Zeměžluč se odjakživa používá na podporu trávení. Některé její druhy jsou však zákonem chráněné

Co je to zeměžluč?

Pod názvem zeměžluč (Centaurium) se ukrývá české označení rodu jednoletých, dvouletých nebo i vytrvalých bylin spadajících do čeledi hořcovité neboli Gentianaceae. Většina zástupců tohoto rodu pochází z Evropy, a to především ze Středomoří. Nicméně s některými druhy se můžete setkat prakticky po celém světě.

Konkrétně zeměžluč lékařská se pak už po staletí používá jako léčivka v tradiční medicíně a vysloužila si také mnoho lidových názvů. Mezi ty nejčastější patří například Kristův žebřík, žluč země, cintorie, kyřice nebo tisícizlaté koření. Její oficiální název byl přitom odvozen od silné hořké chuti, která je pro rostlinu charakteristická.

Pro vzhled rostlin z rodu Centaurium jsou typické přímé, obvykle bohatě větvené a někdy lehce křídlaté lodyhy, které jsou ve své horní časti pokryté jemnými papilami, jež dodávají rostlině v těchto místech sametový lesk. Listy zeměžlučí bývají přisedlé, 3–5žilné a celokrajné nebo jemně zoubkaté po svém obvodu. Spodní listy rostliny tvoří poměrně často přízemní růžice, jsou lysé a drobně zubaté a někteří zástupci pak mohou mít místo zoubků na okrajích jemné papily.

Co se týká květenství, tak to je vždy vrcholičnaté a u většiny druhů se jedná o různě utvářený vidlan. V některých případech ale může být redukované na jediný koncový květ. Samotné květy bylin jsou 4–6četné, přisedlé nebo stopkaté s trubkovitým kalichem. Kališní cípy mohou být lysé nebo pokryté drobnými papilami. Korunní lístky mají kopinatý, vejčitě kopinatý nebo vejčitý tvar a zpravidla růžovou či růžovofialovou barvu. Vzácněji se však vyskytují také v bílém či žlutém zbarvení. [1, 2, 3, 4]

Druhy zeměžluči

Podle některých zdrojů roste v Evropě asi 14 až 20 zástupců tohoto rodu, avšak mezi vědci nepanuje stoprocentní shoda ohledně jejich identifikace. Kromě toho se zde objevuje také řada vnitrodruhových hybridů, které jsou navíc interfertilní, takže identita místních populací není vždy zcela jasná. S jistotou lze snad ale říci, že se na území evropského kontinentu nacházejí například následující druhy zeměžluči:

• zeměžluč okolíkatá/lékařská (Centaurium erythraea),
• zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum),
• zeměžluč přímořská (Centaurium littorale),
• Centaurium scilloides,
• Centaurium maritimum.

Co se týká druhů zeměžlučí, které se vyskytují v České republice, tak na území naší země můžete narazit na tři zástupce, a to zeměžluč okolíkatou, spanilou a přímořskou slatinnou. Vzhledem k tomu, že se mezi sebou dané rostliny mohou křížit, je možné zde potkat také jejich hybridy, jako je například zeměžluč přímořská slatinná × spanilá (Centaurium ×aschersonianum). [5, 6, 7, 8]

Zeměžluč lékařská

Asi nejznámějším a zároveň nejvyužívanějším druhem rodu Centaurium je zeměžluč okolíkatá neboli zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea). Tato bylina se hojně využívá v lidovém léčitelství, a to zejména na všemožné zažívací potíže, na podporu správné funkce jater, žlučníku a střev nebo třeba pro zlepšení krevního oběhu.

Jedná se o letničku nebo dvouletku, která se vyskytuje skoro na celém území Evropy. Této oblíbené léčivce se nejlépe daří ve vápenatých, na dusík bohatých vysýchavých půdách se zásaditým až slabě kyselým pH. Obvykle na ni přitom narazíte na pasekách, lesních cestách a lemech, úhorech, drolinách a holinách.

Zeměžluč lékařská dorůstá do výšky 20 až 40 cm a má přímou lodyhu, na kterou přisedají sytě zelené listy. Přízemní růžice listů bývá při rozkvětu zaschlá a listy, které ji tvoří, mají zpravidla obkopinatý nebo obvejčitý tvar. V dalších částech lodyhy jsou už listy podlouhle, úzce nebo vejčitě kopinaté. Květenství tvoří 5četné květy s trubkovitými kališními cípy a růžovými korunními lístky.

