Nejčastějším projevem svrabu je svědění, které bývá nejintenzivnější v noci, když je tělo zahřáté pod peřinou. Na pokožce se mohou objevit drobné vyrážky a charakteristické cestičky, které paraziti vytvářejí pod kůží. Základem léčby tohoto stavu je použití speciálních antiparazitických krémů a důkladná dezinfekce prostředí.
Co se dozvíte v článku
Co je to svrab a jak se přenáší?
Svrab je kožní parazitární onemocnění způsobené mikroskopickým roztočem zvaným zákožka svrabová. Tento parazit se zavrtává do svrchní vrstvy pokožky, kde vytváří drobné chodbičky. V těchto chodbičkách samička zákožky klade vajíčka, z nichž se líhnou larvy, které následně pokračují v šíření infekce. Zákožka dokáže mimo lidské tělo přežít zhruba 24 až 36 hodin, ale ve výjimečných případech i déle, což usnadňuje její přenos mezi lidmi.
Přenos svrabu se děje především přímým kontaktem s nakaženou osobou. Tento kontakt nemusí být nutně dlouhý, stačí těsný fyzický dotek kůže, například při společném spánku v jedné posteli. Důležité je také vědět, že svrab se může přenést i prostřednictvím sdíleného oblečení, ložního prádla či ručníků, zejména v prostředí, kde lidé žijí těsně pohromadě (v pečovatelských domech, školkách, na táborech nebo ve věznicích).
Zvláště riziková je přenosnost v rodinách a uzavřených komunitách, kde je fyzický kontakt častý. Nákaza se šíří i mezi partnery při pohlavním styku, což způsobuje další problémy při detekci zdroje infekce. Při podezření na svrab v rodině či kolektivu je proto nezbytné provést rychlou diagnostiku a zahájit léčbu u všech členů najednou, aby se předešlo opětovné nákaze.
Kromě klasické formy svrabu existuje tzv. norský svrab, který se přenáší mnohem snadněji. Norský svrab postihuje osoby s oslabeným imunitním systémem, u nichž se na kůži nachází i miliony zákožek najednou. Tento typ svrabu je extrémně nakažlivý a kromě lidského kontaktu se může šířit pouhým dotekem kontaminovaných předmětů. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Charakteristické příznaky svrabu
Jedním z prvních a nejvýraznějších příznaků svrabu je svědění. To je zpravidla velmi intenzivní, zejména v nočních hodinách, kdy teplo z peřiny podporuje aktivitu parazitů. Svědění může být lokalizované nebo se šířit po celém těle, v závislosti na rozsahu infekce. Někteří pacienti mohou svědění pociťovat nepřetržitě, což vede k neustálému škrábání postižených oblastí.
Tento nepříjemný nutkavý pocit může mít zásadní vliv na kvalitu spánku. Postižení lidé tak často trpí nespavostí. To dále zhoršuje jejich celkový stav a snižuje imunitu těla. Svědění má navíc i psychologický dopad. Pacienti mohou být podráždění, nervózní, nebo dokonce trpět úzkostnými stavy kvůli přetrvávajícímu nepohodlí.
Dalším důsledkem neustálého svědění je riziko kožních infekcí. Časté škrábání poškozuje pokožku, což vytváří prostor pro bakterie a další mikroorganismy, které mohou způsobit sekundární infekce. Tato komplikace může prodloužit dobu léčby a vyžaduje nasazení antibiotik.
Vzhled kůže a kožní změny
Svrab se projevuje také viditelnými změnami na pokožce. Tyto změny zahrnují drobné pupínky, puchýřky nebo zánětlivé vyrážky. Nejcharakterističtějším znakem je přítomnost cestiček či chodbiček, které jsou vytvářeny pohybem parazitů v pokožce. Tyto chodbičky bývají esovitého tvaru a mají délku několika milimetrů až centimetrů.
Vyrážka, kterou svrab způsobuje, je často našedlá nebo lehce narůžovělá. V pokročilejších stadiích může být doprovázena tvorbou strupů či odřenin způsobených častým škrábáním. Místa, kde jsou cestičky nejviditelnější, se obvykle nacházejí v partiích, kde je kůže nejjemnější. Mezi taková místa na těle patří zejména:
- prostor mezi prsty na rukou i nohou,
- zápěstí a kotníky,
- lokty a podpaží,
- kůže v oblasti genitálií,
- oblast kolem pupíku.
Při neléčeném svrabu se mohou objevit také pigmentové změny na pokožce, kdy dochází ke ztmavnutí či zesvětlení postižených míst. Tyto změny mohou přetrvávat i po úspěšné léčbě a v některých případech vyžadují delší dobu na úplnou regeneraci kůže.
