Darováním krve může člověk zachránit až čtyři lidské životy. Jak celý proces probíhá?

Důležitost krve si lidé uvědomovali už před velmi dávnými časy, pochopili totiž, že spolu s ní z těla vždy odchází i život. Postupem času se tedy stala nástrojem léčby, od které se později rozvinula také krevní transfuze, díky které mohou lékaři každoročně zachránit miliony životů. Bohužel se ale dlouhodobě potýkají s nedostatkem dárců krve. Stát se jím přitom není až tak složité. Stačí splňovat několik podmínek.

Historie transfuze

Důležitost krve si velmi dobře uvědomovali už starověcí Římané. Životadárnou tekutinu považovali za zázračnou a věřili, že se jedná o všemocný lék, který jim dokáže vrátit ztracené mládí a sílu. To byl koneckonců jeden z důvodů, proč často konzumovali krev umírajících gladiátorů. Věřili, že tímto způsobem získají nejen jejich fyzické schopnosti ale také odvahu.

Ačkoli o léčebných účincích krve byli naši předkové přesvědčeni už stovky let před naším letopočtem, první úvahy o transfuzi jako takové se objevily až v 17. století s objevením krevního oběhu. Krev byla tehdy považována za prostředek, který vede k nastolení rovnováhy „životních šťáv“. Věřilo se rovněž, že pomocí transfuze lze ovlivnit povahu člověka. Měla tedy sloužit ke změně nevhodných povahových vlastností, odstraňování záchvatů šílenství a ke zklidňování agresivních osob.

První úspěšný převod krve byl uskutečněn ve druhé polovině stejného století anglickým fyziologem Richardem Lowelem, který ho provedl na dvou psech. Následovaly mnohé pokusy na zvířatech a lidských pacientech. Po neúspěšných pokusech přenosu zvířecí krve do lidského oběhového systému se od dalších experimentů upustilo. Nový zájem o transfuzi se pak urodil až během 19. století, kdy se tohoto tématu ujal profesor porodnictví a fyziologie James Blundell, který jako první přišel na to, že krev lze převádět jen z člověka na člověka, nikoli ze zvířete či naopak.

Následovalo několik úspěšných transfuzí, u některých pacientů se ale stále projevovaly nepříznivé reakce, které končily smrtí. Jejich původ se vysvětlil až počátkem 20. století, kdy biolog Karl Landsteiner objevil čtyři krevní skupiny a zjistil, že dárci a příjemci musejí mít vždy jednu a tu samou. Později ve 40. letech 20. století byla zjištěna také existence krevního Rh faktoru, čímž byly dovysvětleny přetrvávající neúspěšné či komplikované přenosy. 

Krevní transfuze v současnosti

Dnes je krevní transfuze nenahraditelnou součástí moderní medicíny, díky které lékaři každoročně zachrání několik milionů životů. Jedná se o proces, během kterého je do těla příjemce vpravena krev nebo krevní složka dárce. Obecně lze tento proces srovnat s transplantací orgánů. A proč zrovna transfuze? Název je odvozen od slova trans, které vyjadřuje přenos či směřování krve z jednoho organismus do druhého, a fúze, což vyjadřuje vzájemné spojení dvou různých organismů v jednom společném krevním řečišti.

Zásady krevní transfuze               

Jak už z výše popsaného vyplývá, úspěch transfuze je závislý na správné kompatibilitě krevních skupin mezi dárcem a příjemcem krve. V případě spojení dvou nevhodných krevních skupin dochází k nebezpečné imunologické reakci a k rozpadu krvinek darované krve. Ta je organismem odmítnuta, stejným způsobem, jako tomu bývá u transplantace orgánů a dochází k akutním obtížím, jakými je anémie, šok, selhání ledvin či smrti pacienta.

Byli jste někdy darovat krev?

V souvislosti s darováním krve se pak používají termíny jako univerzální příjemce a univerzální dárce. Jedná se o majitele krve AB+ a 0-, přičemž první ze zmíněných je schopný přijmout krev od kteréhokoli člověka a druhý může krev naopak komukoli darovat.

