Mateřídouška zmírňuje dýchací obtíže i problémy s trávením. K čemu se nejčastěji používá?

Mateřídouška
Zdroj: Depositphotos

K nejznámějším léčivkám se dnes rozhodně řadí mateřídoušky, které si mezi lidmi získaly oblibu hlavně díky svým antiseptickým, dezinfekčním a zklidňujícím účinkům. Používají se hlavně ve formě čajů, sirupů nebo bylinných koupelí, ale dají se pěstovat také jako okrasné rostliny a díky své specifické chuti a vůni si našly místo také v gastronomii.

Co je mateřídouška?

Pod názvem mateřídouška (Thymus) se ukrývá rod aromatických rostlin z čeledi hluchavkovitých, jenž zahrnuje stálezelené keře, polokeře, ale i dřevnatějící byliny produkující vonné silice. Latinské označení pochází z řečtiny a jeho základem je pravděpodobně slovo thyo, což znamená vůně či parfém, nebo výraz thymos, jenž značí sílu a odvahu.

Český název mateřídouška vychází z obrazného pojmenování „douška“ neboli matčina duše, což je doslovný překlad latinského termínu matris animula, jenž se objevil v knize biskupa Isidora Sevillského s názvem Origines. Jednalo se o odkaz na pověst o květině, která jako duše zemřelé matky vyjadřovala dětem lásku prostřednictvím vůně. Později si lidé mateřídoušku ztotožnili s matkou Boží, přičemž dnes najdete také označení mateřinka, babídouška či mařídouška (jako Máří Magdalena). [1, 2, 3]

Kde rostou mateřídoušky?

Tyto rostliny jsou dnes rozšířené prakticky na celém evropském území a rostou také v severní Africe, v Etiopské vysočině, v Asii, na jižním pobřeží Grónska, ale i na ostrovech Makaronésie. Evolučně rod mateřídouška pochází ze západního Středomoří, kde se dnes můžete setkat s největší druhovou rozmanitostí. Vlivem lidské činnosti se ale rostliny rozšířily také do Severní Ameriky a na Nový Zéland.

Jelikož jde o heliofyty, pro svůj růst a vývoj potřebují mateřídoušky otevřená slunná stanoviště. Skvěle jim vyhovují propustné půdy a jsou dobře adaptované na sucho, zatímco přemokření jim může výrazně ublížit. Některé druhy pak preferují spíše vápencové podloží, ale jiné dávají přednost méně úživným, kyselejším či písčitým substrátům.

Pokud jde o typická místa výskytu, s mateřídouškami se můžete setkat například na mezích, na pastvinách, v suchých trávnících, na skalnatých stráních, ve vřesovištích, ve světlejších lesích nebo třeba ve středomořských nízkých křovinách, které botanikové označují termínem garrigue. Některé druhy ovšem rostou také na holích nad horní hranicí lesa. [4, 5, 6]

Jaké má mateřídouška druhy?

Mateřídouška dnes patří mezi taxonomicky velice komplikované rody se složitými genetickými poměry, velkou morfologickou proměnlivostí a častou hybridizací. V současné době botanikové rozlišují asi 350 samostatných druhů, které se dají rozdělit do osmi sekcí. Některé zdroje ovšem uvádějí pouze 40–50 druhů, zatímco v jiných je tento počet více než osminásobně vyšší.

V české květeně je momentálně zastoupeno 7 původních druhů mateřídoušek, několik poddruhů a řada kříženců. I na našem území se přitom vyskytují obtížně zařaditelné morfotypy s přechodnými znaky, které není snadné správně zařadit. K nejznámějším zástupcům rodu mateřídouška, které u nás rostou, nicméně patří tyto rostliny:

  • mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum),
  • mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides),
  • mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens),
  • mateřídouška panonská (Thymus pannonicus),
  • mateřídouška časná (Thymus praecox),
  • mateřídouška alpinská (Thymus alpestris),
  • mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus). [7, 8, 9]

Mateřídouška vejčitá

Asi nejběžnějším druhem v české květeně je mateřídouška vejčitá, která se někdy označuje také jako mateřídouška polejová. Jde o léčivku hojně se vyskytující po celém našem území, která preferuje suché či mezofilní louky, travnaté a kamenité svahy, meze, okraje lesů a cest, mýtiny nebo mraveniště. Kvete přitom od července do října.

