Historie léčby plicního edému se vyvíjela ruku v ruce s pokroky v medicíně a technologiích. V minulosti byla diagnostika a léčba tohoto stavu značně omezená a většinou se spoléhalo na přirozený průběh nemoci a jednoduchou léčbu. S rozvojem moderní medicíny se však výrazně zlepšily diagnostické a léčebné postupy, a tím i šance pacienta na uzdravení.
Co se dozvíte v článku
Co je plicní edém?
Plicní edém je zdravotní stav, při kterém dochází k hromadění tekutiny v plicních alveolech. Tento stav narušuje normální výměnu kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a vzduchem. To má za následek snížené okysličení krve. Plicní edém je často závažný a pokud se neřeší, může být nebezpečný.
Při plicním edému tekutina prosakuje z plicních kapilár do alveolů. To způsobuje omezenou schopnost plic absorbovat kyslík, což vede k dušnosti. Právě dušnost je typickým příznakem plicního edému. Bez správné léčby přitom může tento zdravotní problém způsobit vážné komplikace, včetně selhání dýchání. [1, 2, 3, 4]
Příčiny plicního edému
Za plicní edém bývá odpovědné narušení rovnováhy mezi tlakem uvnitř cév a okolní tkání. To může vést k nadměrnému prosakování tekutin do plicních sklípků. Tyto příčiny lze přitom rozdělit na takzvané kardiogenní, tedy spojené se srdečními problémy, a nekardiogenní. Kromě toho pak existují další specifické faktory, které přispívají ke vzniku edému.
Zvýšení hydrostatického tlaku v plicních kapilárách
Jednou z nejčastějších příčin plicního edému je zvýšení hydrostatického tlaku v kapilárách plic. Tento proces je úzce spojen s kardiogenním edémem, který nastává při poruchách srdeční činnosti. Mezi hlavní příčiny těchto potíží přitom obvykle patří:
- srdeční selhání,
- chlopenní vady,
- obstrukce plicních žil.
Porucha permeability plicních kapilár
Druhou významnou příčinou plicního edému je takzvaná porucha permeability plicních kapilár. Tento typ edému se nazývá nekardiogenní a bývá často důsledkem poškození stěn cév nebo alveolů. To může být způsobeno zánětem nebo přímým mechanickým poškozením.
Snížení onkotického tlaku krevní plazmy
Dalším mechanizmem vedoucím k plicnímu edému je snížení onkotického tlaku v krevní plazmě, který za normálních okolností brání úniku tekutin z cév do okolní tkáně. Když tento tlak klesne, tekutina snáze proniká do mezibuněčného prostoru v plicích. Tento stav může být důsledkem hypoalbuminémie neboli nedostatku albuminu v krvi.
Komplexní příčiny
Existují však i další, složitější příčiny plicního edému, které jsou často multifaktoriální. Zpravidla se jedná o následující zdravotní stavy:
- plicní embolie,
- chronická hypoxie,
- předávkování narkotiky,
- eklampsie.[5, 6, 7, 8, 9]
Jaké má plicní edém příznaky?
Příznaky plicního edému se mohou lišit v závislosti na tom, zda jde o akutní, nebo chronickou formu. Hlavním příznakem akutního plicního edému je náhlý a těžký nástup dušnosti. Pacient často nemůže hluboce dýchat a lapá po dechu i při malém fyzickém zatížení, nebo dokonce v klidu.
Dalším typickým příznakem je kašel, který může být suchý nebo produktivní. V závažných případech může vykašlané sputum obsahovat pěnivou růžovou tekutinu, což je známka toho, že se do plic dostává krevní plazma. To je obvykle velmi vážný příznak, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc.
Pacienti s plicním edémem mohou také pociťovat tlak nebo bolest na hrudi, zejména pokud je edém spojen se srdečním selháním. Může se objevit i bušení srdce, což je způsobeno snahou srdce kompenzovat nedostatek kyslíku v krvi zvýšenou srdeční frekvencí. Dalšími příznaky jsou únava, slabost a závratě, jež jsou důsledkem sníženého okysličení tělesných tkání.[10, 11, 12, 13]
Možné komplikace
Plicní edém je závažný stav, který může vést k celé řadě komplikací, pokud není včas diagnostikován a léčen. Tyto komplikace často vyplývají ze samotné podstaty plicního edému, tedy z hromadění tekutiny v plicních sklípcích, což brání normální výměně kyslíku a oxidu uhličitého. Pokud se stav neléčí, může vést k život ohrožujícím situacím a trvalému poškození orgánů.
