Co je zánět slinné žlázy?
Co se dozvíte v článku
Sialoadenitidou se v medicíně nazývá zánět jedné nebo vícero slinných žláz. Jejich název je odvozen od toho, že produkují sliny. Denně jich vyplaví nejméně čtvrt litru. Funkcí slin je usnadňovat polykání a trávení potravy jejím zvlhčením, zároveň ochraňovat ústa před suchem nebo likvidovat choroboplodné zárodky. Sliny obsahují hlavně vodu, ale i stopové množství elektrolytů, vápníku, antibakteriálních látek a trávicích enzymů. Vrátíme-li se ke slinným žlázám, rozlišují se tři druhy těchto párových žláz:
- příušní (před uchem),
- podčelistní (v zadní části úst, pod čelistí),
- podjazykové (pod jazykem).
Vedle těchto ústředních slinných žláz existují i stovky dalších. Tyto drobné žlázy se vyskytují například ve výstelce úst a hrdla, rtech a na vnitřní straně tváří. Zánět ovšem obvykle postihuje především příušní a podčelistní žlázu. Jedná se o poměrně vzácné onemocnění, které může nabývat akutní, ale i chronické a recidivující podoby.
Sialoadenitida se může rozvinout u kohokoli, náchylnější k ní jsou však lidé starší 50 let, a to především ti s kameny ve slinných žlázách. Kromě toho se může objevit u kojenců, dehydratovaných lidí, jedinců s imunosupresí či trpících podvýživou nebo těch zotavujících se po operaci. Je důležité přitom s její léčbou neotálet, jelikož by se mohla rozšířit do hlubokých tkání hlavy a krku a vést k závažnější infekci a jiným potížím. [1, 2, 3, 4, 5]
Příčiny zánětu slinné žlázy
Zánět slinných žláz způsobují mimo jiné bakterie, zpravidla jde o bakterie běžně v ústech přítomné či bakterie stafylokoka. Nejčastěji jimi bývá zasažena příušní žláza. Za rozvojem infekce stojí ale především snížená produkce slin, na niž má vliv například ucpaný vývod do úst.
Na vině tak mohou být i slinné kameny. Ty se utvoří z krystalizovaných slin a mohou bránit v jejich toku, slinám pak nezbývá nic jiného než se vrátit zpět do žlázy. V případě, že se kámen neodstraní, se může oblast zanítit, což vede k otoku a bolesti. Při infekci ve žláze vznikne bulka, z níž do úst uniká hnis nevábné chuti.
Rozvoj bakteriální infekce se přitom zvyšuje s dehydratací či podvýživou a může ho zapříčinit i špatná ústní hygiena, ozařování při léčbě rakoviny krku, ale i antihistaminika či diuretika. Co se týče zánětu z ozařování, obvykle se první příznaky objeví do 24 hodin, přičemž do pár dnů se pravděpodobně stav vrátí k normálu.
Podílet se na rozvoji infekce mohou i viry a různé zdravotní potíže, jež se mimo jiné projevují poklesem tvorby slin. Jedná se například o chřipku typu A a parainfluenzu typu I a II, nádor, sarkoidózu, HIV, herpetický virus nebo příušnice, jež postihují převážně neočkované děti. Může nastat i v důsledku Sjögrenova syndromu, což je autoimunitní onemocnění vyvolávající sucho v ústech.
Pokud vás zajímá, jak se to má se zánětem slinné žlázy a nakažlivostí, odvíjí se od příčiny. Je-li následkem infekce, je možné onemocnění přenést na někoho jiného skrze sliny či kýchání. V případě, že zánět zavinil kámen ve slinné žláze, se nemusíte ničeho takového obávat. [6, 7, 8, 9, 10]
Jaké má zánět slinné žlázy příznaky?
Uvažujete-li o tom, jak poznat zánět slinné žlázy, pak mezi obvyklé příznaky se řadí:
- abnormální, případně nepříjemná chuť v ústech,
- nemožnost zcela otevřít ústa,
- redukce množství slin,
- hnis či sucho v ústech,
- bolest v ústech či obličeji (především při jídle),
- citlivost či zvětšení slinné žlázy,
- obtíže s polykáním nebo žvýkáním,
- zarudnutí či otok nad či pod čelistí.
Určité symptomy se mohou podobat projevům jiných onemocnění. Dostavit se mohou i příznaky typické pro infekci, jako je horečka a zimnice. Při zánětu se však lze setkat i s potížemi s dýcháním a v případě vzniku infekce vinou nádoru je možné si v postižené oblasti všimnout tvrdé bulky. [11, 12, 13]
Diagnostika
Pokud zaznamenáte problémy při polykání, dýchání nebo jídle, všimnete si bolesti či otoku v oblasti slinných žláz a potíže neustupují ani po důkladné ústní hygieně a hydrataci, je načase navštívit doktora. Ten prohlídku pravděpodobně započne vyptáním se na vaši anamnézu a poté přikročí k vizuálnímu vyšetření, při němž se například zaměří na hnis či otok.
