Co se týče České republiky, je její výskyt mizivý. Ročně je zaregistrováno pouze několik případů hlavničky, z nichž většina se váže s vycestováním do ciziny. Z toho důvodu se klade důraz na očkování se před výjezdem do některé z rizikových oblastí. Stejně tak je v době pobytu v takové zemi důležité následovat doporučená hygienická opatření.
Co se dozvíte v článku
Co je hlavnička za nemoc?
Hlavnička je zastaralý název pro břišní tyfus. Etymologie tohoto výrazu vychází pravděpodobně z jednoho z příznaků dané nemoci, konkrétně bolesti hlavy. Hlavnička je vysoce nakažlivé infekční onemocnění, které postihuje tenké střevo, ale může se odtud rozšířit po celém těle.
V souvislosti s hlavničkou lze narazit i na paratyfus. Toto onemocnění se hlavničce sice v mnohém podobá, ale vyznačuje se mírnějšími projevy a stojí za ním trochu jiný druh bakterie, a to Salmonella Paratyphi.
Nejčastěji se s tímto onemocněním je možné setkat ve venkovských oblastech rozvojových zemí, kde panují špatné hygienické podmínky a je hůře dostupný přístup k čisté vodě. Ve větší míře se nemoc hlavnička nalézá v Africe, jižní Asii a Jižní Americe, nejrizikovější je Bangladéš a Pákistán. Zdravotní riziko představuje zejména pro děti.
V České republice z ní není třeba mít obavy. Ročně je hlášeno pouze několik jednotek případů hlavničky. Valná většina z toho sem byla přivlečena cestovateli. Například v roce 2022 se jednalo pouze o dva takové případy. V celosvětovém měřítku nicméně na hlavničku umírá přibližně 120 až 160 tisíc lidí ročně, přičemž nakažení čítají 11 až 21 milionů. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Jaká je příčina hlavničky?
Hlavničku způsobuje bakterie Salmonella enterica sérotypu Typhi. Jde o výhradně lidský patogen. Nemoc se šíří prostřednictvím vody a jídla, jež bylo kontaminováno výkaly či močí infikované osoby.
Do jídla a vody se mohou bakterie dostat v důsledku nedostatečně umytých rukou takového jedince. Například se lze nakazit z tepelně neupravených potravin, jako je nepasterizované mléko, džus nebo syrové ovoce. K přenosu onemocnění může ale rovněž dojít skrze kontaminované předměty, kterých se dotyčný dotkl.
Za rizikové se proto pokládá vycestování do zemí s četným výskytem hlavničky. Jedná se o oblasti, kde voda není dostatečně čištěna od choroboplodných zárodků, přičemž ty pak ve vodě dokáží přežívat týdny. Ve vzácných případech se je možné nakazit blízkým kontaktem s nemocným. Úzká skupina lidí navíc může roznášet hlavničku i po léčbě antibiotiky, kdy již nevykazují žádné symptomy, a to až rok po svém uzdravení.
Očekává se, že změna klimatu bude hrát v četnosti tohoto onemocnění roli. Předpokládá se totiž, že se bude objevovat častěji, a to v návaznosti na stupňování se období sucha, vyšších teplot a frekventovanějších záplav, kdy je nezávadnost potravin a vody ohrožena. [7, 8, 9, 10]
Příznaky hlavničky
Příznaky se většinou dostaví po 1 až 3 týdnech od nakažení se. V té době si můžete všimnout některého z těchto příznaků:
- horečka,
- zimnice,
- bolest hlavy,
- bolest svalů,
- celková slabost a únava,
- kašel,
- pocení,
- nechuť k jídlu,
- vyrážka na hrudi nebo břiše (růžové skvrny),
- průjem či zácpa.
Nejvýznačnějšími příznaky jsou dlouhotrvající vysoká horečka a vyrážka. Co se týče horečky, obvykle se postupně zvyšuje a může se stát, že bude střídavě stoupat a klesat. Ještě doplníme k oné vyrážce, že se týká zhruba 30 % nakažených. Vyrážka se jeví jako shluk 5 až 15 růžových skvrn o velikosti zrnka rýže a objevuje se přibližně 3 až 5 dnů. Jak už je uvedeno výše, nejčastěji se nachází na hrudi nebo břiše, ale může zasáhnout i paže, záda nebo nohy.
