Chudoba: podle průzkumu se ročně vyhodí medikamentů za pět miliard korun
U léků s cenou do 200 korun chce Rath zachovat současnou marži 29 procent. Lékárníci požadují zvýšení marže u léků do 20 korun na 50 procent a zavedení jiných cenových pásem. Používání tzv. degresivní marže u léků, kdy lékárník na lacinějších lécích vydělá víc a na dražších méně, je zavedeno ve většině evropských zemí.
„Máme hotový návrh této marže, ale nemůžeme se s lékárníky dohodnout. Oni mají o této marži úplně jiné představy než ministerstvo,“ řekl ve čtvrtek ministr Rath.
Dodal, že s ministrem financí se již dohodl, že nová degresivní marže za léky, tak jak ji připravilo ministerstvo, pokud s ní finance budou souhlasit, by mohla vstoupit v platnost od července letošního roku.
„Musíme ji totiž promítnout do nového seznamu úhrad za léky, který by vyšel ve stejné době.“ Prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba uvedl, že jejich návrh degresivní marže je spravedlivější a umožní i malým lékárnám, aby trochu vydělaly.
Rath ale návrh lékárníků označil za nepřijatelný, protože by v podstatě znamenal „zdražení všech léků“. Tím by se podle něj i léky volně prodejné zdražily až o 21 procent a u běžných léků na předpis by stouply úhrady z veřejného zdravotního pojištění.
Co navrhuje ministr
Rath navrhuje následující degresivní marži u léků:
* léky do 200 korun - marže 29 procent
* léky nad tuto částku -postupný pokles marže
* léky za 5000 korun -marže 10 procent
* dále by marže už neklesala, což znamená, že by u všech léků nad 5000 korun byla pevná, a to 500 Kč.
I tato úprava marže znamená výpadek 300 až 400 miliónů korun u velkých nemocničních lékáren. „Znamená to pro mne jednat se zdravotními pojišťovnami, jak výpadek vykompenzují, protože nemocnice ze zisku lékáren dotují onkologický, kardiologický program a transplantace,“ prohlásil Rath.
Ministr zdravotnictví David Rath dále navrhuje:
* samoobslužní prodej volně prodejných léků
* rozšíření vydávání léků přímo v ordinaci lékařů, ať už praktických, nebo specialistů
* zjednodušení vybavení zejména malých lékáren, aby neměly vysoké náklady
* přímé dodávky léků od distributorů nemocnicím, které nemají vlastní nemocniční lékárny
Co navrhuje Chudoba
Také lékárníci včera představili svůj návrh degresivní marže: Chudoba k tomu uvedl, že podle nich takováto marže je spravedlivá a celkově se ušetří.
* léky do 20 korun - marže 50 procent
* léky do 2000 korun -marže osm procent
* léky nad 5000 korun - tři procenta.
„Nemocnice ale přijdou o stovky miliónů korun. Jejich zisky stále rostou,“ řekl Chudoba.
Vyhozené léky za pět miliard
Lékárníci včera oznámili, že podle jejich údajů z unikátního výzkumu, který udělali ve 375 lékárnách, se vrátí do lékáren k likvidaci léky za dvě miliardy korun.
Podle nich je to ale necelá polovina toho, co se skutečně vyhodí, protože mnozí pacienti házejí léky do popelnic, nebo je splachují do záchoda. Odhadli proto, že skutečné plýtvání s léky je mnohem vyšší.
„Je to zhruba pět miliard korun ročně,“ soudí Chudoba. Lékárníci se domnívají, že šetřit musí tedy nejen oni, ale i lékaři v předepisování léků a pacienti tím, že je skutečně využívají a nebudou bez užitku vyhazovat.
Václav Pergl, Právo
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Jan Šavrda
Omezit monopol lekárníků je správny postup, tj. uvolnit trh, at si léky prodává každýkdo to dokáže. Pak by se nikdo numusel hádat o velikosti marže, at si dá marži každej jakou uzná za vhodnou.
