KomentářZdraví.Euro.cz
Koncem dubna byl z funkce ředitele PL Bohnice odvolán Ivan David. Není to nic, z čeho by se měl člověk zbláznit. Odvolaný ředitel dle svých slov rozhodnutí ministra respektuje.
Ivan David ve svém prohlášení říká, že tři roky pracoval s maximálním nasazením. Připouští ale, že někdo na to může mít jiný názor nebo upřednostňovat jiné priority…
U priorit bych se zastavila. Co ten Ivan David zase „provedl“? Podle mluvčího Cikrta nestojí za jeho odchodem z postu ředitele léčebny žádné výrazné pochybení. Že by byl důvodem odvolání spor z pražským magistrátem o způsobu financování Centra krizové intervence (CKI)? Zkrátka ony Davidovy „klukoviny“?
Ano, centrum nepatří mezi priority. Všichni sice uznávají, že je pro Prahu nezbytné, ale platit jeho ztrátový provoz se nikomu nechce. To by si jinak lidé, kteří mohou vyřešit finance potřebné k obnovení nepřetržitého provozu, nevyřizovali vzkazy přes média a koukali urychleně najít rozumné řešení.
Platit se nechce nikomu
V červnu 2007 ředitel bohnické léčebny přistoupil k redukci nejztrátovějších činností centra. Tento krok se stal předmětem kritiky, ale MZ jej schválilo. Svůj krok David odůvodnil tím, že centrum mělo malou vytíženost, velkou ztrátovost a služby tohoto druhu prý nemá zajišťovat stát, nýbrž obce. Když tedy město říká, že centrum potřebuje, ať na něj také dá peníze, myslí si David. Centrum navíc dle jeho slov nikdy nebylo uvedeno ve zřizovací listině, jeho činnost proto nebyla zřizovatelem nikdy schválena. Pak se naskýtá otázka, proč by léčebna měla na provoz centra doplácet?
Podle primátora Béma je rozhodnutí Davida omezit činnost centra nekoncepční, nepromyšlené a nezodpovědné. Peníze jsou podle něj otázkou vedení léčebny, tedy jejího zřizovatele. A protože spádovou oblastí centra je celá ČR, patříme do působnosti MZ, říká jeho ředitelka.
Zákazníkem takové služby by měla být obec, která ji může pro své občany nakoupit. Není logické, aby takovou službu financovalo zdravotnické zařízení či zprostředkovaně stát, tvrdí naopak ministerstvo. Jak vidno, zachování centra sice podporuje kdekdo, platit jej ale nechce nikdo.
Ivan David slíbil, že léčebna bude provozovat CKI v plném rozsahu, pokud to někdo zaplatí. Ministerstvo ústy svého mluvčího hovořilo také optimisticky, vyřízení technických detailů se prý může stihnout rychle. Jestli je ale pravda, že se MZ domlouvalo s magistrátem, že bohnické centrum obnoví nepřetržité služby, a ředitel David to ani nevěděl, pak už jsem tedy asi blázen já. Že by nějaké spiknutí ministerstva s pražskou radnicí?
Zblázníme se všichni?
Proč si každý hraje na svém písečku a domlouvá se prostřednictvím médií? Proč se strany nedohodnou? Proč se o financování centra nepodělí?
Část by mělo financovat MZ jako zřizovatel, část zdravotní pojišťovny platbami za provedené výkony, část pak město Praha, vždyť centrum slouží především Pražanům. A zkoušel vůbec někdo získat peníze na financování provozu z evropských nebo jiných fondů? Nebo co kdyby na provoz centra přispěla církev? Vypadá to, že peněz bude mít dost.
„Jiné priority“ ukazují rovněž na další věc. Psychiatrie je odjakživa „na chvostu“. Ve srovnání s EU jde na ni u nás jen zlomek financí. Teď nejsou peníze na odbornou pomoc dospělým, za chvíli třeba nebudou ani pro dětské pacienty.
Duševní zdraví budoucnosti? „Zlobivé děti“ přece byly vždycky. Co na tom, že duševně nemocných spíše přibývá. Duševně nemocní nepřinášejí zisky, psychiatrické krizové centrum není kardiocentrum. Za pár let se kvůli nedořešenému financování nebudeme mít v krizi kam obrátit, nebude odborná péče, protože zadarmo ji nikdo dělat nebude.
Každý má své priority
Duševní nemoc není trest boží, je to součást našeho života. Jen se račte rozhlédnout kolem sebe, lidé „blbnou“ čím dál víc. Psychiatrie je prostě jiná, s duší se těžko kšeftuje. Někteří si dokonce myslí, že člověk duši nemá. A psychiatričtí pacienti se většinou neradi zviditelňují v médiích, aby v tomto směru „tlačili na pilu“. V psychiatrii se také používá málo techniky, málo se operuje, málo se nakupuje, je málo státních zakázek…
Je jedno, jestli v čele léčebny stojí psychiatr, nebo třeba anesteziolog. Pomoc krizového centra můžeme jednou potřebovat úplně všichni, jestli se nechceme dočista zbláznit. Třeba z olympiády konané v Praze. Je totiž možné, že na tuto „prioritu“ se peníze najdou.
Markéta Mikšová, Zdravotnictví a medicína
