Co se dozvíte v článku
Co je to strabismus?
Šilhání, které se odborně označuje také jako strabismus, představuje funkční poruchu vidění, s níž se podle studií potýká až 30 % populace. U pacientů dochází k tomu, že osy vidění obou očí nesměřují současně ke sledovanému objektu a oči tedy nehledí rovnoběžně. Jedno z nich se naopak odchyluje od běžného směru, nebo se v šilhání postupně střídají obě oči.
Někteří vnímají šilhání hlavně jako kosmetický problém, jelikož u pacienta tato vada často bývá patrná na první pohled. Kromě společenských, psychických a osobních problémů jim však může způsobit také další zdravotní komplikace, jež člověka nepříjemně obtěžují a mají vliv na jeho každodenní aktivity.
Pokud dojde k šilhání jedním, nebo oběma očima, existuje několik různých způsobů, jak se s tím náš mozek může vyrovnat. Prvním z nich je suprese, kdy dojde k potlačení vjemů ze šilhajícího oka. Tento stav ovšem bývá většinou pouze dočasný a pokud se ho včas podaří správně upravit, šilhání vymizí. Druhou možností je tupozrakost, která vzniká v důsledku dlouhodobého potlačování vjemů z šilhajícího oka.
Třetím způsobem, pomocí kterého se mozek snaží se strabismem vyrovnat, je situace, kdy si dané oko vytvoří bod nejostřejšího vidění tam, kde ve skutečnosti není. Zdravé oko má tedy centrální fixaci do žluté skvrny na sítnici, ale u šilhajícího oka jsou světelné paprsky vychýlené z osy, takže směřují do jiného místa. Čím je takové místo vzdálenější od nejostřejšího bodu, tím bývá poškození zraku horší.
Typy šilhání
Lékaři rozlišují několik druhů strabismu. Vždy ovšem záleží na tom, podle jakých parametrů se tento problém hodnotí. První dělení je zaměřené na příčinu, která u pacienta šilhání způsobila. V tomto případě rozlišujeme strabismus konkomitující (souhybný) a strabismus inkomitantní. Konkomitující šilhání nejčastěji vzniká u dětí během prvních dvou let života. Úhel šilhání je v takovém případě stejný ve všech směrech a pohyblivost očí nebývá porušena.
Inkomitantní (nebo také paralytický) strabismus, který je způsoben špatnou funkcí jednoho či více okohybných svalů, vzniká v důsledku špatné inervace či obrny svalu (vrozené nebo získané). Tento typ se obvykle projevuje u dospělých a charakteristické je pro něj omezení pohybů očí ve směru postiženého svalu. Úhel šilhání se tedy pro různé směry liší.
Pokud jde o směr šilhání, strabismus dělíme na sbíhavý neboli konvergentní (ezotropie, ezoforie), kdy oko utíká dovnitř směrem k nosu, a rozbíhavý neboli divergentní (exotropie, exoforie), kdy oko naopak utíká ven směrem k uchu. Uchýlené oko také může směřovat spíše nahoru (hypertropie, hyperforie) či dolů (hypotropie, hypoforie).
Ačkoliv může být strabismus viditelný na první pohled, což se označuje také jako heterotropie, existuje také skryté šilhání neboli heteroforie. To se projevuje hlavně při únavě, když člověk kouká do dálky nebo také ve chvíli, kdy si pacient zdravé oko zakryje a následně ho opět odkryje.
Jak se šilhání projevuje?
Strabismus se u pacientů může projevit různými způsoby. Někdo má problém s oběma očima, jiného trápí pouze šilhání jednoho oka. Postižené oči navíc mohou směřovat ven, vzhůru, dolů i dovnitř. Do sedmi let věku může být na vině porucha některé ze složek binokulárního vidění, což je schopnost vidět obrazy obou očí jako jeden.
Jakmile dojde k tomu, že osy očí nejsou rovnoběžné, u pacientů se objevuje dvojité vidění (diplopie). Postižený si při snaze o zaostření na jeden konkrétní bod často pomáhá třeba nakláněním hlavy. Kromě toho však mohou jeho zdravotní komplikace prozradit i časté pády, výrazná neohrabanost nebo problémy se čtením.
Co způsobuje šilhání?
Pokud jde o příčiny šilhání u malých dětí, tento problém může mít celou řadu spouštěčů. Často je na vině chybná koordinace mozkových center, která řídí pohyblivost očí a starají se o zpracování zrakových vjemů. Kromě vrozené či získané poruchy vidění se však může jednat také o poruchu funkce okohybných svalů. Je tedy možné, že šilhání u dětí začne až kolem tří let, ačkoliv jste do té doby žádný problém nezaznamenali.
Strabismus někdy souvisí také s dioptrickými očními vadami, jako je dalekozrakost, která dítě nutí stáčet oči a zaostřovat. Na šilhání má samozřejmě vliv také dědičnost. Pokud se strabismus projevil u některého z vašich blízkých příbuzných, je možné, že se s touto vadou narodí i některý z vašich potomků.
