Historie augmentace sahá až do starověku, kdy lidé používali jednoduché nástroje k nahrazování nebo zlepšování ztracených nebo poškozených částí těla. Příkladem mohou být dřevěné protézy nebo skleněné oči. S rozvojem medicíny a technologie v průběhu 20. století však došlo k zásadnímu pokroku v této oblasti. Milníky v augmentaci tak představují především první kardiostimulátory, sluchové implantáty a umělé klouby.
Co se dozvíte v článku
Co je augmentace?
Pod pojmem augmentace se rozumí proces, jehož cílem je určitá úprava, vylepšení nebo zvětšení. Zpravidla se přitom jedná o zlepšování lidského těla a mysli prostřednictvím různých technologických prostředků. Tento koncept zahrnuje široké spektrum aplikací, od medicínských implantátů a nositelné elektroniky až po pokročilé počítačové systémy a umělou inteligenci.
Odborníci rozdělují tento pojem do několika typů podle toho, o jaké vylepšení se jedná, co ovlivňuje a jaká technologie při něm byla použita. V různých zdrojích se přitom můžete setkat s rozličnými kategoriemi, nicméně prakticky by se toto rozdělení dalo shrnout do následujících tří typů:
- Fyzická augmentace: tento typ zahrnuje protézy, implantáty a nositelné technologie. Moderní protézy mohou být vybaveny senzory a mikroprocesory, které umožňují přirozenější pohyb a lepší kontrolu. Mezi nositelné technologie pak patří například fitness náramky, chytré hodinky a exoskelety, což jsou zařízení, která mohou monitorovat zdravotní stav, zlepšovat fyzickou výkonnost a podporovat rehabilitaci.
- Kognitivní augmentace: zahrnují neurální rozhraní, kam patří technologie, které umožňují přímou komunikaci mezi mozkem a počítačem a mohou pomoci lidem s neurologickými poruchami, a AI systémy.
- Senzorická augmentace: jedná se o rozšířenou a virtuální realitu (AR/VR) a pokročilé senzory, například bionické oči nebo sluchové přístroje, které zlepšují či obnovují smyslové vnímání. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Augmentace prsou
Většina lidí si však pojem augmentace pravděpodobně spojí s plastickou operací prsou. Takzvaná augmentace prsu je populární estetická chirurgická procedura, která se provádí za účelem zvětšení nebo tvarování poprsí. Tato operace je oblíbená mezi ženami, které chtějí zlepšit svůj vzhled, zvýšit sebevědomí nebo obnovit plnost prsou po těhotenství, kojení či výrazném úbytku tělesné hmotnosti.
První pokusy o augmentaci prsou se datují ke konci 19. století. V roce 1895 se chirurg Vincenz Czerny v Německu pokusil zvětšit prsa pomocí lipomu (benigní tukový nádor), který byl odstraněn z pacientčina těla a přemístěn do prsu. Tento zákrok je oficiálně považován za první zaznamenanou augmentaci prsou. V průběhu 20. a 50. let 20. století se dále experimentovalo s různými materiály, včetně parafínu, skleněných kuliček, slonoviny a dalších cizích látek. Tyto pokusy však často vedly k vážným zdravotním komplikacím.
Průlom pak nastal v roce 1962, kdy američtí plastičtí chirurgové Thomas Cronin a Frank Gerow vyvinuli ve spolupráci s firmou Dow Corning první prsní implantáty plněné silikonovým gelem. Tato inovace představovala pro plastickou chirurgii zásadní zlom, protože silikonové implantáty poskytovaly přirozenější vzhled ve srovnání s dříve používanými materiály.
V dnešní době podléhají materiály používané v plastické chirurgii přísným kontrolám a mohou se tak používat jen za předpokladu, že byly schváleny regulačními orgány. Přestože s sebou každá operace nese vždy určitá rizika, moderní technologie a postupy zajišťují vysokou míru bezpečnosti. Klíčovou roli však hraje také důsledné dodržování pooperační péče. [7, 8, 9, 10]
Jak probíhá augmentace prsu?
Samotnému zákroku vždy nejprve předchází konzultace s lékařem, během které s ním pacientka probere své cíle a očekávání. Následuje fyzické vyšetření, posouzení anatomie prsou a doporučení vhodného typu a velikosti implantátů. Během konzultace se pacientka také dozví, kudy a jak bude veden řez během operace (podprsní rýhou, kolem dvorce nebo v podpaží) a kam se implantáty umístí (pod prsní tkáň nebo pod prsní sval).