Pokud by byla vysoká, tak by si lék nikdo nekoupil, pokud by byla nízka, tak by lékarná či prodejce zkrachoval. Jedině konkurence určí, kam až s cenou mohu jít -
rozhodně to nemůže určit cech nebo státní úředník - zvláště ne zkorumpovaný socan.
Ovšem 1) komora - cech nesmí bránit vstupu konkurence na trh, a to se
bohužel děje.
2) stát nesmí křivit trh dotacemi státních podniky - podporou
nemocničních lékáren, v nerovných podmínkách soukromnici nemohou přežit,
protože musí daněmi živit stát a konkurenční státní lékárny.
Havlíčková
Pan náměstek Dryml taky prohlásil, že ještě neviděl venkovskou lékárnu. Možná by mohl vyjet z Prahy.
J. Hašek
Informace pro pana Šavrdu i pro ostatní. Lékárny už dávno nemají monopol na prodej některých volně prodejných léků. Léky typu acylpyrin, vitamíny, desifekce apod. již řadu let mohou prodávat tzv. prodejci vyhrazených léčiv, tedy nikoliv farmaceuti. Musí proto absolvovat zvláštní kurzy. Povolená a REÁLNÁ hrubá marže lékárny je asi 17 - 18% a je MAXIMÁLNÍ. Prodejce by si jí mohl pouze snížit. Je otázkou, jak je lukrativní prodej např. Panadolu za 7,50Kč? Názor, že léky může prodávat kdokoliv, protože všechny informace jsou v příbalovém letáku, je také zavádějící. U mnohých léčiv je uvedeno např. v kategorii INTERAKCE: Lék může ovlivnit současné užívání ostatních léčiv, proto se poraďte se svým lékařem nebo LÉKÁRNÍKEM. Tyto informace pochopitelně prodejce (nefarmaceut) nemá narozdíl od databází v lékárnách.
Ivana Pospíšilová
Je třeba radikální řez, protože na miliardy ve zdravotnictví se sesypaly
jako včely med různí příživníci. Celý systém obvodáků, receptů a lékárníku není nic jiného, než byrokratické obtěžování občanů. Obvodáci jak jsou směšní, s tou svou latinou na receptu! Proč latina? Proč recept? Dnes, kdy se vše vyrábí hromadně, masově se léčí celé populační skupiny. Dnes při tom kvantu léků a pacientů mi stejně lékárník načmárá na krabičku 1×1 a už křičí další. Navíc v lékarně nebo u obvodáka akorát chytím vždycky chřipku. Podobně sajou ze státního rozpočtu obvodáci, to jsou úplně stejní paraziti, kteří bouchnou razitko na recept, s pacientem neztratí ani slovo. Proč musím 10-20x pro razitko. Takhle se mrhá kvalifikovanou sílou v celém zdravotnictví. Z lékárníků komunisti udělali skladníky a z lékařů byrokraty. Pokud je Rath osvícený mocnář, na kterého si hraje, tak atˇtento anachronismus zruší, ušetří miliardy a lékaři a lékárnici konečně začnou
dělat to, na co dlouhá léta studovali. Nebo at modrá šance pustí konkurenci do tohoto byznysu, to by šli marže hned dolu. Takže je jedno kdo to udělá, ale musí mít odvahu se zdravotnickou loby zatočit.
PharmDr.MarioČeladník
Obdivuji pana Šavrdu. Vyjadřuje se k problematice, o které nic neví.Já bych si v žádném případě nedovolil, komentovat prostředí ve kterém se nepohybuji. Pan ŠAVRDA si přesto na to troufá.
Marie Nehybová
Pokud si jdu do lékárny koupit Paralen, Endiaron či jiný volně prodejný lék, nikdy mi žádný lékárník neřekl nic jiného než kolik to stojí.I k léku na předpis se dočkám maximálně informace, kolikrát denně. Vše ostatní si pečlivě přečtu v letáku. Nevidím důvod, pro takovéto léky není možné si koupit i mimo lékárnu. V Evropě je takový prodej dávno naprosto samozřejmý a nemocnému člověku usnadňuje život.
Milmon
Do lékarny chodím přibližně jednou za měsíc a můžu Vám říct že se nestalo že by mi lékarník nějak poradil. Příjdu do lékarny a slyší jaké máte přání a já povím potřebuji lék na průdušky. Lékarník mi ukáže přibližně deset produktů a dá mi vybrat. Ten český je levnější a ty zahrníční jsou většinou dražší ale účinek mají podobný a to je vše co se dozvím. Proto si myslí že léky volně prodejné by se mohly prodávat samostátně a né jenom v lékarnách. já osobně v tom vidím docela dobrý kšeft.
PharmDr. Petr Lorenc
Chtěl bych zareagovat na několik zde uvedených názorů:
Jan Šavrda - Zajímavý názor, bohužel zcela mimo - výši marže určuje u
regulovaných léků ministerstvo financí, lékárna to nijak neovlivní. Nevím,
kde se nyní vydoloval výraz cech, v sobotu ho v debatě o lékárnické komoře
užil i prezident lékařské komory MUDr. Kubek. Zajímavé je, že o lékárnické
komoře hovořil jako o středověkém cechu, nevím, jestli si totéž myslí i o
svojí komoře. Pane Šavrdo, vězte, že komory nejsou spiknutím odborníků
vůči laikům, ale jejich vznik a náplň činnosti je dán zákonem 220/1991 o
České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické
komoře. Jen malá připomínka pro pana prezidenta Kubka - komory musí být ze
zákona apolitické!!!
Ivana Pospíšilová -“ Taky mě štve, že samoobsluhy parazitují na tom, že
mám hlad. Musím tam chodit několikrát týdně a někdy i stát ve frontě, co
kdybych tam nedejbože něco chytnul.“
Marie Nehybová a Milmon - Jak již bylo správně uvedeno, existují tzv.
vyhrazená léčiva, která za určených podmínek může prodávat kdokoliv.
Potřebuje k tomu školení o délce min. 60 hodin a vhodné skladovací
prostory. O tom, který lék patří mezi vyhrazené rozhodují podmínky, které
stanoví ministerstva a dále pak záleží na výrobci, zda si lék jako
vyhrazený zaregistruje u Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Nutno dodat,
že i přes celkem malé požadavky na prodejce vyhrazených léčiv se tento
prodej mimo lékárny nikomu příliš nevyplatí. Při ceně většiny regulovaných
přípravků do 120 Kč a regulované přirážce 17 % to není lukrativní. Pokud
počet vyhrazených léčiv vzroste, bude to muset ministerstvo odůvodnit
jejich bezpečností. Na příbalový leták bych příliš nespoléhal. Lidé ho
často nečtou, některé informace jsou podány příliš složitě a
nesrozumitelně pro laika (dobrá je informace u léku na bolest, že vás může
po něm bolet hlava…). Často je uváděno tolik nežádoucích účinků, že se
člověk bojí vzít i vitaminy.
A moje rada - pokud v lékárně, do které chodíte nedostanete kvalitní a
odpovídající informaci - vyberte si jinou. Dokud tato možnost ještě
existuje.
Kučerová
Nemohu nereagovat na článek p.Havrdy versus pí.Pospíšilové.Je neuvěřitelné, jak člověk s tak povrchní-nelze snad nazvat ani povrchní, spíše žádnou-znalostí dané problematiky si dovoluje komentovat situaci.Ukazuje to na žalostně nízkou informovanost naší neodborné veřejnosti. Dáte mi jistě za pravdu, že na toto téma by se dalo psát asi hodně dlouho. Proto jen připomenu, že zatímco každé jiné odvětví podnikání se chová pouze TRŽNĚ, lékárník se musí vždy chovat tak, aby na prvním místě bylo zdraví pacienta, teprve poté si může dovolit být TRŽNÍ. V tom
je zásadní rozdíl mezi podnikání v čemkoliv a podnikání v lékárenství, vážený pane Havrdo. P.S.Milá paní Pospíšilová, ani Vy na tom nejste se znalostí dané problematiky o moc lépe, než p.Havrda. Pokud nutně chcete do tohoto tématu
přispívat svými postřehy, dovoluji si Vás upozornit, že v žargonu zdravotníků není obvodní lékař OBVODÁK, nýbrž OBVOĎÁK.
