U poloviny z nich se k dosavadní léčbě na dobu 24 týdnů přidal buď roflumilast, nebo placebo. V obou studiích roflumilast významně zlepšil plicní funkce. U nemocných na salmeterolu zlepšil roflumilast FEV1 (forsírovaný expirační volum v první sekundě) o 49 ml a u nemocných na tiotropiu o 80 ml (u obou p
< 0,0001). Daní za dobrý léčebný účinek byly relativně časté nežádoucí účinky roflumilastu (nauzea, průjem, hubnutí, bolesti hlavy), které v některých případech vedly k přerušení léčby.
K podobnému závěru dospěla i druhá studie stejných autorů, která se zaměřila na nemocné s těžkou CHOPN a sledovala změnu FEV1 a četnost exacerbací vyžadujících kortikoidy v závislosti na léčbě roflumilastem. Zde rovněž roflumilast vyšel jako velmi účinný (zlepšoval FEV1 a snižoval počet exacerbací CHOPN), ale s četnými nežádoucími účinky. Autoři uvádějí, že nemocní na roflumilastu zhubli za 52 týdnů léčby o 2,17 kg v porovnání s placebem. Zdá se tedy, že roflumilast bude vhodný jen pro některé nemocné.
Lancet, 2009, 374, p. 695-703, 685-694