Afázie se vyznačuje problémy s mluvením či porozuměním. Překonat ji pomáhá logopedie

Afázie jakožto porucha komunikace se může projevit u kohokoli, i když častěji jí trpí starší lidé, což souvisí s vyšším rizikem mrtvice. Vést k ní však může také poranění mozku, nádor nebo infekce, ale může být i projevem migrény. Dotyční se mohou mimo konverzaci potýkat též s problémy při psaní a čtení. K zotavení slouží hlavně terapie, ačkoli v současnosti se prověřují další možnosti léčby. Pro blízké postiženého afázií platí, že by na jeho problémy neměli upozorňovat, ale pokusit se mu lehce přizpůsobit svou řeč. 

Co je afázie?

Afázie patří mezi poruchy komunikace. Vyznačuje se narušeným používáním slov a může se odrazit na řeči, psaní, čtení a porozumění jazyku. Vyvolává ji poškození částí mozku řídících schopnost jazyka. Ačkoli má afázie vliv na řeč, inteligence jí zasažena není. Může postihnout kohokoli, nicméně nejčastěji se vyskytuje u starších lidí, zvláště pak u jedinců, kteří prodělali mrtvici. 

Co se týče afázie u dětí, vzniká ze stejných důvodů jako u dospělých. Je třeba zdůraznit, že nejde o vývojovou vadu. V ojedinělých případech může za problémy s komunikací Landau-Kleffnerův syndrom, který značí afázii spolu s epilepsií. Vyjma ztráty jazykových dovedností se při něm objevují i potíže s motorikou, udržením pozornosti a může se vyskytnout i agresivita a úzkost. U dětí přitom mívá afázie obyčejně příznivější průběh než u dospělých. 

Jaký je rozdíl mezi dysfázií a afázií?

Dysfázie a afázie jsou termíny pro poruchu řeči, ale neznamenají zcela to samé. Dysfázie je zastaralým termínem pro částečnou ztrátu jazykových schopností způsobenou nějakým problémem v mozku. Když zmiňujeme, že se jedná o zastaralý výraz, je to proto, že se přestal užívat kvůli možné záměně s termínem dysfagie, což je porucha týkající se obtíží s polykáním. Někdy se může plést i s dysartrií, jež se projevuje problémy s řečí v důsledku nemožnosti plně ovládat svaly sloužící k mluvení. Kvůli čemuž následně dochází k tomu, že dotyčný špatně artikuluje či mluví nezvyklou hlasitostí. 

Druhy afázie

V rámci afázie se rozlišuje několik jejích typů, které se odvíjí od závažnosti a místa poškození mozku. Ještě předtím, než se jimi budeme zabývat podrobněji, si vysvětlíme rozdíl mezi plynulou a neplynulou afázií, k nimž se jednotlivé typy řadí. Pro plynulou afázii je typické, že dotyčný dokáže tvořit celé věty a spojovat je do větších celků, avšak leckdy postrádají smysl. U neplynulé afázie bývá význam slov zachován, problém ale spočívá v utvoření věty, která ve výsledku nebývá gramaticky správná. Vrátíme-li se k jednotlivým druhům afázie, jsou známy tyto:

• Brocova afázie: bývá označována i jako expresivní afázie a je způsobena poraněním v přední oblasti levé hemisféry mozku. Jedinci mají problémy se sdělením svých myšlenek ostatním, což se může týkat jak řeči, tak psaní. Porozumění nicméně zůstává netknuto. Dotyčný při ní může tvořit neúplné věty, plést si směry nebo používat namísto náležitého slova výraz významově mu blízký, např. místo nákladního auta řekne auto.
• Wernickeova afázie: někdy se jí též říká receptivní, jelikož daný člověk má porušenou schopnost porozumění, tedy nerozumí významu právě slyšeného či přečteného. To může mít vliv i na jeho vlastní řeč, kdy produkuje věty, jež ale zní vymyšleně a nedávají smysl. Zároveň čím je věta složitější, tím je pro ně těžší ji pochopit. Mimoto je pro ni typické, že jedinci jí postižení berou jazyk doslova a nedovedou po svém komunikačním partnerovi opakovat fráze. Tento typ přitom bývá zaviněn poškozením střední části levé hemisféry mozku. 
• Anomická afázie: dotyčným činí potíže najít ta správná slova pro své vyjádření, jedno jestli mluvené nebo psané. Většinou se tak děje u pojmenování pro objekty či činy, tedy vynechávají podstatná jména a slovesa. Jedinec je běžně nahrazuje nespecifickými slovy nebo ostatním přibližuje popisem.
• Transkortikální motorická afázie: problematické pro tyto osoby bývá odpovídat na otázky. Tento typ se podobá Brocově afázii, lidé s ní však nemají narušenou schopnost opakování. Jde o lehčí formu poruchy mluvení. 
• Kondukční afázie: známá i jako asociativní afázie, problémy bývají s vyslovováním slov či opakováním slovních spojení.
• Senzorická afázie: odborně se nazývá echolálie a vyznačuje se tím, že dotyční opakují otázky, co jim byly položeny, namísto aby na ně odpověděli. Bývá projevem Alzheimerovy choroby. 
• Globální afázie: název je odvozen od toho, že je postižena přední i zadní oblast levé hemisféry mozku, proto se považuje za nejtěžší typ afázie. Často se dostavuje okamžitě po mrtvici a člověk přichází o schopnost číst a psát, zároveň nedokáže porozumět slovům a sám se vyjádřit. Daný člověk buď nevydá ani hlásku, nebo se jeho komunikace omezuje pouze na izolované zvuky. Současně mohou opakovat určité fráze pořád dokola.

