Co je dyslalie?
Co se dozvíte v článku
Dyslalie neboli patlavost je typ poruchy řeči, při níž dochází k potížím s artikulací a fonologickými procesy, což vede ke špatné výslovnosti určitých souhlásek nebo k jejich úplnému vynechání. Ačkoliv každému dítěti nějakou chvíli trvá, než dokáže správně vyslovovat všechny souhlásky, mělo by to zvládnout v určitém časovém rozmezí. Pakliže se u dotyčného jedince projevila zmíněná porucha, potíže s výslovností mohou přetrvávat i do dospělosti.
Co se týká fyziologického vývoje artikulace, tak první hlásky se děti učí vyslovovat přibližně v období od 1. do 3. roku života. Každý další rok se pak zpravidla naučí opět určitou skupinu hlásek, přičemž nejsložitější hlásky na výslovnost se děti učí vyslovit a odlišit od sebe zhruba do 6,5 let věku. Které konkrétní hlásky a slabiky v jakém věku standardně děti ovládají, můžete vidět níže:
- do 1 roku: M, B, P, A, E, I, O, U, D, T, N, J,
- do 2,5 let: K, G, H, CH, V, F, OU, AU,
- do 3,5 let: Mě, Bě, Pě, Vě, a artikulačně N, D, T, L,
- do 4,5 let: Ň, Ď, Ť a vyvíjí se Č, Š, Ž,
- do 6,5 let: C, S, Z, R, Ř a kombinace ČŠŽ a CSZ.
Osoby s dyslalií mají tedy problém tvořit hlásky na správném místě nebo správným způsobem. Jedná se přitom o jednu z nejčastějších poruch komunikačních schopností u malých dětí. Dobrou zprávou ovšem je, že pokud váš potomek netrpí nějakým postižením nebo retardací, obvykle se uvedených obtíží dokáže s odbornou pomocí postupem času zbavit.
Druhy dyslalie
Uvedenou poruchu artikulace lze ještě rozdělit na několik typů podle toho, do jaké míry je dotyčné osobě rozumět, respektive v jakém rozsahu jsou souhlásky špatně vyslovovány. Toto rozdělení z praktického hlediska značí stupeň závažnosti dyslálie a od daného typu se pak odvíjí případná logopedická terapie. Jedná se tedy o následující tři stupně dyslalie:
- dyslalie levis: dítě má potíže vyslovovat pouze několik hlásek,
- dyslalie multiplex (někdy též dyslalie gravis): problémy s artikulací jsou většího rozsahu, přesto je však dotyčnému stále rozumět,
- dyslalie universalis: takzvaný hotentotismus, kdy je řeč jedince úplně nesrozumitelná. [1, 2, 3, 4, 5]
Jaké má dyslálie příčiny?
Jako hlavní příčiny dyslalie většina odborných zdrojů uvádí genetické predispozice a negativní vlivy vnějšího prostředí. Nicméně na vině mohou být i jiné faktory, jako jsou například různé vady sluchu a zraku, anomálie řečových orgánů, poruchy centrální nervové soustavy či nedostatky ve fonematické diferenciaci, což je schopnost rozlišovat distinktivní funkci hlásky neboli to, čím se daná hláska liší od jiné.
Za vzniklé potíže je však mnohdy zodpovědný i nesprávný řečový vzor. To znamená, že pokud hlásky špatně vyslovuje osoba, s níž dítě přichází často do styku (například rodiče nebo sourozenci), může tento nešvar od nich převzít. Proto byste na své potomky neměli mluvit příliš šišlavě nebo jinak nesrozumitelně. Dále může být příčinou také motorická neobratnost jedince, ADHD nebo mentální retardace.
Přibližně do 5 let věku dítěte se pak vyskytuje takzvaná fyziologická dyslalie, která je způsobena poruchou vývoje. V případě, že tento stav přetrvává až do 7 let věku malého pacienta, se jedná o prodlouženou fyziologickou dyslalii. Ve chvíli, kdy však dítě vyslovuje hlásky špatně i po 7. roce života, hovoří odborníci o pravé dyslalii, přičemž u starších pacientů se nejčastěji objevují problémy s vyslovováním vibrantů, tedy hlásek R a Ř, a sykavek. [6, 7, 8, 9]
Příznaky dyslalie u dětí
Při dyslalii se mohou projevovat různé typy chyb v artikulaci. Jednou z nejčastějších je substituce hlásek, což znamená, že jedna hláska je zaměňována za jinou. Typicky se jedná například o nahrazení R za D. Tuto náhradu dítě provádí kvůli tomu, že je pro něj jedna z uvedených souhlásek na výslovnost příliš složitá, zatímco druhá se mu vyslovuje lépe a je té první foneticky podobná.
Dalším příznakem je úplné vynechávání některých hlásek při mluvení nebo vložení samohlásky tam, kde výslovnost dělá dítěti problémy. Velmi časté je pak také zkreslení hlásek. V případě vibrantů R a Ř dochází k rozkmitání čípku nebo okrajů měkkého patra, čímž dotyčná osoba vyloudí charakteristický zvuk, který je nazývaný termínem ráčkování.
Ke zkreslení hlásek u dyslalie pak dochází také v případě ostrých a tupých sykavek. Ve chvíli, kdy se dítě snaží vyslovit S, posouvá jazyk mezi zuby nebo za horní řezáky. Vzduch při vyslovení této hlásky někdy navíc uniká bokem. Podobným způsobem některé děti špatně vyslovují také Z a C. V obou případech přitom dojde často k vyslovení S namísto zmíněných hlásek.