Dále nejspíše budete muset podstoupit laboratorní testy. Při podezření na nádor se pak uchyluje k biopsii, během níž se tenkou jehlou odejme vzorek tkáně ke zkontrolování. Je možné rovněž odebrat i vzorek tekutiny k vyšetření na přítomnost bakterií a virů. Prostřednictvím biopsie lze také odhalit autoimunitní onemocnění, jakým je Sjögrenova choroba.
V případě, že se lékař domnívá, že je slinná žláza něčím ucpaná, může trvat na zobrazovacích vyšetřeních, a to ultrazvuku, magnetické rezonanci, CT, endoskopii (známé jako sialoendoskopie), ale i sialografii.
Posledně zmíněné vyšetření využívá kontrastního barviva, díky němuž může pak lékař na pořízených rentgenových snímcích zhodnotit slinné kanálky. Při pochybnostech o diagnóze je nutné navštívit otolaryngologii (ORL), otolaryngolog se totiž zaměřuje přímo na diagnostiku onemocnění ucha, krku či nosu. [14, 15, 16, 17, 18]
Léčili jste se již se zánětem slinné žlázy?
Jaká je na zánět slinné žlázy léčba?
Nejlépe dokáže zvážit situaci a navrhnout adekvátní léčbu lékař. V jistých případech přitom nemusí být nasazena žádná léčba a infekce po čase odezní sama. Pacientovi lékař zpravidla doporučí dostatečně se hydratovat, vyplachovat si ústa teplou slanou vodou, masírovat žlázy či na ně přikládat teplé obklady, dbát na ústní hygienu a v neposlední řadě cucat tvrdé citronové bonbony (ke snížení otoku a zvýšení tvorby slin) nebo pít citronovou šťávu, čímž se stimuluje produkce slin a pročistí žlázy.
Mimoto záleží na příčině infekce, pokud ji vyvolaly bakterie, nejspíše pacientovi předepíše antibiotika (např. cefalosporiny či klindamycin). Ta se mohou podat i nitrožilně. Jestliže zánět slinné žlázy u člověka způsobily viry, nasazují se antivirotika.
Někdy může být potřeba vypustit nahromaděný hnis (absces), k tomu poslouží aspirace tenkou jehlou. Zároveň pokud zánět vznikl v důsledku ucpání slinné žlázy, je nutné tyto překážky eliminovat. Na kámen ve slinné žláze zabírá kupříkladu jemná masáž, pomocí níž se ho může dotyčný zbavit.
Přistoupit k operaci se nabízí, jestliže máte co dočinění s chronickou nebo opakující se infekcí. Dochází k ní nicméně vzácně a spočívá v odstranění části či celé příušní nebo podčelistní slinné žlázy. Jestliže zánět způsobil nádor, dozajista by lékař trval na tom ho odstranit, přičemž následně by dotyčný docházel na radioterapii či chemoterapii. Při zánětu vyvolaném autoimunitním onemocněním se pak nasazují imunosupresiva či kortikosteroidy.
Co se týče rekonvalescence, při zánětu způsobeném infekcí, který se řešil konzervativní léčbou, potíže obvykle ustupují již po týdnu, ačkoli mírné otoky se mohou vyskytovat i po několik dalších týdnů. Pokud byla nutná operace, většinou se člověk zotaví do dvou týdnů. [19, 20, 21, 22, 23, 24]
Prevence
Nelze zaručit, že pakliže provádíte doporučená opatření, zánětu slinných žláz se s jistotou vyhnete. Nicméně jsou známé postupy, kterými se pravděpodobnost vzniku sialoadenitidy snižuje, jsou to:
- dostatečná hydratace (pomůže i žvýkání žvýkaček či cucání tvrdých bonbonů bez cukru),
- zdravá strava a vyvarování se potravin, co zůstávají na zubech (např. arašídové máslo),
- správná a důkladná ústní hygiena (vyplachování si úst po každém jídle, použití zubní nitě či pravidelná dentální hygiena),
- omezení, případně vyřazení alkoholu a kouření. [25, 26, 27]
Zdroje: my.clevelandclinic.org, verywellhealth.com, nidcr.nih.gov, webmd.com, healthline.com, hopkinsmedicine.org, medicalnewstoday.com, uihc.org, stefajir.cz, pediatriepropraxi.cz