Mgr. Marek Hampel, předseda představenstva Grémia majitelů lékáren:
Je ÚOOÚ nezávislý úřad?
Většina z nás lékárníků se považuje v první řadě za lékaře za tárou a zdraví a bezpečí pacientů je pro nás nejvyšší prioritou. Nikdo z nás ale nečekal, že současní představitelé ČLnK vymění zájem o zdraví pacientů za zájem o ochranu jejich osobních údajů…
Grémium majitelů lékáren 20. listopadu 2008 požádalo Úřad pro ochranu osobních údajů o stanovisko k tehdy zaváděné centralizaci údajů o pacientech, klientech lékáren. Státní ústav pro kontrolu léčiv plánoval shromažďovat tyto údaje přes jednotlivé lékárny prostřednictvím centrálního úložiště dat a vytvářet tak celorepublikovou databázi pacientů a jim poskytovaných léků. Stejně jako v mnoha zemích západní Evropy, kde takový systém evidence údajů funguje už mnoho let, i u nás sliboval větší bezpečí a komfort pro pacienty a prokazatelné snížení nákladů na léčiva. V neposlední řadě měl i v České republice minimalizovat zneužívání léků s obsahem pseudoefedrinu.
V podmínkách, kdy neexistuje centrální evidence vydaných léků konkrétním pacientům, právě tyto léky (Aspirin Complex, Daleron proti chřipce a nachlazení, Modafen, Nurofen Stopgrip, Panadol Plus Grip a Paralen Plus) bez možnosti jakékoli kontroly skupují drogové mafie a „vaří“ z nich neblaze známý pervitin. Vzhledem k faktu, že pervitin je nejen jednou z nejžádanějších drog v naší zemi, ale nepochybně i frekventovaným artiklem ilegálního drogového trhu v celoevropském rozměru, o výši zisků drogových bossů netřeba pochybovat.
Ochrana osobních údajů, nebo zdraví?
15. prosince 2008 ÚOOÚ žádané stanovisko vydal. Písemně v něm uvedl, že zpracováním osobních údajů klientů lékáren na úrovni SÚKL nedochází k porušení zákona o ochraně osobních údajů, a že tudíž neshledal žádné pochybení a nesrovnalosti se zákonem. Příprava centrální evidence údajů o pacientech a lécích tedy pokračovala a 1. května 2009 byla spuštěna.
Téměř okamžitě začaly statistiky vykazovat několikanásobný propad prodejů zmíněných léků obsahujících pseudoefedrin. Tento trend následně pokračoval měsíc po měsíci.
Ale stalo se něco nepochopitelného: Česká lékárnická komora vznesla námitku o možném zneužívání citlivých údajů o pacientech. Ano, lékárenská veřejnost věděla, že současní představitelé ČLnK od samého počátku kritizují systém centrálního úložiště dat. Ano, lékárenská veřejnost věděla, že současní představitelé ČLnK svou averzi vůči tomuto systému, který k plné spokojenosti pacientů, lékárníků i lékařů funguje v mnoha zemích Evropy, nikdy smysluplně nevysvětlili.
Nikdo z nás ale nečekal, že současní představitelé ČLnK vymění zájem o zdraví pacientů za zájem o ochranu jejich osobních údajů. Věřím, že naprostá většina z nás lékárníků se považuje v první řadě za lékaře za tárou a zdraví a bezpečí pacientů je pro nás nejvyšší prioritou. O to překvapivější a trapnější je v této souvislosti jednání představitelů naší stavovské organizace. Vždyť i elementárním smyslem zákona o léčivech je definování základních principů pohybu tohoto speciálního druhu zboží ve společnosti, především s ohledem na zdravotní stav pacienta a ochranu jeho zdraví.
Podezřelý obrat
22. října 2009 dospěl ÚOOÚ ve svém konečném rozhodnutí k závěru diametrálně opačnému, než bylo jeho původní stanovisko. SÚKL prý nemá zákonnou možnost zpracovávat osobní údaje pacientů. Předseda ÚOOÚ Igor Němec by měl vysvětlit, na základě jakých skutečností dospěl k takovým rozporným výrokům a závěrům, a jednoznačně tak vyvrátit podezření, že rozhodl čistě účelově ve prospěch narkomanů či výrobců pervitinu.
