S pojmem dysforie poprvé přišel německý psychiatr Emil Kraepelin na sklonku 19. století. Zmíněné slovo je řeckého původu a značí stav, který se pojí s negativními emocemi. Dysforie se přitom dělí na několik typů, a to například sociální, genderovou nebo postkoitální dysforii. Více si je probereme níže.
Co se dozvíte v článku
Co je dysforie?
Dysforie je poruchou nálady, projevuje se pocitem neklidu, odpojení od reality či intenzivní nespokojeností. Jedná se o příznak řady neurologických a psychiatrických onemocnění. Člověk s dysforií vypadá sklesle, je pasivní a depresivně naladěn. Tento pocit přitom často není možné logicky zdůvodnit.
Tento stav lze pojímat jako protikladný k euforii, která se vyznačuje extrémním pocitem štěstí. Slovo dysforie je původem z řečtiny a překládá se jako „těžko snesitelné“. Prvně ho uplatnil psychiatr Emil Kraepelin v 19. století ve významu „neklidu nebo nespokojenosti“.
Typy dysforie
Rozlišuje se několik typů dysforie. Kromě již zmíněné se lze setkat také s genderovou či postkoitální dysforií. Genderová dysforie se váže k situaci, kdy u člověka dochází k rozporu mezi pohlavím, které mu bylo přisouzeno při narození, a prožívaným genderem.
Tento nesoulad bývá doprovázen pocitem úzkosti či deprese. Dané osoby mají zároveň větší sklon k sebevražedným myšlenkám či zneužívání návykových látek. Příčina tohoto stavu přitom není jasná.
Postkoitální dysforie se pak pojí se sexem. O postkoitální dysforii se jedná, jestliže se po sexuálním aktu dostavují negativní emoce, jako je smutek, nespokojenost, pláč, podráždění či úzkost. Důležité je uvést, že je řeč o pohlavním aktu, s nímž oba aktéři souhlasili.
Předpokládá se, že postkoitální dysforie může být vyvolána dřívějším sexuálním zneužitím, hormony nebo být projevem poporodní deprese či důsledkem napětí ve vztahu. V tomto ohledu je nicméně třeba dalšího výzkumu.
Mezi další typy dysforie patří dysforie z odmítnutí, kdy dotyčný reaguje na odmítnutí přecitlivěle, nebo premenstruační dysforická porucha, při níž se objevují příznaky fyzické i emocionální v době před nástupem menstruace. Sociální dysforie pak souvisí s nespokojeností se životem a tělesná se zase týká fyzického vzhledu. [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9]
Příznaky dysforie
Mezi běžné projevy dysforie náleží:
- únava,
- nízká míra spokojenosti,
- smutek,
- podrážděnost,
- vnitřní neklid bránící soustředění nebo relaxaci,
- apatie.
Současně se dysforie může vyskytovat spolu s příznaky deprese nebo jiných duševních onemocnění, tedy například s pláčem, nechutí k jídlu, pošramoceným spánkem nebo ztrátou zájmu o běžné činnosti. Dotyčný může mít problémy se uvolnit nebo se sebevědomím.
Také může působit napjatě či jako by byl odpoután od reality. Kromě toho se může cítit přetížen či vystresovaný. Objevit se mohou i emoce jako úzkost nebo pocit selhání.
Nejčastěji se s dysforií potýkají ženy ve věku od 25 do 44 let. Je nutné dodat, že u každého se dysforie může projevovat trochu jiným způsobem. Může se přitom jednat pouze o krátkodobou záležitost, nebo dlouhodobý pocit, který může být známkou nějakého duševního onemocnění. [10, 11, 12]
Jaké má dysforie příčiny?
Dysforie se může objevit z rozličných příčin. Roli hrají psychologické i sociální faktory. Dysforii mohou vyvolat traumatické zážitky, stres nebo problémy v osobní rovině, jako například problémy s partnerem, nespokojenost v práci nebo finanční potíže.
Zároveň může jít o důsledek dlouhodobého vystavení se alkoholu nebo některým látkám, jako jsou drogy či tabák. Stejně tak se může dysforie dostavovat při odvykání si od nich a kromě toho mohou stát za zhoršením jejího stavu. Co se týče tabáku, s výskytem dysforie se váže vyšší míra závislosti na něm.
Dále k dysforii mohou vést chronická onemocnění či fyzické zdravotní potíže, vlivem kterých dochází k omezení obvyklého způsobu života. Na vině mohou být rovněž problémy se štítnou žlázou, hormony nebo některé léky (např. antidepresiva). Často se také jedná o příznak duševních poruch. Dysforie se může pojit s depresí, schizofrenií, úzkostnými poruchami, podvýživou nebo bipolární poruchou. [13, 14, 15, 16, 17]
Zažili jste někdy dysforii?
Je na dysforii léčba?
Konzultovat svůj stav s lékařem se doporučuje, pakliže vás dysforie neopouští ani po 2 týdnech. Ten by měl být schopen rozpoznat, jestli ji způsobuje reakce na léky či nějaké zdravotní potíže. Léčba se poté odvíjí od příčiny dysforie a může spočívat ve změně životního stylu, předepsání léků, nácviku relaxačních technik nebo účastnění se terapie.
V rámci terapie se za zvláště účinnou pokládá kognitivní terapie založená na všímavosti, která si klade za cíl udržet dotyčného v přítomnosti. Zmírnit potíže lze i technikami zaměřujícími se na projevení soucitu se sebou samým nebo psaním si deníku. Pomocí něj je možné zpracovat své emoce a identifikovat spouštěče dysforie.
Mezi praktiky, které se zakládají na všímavosti, se řadí dechová cvičení, jóga a meditace. Ty mohou pomoci osobám s depresí či úzkostí. Z léků mohou být v závislosti na duševním stavu pacienta nasazena antidepresiva, stabilizátory nálady či jiné léky.
Pacient sám se může přičinit, aby se jeho stav zlepšil. Měl by dbát na zdravou stravu a začlenit do svého života pravidelný pohyb. Uvádí se, že stačit by mělo zhruba 150 minut středně těžké intenzity týdně.
Při sportu se totiž uvolňují endorfiny a naopak klesá hladina stresu a úzkosti. Důležité také je neizolovat se od svého okolí, čas strávený s nejbližšími vám naopak prospěje. Dále by bylo dobré naučit se zvládat stres a dopřát si dostatek spánku. [18, 19, 20, 21, 22]
Zdroje: stefajir.cz, nzip.cz, webmd.com, psychcentral.com, medicalnewstoday.com, talkspace.com, healthline.com, thepracticalpsych.com, ai-care.id, verywellmind.com, marengoasiahospitals.com, verywellhealth.com