Samostatnou kapitolou je pak takzvaná autotransfuze. Jedná se o speciální transfuzi, během které je pacientovi podána jeho vlastní krev, která mu byla odebrána s dostatečným předstihem. Tato metoda se nejčastěji používá u ortopedických, urologických a gynekologických operací.

Dárcovství krve

V České republice chybí zhruba 100 tisíc dárců krve, což je poměrně paradox, protože každý z nás potřebuje krevní transfuzi v průměru pětkrát za život. Koneckonců na komplikovanější operace je potřeba i 10 jednotek krve po 300 mililitrech. A vzhledem k tomu, že se lékaři pouští do stále obtížnějších zákroků, spotřeba životadárné látky neustále stoupá. Nejedná se však pouze o složité operace, krev je potřeba také:

  • Při těžkých úrazech
  • Při léčbě otrav
  • Pro lidi s umělou ledvinou (pravidelně po celý život)
  • Pro pacienty se zhoubným onemocněním krve

Kormě toho, že je potřeba krev jako taková, jedná se také o podstatnou složku při výrobě některých léků. Na těchto medikamentech jsou závislí například lidé:

  • S poruchou srážlivosti krve
  • S poruchou obranyschopnosti
  • Léčící se s popáleninami

Jaké z toho pramení výhody?

Kromě dobrého pocitu z toho, že darováním krve můžete zachránit až čtyři životy, máte jako dárce nárok na pracovní volno a náhradu mzdy v den odběru. Pokud však odběr nakonec proveden není, náleží dárci volno pouze na nezbytně nutnou dobu. Odměnou vám rovněž bude snížení základu daně z příjmu o 3000 korun za každý jednotlivý odběr.

Pravidelní dárci se navíc mohou těšit na vyznamenání ze strany Červeného kříže. V den odběru je pak samozřejmostí občerstvení a přehled o svém zdravotním stavu. Různé benefity dárcům poskytuje také jejich zdravotní pojišťovna. Většinou se jedná o:

  • Vitamíny
  • Finanční příspěvek
  • Zvýhodněné cestovní pojištění
  • Příspěvky na ozdravné pobyty

Kdo může krev darovat?

V první řadě je nutné, aby byl dárce starý alespoň 18 let, přičemž jeho minimální hmotnost nesmí být nižší než 50 kilogramů a zároveň by ale neměl být starší než 65 let. Jeho zdravotní stav musí být dobrý a zároveň v minulosti nesměl prodělat žloutenku typu B a C anebo být v těsném kontaktu s lidmi, který jí trpí. Darovat krev nemohou rovněž jedinci, kteří jsou HIV pozitivní anebo jsou s HIV pozitivními pacienty v těsném styku. Dárce dále:

  • Nesmí být evidován v Národním registru vyřazených dárců
  • Nesmí být konzument drog
  • Nesmí být alkoholik
  • Nesměl prodělat tuberkulózu či některou z tropických nemocí
  • Nesmí za sebou mít neurochirurgický zákrok mozku

Dárce rovněž nesmí trpět celou řadou onemocnění, jejichž přesný výčet naleznete například ZDE. Z různých důvodů může být dárcovství také omezeno, a to například:

  • Týden po zahojení oparu
  • V době menstruace
  • 14 dní po lehčí infekci (nachlazení, rýma, kašel)
  • 4 týdny po dobrání antibiotik
  • 1 měsíc po pobytu mimo Evropu
  • 1 měsíc po přisátí klíštěte
  • 1 měsíc po průjmovém onemocnění
  • 6 měsíců po vyléčení boreliózy
  • 6 měsíců po endoskopickém vyšetření
  • 6 měsíců po transfuzi krve
  • 6 měsíců po tetování nebo piercingu
  • 6 měsíců po pobytu v oblasti s výskytem malárie
  • 6 měsíců po pobytu v nápravném zařízení
  • 1 rok po vyléčení žloutenky typu A nebo mononukleózy

Omezení se pak týká také alergiků. Ti sice darovat krev mohou, ale pouze v případě, že se u nich vyskytuje pouze lehčí forma onemocnění a v době odběru nemají akutní obtíže. Dárcem se rovněž může stát i člověk trpící vysokým tlakem, ale pouze za předpokladu, že k léčbě nemoci užívá pouze jeden lék, nikoli kombinaci více léčiv. Co se týče rodiček, ty mohou darovat krev nejdříve devět měsíců po porodu a půl roku po ukončení kojení. Hormonální antikoncepce ani vitamíny naopak nejsou překážkou.