Co se týče vzhledu, jde o drobnou bylinu, která se vyznačuje hlavně plazivou, u země dřevnatějící lodyhou s chloupky na hranách. Typicky vytváří trsnaté keříky dorůstající do výšky 10–30 cm a její listy jsou vstřícné a vejčité nebo široce eliptické. Květy pak mívají fialovou barvu a jsou uspořádané do složeného květenství lichopřeslenů, které formují koncový lichoklas. Plodem jsou tvrdky. [10, 11, 12]

Mateřídouška úzkolistá

Dalším velice známým druhem je pak mateřídouška úzkolistá, která roste po celé Evropě a objevuje se také v nadmořských výškách alpínského pásma. U nás ji najdete hlavně na travnatých stráních, na mezích, v borových lesích nebo třeba na písčinách. Hojněji se přitom vyskytuje v severozápadních a středních Čechách, v podhůří Šumavy nebo na Znojemsku a Hodonínsku.

Vzhledově se pak jedná o vytrvalé nízké polštářovité keříky, které jsou silně aromatické. Mateřídouška úzkolistá má plazivý, u země dřevnatějící stonek, monopodiálně větvenou lodyhu a čárkovité, kopinaté až úzce obvejčité listy. Dorůstá do výšky maximálně 30 cm, její květy uspořádané do lichoklasů mají fialovou barvu a patří k medonosným rostlinám. Kvete přitom od července do srpna. [13, 14, 15, 16]

Rozdíl mezi mateřídouškou a tymiánem

Vyznat se v jednotlivých druzích patřících do rodu mateřídouška může být pro laika poměrně obtížné, jelikož lidé tyto rostliny mezi sebou velice často zaměňují. Jestliže hledáte klasickou plazivou mateřídoušku s fialovými květy, která hojně roste na našem území, s největší pravděpodobností jde o mateřídoušku úzkolistou. V kuchyni se pak jako koření často využívá tymián obecný.

Není náhoda, že na první pohled připomíná klasická mateřídouška tymián, jelikož jde o dva druhy patřící do stejného rostlinného rodu. Problém ovšem spočívá v tom, že se oba na našem území někdy označují výrazem mateřídouška obecná. Ten je však z botanického hlediska spojený spíše s tymiánem (Thymus vulgaris), kterému se říká také mateřídouška dymián.

Pokud jde o zahraniční názvy, obvykle se klasická mateřídouška anglicky označuje jako wild thyme, zatímco tymián je známý hlavně jako common thyme či garden thyme. Navzájem se pak od sebe liší svým vzhledem, kdy tymián na rozdíl od mateřídoušky dorůstá do větší výšky, a dobou kvetení. Tymián totiž kvete už od května, přičemž u mateřídoušky k tomu dochází nejdříve v červnu. [17, 18, 19]

Mateřídouška: obsažené látky

Mateřídoušky jsou známé tím, že obsahují poměrně velké množství účinných látek. K nejvýznamnějším se řadí různé druhy silic, které se soustředí v přisedlých siličných žlázkách pokrývajících většinu nadzemní části daných rostlin (hlavně povrch listů, kalichů a korun). Všechny ovšem mají srovnatelné účinky.

Složení jednotlivých silic se pak liší v závislosti na složení půdy, v níž mateřídouška roste, na okolní vlhkosti a teplotě i na struktuře populace. Mezi přítomné látky patří aromatické terpenoidy, hlavně thymol, linalool či karvakrol, ale i mnohé další. Kromě toho jsou v mateřídouškách zahrnuty také hořčiny, flavonoidy, flavony, saponiny, třísloviny, organické kyseliny a různé minerální látky. [20, 21, 22, 23]

Jaké má mateřídouška účinky?