Lékárna, jako každé jiné zdravotnické zařízení, zpracovává každodenně osobní a citlivé údaje svých klientů, protože smyslem její činnosti je poskytování zdravotní péče pacientům. Tuto zdravotní péči nelze bez identifikace pacienta a jeho zdravotního stavu vůbec poskytovat. Osobní a citlivé údaje pacientů jsou zasílány zdravotním pojišťovnám, které tato data následně také zpracovávají a uchovávají. Pojišťovnám jsou údaje pacientů předávány prostřednictvím internetového portálu, na paměťových médiích i v papírové podobě. Přístup k nim má každý řadový zaměstnanec zdravotní pojišťovny na přepážce. K dnešnímu dni přitom nebyl zaznamenán ani jediný případ zneužití těchto údajů.
Výdej léčiv s obsahem pseudoefedrinu se odehrává v lékárnách na základě zákona o léčivech a platného registračního rozhodnutí. Je vždy vázán na osobu lékárníka a je řádně evidován. Opakuji, že od dubna letošního roku, kdy byla zavedena centrální evidence výdeje těchto přípravků, dramaticky klesl počet případů zneužívání těchto přípravků narkomany. My lékárníci jsme se v lékárnách mohli věnovat pacientům, kteří tyto přípravky žádali z léčebných důvodů a kterým tato léčiva přinášela velkou úlevu od prvotních příznaků chřipky a nachlazení.
Funkce centrální evidence výdeje těchto přípravků jednoznačně prokázala svůj smysl a opodstatněnost a v lékárnách jsme od té doby nezaznamenali žádné případy žádostí narkomanů o zakoupení většího množství těchto preparátů. Jednoznačně také poklesl výskyt konfliktů, urážek a projevů násilí na našich zaměstnancích ze strany narkomanů.
S vaničkou vylito i dítě
Každý úřad by měl při rozhodování vždy respektovat smysl a účel zákonů, ze kterých vychází a které svými rozhodnutími fakticky vykonává. ÚOOÚ se tentokrát ani nepokusil najít smysl a účel ustanovení jednotlivých bodů našeho zákona o léčivech, natož smysl a účel evropských směrnic, např. směrnice 95/46/EC čl. 8. Podle ní totiž stát může sbírat a zpracovávat osobní údaje například při potírání trestné činnosti občanů. Je evidentní, že trestná činnost je v souvislosti s přípravky obsahujícími pseudoefedrin páchána, neboť tyto preparáty jsou zneužívány k výrobě pervitinu.
Ve svém rozhodnutí se ovšem Igor Němec v čele ÚOOÚ zaměřil pouze na skutečnost, že v zákoně není taxativně vymezena možnost SÚKL zacházet s osobními a citlivými údaji. S vaničkou tak vylil i dítě a já se ptám: Udělal to pouze z neschopnosti nahlédnout souvislosti svého rozhodnutí, nebo za jeho rozhodnutím stojí něco jiného?
Přeřazení klasifikace výdeje přípravků s obsahem pseudoefedrinu na lékařský předpis, tedy jejich výdej pouze na lékařský předpis, o němž se nyní začíná mluvit, je řešením krátkodobým a nesystémovým. Okamžitě totiž dojde k zaplnění ordinací praktických lékařů lidmi, kteří pociťují nachlazení a jdou si „jen“ pro předpis na účinný lék, jenž si dosud kupovali volně v lékárnách. Tím se přinejmenším zvýší pravděpodobnost šíření virových nákaz a přitom se neodstraní zneužívaní těchto přípravků k výrobě drog. Okamžitě se začnou falšovat lékařské recepty a trestná činnost se tak přesune do ordinací lékařů. Dostupnost těchto bezpečných a účinných přípravků pro pacienty se zbytečně zkomplikuje. A to jenom proto, že se Česká republika za každou cenu snaží nezavést centrální úložiště dat. Nemáte pocit, že se drbeme pravou rukou za levým uchem?