Postižení specifických oblastí těla
Zákožka svrabová má zároveň tendenci infikovat určitá místa na těle, která jsou teplejší a kde je pokožka tenčí. Jak bylo zmíněno, mezi nejvíce postižené oblasti patří ruce, zejména prostory mezi prsty, zápěstí, lokty a kotníky. U žen bývají často zasaženy i bradavky a okolí prsou, zatímco u mužů je častým místem postižení oblast kolem genitálií.
Postižené oblasti mohou být pro pacienta velmi citlivé, což vede ke zvýšenému nepohodlí. Děti pak mívají na těle zasažená místa, která jsou u dospělých méně běžná, například dlaně, chodidla a oblast obličeje. To může způsobit další komplikace, protože škrábání těchto míst zvyšuje riziko infekce.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat také variantě svrabu, která postihuje vlasy a vlasovou pokožku. Tato forma je méně běžná u dospělých, ale u dětí se poměrně běžně vyskytuje. Infekce často vede k zduření lymfatických uzlin, což je příznak, který může být zaměněn za jiné onemocnění.
Sekundární infekce a komplikace
Pokud pacient ignoruje svědění a vyrážky způsobené svrabem, může dojít k závažným komplikacím. Nejčastější komplikací je vznik sekundární bakteriální infekce, ke které dochází, když se do porušené kůže dostanou bakterie. Takové infekce mohou způsobit zarudnutí, otok, hnisání, a dokonce i horečku, což značně ztěžuje léčbu.
Sekundární infekce jsou zvláště rizikové pro osoby s oslabeným imunitním systémem, jako jsou senioři, lidé s chronickými nemocemi nebo pacienti podstupující chemoterapii. U těchto jedinců může svrab přejít do tzv. norské formy, která je mnohem závažnější a vysoce nakažlivá. Norský svrab se projevuje silným zánětem kůže, který pokrývá větší část těla a vyžaduje delší a náročnější léčbu.
Proti bakteriálním infekcím se většinou nasazují antibiotika, což prodlužuje dobu léčby. Zanedbané případy mohou vyžadovat hospitalizaci, zejména se tak děje u rizikových pacientů. Vhodnou prevencí je rychlá diagnóza a zahájení léčby při prvních známkách infekce. [7, 8, 9, 10, 11, 12, 13]
Potýkali jste se někdy se svrabem?
Jak se příznaky svrabu léčí?
Léčba svrabu je poměrně jednoduchá, ale vyžaduje pečlivý a důkladný přístup, aby byla účinná a zabránilo se opětovné infekci. Hlavním cílem léčby je eradikace zákožky svrabové z kůže pacienta a zmírnění nepříjemných příznaků, jako je svědění a vyrážka. Nejčastěji se k léčbě používají speciální antiparazitické krémy nebo masti, které se aplikují na celé tělo.
Aplikace léčiv je obvykle jednoduchá, ale vyžaduje přesné dodržování pokynů. Pacient si musí nanést mast na celé tělo, včetně oblastí, které nesvědí, aby se zajistilo, že všechny parazity vyloučí. Krém je nutné ponechat na pokožce po dobu 8 až 14 hodin, často přes noc, a poté jej důkladně smýt. Aplikace se pak opakuje po 7 dnech, aby byly zničeny případné zákožky, které se mohly vylíhnout z vajíček.
Aby se zamezilo opětovné nákaze, je nutné provést také důkladnou dezinfekci prostředí. Oblečení, ložní prádlo a další textilie, se kterými byl pacient v kontaktu, by měly být vyprány na vysokou teplotu (alespoň 60 °C) a poté důkladně vysušeny. Předměty, které nelze prát, mohou být ošetřeny antiparazitickými spreji nebo uzavřeny do plastových pytlů na dobu minimálně 72 hodin. Tím se zabrání přežití zákožek mimo tělo.
Kromě lokální léčby přípravky mohou být doprovodné příznaky, jako je svědění, zmírněny pomocí antihistaminik nebo kortikosteroidních mastí. Svědění může po úspěšné léčbě přetrvávat ještě několik týdnů, což je způsobeno alergickou reakcí na odumřelé parazity. V takových případech jsou antihistaminika nebo kortikosteroidy velmi účinné, protože pomáhají tlumit alergickou reakci a urychlit obnovu pokožky. [14, 15, 16, 17, 18, 19]
Zdroje: kozni.fnplzen.cz, lf.upol.cz, wikiskripta.eu, nzip.cz, dermanet.cz, cdc.gov, mayoclinic.org, my.clevelandclinic.org, nhs.uk