Mateřídoušky se již od pradávna řadí mezi oblíbené léčivé rostliny, přičemž podle některých tvrzení se pro tyto účely využívají více než dva tisíce let. Tradičně pak vyžaduje mateřídouška sběr za plného květu, a to ideálně ve chvíli, kdy je venku slunečno. Sbírá se přitom celá nať, ale bez zdřevnatělých stonků a jako léčivka se pak využívá v čerstvé i v sušené podobě.

Obecně jsou mateřídoušky známé hlavně pro své antiseptické, dezinfekční, spazmolytické a uklidňující účinky. Vnitřně se proto používají třeba k uvolnění zahleněných dýchacích cest a mohou být prospěšné při léčbě různých onemocnění horních dýchacích cest, jako je chřipka, kašel nebo zánět průdušek. Nálev z mateřídoušky ale funguje i jako kloktadlo s dezinfekčním efektem.

Mateřídouška dále podporuje přirozenou obranyschopnost organismu a zároveň funguje jako antioxidant, což znamená, že brání buňky lidského těla před škodlivými volnými radikály. Kromě toho navíc přispívá k normálnímu fungování gastrointestinálního traktu, podporuje trávení a zmírňuje průjem, nadýmání i bolest žaludku.

Zevní i vnitřní užívání mateřídoušky může být prospěšné také během menstruace, kdy pomáhá zmírnit nepříjemné bolesti a křeče. Vyzkoušet je možné čaj z mateřídoušky, ale i napařený polštářek se sušenou mateřídouškou přiložený na podbřišek. Ten se dále používá i jako obklad na různé otoky a pohmožděniny a lidé si ho dávají pod polštář, když je trápí nespavost.

Zevně se mateřídouška používá hlavně v podobě tinktury, kterou si lidé ošetřují různé nehojící se rány, vyrážky nebo vředy. Ve formě ústního či gynekologického výplachu pomáhá odstraňovat infekce (například kvasinkové). Obecně pak může mít také antirevmatické účinky, pomáhá při bolestech hlavy a závratích a zklidňuje organismus. [24, 25, 26, 27, 28, 29]

Vedlejší účinky

Lidé se často ptají, jestli má mateřídouška nežádoucí účinky, na které by si měli dávat pozor, a jaké obtíže mohou být s konzumací této byliny spojené. Dlouhodobé užívání nebo předávkování mateřídouškou údajně může způsobit narušení funkce ledvin. V běžných dávkách by ovšem měla být tato rostlina pro dospělého člověka bezpečná.

Vzhledem k nedostatku vědeckých studií, které by potvrzovaly její nezávadnost, se však příliš nedoporučuje mateřídouška v těhotenství (nebo maximálně v omezeném množství). Jelikož ale podporuje děložní stahy, může ji pacientka se svolením lékaře vyzkoušet před porodem a údajně pomáhá také mateřídouška při kojení, protože podporuje tvorbu mateřského mléka. [30, 31, 32, 33]

Jaké má mateřídouška využití?

Rostliny z rodu mateřídouška jsou velice rozmanité, díky čemuž se využívají k mnoha různým účelům, přičemž vždy závisí na konkrétním druhu. Některé například můžete vysadit na vlastní zahrádce, kde budou plnit okrasnou funkci. Díky svému zajímavému vzhledu, barevným květům a příjemné vůni vyniknou jako skalničky, ale můžete je umístit i na suché zídky nebo podél cestiček.

Jelikož má mateřídouška léčivé účinky, samozřejmě si největší uplatnění našla právě v lidové medicíně. Lidé nejčastěji konzumují mateřídouškový čaj, ale oblíbený je také mateřídouškový sirup, který se používá třeba při kašli nebo při nachlazení. Pokud si ovšem nechcete z vypěstovaných rostlin vyrobit čaj ani sirup z mateřídoušky, vyzkoušet můžete také inhalaci nebo kloktadlo.

Připravujete si mateřídouškový čaj?