PhDr. Hana Štěpánková, tisková mluvčí ÚOOÚ:
Největší databáze citlivých údajů v historii ÚOOÚ
Úvahy o upředňostňování zákona o ochraně osobních údajů před ochranou zdraví jsou zavádějící. Mediální zúžení využívání centrálního úložiště elektronických receptů na problém vydávání léků s pseudoefedrinem trivializuje kontrolu provedenou Úřadem pro ochranu osobních údajů…
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) nikdy nenamítal nic proti sledování léčebných prostředků zneužitelných narkomany. Není to ani v jeho kompetenci. Postup a zákrok Úřadu vůči Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv nebyl vůbec namířen proti tomu, aby výdej léků s pseudoefedrinem byl pod kontrolou. Úřad je také toho názoru, že vyvážená péče o zdraví i soukromí občanů je žádoucí a že dobře připravený a respektovaný zákon by takovému zájmu měl sloužit.
Úřad konal v rámci povinností, které mu svěřuje a ukládá zákon o ochraně osobních údajů, jehož plnou kompatibilitu s evropským právem musel Úřad za mezinárodní asistence dosáhnout i prokázat.
Na základě podnětu České lékárnické komory Úřad kontroloval, zda centrální úložiště elektronických receptů reálně funguje v souladu se zákonem danými povinnostmi a zmocněními – tedy meritorně rozhodoval nikoli pouze na základě podkladů předložených ke konzultačnímu posouzení. Rozpor mezi záměrem a skutečným fungováním se kontrolou skutečně dá prokázat. Proto také je dozorovému ÚOOÚ zákonem uložena jak povinnost konzultační, tak kontrolní.
Adrenalinové sousto pro bulvár
V centrálním úložišti elektronických receptů měly být shromažďovány a uchovávány informace o vydaných elektronických receptech. Vydávání těchto receptů ale dosud vůbec nefunguje. Zato se v kontrolovaném úložišti spravovaném SÚKL, v rozporu s tím, co ukládá zákon, hromadily veškeré údaje o všech lécích vydávaných na „papírové“ recepty, včetně citlivých (osobních) údajů, a to bez stanovení, co se s nimi má dále dít. Léky s pseudoefedrinem představovaly jen nepatrný zlomek shromážděných informací.
Statisíce citlivých údajů občanů ale mohlo být nekontrolovatelně využito i zneužito. A pokud dojde ke zneužití citlivých údajů, je už vždycky pozdě na to, aby se nestaly věci, které velmi vážně poškodí soukromí občanů (jehož ochrana je základním lidským právem). Chránit je například před dehonestací, vydíráním či marketingovými ataky, profilováním atd. je třeba preventivně. Úřad se dosud nesetkal s tak rozsáhlou databází citlivých údajů, jakou kontrolou shledal v centrálním úložišti elektronických receptů, provozovaným SÚKL v rozporu s tím, co bylo uloženo zákonem. Pokud je srovnáváno s lékárnami, je třeba říci, že jde o srovnání nesrovnatelného: Lékárny mohou osobní údaje získávat v souladu se zákonem, a to vzhledem k povinnosti vůči pojišťovnám. Pro SÚKL nic takového zákonem upraveno není.
Je třeba ještě dodat, že občas se vyskytující úvahy o upředňostňování zákona o ochraně osobních údajů jsou zavádějící, pouze znevažují právní řád a napomáhají erozi respektu k dodržování právních norem. Mediálně šířené informace, které nezákonné využívání centrálního úložiště elektronických receptů zužují na problém vydávání léků s pseudoefedrinem, trivializují kontrolu provedenou Úřadem pro ochranu osobních údajů na úroveň bulvárně vděčné „adrenalinové“ zprávy, a tak buď kvůli profesní nedostatečnosti novinářů, nebo zcela záměrně manipulují veřejným míněním. Insinuace a znechucující pokusy o pomluvu Úřadu a jeho zástupců z nadržování konzumentům a výrobcům drog jsou absurdní a vyjadřovat se k nim prostřednictvím médií je pod prahem důstojnosti nezávislé dozorové instituce.
Mgr. Michal Hojný, viceprezident ČLnK:
Centrální úložiště elektronických receptů nefunguje
Přípravkům s pseudoefedrinem (dále jen PSE) se dostává v posledních týdnech výrazně více pozornosti, než by si z hlediska terapeutického zasloužily.
