Spánková deprivace může končit vyčerpáním organismu. Jak jí předejít?

Spíte málo? Pak byste s tím měli rychle něco udělat. Nedostatek spánku totiž negativně ovlivňuje pozornost, paměť i schopnost regenerace. Těžká spánková deprivace pak může vést až k halucinacím, rozpadu myšlení a nakonec i celkovému selhání organismu. Jaké jsou projevy spánkové deprivace a jak ji úspěšně léčit?

Pokud bychom měli spánek definovat, jedná se o opakující se stav organismu, který je charakterizovaný sníženou fyzickou aktivitou a omezenou reaktivitou na vnější podněty. Na rozdíl od kómatu se jedná o okamžitě vratný děj, který je daný součinností hned několika oblastí mozku.

Jaký je význam spánku?

Spánek ovlivňuje celou řadu procesů, kam patří například regenerace rozumových funkcí. Ty jsou nezbytné pro zachování myšlení a řízení organismu. Spánek má rovněž význam pro takzvanou plasticitu neuronů, která je důležitá během procesu tvorby krátkodobé i dlouhodobé paměti. Při dlouhodobě nedostatečném spánku tak dochází ke zhoršenému učení a zároveň klesá rychlost a přesnost celého procesu.

Dostatek spánku hraje důležitou roli také při endokrinním řízení organismu, protože vylučování celé řady hormonů je ovlivněno takzvaným cirkadiánním rytmem, tedy střídáním dne a noci. Například pohlavní hormony anebo hormony kůry nadledvinek jsou vylučovány především ve dne, v období spánku pak převažuje spíše růstový hormon.

V neposlední řadě je pak spánek důležitý pro regeneraci organismu a imunitu. A přestože krátkodobý nedostatek spánku může imunitní systém pacienta nakopnout, dlouhodobá spánková deprivace jej naopak podlamuje.

Fáze spánku

Spánek lze rozdělit na dvě základní fáze, a to NREM a REM fázi, které se od sebe odlišují charakteristikami na polysomnografu, a to především rozdílnými elektrickými impulsy, pohybem očí a svalovým napětím.

REM fáze spánku

Tato fáze je charakterizovaná mihotavým pohybem očí, elektrofyziologickými parametry i nízkým svalovým napětím. Co se týče aktivity mozku, ta je během REM fáze podobná té při probuzení. Frekvence srdeční činnosti a dýchání jsou nepravidelné a tělesná teplota není příliš regulována.

REM fáze u dospělých lidí představuje asi 20-25 % z celkové doby spánku (u novorozenců až 80 %), přičemž trvá zhruba 90-120 minut a opakuje se zhruba 4-5krát v průběhu noci. Na konci každé fáze, které se v průběhu noci postupně prodlužují, nastává krátké probuzení. V této fázi rovněž probíhá většina „živých“ snů.

Dochází rovněž k upevnění procedurální paměti, která hraje roli při osvojování postupů, a REM fáze je také důležitá pro prostorovou paměť a k takzvanému pročištění paměti, kdy dochází k vymazání nevýznamných podnětů a uchování těch důležitých.

NREM fáze spánku

NREM fáze představuje zbývajících 75-80 % z celkové doby spánku. V této době se neobjevují oční pohyby ani ostatní REM charakteristiky polysomnografu a snění je v této fázi spíše výjimečné, přičemž intenzita těchto požitků bývá slabší. Svalové napětí je naopak vyšší. NREM fázi dále dělíme na další 4 podfáze, kdy 1. a 2. podfáze představují lehký spánek a 3. a 4. podfáze spánek hluboký.

Spánková deprivace

V okamžiku, kdy se člověku nedostává dostatečného množství spánku, dostaví se spánková deprivace. Jedná se o stav, během kterého hraje hlavní roli ospalost, nesoustředěnost a později i halucinace. Spánková deprivace je pro lidský organismus velmi zatěžující, o čemž svědčí i fakt, že byla v minulosti používaná jako druh mučení.

Jak už zaznělo výše, spánek patří mezi základní fyziologické potřeby, bez kterých člověk dlouho nevydrží. Rekord v tomto ohledu drží americký student Randy Gardner, který v roce 1965 v 17 letech vydržel nespat 11 dnů po sobě. Ke konci tohoto období však trpěl útržkovitým myšlením, poruchami paměti a halucinacemi. Experiment musel být nakonec z rozhodnutí lékařů přerušen, jinak by došlo k naprostému vyčerpání organismu.

Pokusy byly prováděny také na kočkách a psech, kdy zvířata po 15 dnech nepřetržitého bdění hynula na celkové vyčerpání organismu. Americký filozof Allen Rechtschaffen ve spánku dlouhodobě zamezoval také krysám. Kromě toho, že hlodavci po několika dnech vykazovali známky celkového oslabení, začali se chovat tak, jako by byli pod nepřetržitým stresem.

