Infekce horních dýchacích cest se vyskytují po celý rok, ale v průběhu chladných měsíců jsou mnohem častější. Někdy se označují jako choroby z nachlazení, i když nemoci způsobují infekce a nikoli nízká venkovní teplota. Tím, že se lidé častěji shromažďují v uzavřených prostorách, vzniká výrazně větší pravděpodobnost přenosu infekcí, které se šíří vzduchem prostřednictvím kontaminovaných kapének. Tak se ale šíří většina virových i bakteriálních respiračních nákaz, většinou však postihují zejména horní cesty dýchací.
Jaká onemocnění hrozí?
Dochází tedy k zánětlivému postižení a otoku sliznic v oblasti horních dýchacích cest od nosu a hrtanu až po oblast průdušnice, kde se rozděluje na dvě průdušky. Tato oblast je postihována zejména infekční rýmou. Ta může být hlavně u dětí zkomplikována zánětem vedlejších dutin nosních. Častý je též zánět hltanu projevující se bolestmi v krku, teplotami a kašlem. Někdy bývá spojen se zánětem krčních mandlí.
Původci těchto nákaz jsou četné respirační viry, ale i některé bakterie. Klinické příznaky způsobené respiračními viry jsou podobné a běžně jsou označovány při lehkém průběhu (rýma, kašel bez horečky) jako akutní respirační infekce, při těžším průběhu (zejména s horečkou) jako „chřipkovité“. Mezi pravidelně se vyskytující příznaky patří kašel, pocit ucpaného nosu, zvýšená teplota, pocit únavy, bolesti hlavy a svalů.
Po překonání respiračních infekcí nelze očekávat trvalou imunitu. Možnosti prevence jsou poměrně omezené – zatím jsou očkování pouze proti chřipce a invazivním pneumokokovým nákazám. Proto je třeba posilovat přirozenou imunitu a používat běžně dostupné prostředky, které zmírňují následky a průběh těchto nepříjemných onemocnění.
O autorovi: Připravila redakce