Zatímco v roce 2000 dle dat Institutu mezinárodních studií činil podíl PSE přípravků v segmentu léků proti nachlazení 30 %, za rok 2008 je to už 75 %. Oproti původním cca 400 kg PSE bylo v roce 2008 na trh uvedeno více než 3600 kg PSE. Zajímavá je také regionální diference – lékárny v Praze 7 odebraly více než čtyřnásobné množství PSE ve srovnání s lékárnami v okrese České Budějovice. Asi jsou Pražáci méně odolní vůči virovým nákazám…
Toto byly hlavní důvody, proč představenstvo České lékárnické komory na svém jednání v květnu 2008 prakticky jednohlasně (12 hlasů pro, 1 hlas proti) podpořilo s odkazem na zákon o léčivech a zneužívání přípravků s obsahem PSE jejich převod na recept. Toto usnesení představenstva je dosud platné a podle ohlasů od kolegů z lékáren všech typů se dá skoro s jistotou označit za většinový názor. A fakticky jsme se k němu po více než roce konečně v praxi přiblížili. Ale nepředbíhejme.
Shromažďování dat nemá oporu v zákoně
Představenstvo ČLnK ani jedenkrát nezpochybnilo centrální úložiště elektronických receptů (CÚeR). Po zkušenostech s úložišti lokálními ho naopak podporuje jako nejlepší možné řešení. Co ale ČLnK kritizuje, je skutečnost, že e-preskripce nefunguje ani 10 měsíců po termínu spuštění a že vybrané technické řešení prakticky neumožňuje její spuštění v dohledné době. O problémech s testováním aplikace by asi nejlépe pohovořili IT odborníci softwarových firem, a to nejen lékárenských.
Představenstvo ČLnK dále kritizuje skutečnost, že v rozporu se zákonem je CÚeR zneužíváno k dalším aktivitám – evidenci přípravků kategorie s omezením (ta se kvůli nezájmu výrobců mezitím zmenšila výhradně na problematiku PSE…) a hlášení dat o výdejích léčivých přípravků. Ke shromažďování osobních dat v tomto rozsahu nemá SÚKL v platné legislativě žádnou oporu. Totéž potvrdil minulý měsíc také ÚOOÚ.
A proč ÚOOÚ rozhodl ve svém sdělení ze dne 15. 12. 2008 jinak? Sdělení mělo povahu nezávazného posouzení, u něhož ÚOOÚ vycházel z tehdy známých obecných podkladů. Oficiální a konečná verze pokynů SÚKL kolem CÚeR byla totiž zveřejněna až na konci prosince. Léčivé přípravky s obsahem PSE jsou ve velké míře zneužívány pro výrobu pervitinu. Potvrzují to zjištění Národní protidrogové centrály, data ČLnK a koneckonců i údaje SÚKL. To znamená, že v souladu s ustanovením zákona o léčivech je možný jejich výdej pouze na lékařský předpis.
Přesto se SÚKL rozhodl jinak. Výsledkem celého řetězce událostí je doporučení ČLnK vydávat v lékárně PSE pouze na lékařský předpis. Vzhledem k tomu, že kategorie s omezením, naplněná pouze PSE preparáty, nijak ke zvyšování odbornosti farmaceutů nepřispívá a z lékáren činí spíše ohlašovnu nákupů prekurzorů drog, nevzniká zatím na odbornosti lékárníků žádná újma. Tím spíš, že významná část lékáren přípravky s PSE dokonce eliminovala ze svého sortimentu úplně a nabízí pacientům alternativní terapeutické postupy. I ze zkušeností z naší lékárny soudím, že pacient není tímto postupem nijak poškozen.
