Vlk je běžné kožní onemocnění. Nejčastěji se objevuje v záhybech kůže

O vlku jste jistě mnohokrát slyšeli, málokdo by si ho však na první dobrou spojil s nějakým onemocněním. Právě o onen význam nám však v tomto článku půjde. Za styčný bod mezi zmíněným onemocněním a zvířetem se přitom považuje rys dravosti. Dobrou zprávou je, že obvykle si s tímto kožním projevem můžete poradit sami v pohodlí domova. 

Co je vlk?

Vlk je lidový název pro opruzeninu, odborně intertrigo. Již ve staré češtině se tento výraz používal pro různé kožní nemoci. Motivací pro takovéto pojmenování zřejmě byl rys dravosti, krutosti a divokosti, který se tomuto zvířeti přisuzuje. Do nové češtiny přetrval zúžený význam vlka jakožto kožního onemocnění, kdy se tak označuje nikterak nebezpečná opruzenina, a to zejména ta mezi stehny.  

Jedná se o kožní onemocnění, které se obvykle objevuje v záhybech kůže, kde dochází ke tření povrchů kůže o sebe. Nejčastěji bývají vlkem zasaženy hýždě, třísla, prsty na nohou, podpaží či oblast pod ňadry. Zvláště je pak k jeho vzniku náchylná vlhká či zpocená pokožka. 

Vlk se hojně vyskytuje u dětí, jelikož mají jemnější kůži a kvůli nošení plen a slintání u nich spíše pokožka zvlhne. Kromě již řečeného se může u dětí opruzenina vlk objevit na zadečku, v záhybech na rukou a nohou nebo také mezi krčními záhyby. Spolu s dětmi tvoří ohroženou skupinu lidé s oslabenou imunitou, cukrovkou nebo obezitou. [1, 2, 3, 4]

Příčiny vlka

Ke vzniku vlka vede těsný kontakt kůže o kůži, zároveň k němu přispívá teplé a vlhké prostředí bez možnosti cirkulace vzduchu. Takové prostředí může stát za podrážděním pokožky a je jako dělané pro růst kvasinek a bakterií, jež do těla mohou vniknout skrze poškozenou pokožku třením a způsobit infekci (tzv. sekundární infekce).  

Na vině této infekce mohou být kandidy (kvasinka Candida albicans), stafylokoky (Staphylococcus aureus) či dermatofyty. Posledně zmíněné mají přitom tendenci postihovat oblast mezi prsty na rukou či nohou. Všechny tyto mikroorganismy mají společné, že ke svému růstu vyžadují keratin. 

Vyjma kojenců se s vlkem častěji setkávají starší lidé, osoby s inkontinencí, se sníženou schopností pohybu a již jmenovanými zdravotními potížemi, konkrétně s cukrovkou. Ještě doplňme, že kontakt postiženého místa s tělesnými sekrety, tedy potem, močí či výkaly, může daný stav podstatně zhoršit. [5, 6, 7]

Jaké jsou příznaky vlka?

Vlk čili opruzenina se zprvu projevuje jako zarudnutí. U osob s tmavšími odstíny pleti se postižená oblast může jevit tmavě červená, nafialovělá, našedlá či tmavě hnědá. V záhybech kůže se ale mohou též vyskytovat drobné hrbolky naplněné hnisem či skvrny. 

Vyrážka může svědit, pálit, brnět a může ji doprovázet bolest nebo nepříjemné pocity. Je pro ni příznačné, že má tendenci se objevovat na obou stranách kožního záhybu, zatímco infekce bývá asymetrická, její výskyt se soustředí pouze na jedné straně záhybu.

