Spočívá v samostatné kontrole hladin cukru v krvi pomocí glukometru, ve stanovení přítomnosti cukru nebo ketolátek v moči pomocí speciálních diagnostických proužků. Ve zvláštních případech se stanovují ketolátky v krvi pomocí speciálních proužků a některých typů glukometrů.
Jedna změřená glykemie nám ukazuje aktuální množství cukru v krvi. Nic nám neříká o vývoji tohoto stavu, zda je hladina cukru stabilní, stoupá či klesá. Jedno měření nám může dotvořit obraz aktuální situace, například před řízením vozidla, po aplikaci větší dávky inzulinu, po nezvyklé, neplánované námaze a podobně. Více informací o změnách hladiny cukru v krvi během dne v závislosti na příjmu potravy a pohybové aktivitě nám poskytují glykemické profily.
Glykemické profily
Důležitou součástí selfmonitoringu je měření glykemických profilů. Glykemické profily nám poskytují více informací o změnách hladiny cukru v krvi během dne v závislosti na příjmu potravy a pohybové aktivitě než jedna změřená hodnota hladiny cukru v krvi. Výrazem glykemický profil označujeme několik za sebou jdoucích měření glykemií. Nejčastěji jsou používány velký a malý glykemický profil. Malý glykemický profil je tvořen obvykle z 3–5 měření, před hlavními jídly a eventuálně před spaním a v noci. Velký glykemický profil (6–8 měření) je kontrola glykemie před každým hlavním jídlem a dvě hodiny po něm, před spaním a ve 2 hodiny ráno.
Jak často si glykemické profily měřit?
Režim domácího měření si stanovíte po dohodě se svým ošetřujícím lékařem. Závisí na typu cukrovky, na kolísání hladin cukru v krvi, jinak řečeno na labilitě cukrovky, na věku pacienta a přítomnosti komplikací diabetu. Velmi často se musí měřit děti, těhotné ženy a diabetici léčení pomocí inzulinové pumpy. Také u pacientů, jejichž hladiny cukru v krvi výrazně kolísají, jsou nutné častější kontroly glykemií. Četnější kontroly glykemií doporučí ošetřující lékař i v průběhu akutních onemocnění, například při chřipce, angíně či jiných respiračních onemocněních.
Stabilizovaní nemocní, léčení intezifikovaným inzulinovým režimem, by si měli změřit dvakrát týdně malý glykemický profil (3 měření), nebo alespoň dvě po sobě jdoucí glykemie ve dvou různých dnech. Nemocní léčení konvenčními inzulinovými režimy, tabletami nebo dietou si změří malý glykemický profil jednou za 7–10 dní. Cílové hodnoty selfmonitoringu podle doporučení České diabetologické společnosti: Glykemie nalačno by měla být do 6,0 mmol/l, glykemie za dvě hodiny po jídle by neměla přesahovat 7,5 mmol/l.
I zde je třeba mít na zřeteli, že léčebné cíle se mohou od těchto hodnot lišit. Žádoucí hladiny cukru v krvi, kterých je třeba u konkrétního nemocného dosáhnout, mohou být v některých případech nižší, například u těhotných diabetiček či žen s cukrovkou vzniklou v těhotenství. Léčebné cíle, tedy i glykemie, kterých je vhodné dosáhnout, vždy stanovuje ošetřující lékař v souladu s celkovým zdravotním stavem pacienta, jeho věkem, pohlavím, fyzickou aktivitou a také podle přítomnosti a stadia diabetických komplikací.
Ve dnech, kdy si pacient neměří glykemii, je vhodné vyšetřit glykosurii (hladinu cukru v moči) a vyloučit tak i přítomnost ketolátek. To provedeme pomocí diagnostických proužků ponořených do moči. Tato vyšetření mají ověřit, zda máme svoji chorobu plně pod kontrolou, a pomoci nám odhalit případnou chybu v režimu nebo dietě.
Odlišný cíl mají měření glykemie za zvláštních situací. Je nanejvýš přínosné otestovat každou změnu jídelního či pohybového režimu glykemickým profilem. Tak nejlépe odhalíme eventuální nedostatky této změny. Změřit glykemii je nutné, když se objeví subjektivní nebo objektivní známky vysokých či nízkých hodnot glykemie. Pokud je naměřená hodnota vysoká nebo nízká, je potřeba situaci řešit. Poté je nutné glykemii zkontrolovat opakovaným měřením.
I když většina glukometrů má paměť, je třeba si každou naměřenou hodnotu řádně zaznamenat. K výsledku měření samozřejmě napíšeme i datum, čas či denní dobu, případně i poznámky o okolnostech měření. Například 30. 3. 2010 ve 14.00 hodin menší dávka sacharidů, jen 40 g místo lékařem doporučených 60 g, k obědu.
Sledování glykosurie
Jak bylo naznačeno, další součástí selfmonitoringu bývá sledování glykosurie, tedy množství cukru v moči a kontrola přítomnosti kelolátek v moči. To provádí pacient pomocí diagnostických proužků.
Před prvním použitím těchto diagnostických proužků je nutné pečlivě pročíst návod k použití. Vyšetření probíhá přibližně tímto způsobem. Do vzorku moči v kelímku se ponoří proužek se dvěma políčky tak, aby políčka byla ponořena. Odměří se přesně 60 sekund a porovná zbarvení políček s barevnou škálou na obalu.
Po uplynutí jedné minuty se políčka dále dobarvují, ale toto zbarvení již není směrodatné. První diagnostický čtvereček nás informuje o přítomnosti ketolátek. Jsou-li v moči obsaženy, čtvereček zfialoví. Za normálních okolností se ketolátky v moči nevyskytují. Pokud se objeví, musíme pomýšlet na nedostatek inzulinu v těle a změřit hladinu cukru v krvi. Nemáme-li k dispozici glukometr nebo proužky na měření cukru v krvi, vyhledáme lékařskou pomoc. Neodkladně navštívíme lékaře v případě, že jsou v moči ketolátky, hladina cukru v krvi je vysoká. Během několika hodin totiž hrozí rozvoj závažné komplikace cukrovky ketoacidotického hyperglykemického kómatu.
Druhé políčko se barví dozelena, když je v moči cukr. Výskyt cukru v moči je u diabetika častý. Zneklidnit by nás měla hlavně sytě zelená barva políčka, která má upozornit na vysokou hladinu cukru v krvi. Testování moči proužky by měl provádět každý diabetik ve dnech, kdy si neměří hladinu cukru v krvi nebo je-li glykemie vysoká k vyloučení přítomnosti ketolátek.
O autorovi: Připravila: MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková