Jako na horské dráze. Lidé s hraniční poruchou osobnosti zažívají náladovost, pocit prázdnoty i zmatek ve vlastní identitě

Zdroj: Depositphotos

Hraniční porucha osobnosti se vyznačuje nestabilní náladou, proměnlivým chováním i nejasným sebehodnocením. Mívá negativní dopad na sociální vztahy a způsobuje nemocnému zmatek ve vlastní identitě. Tento závažný stav se nevyplácí podceňovat, každý desátý pacient totiž zakončí svůj život sebevraždou.

Náladovost, pocit nejistoty i zmatek ve vlastní identitě jsou problémy, které částečně potrápí celou řadu lidí. U některých se tyto znaky ale vyskytují dlouhodobě a spolu s mnoha dalšími příznaky mnohdy nemají žádnou zjevnou příčinu. V takovém případě mluvíme o hraniční poruše, která se projevuje velkou nestabilitou nálad, emocí, vztahů a chování. Odborníci ji často přirovnávají k horské dráze, po které pacienti jezdí nahoru a dolů. Trápí je navíc nejistý pocit toho, kam směřují.

Hraniční poruchou trpí v rozmezí necelé jedno procento až šest procent celkové populace, přičemž o něco častěji jsou postiženy ženy. První příznaky se obvykle začínají objevovat v období dospívání, během kterého bývá průběh nemoci nejtěžší. Ačkoli projevy poruchy přetrvávají zpravidla po celý život, po 30. až 40. roce mají tendenci ustupovat a stávají se mírnějšími.

Podle některých odborníků jsou hraniční poruchou osobnosti více ovlivněni jedinci, kteří se narodili do online doby. Tato generace je důsledkem technologií úzkostnější, depresivnější a méně odvážná v podstupování rizik. K psychické křehkosti pak přispívá i přehnaná péče ze strany rodičů, kteří svým potomkům až příliš usnadňují život. Děti se pak stávají méně odolnými vůči běžným zátěžovým situacím.

Na druhou stranu však představuje riziko i nedostatečná péče rodičů. Děti pak nezažívají pocit bezpečného prostředí a mohou mít nesnáze s vytyčením a udržením hranic. Pokud se špatný přístup rodičů a vliv technologií sečte, výsledkem může být právě hraniční porucha osobnosti. K jejímu rozvoji pak podle odborníků přispívají také stále nepřehlednější společenské hranice. [1, 2, 3, 4]

Charakteristika hraniční poruchy

Lidé trpící hraniční poruchou jsou velice citliví ke změnám ve svém okolí, na které mohou reagovat velmi prudce a neadekvátně, což je dáno tím, že vidí svět extrémním způsobem, kdy jsou všechny věci a všichni lidé viděni pouze v dobrém či zlém světle. A to včetně hraniční osoby. Pokud bychom si svět představili jako škálu barev, zdravý člověk by jej viděl všemi možnými odstíny, kdežto nemocný pouze v černé a bílé.

Hraniční porucha osobnosti se projevuje trvalou nestabilitou v mnoha životních spektrech, jakými jsou třeba vlastní sebeobraz, osobní preference, emoce i okolní vztahy. Velice typická je také výrazná impulzivita. Nemocný mívá problém kontrolovat vlastní emoce a rovněž i následné impulzivní chování, které může být agresivní a vyústit i v sebepoškozování.

Změny nálad u hraničních jedinců bývají několikahodinové, ale trvat mohou i v řádech dní. Bývají velmi citliví na ohrožení, které vnímají víceméně při každé změně prostředí. V obrovský problém u nich může vyústit například změna termínu sezení či fakt, že si lékař vezme dovolenou. Pacient pak pociťuje excesivní hněv, cítí se opuštěný a může z toho vinit sám sebe.