Kromě výše zmíněných příčin existuje také možnost, že šilhání vznikne z důvodu anatomické vady, jako je například vrozený šedý zákal nebo oční nádor. Na vině ovšem mohou být také vzácnější syndromy nebo obrna okohybných svalů. Pokud jde o šilhání u dospělých, to může způsobit třeba zákal čočky, zánět oka, úraz hlavy nebo oka či postižení zrakového nervu a okohybného nervu.
Nejčastější příčiny šilhání jsou:
- Poruchy pohyblivosti a inervace okohybných svalů
- Vrozené i získané poruchy sítnice a zrakové dráhy
- Dioptrické oční vady
- Rozdílná optická mohutnost očí
- Vrozené nemoci (šedý zákal, nádor oka)
- Genetické predispozice
- Poruchy vyšších mozkových center
- Úrazy očí
Jestliže si všimnete šilhání u miminka do 6 měsíců, nemusíte se příliš znepokojovat. Tento jev bývá zcela normální a obvykle sám vymizí. Určitě však neuděláte chybu, když pro jistotu vyhledáte odborníka, který vám případně poradí, jak šilhání u novorozence řešit.
Léčil/a jste se někdy se šilháním či tupozrakostí?
Možné komplikace
Mezi nejčastější komplikace, které se u šilhajících pacientů mohou objevit, patří narušení prostorového vidění a diplopie. Kromě toho zde však existuje riziko, že se rozvine také tupozrakost (amblyopie), která vzniká jako následek potlačování zrakových vjemů šilhajícím okem. Tupozrakost obvykle postihuje děti s jednostranným strabismem, které jsou mladší než 6 let.
V praxi se tento problém projeví tak, že mozek vypouští informace, které přijímá šilhající oko. Dochází k výpadu zorného pole v centrální oblasti, ačkoliv je oko anatomicky uzpůsobeno zcela normálně. Tupozrakost může být jednostranná i oboustranná a někdy se s ní člověk dokonce narodí.
Léčba strabismu
Jelikož má šilhání u malých dětí a u dospělých většinou jinou příčinu, také léčba se podstatně liší. Úspěšnost léčby strabismu vždy závisí na tom, zda se problém podaří odhalit včas, a některé druhy šilhání (obzvláště ty spojené s tupozrakostí) lze úspěšně vyřešit pouze v dětském věku.
Léčba strabismu u dětí
Pokud jde o šilhání miminek nebo šilhání u kojenců, batolat a dětí, které navštěvují mateřskou školku, důležité je zahájit terapii co nejdříve. Největší šanci na korekci tohoto problému totiž mají malí pacienti, u nichž léčba započne ještě v předškolním věku. Lékaře proto navštivte okamžitě, když šilhání u svého dítěte zaregistrujete.
Terapie je vždy individuální a závisí na věku dítěte, typu i rozsahu jeho zrakového postižení a také na doporučení lékaře a ortoptisty. U malých pacientů se šilhání řeší pomocí konzervativní terapie. Ta spočívá v napravení šilhání brýlemi, jež jsou vybaveny speciálními skly, která dokáží lámat světelné paprsky takovým způsobem, aby směřovaly do místa nejostřejšího vidění. Postižené oko si tak nemusí vypomáhat šilháním.
Důležitou složku léčby tvoří také korekce tupozrakosti označovaná jako pleoptická léčba (nebo také okluzní terapie), která by měla začít co nejdříve po zjištění problému. Jedná se o zakrytí vedoucího oka pomocí okluzoru, náplasti nebo neprůhledné kontaktní čočky, aby se tak aktivně zapojilo oslabené oko a začalo správně pracovat. Dále by se děti měly věnovat také ortoptickému cvičení, jenž napomáhá obnově zrakových funkcí a zajišťuje spolupráci obou očí.
Teprve pokud se stav pacientů léčených pomocí speciálních brýlí, cvičení a okluzní terapie nelepší, je nutné přistoupit k chirurgickému zákroku. Operace šilhání u dětí spočívá v úpravě okohybných svalů, aby se postavení šilhajícího oka srovnalo, a to nejlépe ještě před zahájením školní docházky. Jestliže má dítě dioptrickou vadu, i po operaci bude muset nosit brýle, a nadále by mělo pokračovat s ortoptickým cvičením.
Léčba strabismu u dospělých
Odstranění šilhání u starších pacientů obvykle nejde provést prostřednictvím brýlí či okluzní terapie. Zde tedy pomůže chirurgická léčba, která se soustředí na úpravu délky okohybných svalů a snaží se zajistit, aby oko bylo ve správném fyziologickém postavení. Tím je možné zmírnit také obtěžující dvojité vidění, znovu navodit spolupráci obou očí a zlepšit binokulární vidění.
Pokud chirurgická léčba probíhá technikou nastavitelných stehů, lékař může i po operaci upravovat postavení očí pacienta, čímž dosáhne dokonalého kosmetického efektu. Měli byste ale vědět, že tupozrakost je možné řešit pouze v dětském věku. Později je tento stav bohužel trvalý a ani operace šilhání u dospělých již nedokáže zvýšit zrakovou ostrost.
Zdroje: detskeoci.cz, nemoci.vitalion.cz, pan-optika.cz