Před operací pak musí klientka podstoupit několik lékařských testů a poskytnout podrobnosti o své zdravotní historii. Zároveň se doporučuje přestat kouřit a vyhnout se některým lékům, které mohou zvýšit riziko krvácení (například aspirin nebo ibuprofen). Pacientka navíc dostane pokyny týkající se stravy a pití před operací a také informace o tom, co očekávat během rekonvalescence.
Augmentace prsou se obvykle provádí v celkové anestezii a trvá jednu až dvě hodiny. Chirurg provede řez na předem určeném místě a vytvoří kapsu, do které umístí implantát. Volba mezi umístěním implantátu pod prsní tkáň nebo pod prsní sval závisí na několika faktorech, jako je velikost a tvar poprsí, tloušťka prsní tkáně a individuální preference pacientky. Po umístění implantátu chirurg zkontroluje symetrii a vzhled prsou a poté řez zašije.
Po operaci je pacientka převezena do zotavovací místnosti, kde je sledována, dokud se neprobudí z anestezie. Jakmile je propuštěna z kliniky, je důležité dodržovat pokyny lékaře, které zpravidla zahrnují nošení speciální podpůrné podprsenky, vyhýbání se namáhavým činnostem a pečlivé sledování hojení řezů. Bolest a otok po augmentaci jsou během prvních několika dní zcela běžné, ale měly by postupně ustupovat. Zároveň je potřeba dostavit se na několik pooperačních kontrol, aby lékař mohl posoudit, jak se rány hojí.
Typy implantátů pro augmentaci prsou
Každý typ implantátu má své výhody a nevýhody a volba toho správného závisí na individuálních potřebách a očekáváních pacientky. Nejvhodnější typ implantátu by měl klientce doporučit vždy plastický chirurg na základě anatomie jejího těla, životního stylu a estetických cílů. V současnosti plastická chirurgie pracuje především s následujícími typy prsních výplní:
- Silikonové implantáty: jednou z nejčastějších voleb při augmentaci prsou jsou silikonové implantáty. Ty jsou naplněny silikonovým gelem, který je podobný přirozené prsní tkáni. Díky své konzistenci tak poskytují silikonové implantáty velmi přirozený vzhled a výhodou je také, že při případném úniku gel zůstává uvnitř implantátu, což minimalizuje riziko jeho rozšíření do okolní tkáně. Silikonové implantáty jsou schválené zdravotními úřady po celém světě a jsou považovány za bezpečnou volbu pro mnoho pacientek.
- Salinové implantáty: tento typ implantátů je naplněn sterilním fyziologickým roztokem (solným roztokem). Tyto implantáty mohou být naplněny až během operace, což umožňuje chirurgovi upravit jejich velikost přímo na sále, a tím dosáhnout přesnějšího výsledku. Pokud dojde k úniku, tělo bezpečně absorbuje a vyloučí fyziologický roztok. Salinové implantáty jsou oblíbené pro svou flexibilitu a možnost přizpůsobení, avšak mohou být méně přirozené na dotek ve srovnání se silikonovými implantáty. [11, 12, 13, 14, 15, 16, 17]
Rekonvalescence po augmentaci
Po operaci augmentace prsou pacientka obvykle stráví několik hodin v zotavovací místnosti pod dohledem zdravotnického personálu, dokud se úplně neprobudí z anestezie a nebudou stabilizovány její vitální funkce. Většina pacientek pak zůstává hospitalizována na klinice 1 až 2 dny. V prvních dnech po operaci je běžné pociťovat bolest, otoky a nepohodlí, které lze zvládat předepsanými léky proti bolesti a studenými obklady.
Podstoupili jste někdy augmentaci?
Během prvních týdnů po operaci je důležité dodržovat pokyny lékaře. Pacientka by měla nosit speciální podpůrnou podprsenku, která pomáhá snižovat otoky a podporuje správné umístění implantátů. Je doporučeno vyhýbat se namáhavé fyzické aktivitě a zvedání těžkých předmětů po dobu nejméně čtyř až šesti týdnů.
Pomoci snížit otoky a urychlit hojení může také spánek na zádech nebo s lehce zvýšenou hlavou. Žádoucí je zároveň provozovat běžné činnosti, jako je například chůze, aby se předešlo krevním sraženinám. Je ale nezbytně nutné vyhnout se intenzivnímu cvičení a pohybům, které zatěžují horní část těla.