Podobně pak lidé chybují také při výslovnosti tupých sykavek Č, Š a Ž, kde je zase Č a Ž často nahrazováno hláskou Š. Někdy se navíc mohou objevit i obtíže s výslovností hlásky L, při které dítě předsouvá jazyk mezi zuby či na horní ret, nebo případně nedochází k dostatečnému zdvižení jazyka. Tento jev je však ze všech uvedených chyb nejméně běžný. [10, 11, 12, 13, 14]
Jaké může mít dyslalie následky?
Každá porucha řeči může mít negativní dopad na psychiku dítěte, a to zejména pokud se jedná o citlivějšího jedince. Ani dyslalie není v tomto případě výjimkou. Pokud se dotyčná osoba vypořádává s lehčí formou této poruchy, nemusí ji to v běžném životě příliš omezovat. Nicméně jedná-li se o těžší stupeň dyslalie, mohou jí vzniklé potíže naopak výrazně ztěžovat komunikaci s ostatními lidmi.
Avšak bez ohledu na to, v jaké míře je výslovnost určitých hlásek narušena, někdy má dyslalie dopad i na plnění povinné školní docházky nebo navazování vztahů. Dítě s dyslalií může být uzavřené do sebe, cítit se méněcenně a vyhýbat se komunikaci. V jiných případech zase naopak dochází k projevům agrese, čímž si daná osoba kompenzuje své problémy. Proto je vždy potřeba jakékoliv poruchy řeči řešit co nejdříve s odborníky. [15, 16, 17]
Logopedická léčba dyslalie
Nabyde-li rodič podezření, že jeho dítě má dyslalii, neměl by odkládat návštěvu lékaře na později. Čím dříve se začne s terapií, tím spíše a rychleji se dítě potíží zbaví. Poruchami řeči se přitom zabývá logoped, který vždy volí individuální přístup k pacientovi s ohledem na období vývoje řeči, jímž dotyčná osoba zrovna prochází.
U předškoláků, kteří mají zralý fonematický sluch a dobrý řečový vzor v rodině, má včasné zahájení terapie obzvláště dobrou prognózu. V takovém případě dochází většinou k úpravě artikulace malého pacienta ještě před dokončením prvního ročníku základní školy. Složitější léčba však probíhá u dětí s opožděným vývojem řeči, jelikož zde může nevhodně nastavená léčba zapříčinit vznik koktavosti.
Lékař musí zároveň odlišit dyslalii od problémů s výslovností, které se vyskytují u pacientů s různými neurologickými onemocněními, breptavostí či vývojovou dysfázií. Tyto poruchy a nemoci mají totiž jiný průběh léčby a špatná diagnostika a následná terapie by mohla pacientův stav spíše ještě zhoršit než mu pomoci.
Co se týká samotné terapie, tak logoped nejprve musí stanovit diagnózu na základě odborného vyšetření. Někdy přitom může pacienta vyslat ještě k dalším specialistům, jako je například stomatolog, ortodont, ORL lékař, neurolog, foniatr či psycholog. Teprve po důkladném vyšetření může být nastavena vhodná léčba.
Při procesu úpravy výslovnosti se dítě učí správně vyvodit problematickou hlásku, která se následně zapojí do různých logopedických cvičení. Zároveň se klade důraz na to, aby bylo podpořeno vnímaní rozdílu mezi chybně a správně vyslovenou hláskou. V rámci terapie je pak navíc nezbytné, aby rodiče dodržovali určité zásady v každodenním životě svého dítěte (například aby na něj nešišlali).
Dyslalie: cvičení a jeho průběh
Pokud jde o praktická cvičení dyslalie, tak ta logoped trénuje s malým pacientem nejprve přímo v ordinaci. Aby dítě pochopilo, jak má správně vyslovovat určitou hlásku, naučí jej lékař vyvodit si její správnou artikulaci z hlásky pomocné (například hláska R se učí z hlásky D). Díky tomuto postupu se tak dotyčný postupně učí změnit způsob výslovnosti.
Zásadní roli při terapii hraje správné postavení jazyka a rtů. Proto logoped s pacientem praktikuje cviky, které by měly procvičit motoriku mluvidel. Teprve po praktikování artikulačních cvičení přichází na řadu trénink vyvozování hlásky. Jakmile ji dítě vyvodí, zafixuje se ve slabikách a slovech a později také ve větách a různých říkankách.
Aby však byla terapie účinná, je nezbytně nutné praktikovat logopedická cvičení také doma. Rodiče by tak měli se svým potomkem trénovat doporučené cviky několikrát denně v kratších intervalech, jelikož malé děti většinou neudrží pozornost příliš dlouho. V momentě, kdy je dítě unavené a roztržité, by si měli dát pauzu a nechat jej si hrát nebo odpočívat. Přesto je ale vždy důležitá důslednost a pravidelnost cvičení. [18, 19, 20, 21, 22]
Zdroje: sancedetem.cz, klinickylogoped.com, dobralogopedie.cz, logocenter.ch, klinickalogopedie.cz, logopedonline.cz, digifolio.rvp.cz, clinicacorps.es, svet-logopedie.cz, speechtherapychild.com, mspretlucka.cz