To, co jeden člověk vůbec nevnímá jako stresovou situaci, může druhého člověka trápit delší dobu, dokonce i celý život (7).
Při pokusu o kvantifikaci stresorů byly jednotlivým událostem přiřazeny bodové hodnoty, tzv. Holmes-Raheho inventář životních stresů (tab.).
Skóre 150 nebo méně poukazuje na málo životních změn a nízkou náchylnost k poškození zdraví způsobenému stresem. Skóre 150– 300 naznačuje přibližně 50% pravděpodobnost většího poškození zdraví v následujících dvou letech. Skóre nad 300 naznačuje až 80% pravděpodobnost většího poškození zdraví v následujících dvou letech podle Holmes-Raheho statistického predikčního modelu.
Závěr
Stres je pro nás i pro společnost ve většině případů velmi nepříjemný a nebezpečný společník. Ovlivňuje všechny aspekty našeho života a my s ním musíme být „za dobře“ a mít ho pod kontrolou. Opak znamená komplikace a následky v podobě různých onemocnění a vážných životních situací. To, jak se se stresem vyrovnat, nám radí odborníci, čteme o tom a slyšíme v médiích. Cílem příspěvku bylo přiblížit problematiku stresu a načrtnout způsoby, jak se s ním vyrovnat, jak jej eliminovat a jak s ním „spolupracovat“, respektive žít, protože stres byl, je a bude. Výrazně se na tomto nelehkém procesu podílí státní aparát – zdravotnictví, zdravotní politika, sociální politika, instituce, politici a významní domácí a světoví odborníci (6).
**
Literatura
1. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994. 190 s. ISBN 80–7169–121–6.
2. SELYE, H. Život a stres. Bratislava: Obzor, 1996. 460 s. ISBN 65–093–66.
3. SCHREIBER, V. Lidský stres. Praha: Academia, 2000. 106 s. ISBN 80–200–0240–5.
4. MCKENNA, P. Stres pod kontrolou. Bratislava: Eastone Books, 2010. ISBN 978–80–8109–128–5.
5. Stres. Európska organizácia pre bezpečnosť zdravia pri práci. [on-line] Dostupné z: http://osha.europa.eu/sk/topics/stress/index_html 6. Stratégie online. [on-line] Dostupné z: http://strategie. hnonline.sk/sk/sedy/spravy/marketing/za-stresom-slovakovstoji-privela-povinnosti-financne-problemy.html 7. NOVÁKOVÁ, D. Ako nás stres okráda o roky. aSANTE centrum prevencie a liečby. [on-line] Dostupné z: http://www. asante.sk/info/ako-nas-stres-okrada-o-roky-53 8. TOMKOVÁ, E. Náš pomocník stres. Zoznam zdravotníckych zariadení. [on-line] Dostupné z: http://www.zzz. sk/?clanok=8450 9. HUDECOVÁ, D. Stres k životu potrebujeme. Denník Pravda, príloha Zdravie. [on-line] c 27. 11. 2010. Dostupné z: http://zdravie.pravda.sk/stres-k-zivotu-potrebujeme-dft-/ sk-zdusa.asp?c=A101127_001010_sk-zdusa_p31 10. Úrad verejného zdravotnictva Slovenskej republiky. [on-line] Dostupné z: http://www.uvzsr.sk/ 11. Tlačová agentúra Slovenskej republiky. [on-line] Dostupné z: http://www.tasr.sk
Tabulka: Holmes-Raheho inventář životních stresů
Úmrtí manžela/ky 100
Rozvod 73
Rozchod s partnerem 65
Odpykávání si trestu ve vězení 63
Úmrtí blízkého v rodině 63
Vlastní úraz/nemoc 53
Vlastní svatba 50
Ztráta práce 47
Odchod do důchodu 45
Onemocnění rodinného příslušníka 44
Těhotenství partnerky 40
Narození dítěte 39
Snížení příjmů 38
Změna zaměstnání (fúze, reorganizace) 36
Úmrtí blízkého přítele 37
Přibývání/ubývání partnerských hádek 36
Odchod dětí z domu 29
Neshody s tchánem/tchyní 29
Mimořádný pracovní úspěch 28
Rozpory s nadřízeným v zaměstnání 23
Větší změny ve spánkových návycích 12
Přestupek vůči zákonu, např. dopravní 10
O autorovi| Prof. PhDr. Ivica Gulášová, PhD.1, MUDr. Ján Breza, ml., PhD.2, MUDr. Ján Hruška3
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o., Bratislava1, Lekárska fakulta Univerzita Komenského, Bratislava2, ZDRAVSTAR, Ružomberok3 (ivica.gulasova4@gmail.com)