Otoky a citlivost mohou přetrvávat až šest měsíců po operaci. Během této doby se prsa postupně usadí do své konečné polohy a tvaru. Pacientka by měla pravidelně navštěvovat svého plastického chirurga, aby sledoval hojení a zajistil, že nedochází k žádným komplikacím, jako jsou infekce, kapsulární kontraktura nebo posun implantátů. Ve většině případů mohou pacientky po několika týdnech začít postupně obnovovat svou běžnou fyzickou aktivitu.
Důležitou součástí rekonvalescence je pak také pooperační péče o jizvy. Lékař může pacientce doporučit speciální krémy nebo gely na zlepšení hojení jizev. Navíc je také potřeba chránit jizvy před sluncem, aby se zabránilo hyperpigmentaci. Správná péče o jizvy může výrazně ovlivnit jejich výsledný vzhled a pomoci minimalizovat jejich viditelnost. [18, 19, 20, 21]
Augmentace rtů
Dalším typem augmentace, se kterým se můžete setkat, je zvětšení rtů. Existuje přitom několik metod augmentace rtů, které se liší v použitých materiálech a technikách. Mezi nejběžnější patří injekční výplně na bázi kyseliny hyaluronové, což je přírodní látka nacházející se v těle, která poskytuje objem a hydrataci pokožce. Tyto výplně jsou dočasné a obvykle vydrží šest až dvanáct měsíců, během kterých se postupně vstřebávají do těla.
Další možností jsou tukové injekce, při kterých je z jiné části těla pacienta odebrána tuková tkáň (například z břicha nebo stehen), která je očištěna a následně injekčně aplikována do rtů. Tento postup je invazivnější než použití kyseliny hyaluronové, ale poskytuje trvalejší výsledky. Kromě toho existují také permanentní implantáty, které poskytují dlouhodobý objem rtů, ale jejich použití je méně časté kvůli riziku rozvoje komplikací.
Augmentace rtů pomocí injekčních výplní je relativně rychlý a neinvazivní zákrok, který se obvykle provádí ambulantně. Procedura začíná aplikací lokálního anestetika, které znecitliví oblast rtů. Poté jsou výplně injekčně aplikovány do specifických oblastí rtů podle potřeby. Celý zákrok trvá přibližně 15 až 30 minut. Po proceduře může dojít k mírnému otoku, zarudnutí a modřinám, které však obvykle ustoupí během několika dní. [22, 23, 24, 25, 26]
Augmentace zubní kosti
Méně známým zákrokem mezi širokou veřejností je pak augmentace zubní kosti. Jde o chirurgický zákrok, který se provádí za účelem obnovy nebo zvýšení objemu kostní tkáně v čelisti. Tento postup je často nezbytný před aplikací zubních implantátů, protože dostatečný objem a hustota kostní tkáně jsou klíčové pro stabilitu a úspěch implantátu. Ztráta kostní tkáně v čelisti může být důsledkem parodontálních nemocí, zubního kazu, traumatu nebo dlouhodobého nošení zubních náhrad bez adekvátní podpory.
V rámci tohoto zákroku se nejčastěji používají autogenní kostní štěpy. To znamená, že potřebná kostní tkáň je odebrána z jiné části těla pacienta, jako je například brada, čelist nebo kyčle. Tato metoda je považována za jakýsi zlatý standard, protože autogenní kost má nejlepší schopnost integrace s existující kostí.
Další možností jsou alogenní štěpy, které pocházejí od dárce a jsou pečlivě zpracovány a dezinfikovány, aby se minimalizovalo riziko infekce. Někdy se používají také xenogenní štěpy pocházející nejčastěji z krav nebo prasat. A nakonec jsou běžně využívány i syntetické materiály (hydroxyapatit a fosforečnan vápenatý), které mají tu výhodu, že jsou plně kontrolovatelné z hlediska tvaru a velikosti.
Augmentace se pak obvykle provádí ambulantně v zubní ordinaci nebo na specializovaném pracovišti. Procedura začíná lokální nebo celkovou anestezií, aby se minimalizovalo nepohodlí pacienta. Chirurg provede řez v dásni, aby odkryl kost, a následně aplikuje kostní štěp. Kostní materiál je poté pokryt membránou, která pomáhá chránit štěp a podporuje jeho integraci s existující kostí. [27, 28, 29, 30]
Zdroje: stefajir.cz, britannica.com, tandfonline.com, researchgate.net, frontiersin.org, uwaterloo.ca, ncbi.nlm.nih.gov, my.clevelandclinic.org, healthdirect.gov.au, is.muni.cz, mayoclonic.org, americanboardcosmeticsurgery.org, healthline.com, hopkinsmedicine.com, med.stanford.eu, bettehealt.vic.gov.au, medlineplus.gov, jddonline.com, webmd.com