Pozor však na četnost darování krve. Ta se totiž v závislosti na pohlaví liší. Zatímco muži mohou tímto způsobem pomoci až čtyřikrát ročně, ženy mohou krev darovat jen třikrát během jednoho roku. Seznam jednotlivých pracovišť naleznete ZDE.

Na co si dát před odběrem pozor?

Den před odběrem je nutné vypít dostatečné množství tekutin, ideálně tedy neslazených, a v předvečer i ráno nejíst tučná jídla. Důležité je také nepít alkoholické nápoje, a to 14 hodin před odběrem. Rozhodně se také nedoporučuje chodit nalačno, naopak je vhodné sáhnout po lehké snídaní a dostatku tekutin. Kuřáci by si měli odpustit cigaretu, a to 6 až 12 hodin dopředu. Myslete také na to, že s sebou budete potřebovat:

  • Průkaz totožnosti
  • Kartičku pojištěnce
  • Legitimaci dárce krve (v případě opakovaného dárcovství)

Jak odběr probíhá?

V rámci předodběrového vyšetření se v laboratoři provádí rozbor krevního obrazu, který trvá zhruba 5 minut. U těch, kteří přišli poprvé, se navíc dělá také vyšetření moči. Před zahájením procesu by měl lékař provést také měření tlaku, pulzu a posoudit zdravotní stav a způsobilost k odběru. Před zahájením procesu je rovněž nutné zjistit krevní skupinu, Rh faktor a nepravidelné protilátky v krvi. V samotném závěru je nutné udělat test na HIV, žloutenku typu B nebo C či syfilis.

Před odběrem dostane dárce občerstvení – typicky pečivo a nápoj. Následuje odebrání 450 mililitrů krve, které trvá asi 5 až 10 minut. Ačkoli se tento objem může někomu jevit jako příliš vysoký, tělo jej během několika dnů snadno obnoví. Po dokončení odběru opět následuje malé občerstvení v podobě nápoje a sladkosti. Nakonec je dárci vystavena omluvenka do zaměstnání a potvrzení na odečet daní.

Komplikace po odběru

Zřejmě nejběžnější komplikací, která může nastat po odběru, je hematom v místě vpichu. Ten vzniká v důsledku nedostatečného či příliš krátkého stlačení. U některých dárců se po dokončení procesu může dostavit pocit na omdlení či celková nevolnost. Ve výjimečných případech může dojít až ke kolapsu. Tomu ale lze velmi dobře předejít tím, že dárce před samotným odběrem vypije dostatečné množství vody a lehce posnídá. Na transfuzním oddělení navíc pracuje vyškolený personál, který v případě jakýchkoli potíží zasáhne. Zhruba 12 hodin po odběru není vhodné vykonávat činnost, která vyžaduje zvýšenou pozornost a námahu.

Rizika transfuze a darování krve

Vzhledem k tomu, že veškerý materiál používaný během odběru je určený pouze pro jednorázové použití, nehrozí dárci žádné riziko infekce. Místo v pichu je důkladně dezinfikováno a pracovníci infuzních stanic pracují výhradně v rukavicích a dodržují přísné hygienické předpisy. Jediné reálné riziko hrozí až během samotné transfuze, kdy může dojít k nechtěné záměně krevních konzerv. Toto riziko je ale minimální. Strach nemusíte mít ani z toho, že by skrze darovanou krev došlo k přenosu nějaké infekce. Důsledné testování tuto pravděpodobnost snižuje na minimum. Podstatně vyšší riziko je s transfuzemi spojeno v rozvojových zemí, kde mnohdy nedisponují potřebným vybavením.

Zdroj: prodarce.cz, cervenykriz.eu, europlasma.cz


Napsat komentář

Your email address will not be published.

top