Měl zvláštní smysl pro humor, který se projevoval ve styku s lidmi. Jakmile kolem jeho jeskyně prošel náhodný poutník, Pan náhle vyskočil z úkrytu s pronikavým a děsivým výkřikem. Akutní strach, který obvykle postižený prožíval, se začal nazývat panikou. Celoživotní výskyt panické poruchy se pohybuje mezi 1,5-3,5 %.
Výskyt panických atak je ovšem daleko vyšší. Zdá se, že je popisuje až 16 % lidí. U žen se panická porucha vyskytuje asi dvakrát častěji než u mužů. Jejím podstatným rysem jsou náhle vznikající a nepředvídatelné, periodicky se opakující záchvaty masivní úzkosti (paniky), které nejsou omezeny na žádnou specifi ckou situaci nebo souhrn okolností. Podobně jako u jiných úzkostných poruch se symptomy u různých pacientů liší, ale všechny mají společný náhlý začátek záchvatu - citlivost, bolesti na hrudi, pocity dušnosti, bušení srdce, závratě. Téměř vždy se objevuje strach z umírání, ze ztráty sebekontroly nebo z náhlého zešílení. Ataky paniky obvykle trvají více minut, mohou se dostavovat až několikrát denně. Na panickou ataku navazuje trvalá obava z další ataky (tzv. anticipační strach). Panická porucha u mladších dospělých osob začíná po prožití většího množství stresových událostí.
Během denní činnosti začnou náhle pociťovat bušení srdce, nemohou „chytit dech“, mají závratě a pocity na omdlení. I když ataka paniky obvykle udeří „z čistého nebe“, některé situace časově prolínají s jejími prvními projevy.
Premiéra masivní úzkosti
První ataka často přichází v období, kdy život jedince ohrozila nemoc či vážná nehoda, v souvislosti se ztrátou blízkého příbuzného, s přerušením partnerského vztahu nebo s odtržením od rodiny (při nástupu na školu nebo do zaměstnání mimo domov). Také některé poruchy výměny hormonů (zvýšená funkce štítné žlázy) souvisejí se začátkem této duševní poruchy, rizikové bývá šestinedělí. Panické záchvaty může provokovat požití některých psychoaktivních látek, jako jsou třeba marihuana, LSD, kokain nebo amfetamin. Postižení se domnívají, že je postihl infarkt myokardu nebo trpí jinou závažnou tělesnou chorobou, proto se rychle odeberou na pohotovost. Standardní vyšetření ukáže zcela normální laboratorní i fyzikální stav organismu.
Na EKG obvykle bývá pouze sinusová tachykardie. Uklidněný pacient odejde domů. Situace se opakuje, následují další - náročnější - vyšetření. Zde by již lékaři měli zvažovat možnost panické poruchy. Vzhledem k nízké informovanosti nepsychiatrické odborné veřejnosti o úzkostných poruchách zůstává nález často dlouho nediagnostikován. Podle zahraničních studií pacienti s panickou poruchou tvoří až 12 % všech nemocných vyhledávajících opakovaně lékařskou pomoc. Pacient prožívá týdně v průměru 2 panické ataky se sedmi příznaky (nejčastěji bušení srdce).
Netypické záchvaty
Panické ataky někdy mívají i netypické charakteristiky a ani všechny záchvaty nesplňují výše uvedená diagnostická kritéria. Hovoří se o tzv. podprahových atakách, které mohou být stejně nepříjemné a vedou k narušení kvality života i k nutnosti léčby. Někdy se mluví o tzv. panických záchvatech bez strachu. Záchvaty paniky se mohou dostavovat i ve spánku: s takovými obtížemi má zkušenosti takřka 70 % pacientů. Vlastní ataka trvá asi 5 až 20 minut. Průběh panické poruchy bez léčby bývá většinou dlouhodobý a asi u 40 % pacientů přechází do chronické fáze. Jsou však popsána i spontánní uzdravení. U větší části pacientů se odhaduje, že ve 2/3 případů se po opakovaných panických atakách rozvine agorafobie - strach vycházet ven. U neléčených jedinců s panickou poruchou se častěji rozvíjejí depresivní stavy. Dále je zřetelná pravděpodobnost vzniku návykových nemocí (27 % má problémy s alkoholem, 15 % bere dlouhodobě hypnotika), vyšší sebevražednost (61 % o ní uvažuje a 2 % spáchají vážný sebevražedný pokus). Podobnou symptomatiku mohou mít některá neurologická onemocnění - například hyperventilační tetanický syndrom, narkolepsie nebo migrény.
Neuzavírat se před světem
Po důkladném vyšetření se nemocný nakonec dostává k lékaři - psychiatrovi, který společně s psychologem potvrdí panickou poruchu. V její léčbě se používají metody psychoterapeutické i farmakologické. Léčba by měla být zahájena co nejdříve, aby se obtíže nezafi xovaly. K dlouhodobé léčbě se užívají - podávají - antidepresiva (skupina SSRI), zpočátku v nižším dávkování, které lze postupně zvyšovat. Léčivé účinky antidepresiv nastupují během několika týdnů, zpočátku je vhodné kombinovat je s anxiolytiky. Doporučuje se kombinovat farmakoterapii s psychoterapeutickými technikami a postupy. Pro pacienta je důležité, aby se nevyhýbal obávaným situacím a neuzavíral se pro své problémy před světem. Nástup paniky bývá v počátku často symbolickým vyjádřením pocitu ohrožení, obav ze smrti bez pomoci, případně strachu, že pacient nemůže dostát požadavkům vnějšího světa apod. Vlivem schopnosti učit se ovšem panika vzniká čím dál častěji. Proto se opakování výskytu záchvatů musí přerušit (například hospitalizací) a pomalu se v bezpečném prostředí věnovat možným zdrojům pacientových obav (když zemřu, tak po mně neštěkne ani pes, nebo nemohu nikdy splnit požadavky rodičů, a proto kdybych teď zemřel, můj život by byl selháním apod.). Teprve poté může ošetřující personál všechny tyto pokřivené obavy pacienta „narovnat“.
SOUHRN
Text osvětluje vznik, příčiny a možné rozvinutí periodicky se opakujících záchvatů masivní úzkosti. V léčbě se užívají farmaka i psychoterapie. Důležitý je včasný začátek léčení.
SUMMARY
The article explains the onset, causes and possible development of periodically recurring attacks of severe anxiety. The treatment modalities are pharmaceuticals as well as psychotherapy. An early treatment is important.
O autorovi: Jindra Ličková, Psychiatrické oddělení, FNsP, Ostrava-Poruba (kamila.slezakova@fnspo.cz)