Kromě toho se často připravuje také mateřídoušková tinktura, která se podává jako mazání při revmatismu nebo dně a údajně posiluje pacientovu imunitu. Destilovaný esenciální olej z mateřídoušky je pak oblíbený také v aromaterapii nebo v kosmetice, kde se přidává do zubních past, ústních vod, krémů a osvěžovačů vzduchu. Jedná se ale také o skvělou přísadu do zklidňujících a uvolňujících bylinných koupelí.

Aby toho pak nebylo málo, některé druhy mateřídoušek se používají také jako koření. Skvěle dochutí třeba pokrmy z drůbeže, grilovanou zeleninu a ryby, ale můžete je přidat také ke sladkým pokrmům a pomohou dodat specifické aroma bylinkovým olejům, dresinkům, marinádám či likérům. Jedná se samozřejmě hlavně o tymián obecný, ale podobně se dá využít i mateřídouška úzkolistá nebo mateřídouška vejčitá. Kromě toho navíc mateřídoušky patří mezi významné medonosné rostliny. [34, 35, 36, 37, 38, 39]

Pěstování mateřídoušky

Pokud vás léčivé vlastnosti mateřídoušek zaujaly, jistě přemýšlíte, zda byste si mohli tyto rostliny pořídit také na vlastní zahradu a jak zvládá mateřídouška pěstování v našich podmínkách. Dobrou zprávou je, že se jedná o poměrně nenáročné mrazuvzdorné byliny, takže by neměl být problém vypěstovat si je pro vlastní potřebu.

Pokud jde o vhodné stanoviště, nejlepší bude mírný svah (skalka nebo suchá zídka), který se nachází na slunném místě. Mateřídouška se ovšem dá pěstovat i v truhlíku na balkoně. Nejlépe se jí přitom bude dařit v písčité půdě v teplejším úseku zahrady, který bude chráněný před prudkými větry. Můžete si zakoupit semena mateřídoušky, ale dá se i namnožit dělením trsů.

Zdroje: botany.cz, plants.ces.ncsu.edu, webmd.com, pharmapoint.cz, researchgate.net, ncbi.nlm.nih.gov, ceske-bylinky.cz

Co jsou mateřídoušky?

Jedná se o rostlinný rod z čeledi hluchavkovitých, kam patří především stálezelené keře, polokeře, ale i silně aromatické byliny. Setkat se s nimi můžete na celém Evropském území, ale vyskytují se i na dalších místech, a to včetně Asie či Afriky. Nejvíce jim vyhovují slunná stanoviště, přičemž rostou hlavně na mezích, v suchých trávnících, na skalnatých stráních či ve světlejších lesích.

Jaké druhy mateřídoušek u nás rostou?

Dohromady existuje více než 350 různých druhů mateřídoušek, ale taxonomie tohoto rostlinného rodu je poměrně složitá. Na českém území se můžete setkat se sedmi původními druhy i s několika poddruhy a kříženci. Nejznámější je mateřídouška úzkolistá, mateřídouška vejčitá, mateřídouška olysalá nebo mateřídouška panonská.

Jaké má mateřídouška léčivé účinky?

Mateřídoušky jsou známé díky svým antiseptickým, dezinfekčním, uklidňujícím a uvolňujícím (spazmolytickým) účinkům. Používají se k uvolnění dýchacích cest, léčí kašel, chřipku či zánět průdušek a podporují obranyschopnost organismu. Kromě toho napomáhají správnému trávení, zmírňují nepříjemné projevy spojené s menstruací, používají se k ošetření různých ran či vředů a mohou pomoci v boji proti nespavosti.

Jaké má mateřídouška použití?

Mateřídoušky si našly využití především v lidovém léčitelství, kde je lidé nejčastěji konzumují ve formě mateřídouškového čaje nebo sirupu. Kromě toho se připravuje mateřídoušková tinktura jako mazání nebo ústní kloktadlo. Dále jsou pak mateřídoušky oblíbené v aromaterapii a kosmetice, na zahradě mohou plnit okrasnou funkci, jsou to medonosné rostliny a někdy slouží i jako koření.

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top