Pro pacienty je typické, že zpravidla simplifikují řešení vlastních problémů, jednají zkratkovitě, anebo vyžadují pomoc svého okolí, protože sami se cítí bezmocní. I běžné problémy mohou vnímat jako krizi, což způsobuje jejich černobílé pojetí světa. K blízkým osobám se tito lidé přehnaně fixují, anebo si naopak udržují chladný odstup, přičemž jejich černobílé vidění se může velmi rychle střídat. V jednu chvíli svého lékaře považují za schopného a jindy za přesný opak. Tyto pocity se mění v závislosti na subjektivně vnímané kvalitě vzájemného vztahu a pocitu přijetí. Podobným způsobem pak nemocný přistupuje i k vlastní rodině či přátelům a kolegům v práci.

Kromě toho mění tito jedinci často i své životní cíle, názory na svou kariéru a hodnoty. Jednají impulzivně a podnikají nebezpečné či nejisté aktivity. Lehce například propadnou nákupní horečce, bezohledně řídí automobil a užívají návykové látky. Bez zjevné příčiny pociťují intenzivní vztek, bojují s pocitem prázdnoty a trápí je deprese a úzkosti.

Křehčí a emočně méně stabilní jedinci, jakými „hraničáři“ jsou, se v důsledku své poruchy dostávají do vnitřního víru emocí a myšlenek, které se navzájem ještě zintenzivňují. Sami si navíc zkreslují realitu. Jejich tunelové vidění pak často vede k myšlenkám: Nestojí to za to. Jsem k ničemu. Nikdo mě nemá rád. Nechci žít.

Společně s hraniční poruchou osobnosti se poměrně běžně rozvíjí také depresivní porucha a panaxieta, což je označení pro trvalou a intenzivní úzkost. Objevit se mohou také různé:

  • somatoformní a disociativní poruchy,
  • přechodná psychotická porucha,
  • poruchy příjmu potravy (např. anorexie, bulimie),
  • závislost na psychoaktivních látkách.

Úplnou výjimkou u takto nemocných jedinců nejsou ani pokusy o sebevraždu, které spolu s přidruženými obtížemi často vedou k návštěvě odborníka. [5, 6, 7]

Příznaky hraniční poruchy osobnosti

Ačkoli je hraniční porucha v mnoha ohledech podobná i jiným psychickým obtížím, existují příznaky, které ji od jiných poruch jasně vymezují. Že pacient trpí hraniční poruchou, obvykle pozná podle toto, že u něj přetrvávají tyto obtíže:

  • strach z opuštění,
  • nestabilní vztahy,
  • nejistý sebeobraz,
  • impulzivní chování,
  • sebepoškozování,
  • výrazné změny nálad,
  • chronický pocit prázdnoty,
  • výbušnost,
  • podezíravost.

Jak už to tak u psychických poruch bývá, každý se v některém z příznaků vidí. To ale samozřejmě automaticky neznamená, že dotyčný poruchou skutečně trpí. Aby mu mohla být diagnostikována, musí splňovat alespoň 5 z 9 kritérií. Obtíže se u něj musejí vyskytovat dlouhodobě a musejí mu výrazně zasahovat do života. [8, 9]

Strach z opuštění

Obrovský strach z toho, že dotyčného někdo opustí, patří mezi zcela typické projevy. Tyto pocity se dostavují kdykoli a bez jakéhokoli důvodu. Objevit se mohou například během víkendu s partnerem. Aby pacient opuštění zabránil, udělá cokoli. Prosí, vyhrožuje a je schopný svou polovičku i sledovat. Důsledky svého chování v tomto okamžiku neřeší.

Nestabilní vztahy

Typické vztahy hraničářů jsou velmi intenzivní a mají „hodně šťávy“. Tito lidé se velmi snadno zamilují a rychle uvěří, že dotyčný je ten pravý. Vzápětí ale zpravidla propadají zklamání. S trochou nadsázky se dá říct, že jejich vztahy jsou buď skvělé, anebo příšerné, nic mezi tím. A to neplatí jen v milostném životě. Z nejlepšího přítele se velmi rychle může stát člověk, kterým nemocný pohrdá.