Co je a není povinností lékárny
Zajímavým tématem k diskusi je nakládání s osobními a citlivými údaji v lékárně. Vybírám z rozboru, který k této problematice zpracoval již na jaře 2008 Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík, právní poradce ČLK: „Dokumentací obsahující osobní údaje pacienta jsou pouze recepty na léčivé přípravky plně hrazené pacientem a na veterinární přípravky a recepty a žádanky na léčivé přípravky obsahující návykové látky. Za dokumentaci svého druhu je pak možné považovat též recepty na částečně hrazené léčivé přípravky, a to až do okamžiku jejich předání zdravotní pojišťovně. Pokud tedy bude lékárna nakládat s osobními údaji pacienta jen prostřednictvím receptů, nebude se na ni vztahovat povinnost získávat souhlas pacienta k jejich zpracování ani povinnost oznamovací. Jakmile lékárna začne shromažďovat osobní údaje pacientů v širším rozsahu (např. tvorbou vlastního registru či databáze pacientů v elektronické či jiné podobě), výjimky na ni nedopadají a musí dbát všech povinností ze zákona o ochraně osobních údajů. Vede-li registr pacientů, aniž by měla jejich souhlas a bez oznámení své činnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů, dopouští se porušení zákona…
Oprávnění farmaceuta před vydáním rozhodnutí ÚOOÚ a po něm, popřípadě po jeho vyjádření k oprávnění evidovat údaj o zdravotním stavu pacienta jen na základě zmocnění vyhláškou o správné lékárenské praxi, je stále stejné…
Dnes by bylo možné odpověď doplnit o konstatování, že ze zákona je farmaceut bez souhlasu pacienta oprávněn ke zpracování osobních údajů (nikoli citlivých, např. o zdravotním stavu) při vedení evidence o výdejích léčivých přípravků bez lékařského předpisu s omezením. Z výše uvedeného vyplývá, že v lékárně není, vyjma receptů, ze zákona vedena žádná dokumentace, kterou by bylo možné označit za zdravotnickou. Tento stav platí mnoho let a nynější rozhodnutí ÚOOÚ na něm nic nezměnilo. Bez ohledu na to je lékárna zdravotnickým zařízením poskytujícím lékárenskou zdravotní péči. Charakter této péče dosud zákonodárce nepřiměl k tomu, aby provozovatelům lékáren uložil povinnost vést zvláštní zdravotnickou dokumentaci. Oproti tomu jsou lékárny povinny plnit celou řadu jiných odborných i administrativních povinností, které je více než dostatečně odlišují od běžných obchodních provozoven. Nelze tak dovozovat, že statut lékárny jako zdravotnického zařízení stojí a padá s vedením zdravotnické dokumentace.“
Co dodat závěrem? Snad jen přání, aby pozitivní reakce ze strany zástupců ostatních skupin zdravotníků na otevřený dopis ČLnK obsahující výzvu ke spolupráci všech segmentů zdravotnictví v oblasti e-health doplnily obdobné ze strany Ministerstva zdravotnictví ČR, SÚKL a zdravotních pojišťoven.
MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK:
Obava ze zneužití citlivých informací
Základní výhradou ČLK k celému „špiclovacímu“ systému byla obava ze zneužití citlivých informací, ať už jejich správci či hackery, a skutečnost, že podobný systém nikde na světě spolehlivě nefunguje.
Česká lékařská komora vyjadřovala své výhrady k projektu elektronických receptů a tzv. centrálnímu úložišti dat prakticky hned od přijetí Julínkovy novely zákona o léčivech. Zatímco uvolnění stovek účinných, leč potenciálně nebezpečných léků do systému výdeje bez lékařského předpisu s omezením, které mělo spočívat převážně ve zhodnocení zdravotního stavu pacienta lékárníkem, se nám podařilo zabránit, projekt tzv. centrálního úložiště dat jsme ani my, ani lékárníci zastavit nedokázali. Tlak na vytvoření tohoto „Velkého bratra“ byl obrovský a můžeme se pouze domýšlet, jakou roli v něm hrálo 170 milionů Kč za jeho vybudování a dalších cca 90 milionů Kč každým rokem na provoz a jaké pokušení z možnosti získat ty nejcitlivější osobní údaje o milionech pacientů a terapeutických zvyklostech tisíců lékařů. Jako vhodná záminka odůvodňující „nezbytnost“ centrálního úložiště posloužila i široká míra zneužívání léků s obsahem pseudoefedrinu k výrobě pervitinu. Tomuto zneužívání jistě nelze zcela zabránit, ale dá se výrazně omezit vázáním prodeje těchto léků na lékařský předpis. Toto řešení, které by nic nestálo, navrhuje ČLK marně již několik měsíců. A máme k tomu řadu odborných důvodů:
Kombinované preparáty obsahující pseudoefedrin neléčí příčinu choroby. Jde o snadno nahraditelné léky, které pouze tlumí její příznaky. I když budou léky s pseudoefedrinem dostupné pouze na lékařský předpis, na trhu i nadále budou volně prodejné léky, které mají obdobný efekt, pouze neobsahují pseudoefedrin. Pacienti, kteří budou preferovat samoléčbu chřipkových onemocnění, nebudou tedy muset chodit k lékaři kvůli pouhému předepsání léku.