Později se může přidružit silný otok či bolest žaludku, případně sepse postihující celé tělo. V některých případech z hlavničky mohou vzejít životu nebezpečné komplikace, jako je zmatenost, neschopnost reagovat a soustředit se. Jestliže zpozorujete zmatenost či záchvaty, krev ve stolici, zvracíte krev, máte vysokou horečku nebo pocítíte silnou bolest žaludku, neprodleně byste měli navštívit doktora. [11, 12, 13, 14]
Diagnóza
Diagnostika spočívá v posouzení přítomných příznaků, rozebrání cestovní anamnézy a fyzickém vyšetření, při němž si lékař poslechne pacientovo srdce a plíce. Dále dotyčnému může odebrat vzorek krve, stolice nebo kostní dřeně, vzácně též moči, přičemž pod mikroskopem se poté zjišťuje přítomnost bakterií. V případě výskytu růžových skvrn může být zapotřebí odebrat také vzorek kůže.
Kultivační vyšetření patří k nejběžnějšímu diagnostickému testu, se kterým se lze u tohoto typu onemocnění setkat. Provedení kultivačního vyšetření kostní dřeně se pak s ohledem na detekci bakterií pokládá za nejcitlivější. Kromě toho je možné nemoc odhalit skrze krevní testy na protilátky proti bakteriím hlavničky (Widalův test) nebo na základě rentgenu, kde se pátrá po změnách v plicích. [15, 16, 17]
Vycestovali jste do země, kde řádí hlavnička?
Léčba hlavničky
K léčbě hlavničky se předepisují antibiotika. Může se jednat například o karbapenemy, cefalosporiny, makrolidy či fluorochinolony. Po několika dnech od zahájení léčby antibiotiky se dotyčný začne cítit lépe, do 10 dnů se obvykle cítí zdráv. Zásadní je nicméně nepřestat léky brát, dokud tak nerozhodne lékař.
Steroidy se podávají tehdy, když dotyčného trápí zvracení, průjem nebo otok břicha či mozku. Zapotřebí je se dále dostatečně hydratovat a vyhnout se přípravě či podávání jídla jiným osobám.
Hospitalizace může být nutná, je-li daný jedinec dehydratovaný nebo má-li potíže s dýcháním. K chirurgickému zákroku se pak přistupuje u těch, u nichž se vyskytly vážné střevní komplikace. Někdy může být třeba odstranit nemocnému žlučník za účelem zbavit se bakterií.
Prevence
Lze podniknout jisté kroky, abyste se nepříjemnostem s hlavničkou vyvarovali. Pokud se chystáte do země s jejím vyšším výskytem, doporučuje se proti ní očkovat. To je obzvláště důležité vzhledem ke zvyšující se rezistenci bakterií na léky. Vakcína přitom dosahuje účinnosti 50 až 80 %, a tudíž je nutné během pobytu v cizí zemi dodržovat i preventivní opatření, jelikož pouze vakcína ke stoprocentní ochraně nestačí.
Rovněž se má dbát na správnou hygienu. To znamená časté mytí si rukou teplou vodou a mýdlem, případně použití dezinfekčního gelu na ruce, který obsahuje alespoň 60 % alkoholu. Kromě toho se radí jíst balené či teplé jídlo, naopak se vyvarovat ovoci a zelenině.
Pokud si je chcete přesto dopřát, odstraňte z nich slupku nebo je důkladně omyjte balenou vodou. Co se týče hydratace, pijte zásadně jen balenou vodu, kterou použijte i k čištění zubů. Obecně se při přípravě jídla lze řídit zásadou: „převařit, upéct, oloupat, nebo nechat být.“ [18, 19, 20, 21, 22, 23, 24]
Zdroje: is.muni.cz, my.clevelandclinic.org, nhs.uk, medicalnewstoday.com, nzip.cz, webmd.com, ncbi.nlm.nih.gov, who.int, fnmotol.cz, cdc.gov