Nejistý sebeobraz

Je zcela přirozené, že o sobě člověk čas od času zapochybuje. Patří to do zdravé sebereflexe. Pokud se ale dotyčnému stává, že velmi dobrý pocit záhy střídá nenávist k sobě samému, pravděpodobně se potýká s problémem. Lidé trpící hraniční poruchou v otázce své existence často tápou. Nevědí, co by chtěli v životě dělat, kde a s kým by v budoucnu chtěli byt. Jejich nerozhodnost a nejistota vede k tomu, že často mění práci, střídají kamarády, milence, ale i koníčky.

Impulzivní chování

Pokud je pacient rozhozený, zaplavený emocemi a nedokáže se uklidnit, často se uchyluje k riskantnímu a impulzivnímu chování. To může mít mnoho podob. Dotyčný se může například oddávat záchvatovitému přejídání, opíjet se, rozfofrovat peníze anebo mít rizikový pohlavní styk. Tyto impulzy nebývají jednorázové, ale naopak se opakují.

Sebepoškozování

Sebepoškozování není pouze příznakem deprese. Stejně tak může napovídat, že dotyčného trápí hraniční porucha osobnosti. Nemusí se přitom jednat pouze o přímé poškozování, jakým je například řezání či popálení. Nemocný se může ohrožovat i nebezpečným chováním, které by za jistých okolností mohlo vést ke smrti. Typicky například rychlou a bezohlednou jízdou v autě.

Výrazné změny nálad

V jednu chvíli pociťují pacienti nadšení a euforii a o pár okamžiků později propadají zoufalství a beznaději. Tyto projevy lze velmi jednoduše zaměnit za příznaky bipolární poruchy. Na rozdíl od maniodepresivních jedinců se ale tyto změny nálad dostavují mnohem rychleji, konkrétně v řádu hodin či minut.

Chronický pocit prázdnoty

Lidé trpící hraniční poruchou osobnosti se potýkají s pocitem prázdnoty, který popisují jako „mít v sobě díru“ nebo „nicotu“, kterou se nedaří ničím zaplnit. Dotyční se tuto nepříjemnost často snaží vyřešit hledáním partnera, nakupováním drahých věcí, ale také užíváním drog a promiskuitou.

Výbušnost

Nemocní mohou bojovat s výbušností a hněvem, který nad nimi snadno převezme kontrolu. Tito jedinci proto poměrně snadno ztratí kontrolu, ječí, hází věcmi a lehce se dostanou do potyčky s ostatními.

Podezíravost

Pro nemocné je typické, že bojují s velkou nedůvěrou vůči druhým lidem a jsou podezíraví vůči jejich činům, za kterými běžně hledají postranní úmysly. V hraničních pacientech se kvůli tomu hromadí stres, který může vyústit až v pocit, že je dotyčný mimo realitu. [10]

Hraniční porucha osobnosti a vztahy

V oblasti mezilidských vztahů se hraniční pacienti velmi často potýkají s velkým utrpením a nepochopením. To je dáno tím, že nedokáží odhadnout emoce druhých a k tomu mají extrémní strach z odmítnutí. Pokud zažijí zklamání, je pro ně extrémně těžké sociální kontakt obnovit. Na druhou stranu umějí být tito lidé někdy také mimořádně otevření a člověku, na němž jim záleží, se dokáží plně odevzdat. Tento fakt je může činit zranitelnými, čehož mohou ostatní poměrně snadno využít a způsobit dotyčnému traumata, především v intimní oblasti.

