Teleangiektázie jsou rozšířené kapiláry. Postihují hlavně kůži a sliznice, vzácně i vnitřní orgány

Ložiska rozšířených žilek na povrchu pokožky jsou poměrně častým problémem. Typické jsou třeba pro alkoholiky, ale také provázejí různá onemocnění, jako jsou růžovka, systémová skleróza nebo Cushingův syndrom. Teleangiektázie mohou být mimoto u některých pacientů dědičné.

Co je teleangiektázie?

Teleangiektázie je označení pro ložiska rozšířených kapilár na povrchu kůže nebo sliznic. Ačkoliv mohou působit hrozivě, samy o sobě jsou ve většině případů neškodné. Nejčastěji se objevují na pokožce obličeje, takže jsou na první pohled viditelné, když pokrývají tváře, nos, rty nebo oční okolí. Postupně se stávají více viditelnými a mohou začít krvácet. Někteří pacienti si je proto nechávají odstraňovat.

Při diagnostice je pak důležité určit, zda rozšířené kapiláry nesouvisí s vážným onemocněním, jako je například hereditární hemoragická teleangiektázie (HHT). Pokud se však tvoří jen na povrchu kůže, většinou nezpůsobují závažnější problémy. Jestliže se ale teleangiektázie objeví v mozku, játrech, plicích či střevech, mohou prasknout a způsobit život ohrožující krvácení. [1, 2, 3, 4, 5]

Příčiny teleangiektázie

Teleangiektázie mohou na těle vznikat z nejrůznějších důvodů. Často se navíc jedná o kombinaci hned několika faktorů naráz. Konkrétně může jít o nadměrné pití alkoholu, užívání kortikosteroidů či poranění kůže v kombinaci s přidruženým onemocněním. Nejzávažnější jsou nicméně vrozené teleangiektázie, které není možné trvale vyléčit.

Získané teleangiektázie

Přispívají k nim rizikové faktory související s životním stylem a užíváním určitých léků. Za vznikem teleangiektázií menších rozměrů tedy může stát:

• dlouhodobá expozice slunečnímu záření bez ochrany,
• kouření,
• alkoholismus,
• dlouhodobé užívání systémových kortikosteroidů,
• nadměrná aplikace steroidních krémů,
• užívání vazodilatátorů,
• těhotenství,
• poškození jater alkoholem nebo virovou infekcí,
• poranění kůže.

Také se mohou přidružit k některým chronickým chorobám:

• rosacea (růžovka),
• poikiloderma Civatte,
• Cushingův syndrom,
• CREST syndrom,
• kožní lupus erythematodes,
• mazová hyperplazie,
• dermatomyozitida. [6, 7, 8, 9]

Dědičné teleangiektázie

Existuje hned několik vrozených onemocnění, která mohou stát za výskytem teleangiektázií:

• hereditární hemoragická teleangiektázie (Rendu-Osler-Weber syndrom),
• benigní dědičná teleangiektázie,
• syndrom Louis-Barové (teleangiektatická ataxie),
• naevus flammeus,
• Sturge-Weberův syndrom (SWS),
• Rothmundův-Thomsonův syndrom,
• xeroderma pigmentosum,
• Bloomův syndrom,
• Cockaynův syndrom (Weber-Cockaynův syndrom nebo Neill-Dingwallův syndrom),
• cutis marmorata telangiectatica congenita (CTMC),
• Gorlin-Goltzův syndrom (syndrom nevoidních bazaliomů),
• Kindlerův syndrom.

Teleangiektázie související s tumory

Ložiska rozšířených kapilár se mohou také vyskytovat spolu s dalšími příznaky u některých druhů zhoubných nádorů:

• bazaliom,
• Kaposiho sarkom,
• karcinom z Merkelových buněk (MCC),
• kožní T-buněčný lymfom (poikiloderma vasculare atrophicans),
• intravaskulární velkobuněčný B-lymfom. [10, 11, 12, 13]

Příznaky teleangiektázie

Rozsah a vzhled teleangiektázií většinou souvisí s jejich příčinou. Zatímco u některých pacientů jsou spíše drobné a nejsou příliš vidět, u jiných mohou působit opravdu výrazně. Většinou vypadají jako nitkovité skvrnky nebo pavučinky červené barvy. Mohou být až nafialovělé nebo namodralé. Pokud na ně zatlačíte, zblednou.

Teleangiektázie postihují nejčastěji pokožku obličeje. Objevují se ale i na krku, hrudníku, zádech a prstech. Ložiska mívají tendenci se časem zvětšovat. Postižené pokožce rozhodně nesvědčí používání nešetrných kosmetických přípravků a abrazivních mýdel. Teleangiektázie mohou svědit nebo způsobovat nepříjemné pocity, jiné potíže se ale většinou nevyskytují.

Trochu jiná situace panuje u pacientů s Rendu-Osler-Weberovou chorobou. Teleangiektázie jim mohou vznikat v mozku, plicích, střevech, játrech i jiných vnitřních orgánech. Ložiska mohou dosahovat velkých rozměrů a praskat, takže dochází ke ztrátám krve.

Pacienti trpí na každodenní krvácení z nosu (epistaxe), anémii v důsledku nadměrného krvácení, dušnost a bolesti hlavy. Mezi vážné komplikace patří osteomyelitida, absces mozku a mrtvice (cévní mozková příhoda). [14, 15, 16, 17, 18]

Léčba teleangiektázie

Vzniku ložisek poškozených krevních cév se většinou nedá vyloženě zabránit. Léčba se proto zaměřuje na zlepšení stavu pokožky a zmírnění viditelnosti jednotlivých teleangiektázií. Lékaři mají v tomto ohledu tři možnosti:

• Laserová ablace: jde o ideální způsob odstranění teleangiektázií z obličeje. Laserové ošetření nebývá tolik bolestivé a nevyžaduje dlouhou rekonvalescenci.
• Sklerotizace (skleroterapie): do poškozených nebo roztažených cév se vstříkne sklerotizační roztok, který naruší výstelku cév. Teleangiektázie se pak postupně samy vstřebají. Tento způsob ošetření je vhodný spíše pro větší cévy. Také je nutné počítat s tím, že efekt není okamžitý.
• Chirurgické odstranění: klasická cévní operace představuje zákrok vyžadující celkovou anestezii. Rekonvalescence může být poměrně zdlouhavá a bolestivá, na druhou stranu jde ale o spolehlivý způsob, jak se zbavit opravdu velkých ložisek.

U vrozených onemocnění a hereditární hemoragické teleangiektázie se postupuje trochu jinak. Zde již není tak důležité odstranění viditelných kapilár, jako spíše zastavení krvácení. K tomu je možné využít embolizaci, laser nebo klasický chirurgický zákrok. Záleží na poloze ložiska, protože hůře přístupné teleangiektázie v mozku či jiných orgánech není tak snadné odstranit.

Pacientům mohou být v rámci biologické léčby podávány léky blokující růst krevních cév, jako jsou bevacizumab, pazopanib, pomalidomid a takrolimus. Tyto přípravky jsou ale vyhrazeny jen pro ty nejzávažnější případy. Důležitou roli hraje i podpůrná léčba anémie, která sestává z podávání transfuzí erytrocytů a preparátů s obsahem železa. [19, 20, 21, 22, 23]

Zdroje: nih.gov, mayoclinic.org, cdc.gov, hss.edu, sciencedirect.com, medlineplus.gov, dermnetnz.org, healthline.com, medicinenet.com, pennmedicine.org, stefajir.cz, medicinapropraxi.cz