Pseudoefedrin v zahraničí a u nás
Česká republika není žádným právním předpisem vázána k tomu, aby byly léky obsahující pseudoefedrin dostupné bez lékařského předpisu. Jednotlivé členské státy EU přistupují k lékům obsahujícím pseudoefedrin velmi rozdílně. Zatímco například v Nizozemsku nebo ve Finsku patří pseudoefedrin mezi nebezpečné zakázané látky, které žádné registrované léky neobsahují, v Rakousku, Belgii, Polsku, ve Francii nebo na Slovensku jsou, obdobně jako dosud v ČR, kombinované preparáty s obsahem pseudoefedrinu volně prodejné. Ve Švédsku, v Dánsku a pobaltských státech jsou léky s obsahem pseudoefedrinu dostupné pouze na lékařský předpis. V Británii zase může lékárník vydat pouze jedno balení léku a ve Španělsku existuje omezení celkového množství pseudoefedrinu. Snad s výjimkou USA, kde se ale centrálně eviduje výdej celé řady léků, nikde neexistuje systém centrální evidence podobný tomu, který by ministerstvo zdravotnictví rádo vyzkoušelo u nás.
Česká republika by k lékům s pseudoefedrinem měla zvolit spíše restriktivní přístup, který by reflektoval skutečnost, že většina těchto preparátů zakoupených v našich lékárnách je patrně zneužívána k výrobě pervitinu. Je jasné, že žádné administrativní opatření samo o sobě nemůže výrobě a zneužívání drog zabránit, avšak povinností politiků je omezit toto riziko na minimum. Výroba pervitinu a s ní související zneužívání volně prodejných léků obsahujících pseudoefedrin dosáhla v ČR takové míry, že je již ohrožena pověst ČR jako slušného státu.
Pseudoefedrin lze v kombinovaných preparátech nahradit například fenylefrinem, který nelze zneužívat k tvorbě pervitinu. Tento postup byl využit například na Novém Zélandu. Pokud bude výdej léků s pseudoefedrinem omezen na lékařský předpis, pak nic nebrání výrobcům těchto léčiv přikročit k této substituci i u nás.
ČLK varovala právem
Naší základní výhradou k celému „špiclovacímu“ systému byla obava ze zneužití citlivých informací jejich správci či hackery a skutečnost, že podobný systém nikde na světě spolehlivě nefunguje. Tyto obavy nedokázal vyvrátit ani ředitel SÚKL dr. Beneš, který se spolu se svými spolupracovníky účastnil i jednoho ze zasedání představenstva komory. ČLK však kromě něho varovala též Ministerstvo zdravotnictví ČR. Marně. Ten bůhví čím motivovaný tlak na vznik tzv. centrálního úložiště dat byl zkrátka obrovský.
Česká lékařská komora tedy udělala to jediné, co jí zbývalo. Varovala lékaře, aby se k tzv. centrálnímu úložišti dat nepřipojovali. Nyní se potvrdilo, že právníci komory měli pravdu, když tvrdili, že SÚKL má zákonné zmocnění k elektronickému sběru dat pouze z elektronických receptů a že nařízením, aby lékárny povinně předávaly do úložiště data ze všech receptů, překračuje své zákonné zmocnění. Pokud se ÚOOÚ skutečně nakonec podaří celou tuto mašinerii zastavit, pak to můžeme považovat za jeden z důkazů, že žijeme v právním státě.
Ing. Luděk Čermák, informatik:
Panu magistrovi s láskou
Přiznám se, že na názor předsedy GML Marka Hampela se mi reaguje poměrně těžce, neboť všechno, co bylo možné k ePreskripci a sběru dat SÚKL napsat, jsem napsal již dříve.
Tak tedy znovu. Podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, § 13, odst. 3, písm. n), SÚKL „zřizuje a provozuje centrální datové úložiště pro sběr a zpracování elektronicky předepisovaných léčivých přípravků (dále jen „centrální úložiště elektronických receptů“)“, zde též CÚeR. Všimněte si – elektronických receptů.