Postižené místo je náchylné k zanícení a zjizvení, a tedy se může stát, že kůže v těchto místech bude praskat, krvácet nebo se v ní vytvoří krusty. V bezprostřední blízkosti zasaženého místa se může navíc kůže jevit šupinatá. Pokud se opruzeniny (vlk) rozvinou do infekce, je možné zpozorovat i nepříjemný zápach. [8, 9, 10, 11]

Diagnostika

V prvé řadě se provádí fyzické vyšetření a probírá se pacientova anamnéza. Lékař se dotyčného vyptává, jaké pobírá léky, jestli si je vědom nějaké alergie či zda v nedávné době nepoužíval nějaké masti nebo mýdla. Dále ho bude zajímat, jestli se předtím nepotýkal s nějakým kožním onemocněním. Vlka je totiž možné lehce zaměnit za jinou kožní nemoc. 

Při podezření na infekci může lékař trvat na provedení jistých testů. Může se jednat o KOH test, kdy se seškrábne kousek infikované kůže jehlou nebo skalpelem za účelem odhalit, jaký mikroorganismus infekci vyvolal. 

Dále se přistupuje k vyšetření Woodovou lampou. To spočívá v posvícení si na postižené místo, přičemž jestliže se zde nacházejí bakterie či kvasinky, vlivem světla dojde ke změně barvy zanícené kůže. Ve vzácných případech je pak třeba přikročit k biopsii kůže pod lokální anestezií. Děje se tak, když jsou kožní projevy atypické nebo nereagují na léčbu. [12, 13, 14, 15]

Jaká je na opruzení vlkem léčba?

Pokud do postiženého místa nevnikla infekce, sestává léčba vlka především v udržení daného místa v čistotě, suchu a chladu. Lze toho dosáhnout například fénováním dané partie na mírný stupeň (klidně i několikrát denně), jejím pečlivým osušením po sprše měkkým ručníkem (přikládáním, nikoli třením) nebo nošením volného oblečení z prodyšných látek, jako je bavlna. 

Naopak vyhnout by se mělo oděvu ze syntetického materiálu, jenž by mohl pokožku dráždit. Zároveň se klade důraz na vysprchování se po fyzické aktivitě, během níž se hodně zapotíte. Minimalizovat pocení je pak možné jemným antiperspirantem. 

Dále můžete na postiženou oblast aplikovat vlhké čajové sáčky nebo nějaký práškový vysoušecí prostředek, kupříkladu s mastkem. Vyvarujte se ovšem užívání pudru a masti na vlka současně, mohla by z nich totiž vzejít lepkavá pasta. Ideální je použít je v rozmezí dvou až tří hodin od sebe.

Doporučují se rovněž bariérové krémy nebo gely, konkrétně krémy a masti s oxidem zinečnatým či vazelína, jelikož přispívají ke snížení tření. Snížit tření může pomoci též čistá gáza nebo kus bavlny (tamponek) přiložený k postižené oblasti. Z krémů lze ještě zmínit antimykotické a antibakteriální krémy pomáhající zamezit přemnožení plísní a bakterií, a tedy rozvoji zánětu. 

Co se týká léčby vlka rozvinutého v infekci, odvíjí se od toho, co infekci vyvolalo. Při mykóze je vhodné nanášet antifungální mast nebo krém (klotrimazol), který se zpravidla aplikuje 2× denně po dobu 2 až 4 týdnů. Antibiotický krém či mast (bacitracin) se uplatňují v případě, že infekci zavinily bakterie. 

Lékař kromě toho může pacientovi předepsat antibiotika (erytromycin), antifungální léky (např. itrakonazol či terbinafin), ale třeba i krátkodobě nasadit hydrokortizonový krém ulevující od zánětu. Obvykle se volí steroid o nižší síle, aby nedošlo k atrofii pokožky, která je v kožních záhybech už tak tenčí. Posloužit mohou též inhibitory kalcineurinu. [16, 17, 18, 19, 20]

Zdroje: theses.cz, healthline.com, ufhealth.org, my.clevelandclinic.org, medicalnewstoday.com, webmd.com, health.com, ncbi.nlm.nih.gov, dermnetnz.org