- Respirační selhání: jedná se o jedno z nejzávažnějších komplikací plicního edému.
- Srdeční selhání: plicní edém je často přímo spojen s problémy srdce, zejména se srdečním selháním.
- Plicní hypertenze: další významnou komplikací plicního edému je plicní hypertenze, tedy zvýšení tlaku v plicním řečišti.
- Poškození orgánů způsobené hypoxií: dlouhodobá hypoxie, která je důsledkem špatného okysličení krve při plicním edému, může vést k poškození mnoha orgánů. Na nedostatek kyslíku jsou obzvláště citlivé ledviny, játra a mozek. [14, 15, 16, 17]
Diagnostika
Prvním krokem v rámci stanovení diagnózy je pečlivé klinické vyšetření pacienta, při kterém se hodnotí jeho anamnéza, příznaky a fyzické nálezy. Vyšetření fyzického stavu doplňuje měření krevního tlaku a monitorování tepové frekvence, aby bylo možné posoudit kardiovaskulární stabilitu pacienta.
Prodělali jste někdy vy nebo vaši blízcí plicní edém?
Pro potvrzení diagnózy plicního edému se používá několik zobrazovacích a laboratorních metod. Nejdůležitější zobrazovací metodou je přitom rentgen hrudníku, který poskytuje informace o stavu plic. Typickým nálezem na rentgenovém snímku je rozšíření cév v plicích, přítomnost tekutiny v intersticiálním prostoru nebo alveolech a známky srdečního selhání.
Pro podrobnější hodnocení srdeční funkce je pak zapotřebí podstoupit echokardiografii, která poskytne informace o stavu komory, chlopní a celkové čerpací schopnosti srdce. Kromě toho se provádí ještě měření krevních plynů a acidobazické rovnováhy. Pomocí analýzy krevních plynů lze posoudit závažnost hypoxie a případné známky metabolické nebo respirační acidózy, které jsou typické pro těžké případy plicního edému.
Stejně důležité jsou i laboratorní testy zahrnující stanovení hladiny natriuretických peptidů. Jedná se o biomarkery, které ukazují na přetížení srdce a zvýšené riziko srdečního selhání. Dále je nezbytné také monitorování elektrolytů a funkce ledvin, protože poruchy těchto parametrů mohou komplikovat léčbu plicního edému. [18, 19, 20, 21, 22]
Léčba plicního edému
Léčba plicního edému musí být zahájena okamžitě, protože se jedná o potenciálně život ohrožující stav. Prvním krokem je stabilizace pacienta a zajištění dostatečného okysličení krve. Podává se kyslíková terapie, obvykle prostřednictvím masky nebo nosní kanyly, a v těžších případech je nezbytná intubace a mechanická ventilace.
Kromě kyslíkové terapie je také nezbytné rychle snížit zátěž na srdce a plíce. V tomto směru se používají diuretika, která pomáhají odvádět nadbytečnou tekutinu z těla a tím snižují tlak v plicních cévách. Diuretika zároveň podporují funkci ledvin, které udržují rovnováhu tekutin v organismu.
Další důležitou skupinou léčiv jsou takzvané vazodilatátory, jejichž účelem je rozšířit cévy. Mezi nejčastěji používané látky přitom patří nitroglycerin. Pokud je plicní edém způsoben srdečním selháním, jsou do léčby zahrnuta i inotropika.
V případech, kdy je plicní edém způsoben specifickými faktory, jako je srdeční infarkt nebo arytmie, je nutné cíleně léčit tyto příčiny. Pokud plicní edém vzniká na základě selhání ledvin nebo jater, je třeba řešit i tyto systémové problémy.
Kromě farmakologické léčby je podstatnou součástí péče i správná poloha pacienta. Pacient by měl být umístěn do polosedu. Tato pozice totiž usnadňuje dýchání a snižuje tlak na srdce a plíce. V závažných případech, kdy konvenční terapie nevede k rychlému zlepšení, může být nutné provést agresivnější zákroky, jako je použití mechanických podpůrných zařízení pro srdce nebo plíce. [23, 24, 25, 26, 27, 28]
Zdroje: nzip.cz, internimedicina.cz, wikiskripta.eu, stefajir.cz, homolka.cz, ncbi.nlm.nih.gov, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, healthline.com, vinmec.com, lungmds.com, emedicine.medscape.com