Existují ještě další typy, které se však nedají přiřadit k plynulé ani neplynulé afázii. Patří mezi ně subkortikální afázie nastávající po poranění subkortikální oblasti v mozku či zkřížená afázie. Zároveň je trochu zavádějící označení primární progresivní afázie, jelikož se jedná o typ demence, při níž pomalu dochází ke ztrátě schopnosti mluvit, číst, psát a způsobilosti porozumět. Mnohdy si proto dotyční vypomáhají gesty. Od běžné afázie se liší v tom, že ta se v průběhu času nezhoršuje. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Příčiny afázie

Nejčastěji afázii způsobuje mrtvice, kdy dojde k ucpání či prasknutí cévy v mozku. Ztráta krve vyvolá smrt mozkových buněk či poškození v oblastech ovládajících jazyk. K poškození mozku však může vést i otřes mozku či těžké poranění hlavy, operace mozku, nádor nebo infekce, jako je encefalitida. V takových případech se afázie většinou pojí i s jinými kognitivními problémy, jako jsou potíže s pamětí nebo zmatenost. Již byla řeč o primární progresivní afázii, za níž stojí postupná degenerace mozkových buněk, která může vyústit generalizovanou demencí.

Kromě toho je možné, že se může jednat pouze o dočasný jev zapříčiněný migrénou, epilepsií a záchvaty či tranzitorní ischemickou atakou. Ta označuje stav, kdy krev nemůže proudit jen dočasně, nicméně se může jednat o předzvěst skutečné mrtvice. Na vině afázie mohou být i vývojové vady či genetické poruchy. Přivodit afázii mohou též toxiny a jedy, jako například otrava oxidem uhelnatým. 

Obvykle přitom bývá poškozena levá hemisféra. Vzácně se však může vyskytnout i afázie vyvolaná poškozením pravé hemisféry, což bývá případ leváků. Za zkříženou afázii se pokládá, když dojde k afázii u praváka vlivem poranění pravé hemisféry. [7, 8, 9, 10]

Jaké má afázie příznaky?

Příznaky afázie se odvíjí od závažnosti poškození mozku či jeho umístění. Symptomy, které se obvykle při afázii objevují, jsme rozdělili do 4 celků podle oblasti, k níž se vážou. Příznaky vyskytující se v rámci mluveného projevu jsou nejzjevnější a patří mezi ně:

• problémy s vybavováním si slov, 
• tvorba nových slov a vět s absencí sémantického smyslu (kombinace skutečných a nesmyslných slov),
• komolení slov nebo záměna slov či různých hlásek ve slově,
• absence funkčních slov (spojky a předložky) a povědomí o provedení chyby,
• gramatické či syntaktické chyby (nesprávný slovosled),
• namáhavé vyjadřování,
• řeč sestávající z jednotlivých slov nebo krátkých frází.

Mezi příznaky vztahující se k porozumění mluvené řeči se řadí:

• potíže s porozuměním dlouhému či rychle podanému výroku nebo konverzaci bez vizuálního podnětu (telefon, rádio),
• potíže s interpretací obrazných pojmenování (přísloví),
• ztráta povědomí o chybě. 

Afázie se též může týkat roviny písemného projevu, pro což se vžil termín agrafie. Zahrnujeme do ní:

• potíže se psaním nebo opisováním písmen, slov či vět,
• psaní pouze jednotlivých slov,
• psaní vět s nesprávnou gramatikou či syntaxí nebo nesmyslných slov,
• vkládání do textu nevhodných písmen nebo slov.

Poslední část souvisí s problémy týkající se porozumění psanému textu, čemuž se říká alexie a je pro ni typické:

• potíže s porozuměním psanému zápisu jakékoli délky či obtíž rozpoznat výrazy zrakem,
• problémy s přečtením funkčních slov,
• nesnáze s vyslovováním slov či přiřazováním zvuků k písmenům,
• nesprávná interpretace významu psaných slov. 