Pacienti s hraniční poruchou mají narušené emoční prožívání, ale také funkční schopnosti, což se negativně odráží také na jejich vztazích s rodinou, na kterou mohou prudké změny nálad a chování působit jako zdroj stresu. V krajních případech u některých jedinců může vlivem pravidelné konfrontace s pacientem dojít k narušení duševního zdraví. [11, 12]

Hraniční porucha osobnosti: diagnostika

Pokud by měl kdokoli podezření, že trpí hraniční poruchou osobnosti, měl by bez zbytečného odkládání vyhledat odbornou pomoc. Ještě předtím si může na internetu udělat test hraniční poruchy osobnosti, který mu tuto domněnku může předem potvrdit. Ačkoli lze na internetu najít celou řadu komplexních testů, které jsou vypracovány odborníky, nelze se na jejich výsledek stoprocentně spoléhat. Potvrdit diagnózu může jedině kompetentní odborník.

V případě, že máte podezření, že hraniční poruchou skutečně trpíte, můžete si také položit následující otázky. Čím častěji odpovíte ANO, tím je pravděpodobnější, že se vás tento problém skutečně týká. Opět je tuto metodu ale nutné brát s rezervou.

  • Jste přesvědčen/a, že jste po většinu života neměl/a nikoho, kdo by vám chtěl být nablízku a trávil s vámi hodně času?
  • Máte pocit, že když vám na někom záleží, tak se od vás začne odtahovat?
  • Cítíte se zoufale, když ztrácíte blízkost lidí, které máte rád/a?
  • Máte svíravý strach, že vás druzí opustí?
  • Máte pocit, že od sebe nevědomky odháníte lidi, na kterých vám záleží?
  • Cítíte se někdy jako vetřelec?
  • Stává se vám často, že přestáváte rozumět svým emocím?
  • Nedokážete mít nad svými emocemi nadvládu?
  • Máte pocit, že vaše výkony v zaměstnání či ve škole nikdy nejsou tak dobré jako výkony ostatních?
  • Potýkáte se s opakujícími se problémy a nejste schopen/a tomu zabránit nebo porozumět?
  • Máte pocit, že se stále točíte v kruhu a je tomu tak většinu vašeho života?

Oficiálně, tedy podle diagnostického manuálu MKN10, lze o hraniční poruše hovořit v momentě, kdy je přítomno nejméně 5 následujících faktorů:

  • výrazné úsilí vyhnout se reálnému či domnělému opuštění,
  • nestabilita ve vztazích, idealizace vztahů a jejich následná deziluze,
  • problém s porozuměním sobě samému, vlastnímu sebeobrazu a identitě,
  • impulzivní chování alespoň ve dvou oblastech, které jsou škodlivé (kromě sebepoškozování) – například nadměrné utrácení, riskantní sex, přejídání se, užívání návykových látek,
  • sebevražedné myšlenky a chování, které se opakuje,
  • intenzivní změny nálady,
  • chronický pocit prázdnoty,
  • problémy s ovládáním intenzivního hněvu a agresivního chování,
  • přechodné paranoidní myšlenky spojené se stresem nebo silná disociace. [13, 14]

Léčba hraniční poruchy osobnosti

Zatímco dříve byli lidé s hraniční poruchou osobnosti odsouzeni k tomu, aby žili s nálepkou podivínů, dnes se jim dostává potřebné péče, která může příznaky do značné míry zmírnit a naučit pacienty své emoce zvládat. Jako účinná se ukazuje především nová generace kognitivně behaviorální terapie, hlavně dialektická behaviorální terapie a schematerapie. Jedná se o metody, které se zaměřují především na zvýšení schopnosti regulovat své emoce, zvládat krizové situace, odhalovat emocionalitu a fungovat v mezilidských vztazích.

Léčba hraniční poruchy se zpravidla doplňuje o konzultace s rodinnými příslušníky či partnery, protože je důležité, aby si blízké osoby uvědomovaly vyšší zranitelnost pacientů a současně předešly případným traumatům. Rekonvalescenci je vhodné doplnit také o terapii mindfulness (všímavosti), která posiluje schopnost být mentálně přítomen a současně zvyšuje stresovou toleranci. [15, 16, 17]

Zdroje: solen.cz, psychoterapiea.cz, adicare.cz, psychologie.cz, healthline.com

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top