Test: Trpíte depresí?

2. 10. 2018 11:08
75 nových názorů
Autor: Redakce
Ačkoli byla deprese dlouho stigmatizovanou nemocí, jedná se o jednu z nejčastějších duševních poruch. Jednou za život prožije depresi až třetina populace, sedm procent populace jí pak trpí opakovaně. Dle lékařů se žádná fyzická bolest nevyrovná té ve vážné depresi. Otestujte si, zda na ni trpíte.

TIP: Komplexní článek o depresi najdete zde: Deprese: příznaky, léky a přírodní antidepresiva

[wpViralQuiz id=41748]

Veronika (neregistrovaný)

Dobrý den, ani nevim odkud zacit spis tak ze uz na konci prazdnin me bolela hrud tak jsme šli na pohotovost, v cekarne jsem se klepala a bala se co mi muze rict doktorka, ta ale rekla ze to je jenom ze stresu atd a ze se nemusim bát, ale prijde mi ze mám už tak 2 mesice neklid v sobe. Strach ze něco mám napr. nejakou nemoc nebo tak. Všechno co me kdy boli si vyhledávám na internetu. Já vim ze je to spatne ze si to vyhledavam, ale já si vždy rikam ze mi to aspoň da jistotu ze nic nemam ale akorat se to zhorsi. Teď mám obdobi kdy brecim tak 4x denně a nemuzu si pomoc, brecim často i z malickosti napr. když slysim smutnou pisen. Nevim co mám delat a nekdy si rikam jestli to ma vsechno cenu jestli nemam vsechno vzdat. Asi jsem divná nebo spis mi to tak říkají lidi a prijdu si potom ze me nikdo nechape. Zkouknu film o něčem a začne se tam mluvit o konkrétní nemoc tak se zacnu bát jestli ji take nemam nahodou. Už vazne nevim kam muj zivot dal povede, jenze já chci žít ale nekdy si rikam jestli proste to nevzdat nebo tak. Dekuju za odpoved

Dobrý den,
je mi moc líto, že se takto cítíte. Určitě nic nevzdávejte. Naopak…zkuste se své problémy pokusit co nejdříve začít řešit. Vzhledem k tomu, jaké pocity/příznaky jste popsala, potřebujete určitě odbornou pomoc - tím myslím psychologickou­/psychiatrickou­. Navštivte svého praktického lékaře, ten vám dá žádanku a doporučení psychologů/psychi­atrů ve vašem okolí. Pokud nechcete své problémy s vaším praktickým lékařem řešit, existuje i online odborná pomoc - stačí zadat psychologie online a vyjede vám spousta možností.
Kdybyste někdy potřebovala okamžitou pomoc a promluvit si s někým hned v danou chvíli, existuje tzv. Linka první psychické pomoci - tel. č. 116 123. Další kontakty najdete například na www.krizova-pomoc.cz.
Přeji hodně štěstí.

Klári (neregistrovaný)

Dobrý den,(12 let)posledního půl roku jsem se hrozně uzavřela,jsem hodně sama,někdy se bezdůvodně rozbrečím a ve škole mám sice samý jedničky a někdy dvojku,ale mám pocit,že se vůbec nesoustředím.
Mám ještě jeden dotaz. Musí školní psycholog informovat rodiče,když bych k němu chodila?

Ahoj,
dle tvého popisu se nemusí nutně jednat o deprese, ale určitě může jít o jednu z úzkostných poruch (kam deprese také patří).
Určitě Ti doporučím konzultaci s psychologem nebo s psychiatrem. Pokud nikoho takového neznáš, zkus zajít za svou praktickou paní doktorkou (panem doktorem). Zkus se jí se svými problémy svěřit a ta tě přesně nasměruje na psychologa/psychi­atra ve tvém okolí.
Jinak odpověď na tvůj druhý dotaz jsem sama neznala a musela jsem si ji dohledat. A chápu to takto: Dle zákona má školní psycholog předávat informace jak tobě, tak i tvým rodičům. Zároveň však má povinnost respektovat tvoje práva (tzn. pokud si nepřeješ, aby rodičům informace sděloval, měl by to respektovat)..... Pokud však nejsi v bezprostředním ohrožení života, pak by informace rodičům předat musel.
Kdyby ti někdy bylo hodně smutno a potřebovala bys hned v danou chvíli mluvit s někým nestranným, existuje spousta "linek důvěry", kam můžeš zavolat. Na lince důvěry si můžeš promluvit s někým, kdo ti bude naslouchat a pomůže ti s hledáním dalšího možného řešení.
Tady ti přidám jedny stránky, kde jsou uvedena telefonní čísla a můžeš si přečíst, jak by to probíhalo, kdyby ses dovolala.
https://www.ditekrize.cz/dkc/linka-duvery-detskeho-krizoveho-centra/
Přeju Ti hodně štěstí.

Leoš (neregistrovaný)
Dobrý den, (16 let) Nevím, jestli to tady k něčemu bude, ale před asi rokem jsem si zde dělal test a vyšla mi závažná deprese. Nedávno jsem se vyoutoval matce a od té doby mám doma víceméně peklo, jelikož si matka nechce přiznat, že bych něco takovýho mohl být (trans, o orientacích jsem se jí radši nezmiňoval). Zkoušel jsem si o tom promluvit se školní psycholožkou, ale jediná ráda od ní byla, že se mám víc s matkou bavit, což však končí ne moc dobře. Když jsem přijel domů, první otázka byla: "takže doufám, že už nechches být kluk?" Vždy, když může, neustále opakuje v mojí blízkosti, že puberta je zlá věc, protože to je to, co si o mé situaci myslí. Vše je jenom puberta a já se jenom snažím zviditelnit. Což je však poslední věc, co bych v životě chtěl. Jsem od té doby dost uzavřený, nebavím se skoro s nikým irl. Když poprvý došlo na konverzaci o tom, že se jenom přetvařuji a svým přátelům lžu o tom, že jsem kluk, 3 dny jsem byl jenom ve svém pokoji a jediná reakce, kterou jsem obdržel byla, že jsem sebestředný a že proč se s nikým nebavím. Taky mě občas shazuje za to, že se nedokážu bavit s lidma, protože prostě nechápe, že existuje něco jako introvert. A váha je taky kapitola sama o sobě. Za 60 kg mě pořád urážela, že jsem fat a měl bych zhubnout. Omlouvám se, že jsem se tady tolik rozepsal, ale nevím, co mám dělat. Už jsem bohužel zašel až k sebepoškozování a matky se po tom všem bojím zeptat, jestli by mě mohla objednat k nějakýmu specializovanýmu psychologovi.
  • Našli jste v článku chybu?