U některých jedinců lze pozorovat i problémy s užitím čísel a výpočty. Zároveň je typické, že se projevy zhoršují, pokud je dotyčný unavený nebo se nachází v přeplněném či hlučném prostředí. Kromě výše uvedených příznaků se mohou navíc přidružit symptomy související s konkrétními příčinami či místem poranění, jde např. o paralýzu jedné strany těla (Brocova afázie) nebo potíže se zrakem (Wernickeho afázie). [11, 12, 13, 14, 15]

Diagnostika

Zpravidla lékař diagnostikuje afázii již, když stanovuje léčbu původní příčiny, která k afázii vedla. Afázii může určit podle různých testů, které mimo hodnocení spontánní řeči a odpovídání na otázky spočívají i ve vydávání specifických příkazů či požádání dotyčného o pojmenování určitých předmětů, popisování obrázků nebo přiřazení mluveného slova k obrázku. Mohou se provést i senzorické a nervové funkční testy za účelem vyřadit jako možnou příčinu problémy se sluchem nebo poškození nervů. 

Při podezření na afázii může lékař jedince poslat k logopedovi, který učiní komplexnější vyšetření komunikačních schopností pacienta. Zaměří se přitom na vyjadřování jeho myšlenek, schopnost společensky konverzovat, porozumět řečenému, ale i na čtení a psaní. Rovněž se mohou použít zobrazovací testy, a to CT, magnetická rezonance či pozitronová emisní tomografie (PET). Ty dokáží odhalit abnormality v mozku, například mrtvici, a lokalizovat je. Krevní testy pak slouží ke zjištění přítomnosti toxinů v krvi či problémů týkajících se imunitního systému. [16, 17, 18, 19]

Jakou má afázie léčbu?

Prvním krokem je nalézt příčinu, kterou se poté pokusit co nejrychleji odstranit, například při mrtvici zprůchodnit danou cévu. V případě, že porucha byla následkem dočasného problému, bývá i afázie řeči pouze dočasná. U lidí s afázií se zároveň často stává, že se jejich komunikační dovednosti během několika měsíců zlepší samy od sebe, přičemž po tomto pokroku zotavování obvykle stagnuje. 

K navrácení schopnosti komunikace proto slouží logopedie neboli terapie řeči. V rámci terapie je záměrem v co největším měřítku obnovit jazykové schopnosti jedince nebo ho naučit, jak využít zbývající jazykové schopnosti. Také si osvojují jiné způsoby komunikace, například dorozumívání se prostřednictvím gest, obrázků či elektronických zařízení. Lze se přitom zúčastnit jak skupinové, tak individuální terapie. 

Díky vyspělým technologiím může pacient jako alternativní metodu komunikace využít kupříkladu aplikaci pro generování řeči. Kromě toho pacienti na sezeních provádí různá cvičení ke zmírnění afázie, mohou třeba procvičovat psaní či čtení, což spočívá například v opakovaném čtení nahlas. Pacientům zdravotník doporučuje při předávání sdělení užívat různé pomůcky, jako třeba rekvizity nebo slovo napsat či zpodobnit obrázkem na papír, dále při dialogu zůstat v klidu, zapojit mimiku a gesta a hovořit pomalu.  

Uvádí se, že lépe se obnovuje schopnost porozumění než mluvení. Šance na zotavení u lidí s afázií způsobenou neurologickým onemocněním je však omezená, jelikož není znám způsob, jak zvrátit probíhající poškození mozku. Léčba se tehdy soustředí na osvojení si dalších způsobů komunikace, čímž se pacient zároveň připravuje na dobu, kdy se komunikovat pro něj stane obtížnější. 

Zkoumají se i další možnosti léčby. Dle některých studií pacientům prospívalo užívání léků memantinu a piracetamu, které zlepšují průtok krve v mozku. Mimoto se zjišťuje, čím by se dal stimulovat mozek. V této souvislosti se mluví o transkraniální magnetické stimulaci či transkraniální stimulaci stejnosměrným proudem. Jak u těchto metod, tak u léků je však nutné provést další výzkum.

Rady pro blízké, jak s lidmi s afázií komunikovat

Stěžejní je při léčbě afázie zapojení rodiny, aby se rodinní příslušníci naučili co nejvhodnější způsob, jak s dotyčným komunikovat. Těm nejbližším lékaři většinou radí držet se následujících doporučení:

• používat krátké, nekomplikované věty,
• zúčastnit se terapeutických sezení,
• věnovat pozornost řeči těla dotyčného a udržovat s ním oční kontakt,
• slova opakovat nebo podle potřeby vysvětlovat jejich význam,
• eliminovat rušivé vlivy, jako je rádio nebo televize,
• zapojovat danou osobu do rozhovoru a vést s ní přirozený dialog jako s každým dospělým,
• vyhýbat se opravování dotyčného nebo dokončování jeho myšlenek,
• poskytnout dotyčnému dostatek času k vyjádření se. [20, 21, 22, 23, 24, 25]

Zdroje: webmd.com, my.clevelandclinic.org, hopkinsmedicine.org, stroke.org, healthline.com, mayoclinic.org, asha.org, nhs.uk, emedicine.medscape.com, nidcd.nih.gov, medlineplus.gov, klinickalogopedie.cz