Je potřeba také upozornit na skutečnost, že tato bylinka je zařazena do Červeného seznamu ohrožených druhů se stupněm ohrožení C4a, což je kategorie, kam patří taxony vyžadující další pozornost. Je to způsobeno především tím, že v posledních letech došlo k výraznému úbytku této byliny ve volné přírodě kvůli bezohledným sběračům, kteří rostliny vytrhávají s kořínky, místo aby odstřihávali pouze horní kvetoucí část natě. Proto je vždy nezbytně nutné čerpat přírodní zdroje šetrným způsobem a s ohledem na jejich udržitelnost. [9, 10, 11, 12, 13]

Zeměžluč spanilá

Dalším zástupcem rodu Centaurium, který se vyskytuje na území ČR, je zeměžluč spanilá (Centaurium pulchella). Od její příbuzné zeměžluči okolíkaté ji odlišuje především to, že u ní zcela chybí přízemní růžice listů. Výška rostliny se pohybuje od 4 do 20 cm a její lodyha bývá většinou větvená už ve své spodní části. Pokud zde však větvená není, dorůstá obvykle do výšky maximálně 6 cm.

Přečtěte si také:

Prvosenka jarní je částečně chráněná léčivka. Sbírat se mohou pouze její květy a nať

Listy byliny jsou podlouhle vejčité až okrouhlé a v horní části lodyhy kopinaté a špičaté. Mají světle zelenou barvu a bývají převážně 3žilné. Květenství tvoří mnohostranný rozložitý vrcholík. Někdy je však přítomen pouze několikakvětý vidlan nebo jeden květ. Květy jsou stopkaté, 5četné s trubkovitým kalichem a růžovými až červenofialovými nebo vzácněji bílými květy.

Zeměžluč spanilá je ještě ohroženější než zeměžluč lékařská, a tudíž se u nás vůbec nesbírá. Na Červeném seznamu ohrožených druhů je zařazena do kategorie se stupněm ohrožení C3. To znamená, že u ní byl zaznamenán prokazatelný ústup a pokles na 50 až 80 % původního stavu. Na Slovensku a v Irsku je pak zákonem chráněným druhem. [14, 15, 16, 17]

Zeměžluč přímořská

Posledním druhem nacházejícím se na území ČR je zeměžluč přímořská (Centaurium littorale), která se dále rozpadá na dva poddruhy, a to zeměžluč přímořskou slatinnou (Centaurium littorale subsp. compressum) a Centaurium littorale subsp. littorale. U nás se však můžete setkat pouze s prvním zmíněným poddruhem, tedy zeměžlučí přímořskou slatinnou, což je převážně dvouletá a vzácněji jednoletá bylina vyskytující se roztroušeně zejména ve středním Polabí, v Hustopečské pahorkatině a v okolí Opočna.

Tato rostlina dorůstá do výšky od 5 do 40 cm, má přímé, 4hranné lodyhy, které mohou být buď jednoduché, nebo v dolní části řídce větvené. Stejně jako u zeměžluči lékařské také u tohoto druhu přízemní růžice listů v době květu zasychá. Tyto spodní listy mívají čárkovitě obkopinatý, kopisťovitý nebo obvejčitě obkopinatý tvar, zatímco lodyžní listy jsou čárkovité až čárkovitě kopinaté a nejvrchnější listy čárkovité až šídlovité.

Květy této byliny jsou 4–6četné, přisedlé nebo velmi krátce stopkaté a uspořádané do chudého vidlanu, který v některých případech může tvořit pouze jediný terminální květ. Ten se pak skládá z trubkovitého kalichu s šídlovitými kališními cípy a koruny, kterou tvoří 5 až 7 mm dlouhé, vejčitě kopinaté nebo vejčité lístky zabarvené do růžova či fialova.

