Mezi dospělými již v té době bylo dost pacientů s klíšťovým zánětem mozku, soustřeďovaly se zde případy bakteriálních meningitid, objevoval se břišní tyfus jak domácí, tak importované provenience, častá byla bacilární úplavice.
Dospělý neočkovaný muž si přivezl dětskou obrnu z Egypta, ojediněle byla nařízena karanténa pro podezření na variolu, která však nebyla potvrzena. Navzdory těmto případům vládla celosvětově euforie z vymýcení infekčních nemocí. Vysoká proočkovanost, nové vakcíny, boom nových antibiotik, významný pokles výskytu klasických dětských infekčních nemocí zřejmě vedly v roce 1969 dr. Stewarda, šéfa amerických epidemiologů, k prohlášení: „Válka proti infekčním nemocem je vyhraná.“
Perspektiva infekčního oboru se nezdála příliš optimistická. Situace v oblasti infekčních nemocí byla v Československu příznivá. K povinnému očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, tuberkulóze a obrně přibylo v sedmdesátých letech postupně očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. V posledních letech se objevilo v ČR očkování proti virové hepatitidě B, proti H. influenzae typu b, očkuje se proti klíšťovému zánětu mozku, chřipce, vzteklině, některým meningokokům, jsou speciální vakcíny pro cesty do rizikových oblastí.
Postupně se rozšiřovala paleta antibiotik, chemoterapeutik, později i virostatik. Brzy se však začíná objevovat problém rezistence antibiotik k původně citlivým mikroorganismům. Od sedmdesátých let minulého století se objevila řada nových infekčních nemocí, u některých již známých nemocí se prokázal jejich infekční původ. V posledních letech nás v médiích děsí SARS, riziko ptačí chřipky H5N1 a pandemie lidské chřipky. Po otevření hranic v devadesátých letech se objevuje riziko u nás dříve málo obvyklých nákaz.
Infekční nemoci zůstávají, pouze spektrum nákaz se mění, objevují se nemoci nové nebo se staré vrací. Je to dáno tím, že na světě se vyskytuje těžko odhadnutelný počet druhů mikroorganismů (zřejmě milióny, možná i více), které jsou přirozenou součástí biosféry. Z tohoto obrovského množství druhů dosud známe jen nepatrný zlomek a jen několik málo desítek druhů je patogenních. Mikroorganismy včetně těch patogenních jsou však nadány obrovskou evoluční flexibilitou a vždy zatím dokázaly v evoluci dokonale obstát.
Kdyby tomu tak nebylo, mikroorganismy by už dávno na světě neexistovaly, ale bez nich bychom na Zemi neexistovali ani my, ani nic živého, protože s činností mikrobů stojí i padá chod biosféry. Mikroorganismy, baktérie, viry, protozoa a další agens, která mohou vyvolávat lidská onemocnění, nemají obvykle afinitu pouze k jednomu orgánu nebo k jednomu systému. A naopak: jednu klinickou jednotku mohou vyvolat různá agens. V oboru infekčních nemocí nás tato situace nutí stále přemýšlet o lidském jedinci jako celku.
Proto v tomto čísle Postgraduální medicíny představujeme infekční nemoci postihující různé systémy: respirační, trávicí, nervový. Některá z těchto témat stojí ve středu pozornosti odborné i laické veřejnosti - chřipka či klíšťový zánět mozku a invazívní meningokokové onemocnění, resp. nemoci střevní s „novými“ patogeny. Uvádíme ale i klinické jednotky, které mohou být infekčního původu a slouží jako příklad důležitosti diferenciální diagnostiky infekčních nemocí - lymfadenitidy či horečka neznámého původu. S rozvojem cestovního ruchu se objevují nemoci, které jsme dříve neznali, ale na které musíme v diferenciální diagnostice myslet a navíc musíme mít možnost je diagnostikovat. Dalo by se říci: z každého rožku trošku.
Poznání infekčních nemocí není možné bez spolupráce s dalšími obory. Díky moderním diagnostickým metodám v mikrobiologii se profil původců mění a rozšiřuje, upřesňuje se etiologická diagnóza a na základě těchto znalostí i léčba a možnosti prevence. Musíme být připraveni účinně tlumit rizika vzniku a především dopadu nových infekčních nemocí na lidskou populaci. Infekční nemoci nás totiž budou provázet i nadále, a v době, kdy nebezpečí evoluce nových infekční nemocí přestane být aktuální, tu už zřejmě nebudeme ani my.
Doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc.
foto Vladimír Brada