Po dlouhé době se opozici povedlo udělat krok ke zrušení zdravotnických poplatků a návrh prošel prvním čtením. Nepopulární symbolické zpoplatnění péče se minulému ministrovi, a asi ani odcházející ministryni, nepodařilo občanům vysvětlit.
Naopak sociální demokracie z něj udělala předvolební tahák, jaký jsme dlouho neviděli, a v podzimních krajských volbách jí právě kritika poplatků zajistila téměř absolutní vítězství. Ukázalo se, že hloubka a význam ideje je druhořadá a na prvním místě je především marketing. Neboli že není důležité co, ale jak je řečeno.
Když se řekne poplatek, lidé si jej spojí s ochuzením bez nároku na protislužbu. A často to tak je. Zároveň jim tolik nevadí pojem daň. Je totiž anonymní, a daně přece platí každý. Přitom u daně člověk neví, kolik a kam jeho peníze putují.
Odevzdá desátek státu a dál se nezajímá. A i kdyby, nezjistil by to. U poplatku je každému známé, kolik a kam svých peněz dává. Přesto má raději daně.
Na statky poskytované více či méně zdarma se už v základních kurzech ekonomie aplikuje teoretická úloha zvaná Tragédie obecní pastviny.
Jde o to, že když lze používat určitou věc či službu zdarma, bude ji využívat více lidí, než kdyby byla zpoplatněna. Tím si budou snižovat užitek z věci, neboť ji rychle spotřebují či vyčerpají. A v takové situaci je i bezplatné zdravotnictví.
Jistě, kdo je nemocný, potřebuje pomoc. Problém je, že se bezplatné zdravotnictví a hlavně předpisy léků hrazené pojišťovnami využívají daleko více, než když je návštěva lékaře mírně zpoplatněna.
Celý článek si můžete přečíst na serveru časopisu EKONOM nebo ZDE.
Michal Pleva, student VŠE