Tento druh zeměžluči je ze všech u nás se vyskytujících zástupců daného rodu nejohroženější. Na území České republiky je dokonce chráněný zákonem, jelikož na Červeném seznamu ohrožených druhů spadá do kategorie se stupněm ohrožení C1t. V této kategorii se vyskytují kriticky ohrožené taxony, jimž hrozí vyhubení. Stejně tak je zákonem chráněný i u našich sousedů na Slovensku. [18, 19, 20]

Obsažené látky

Zeměžluč lékařská byla předmětem zájmu řady odborných studií. Některé z nich prokázaly přítomnost bioaktivních látek, které mohou mít příznivý účinek na lidské zdraví. Zjistilo se, že rostlina obsahuje mimo jiné terpenoidy, fenolické sloučeniny, flavonoidy a seko-iridoidní glykosidy, jako je například gentiopikrosid, swerosid nebo swertiamarin. [21, 22, 23]

Jaké má zeměžluč účinky na zdraví?

Jak bylo výše už několikrát zmíněno, vzhledem ke stupni ohrožení některých druhů zeměžluče se v tradičním léčitelství využívá zpravidla jen zeměžluč lékařská, respektive okolíkatá. Tato bylina se odjakživa používala k léčbě gastrointestinálních potíží. Údajně totiž podporuje vylučování žaludečních šťáv, čímž příznivě ovlivňuje funkci trávicího ústrojí a celkově zlepšuje trávení a podporuje chuť k jídlu.

Kromě toho se jí navíc připisují také antimikrobiální, analgetické, protizánětlivé, antidiabetické, insekticidní, diuretické, antioxidační a protirakovinné účinky. Bylina dále zlepšuje látkovou výměnu v organismu a má pozitivní vliv na správnou činnost jater, sleziny, žlučníku a dvanácterníku. Zároveň podle některých zdrojů podporuje tvorbu červených krvinek, čímž pomáhá bojovat proti chudokrevnosti. Některé odborné zdroje pak uvádějí, že zeměžluč příznivě působí také na následující potíže:

• vysoký cholesterol,
• ztrátu chuti k jídlu,
• poruchy trávení.
• cukrovka,
• žloutenka,
• horečka,
• ledvinové kameny,
• vysoký krevní tlak.

Jedná se zkrátka o univerzální léčivku, která nachází uplatnění v lidovém léčitelství při léčbě mnoha různých zdravotních neduhů. Nicméně je potřeba podotknout, že všechny její zmíněné účinky nebyly doposud dostatečně vědecky prozkoumány a neexistují prozatím žádné studie, jež by uvedené přínosy oficiálně potvrdily.

Co se týká toho, jaké má zeměžluč nežádoucí účinky, tak některé citlivější osoby mohou zaznamenat mírné břišní nepohodlí nebo křeče. Užívání přípravků obsahující výtažky z této byliny se zároveň nedoporučuje těhotným a kojícím ženám a kromě nich by se této bylině měly vyhnout také osoby trpící následujícími potížemi:

• vysokou kyselostí žaludku,
• peptickými vředy,
• gastroezofageální refluxní chorobou,
• průjmy,
• zánětem v gastrointestinálním traktu,
• zánětlivým onemocněním střev. [24, 25, 26, 27, 28]

Na co se zeměžluč používá?

I přes svou velmi hořkou chuť se tato bylina nejčastěji užívá v podobě zeměžlučového čaje, který pacienti popíjejí několik týdnů. Mnohdy se přitom sušená nať zeměžluče kombinuje s různými dalšími bylinkami, jako je například heřmánek, pelyněk, benedikt, čekanka, puškvorec nebo třeba kůra krušiny. Na půl litru vody se pak používají dvě lžíce sušené směsi a doba louhování by měla trvat přibližně 20 minut.

Zeměžluč však nachází díky svým vlastnostem uplatnění nejen v lidovém léčitelství, ale také ve farmaceutickém či kosmetickém průmyslu. Běžně se tak tato bylina používá třeba ve formě tinktury, respektive zeměžlučových kapek, které se užívají jako doplněk stravy, jenž má podporovat chuť k jídlu a zažívání. Z květů se zároveň získává jasně žlutozelené barvivo. [29, 30, 31]

Zdroje: pladias.cz, botany.cz, bylinkyprovsechny.cz biolib.cz, sciencedirect.com, medicinenet.com, kvetenacr.cz, portal.nature.cz, flora.upol.cz, webmd.com, ncbi.nlm.nih.gov, rxlist.com