J. Hašek
Pro paní Marii Nehybovou. S tím, že neobdržíte informaci, pokud si jdete pro paralen a acylpyrin, máte asi pravdu. Ale pravdou je, že to jsou tak frekventovaně užívaná léčiva, které většina lidí již několikrát užívalo a pacienti v drtivé většině nechtějí podrobnosti slyšet. Pokud vás zajímají informace o těchto lécích, máte možnost se na ně u výdeje zeptat. Ono je to někdy těžké, protože mnoho pacientů nejvíce zajímá kolik budou doplácet a jestli se nečeká fronta. Já jsme se osobně setkal s lékárníky, kteří jsou schopni podat kvalifikované informace a poradit v široké oblasti léčiv a pacienti do dokážou ocenit.
Marek Brčal
Pan Šavrda navrhuje „uvolnit trh, at si léky prodává každýkdo to dokáže“. V duchu jeho logiky pak navrhuji: „ať si léčí kdo chce“, „ať operuje kdo chce“. Třeba řezník. Taky umí řezat podobně jako chirurg“. Toto chcete!!!
Ivana Pospíšilová
Ad pani Kučerová.
Odbornící se snaží vždycky zneužít informační asymetrie a spiknout se proti laikům. Tj. zákonem si navěčnost zajistit své příjmy. Ale čas trhl oponou a nikdo mi nevymluví, že z lékaren již nejméně posledních 20 až 30 let nejsou nic jiného než specifické prodejny na léky. A ty pohádky o speciálních předpisech jsou k smíchu.
Já si klidně půjdu koupit lék do lékárny, i kdy by se prodával třeba drogerii, pokud by služby nabízené lékárnou byly lepší. Ale v systému monopolu lékáren to nemohu posoudit, co je lepší. Nechci však, aby mi tuto možnost si to vyzkoušet, stát, loby, nebo úředník znemožnil. Stát nemá do všecho strkat svůj čenich. At se stará o armádu, aby fungovala policie, dálnice apod.- i tak bude mít dost práce.
Kučerová
Pro pí.Pospíšilovou. Připadá mi celkem přirozené a navýsost logické, že se profesionálové ohánějí svojí odborností. Předpokládám, že ani vy si nepůjdete nechat opravit auto k zedníkovi jenom proto, že umí vyměnit kolo.
A pokud ano, pak chápu, proč Vaše kroky směřují ke koupi acylpyrinu do drogerie a ne do lékárny.Chcete-li však srovnávat služby drogerie s lékárnou, tak očekávám, že Vám budou schopni v drogerii podat odborné informace o barvách na vlasy, znát jejich chem. složení, že Vám vysvětlí vše kolem Vašich dotazů ohledně konzervantů v krémech, barviv v řasenkách
atd…
Tak, jako jsou Vám schopni schopni tyto informace o svých lécích a doplňcích poskytnout farmaceuti. Je logické, že nemohou každému pacientovi přednášet 20 min. o jednotlivém přípravku pomocné látky,kontraindikace,než.úč….
Zde je však na místě připomenout, zda o to pacient vůbec stojí.Poměrně často se setkávámeve snaze pacientovi podat odbornou informaci-s pohrdavým postojem a mumláním cosi o prodavačce léků.
Chápu, že nerozumí tomu, proč je třeba vyslechnout půlminutovou přednášku o „céčku“, když je přece jasné, že se dává při chřipce. Ale to je tak všechno, co běžný pacient(zákazník) o vit. C ví. A pokud se chce dovědět víc, stačí se SLUŠNĚ zeptat a věřím, že mu odborně vystudovaný , školený a celoživotně vzdělávaný farmaceut poskytne fundovanou odpověď.
Jestliže se tak nestane, má přece i pacient možnost volby! Může si vybrat jinou lékárnu, kde mu rádi a ochotně informace poskytnou.Konkurence je přece i mezi lékárnami!