Pneumonie může být mírná i životu nebezpečná. Jaké typy existují?

Co je pneumonie?

Pneumonie je odborný název pro zápal plic. Jedná se o zánětlivé onemocnění plicní tkáně, které nejčastěji bývá způsobeno bakteriemi, především pneumokokem. Vyvolat ho ovšem mohou i viry, plísně a další podněty. Existuje několik typů pneumonií, které se liší zejména lokalitou postižené tkáně, rozsahem a původcem infekce.

Zánět plic tak může mít mírný až život ohrožující průběh. Ročně na tuto nemoc po světě umírá 3 až 5 miliónů obyvatel. V ČR pak každý rok onemocní 100 až 150 tisíc obyvatel, přičemž mortalita bývá kolem 20 až 30 osob na 100 tisíc obyvatel.  [1, 2, 3]

Typy plicní pneumonie

Pneumonie lze rozlišovat na základě několika kritérií, konkrétně podle toho, jak vznikají, jaký mají průběh, co je způsobilo, jaký byl mechanismus vzniku a podobně. Níže si je přiblížíme.

Pneumonie dle etiologie

• Infekční pneumonie: mohou být způsobeny bakteriemi (například pneumokoková pneumonie), viry (atypické virové pneumonie), plísněmi nebo parazity.
• Neinfekční pneumonie (pneumonitidy): patří sem inhalační a aspirační pneumonie (vdechnutí žaludečního obsahu), pneumonie způsobené reakcí organismu, léky nebo alergií.

Pneumonie dle průběhu

• Akutní pneumonie: trvá 2 až 3 týdny.
• Chronická pneumonie: přetrvává déle než 3 měsíce.
• Recidivující pneumonie: opakovaný zánět v téže části tkáně.
• Migrující pneumonie: zánět se objevuje v různých částech plic.

Pneumonie dle epidemiologie

• Komunitní pneumonie: nejčastější typ pneumonie, zejména u dětí, který se přenáší při běžném kontaktu. Léčí se většinou ambulantně bez větších obtíží, jelikož dobře reaguje na antibiotika. Původcem pneumonie často bývá streptokok.
• Nozokomiální pneumonie: jedná se o závažnější typ, kterým se nemocný nakazí v průběhu hospitalizace. Často bývá spojen s bakteriální rezistencí. Přenáší se v nemocničním zařízení.
• Pneumonie u imunokompromitovaných nemocných – pacienti s HIV, po transplantaci a podobně.

Pneumonie dle patologicko-anatomického obrazu

Pneumonie se v tomto případě rozděluje do dvou základních skupin. Oba typy pneumonie postihují plicní sklípky a mají mnoho společných rysů, ale v některých aspektech se liší. Jsou to:

• Bronchopneumonie: prvotně vzniká jako zánět průdušek.
• Lobární pneumonie: vzniká přímo v plicích.

Dále pak ale existuje ještě třetí, a to zcela odlišná forma pneumonie, jež se nazývá:

• Intersticiální pneumonie: tento typ zápalu plic na rozdíl od dvou výše zmiňovaných nepostihuje plicní sklípky, ale vazivová septa mezi nimi.

Dle klinického obrazu

• Typické pneumonie: jsou způsobeny bakteriemi a mají klasické příznaky zápalu plic, jako je kašel, horečka a dušnost.
• Atypické pneumonie: mají atypické příznaky připomínající chřipku, kromě výše zmíněných tedy například bolesti svalů či kloubů. Doprovází je navíc nevolnost a další obtíže. Obvykle bývají virové. [4, 5, 6, 7]

Jaké má pneumonie příznaky?

Příznaky pneumonie mohou být mírné, středně závažné i život ohrožující v závislosti na tom, co zánět vyvolalo, jaký je věk pacienta a také jaký je jeho aktuální zdravotní stav. Mírné příznaky pneumonie obvykle připomínají nachlazení nebo chřipku. První symptomy pneumonie se mohou objevit náhle v rozmezí 24 až 48 hodin nebo se rozvinout pomaleji za několik dní. Mohou být následující:

• horečka nebo naopak nízká teplota,
• pocení a třesavka,
• kašel (suchý i vlhký): pokud je kašel vlhký, pacient vykašlává zakalený hlen,
• dušnost,
• bolest na hrudníku při kašli,
• bolest při nádechu,
• bolesti hlavy, svalů a kloubů,
• nevolnost, případně i zvracení,
• celková slabost.

Další projevy pneumonie mohou záviset na věku nebo zdravotním stavu nemocného. Pneumonie u dětí a starších lidí zpravidla probíhá stejně jako u dospělých, ale u hodě malých dětí nebo seniorů se může průběh mírně lišit, a to konkrétně následujícími způsoby:

• U kojenců se nemusí objevit žádné zjevné příznaky, ale mohou zvracet nebo mít problémy s příjmem jídla a tekutin.
• Pneumonii u dětí mladších 5 let může doprovázet sípání nebo zrychlený dech.
• Starší lidé mohou být také zmatení a mít sníženou tělesnou teplotu. [8, 9, 10]

Diagnostika pneumonie

Aby lékař mohl diagnostikovat zápal plic, provede fyzikální vyšetření, jehož součástí je poslech hrudníku, tedy plic a srdce. K diagnostikování pneumonie se používá především rentgenový snímek hrudníku a laboratorní testování, kde je sledováno zejména zvýšené CRP. Při vlhkém kašli může také lékař odeslat septum na mikrobiologické vyšetření. Přibližně v polovině případů však původce pneumonie nebývá prokázán. [11, 12]

Pneumonie: léčba

Způsob léčby závisí především na patogenu způsobujícím pneumonii a na zdravotním stavu pacienta. Nejčastěji se používají antibiotika, tedy pokud nejsou původcem onemocnění plísně nebo viry. Je-li zápal plic zapříčiněn plísněmi, podávají se antimykotika. Součástí léčby je především klid na lůžku, dostatečný pitný režim a příjem vitamínů v podobě nutričně hodnotné stravy.

Léčba pneumonie může probíhat u mírných případů ambulantně, u závažnějších případů za hospitalizace na interním nebo plicním oddělení, na jednotce intenzivní péče a u nejtěžších případů také na oddělení anesteziologie a resuscitace. Někdy může být zapotřebí také nasadit léčbu oxygenoterapií. Léčba akutní pneumonie bez komplikací obvykle trvá 2 až 3 měsíce.  [13, 14]

Zdroje: nzip.cz, labtestsonline.cz, medixa.org, olivovna.cz, medicinapropraxi.cz, mayoclinic.org, healthline.com, my.clevelandclinic.org