Z ustanovení §§ 80–82 téhož zákona jasně vyplývá, že elektronický recept (eRecept) vzniká tak, že lékař ještě před vystavením papírového receptu zašle se souhlasem pacienta všechny údaje z tohoto receptu, včetně svojí a pacientovy identifikace, předepisovaných léků a dalších údajů elektronickou cestou do CÚeR. Všimněte si – se souhlasem pacienta.
Kouřová clona chránící zákulisí
Již na podzim minulého roku bylo zřejmé, že tento systém nebude nikdy fungovat, natož aby fungoval celoplošně, neboť k posouzení kontraindikací a zejména interakcí léků konkrétního pacienta je nutné mít k dispozici kompletní lékový list pacienta, což je naprosto nereálné, neboť lékový list se v současné době skládá z celkem 5 zdrojů:
1. eReceptů (celoplošně nerealizovatelné);
2. volně prodejných léků s omezením (zatím pouze pseudoefedrin);
3. léků ze všech běžných receptů (cca 2/3 všech léků);
4. volně prodejných léků bez omezení (cca 1/3 všech léků);
5. léků podaných při hospitalizaci, přičemž poslední 2 skupiny nelze v žádném úložišti reálně vůbec sledovat a nemá je často k dispozici ani pojišťovna, která vydané léky na rozdíl od SÚKL lékárnám platí.
Falešné recepty produkuje celkem 6 skupin falzifikátorů, z nichž narkomani jsou tou nejprimitivnější. Pokles volného prodeje léků s pseudoefedrinem (PSE) po zavedení jeho centrálního sledování o cca 70 % omezil narkomany pouze zanedbatelně. Léky s PSE si dovezli ze Slovenska, Polska nebo odjinud, takže nářek nad vznikem ráje narkomanů po zásahu ÚOOÚ není na místě.
A proti falešným receptům, jejichž vzestup by mohl přicházet v úvahu s převodem těchto léků pouze na recepty, je možné se bránit dokonce dvěma jinými, levnějšími a účinnějšími způsoby, než je sběr dat z volného prodeje léků s omezením. Podle § 39, odst. 5 zákona o léčivech má SÚKL přímo povinnost omezit výdej léku pouze na recept v případě, že by používání léku mohlo vést „k návyku nebo ke zneužívání k nezákonným účelům“. Tak o čem se tady vůbec bavíme? Rovněž poukazování na lidi, kteří budou muset jít k lékaři pro recept, je pokrytectví. Což takhle využít recept na opakovaný výdej?
Doporučení ze směrnic EU jsou pouze obecná a pokud v některých zemích funguje ePreskripce, tak pouze lokálně. Sběr dat je kategorie úplně jiná. CÚ eReceptů nelze nazývat CÚ dat, úložiště dat apod. a sbírat do něj citlivé osobní údaje lékařů a pacientů ve vztahu k lékům ze všech běžných receptů bez jejich vědomí a souhlasu, když s vystavením eReceptu (viz výše) musí pacient souhlasit. To prostě nelze.
Celá hysterie kolem médiím předhozené akce s narkomany a PSE je ovšem pouze kouřovou clonou pro hlavní zájem zákulisí, kterým je právě sběr údajů ze všech běžných receptů o tom, kdo, komu a co předepisuje. Od 1. 5. do 20. 10. 2009, kdy to zcela správně zakázal ÚOOÚ, posbíral SÚKL údaje z cca 20 mil. receptů od více než 24 tisíc lékařů a nemocnic, což je 30 % roční produkce receptů v ČR. Dost slušná databáze na to, aby nelákala ke zneužití. Data dlouhodobě ochránit nelze a znalost předepisovaných léků konkurenčních firem má cenu zlata.
Takže odpověď na otázku, zda je ÚOOÚ nezávislým úřadem, zní: Ano, je. Předpokládám totiž, že o „Velkého bratra“ tady nikdo svéprávný nestojí.
Tohle všechno bylo nutné napsat, abych mohl Marku Hampelovi položit dvě otázky. Myslíte si, že zbytek populace je tak hloupý, že bude věřit vámi uváděným „důvodům“? Nebo si má zbytek populace myslet, že jsou naopak hlupáci ti, kteří sdílí vaše názory? Vyberte si.