Objevovaly se u nich poruchy hybnosti, úbytek na váze, snížená EEG amplituda, zduřené žlázy s vnitřní sekrecí a žaludeční vředy. Hlodavci následně hynuli. Někteří z nich po 5 dnech, jiní vydrželi i šestkrát déle.

Spánková deprivace: důsledky

Důsledkem spánkové deprivace je postupně celá řada problémů, které, jak už zaznělo výše, v těžkých případech vedou až k vyčerpání organismu a následné smrti. Zpočátku se objevuje ztráta bdělosti a pozornosti během dne. V důsledku narušeného spánkového rytmu se dostavuje nespavost, která se projevuje obtížným usínáním a přerušovaným spánkem. Již po první noci bez spánku je u pacientů zaznamenán pokles nálady, zhoršení krátkodobé paměti i první známky agresivity, přičemž během následujících dvou až tří dnů všechny příznaky značně zesílí. Vyskytují se:

  • poruchy orientace,
  • pocit ohrožení,
  • třes rukou,
  • zhoršení zrakových vjemů (především ve smyslu prostorového vidění a zaostřování).

Výraznější poruchy nervových funkcí jsou i po necelých pěti dnech bez spánku velmi výjimečné. Udává se, že maximální únosná doba je pět až devět dní, delší umělé zanedbávání spánku vede dříve nebo později k biologické smrti organismu. Příznaky těžké spánkové deprivace jsou:

  • halucinace,
  • paranoia,
  • odbývání životních potřeb,
  • ztráta myšlenkové kontinuity.

Je však nutné podotknout, že jedna probdělá noc neznamená spánkovou deprivaci. Naopak, krátkodobý nedostatek spánku může mít euforizující účinek, který lze využít například v psychiatrii.

Co ovlivňuje kvalitu spánku?

Podle odborníků by se doba spánku u dospělého člověka měla pohybovat mezi 7 a 8,5 hodinami denně, jedná se však pouze o průměrné hodnoty. Řadě lidí tak vyhovuje spánek kratší, či naopak delší. Spát pouze 5 až 6 hodin tedy nemusí být vyloženě špatně. Čas potřebný ke spánkové regeneraci je totiž velice individuální a mění se v průběhu života.

O kvalitě spánku nerozhoduje ani doba ulehnutí, zatímco někteří upřednostňují spánek v brzkých večerních hodinách, jiní raději usínají později. Pro to, jestli spánek skutečně naplní svou funkci, je rozhodující jeho kvalita, přičemž nejkvalitnější spánek bývá ten přirozený. Bohužel, kvalita spánku je v současné době velmi křehká, snadno ji navíc ovlivní celá řada vnitřních i vnějších faktorů.

Mezi vnitřní narušitele patří zpravidla:

  • stres,
  • bolest,
  • svědění,
  • dušnost,
  • věk,
  • psychická či neurologická porucha (či jiná choroba).

Co se týče vnějších podnětů, obvykle se jedná o:

  • nedostatek fyzické aktivity během dne,
  • opakované zdřímnutí během dne,
  • špatné prostředí,
  • nadměrný hluk,
  • příliš světla,
  • špatnou teplotu v ložnici.

Nespavost může být způsobena také nesouladem mezi biologickými rytmy a rytmy spánku. Děje se tak typicky při časovém posunu, v důsledku interkontinentálních letů anebo při práci ve směnném provozu.

Poruchy spánku

Za spánkovou deprivací mohou rovněž stát poruchy spánku. Těmi podle statistik trpí přibližně polovina populace nad 65 let. Tento problém se stále častěji týká i mnohem mladších jedinců, dnešní uspěchaná a stresující doba plná elektroniky totiž poruchám spánku vyloženě nahrává.

INSOMNIE
Mezi časté poruchy spánku patří například insomnie, což je jinými slovy nespavost. Ta v případě neléčení výrazně snižuje kvalitu života, ale také může být spouštěčem řady závažných psychických poruch. Nespavostí momentálně trpí zhruba 10-15 % lidí. Toto číslo je ale ve skutečnosti pravděpodobně mnohem vyšší, protože mnoho osob si poruchu spánku nepřipouští. Insomnie se projevuje:

  • obtížným usínáním,
  • častým probouzením,
  • zbytečně časným probouzením,
  • neosvěžujícím, nekvalitním spánkem.

Během dne se pak u pacientů objevuje únava, poruchy soustředění, paměti či nálady, podrážděnost či narušení mezilidských vztahů. Potýkat se rovněž mohou s úbytkem energie, sníženou motivací, náchylností k chybám, bolestmi hlavy i zažívacími obtížemi.

HYPERSOMNIE
Hypersomnie je onemocnění, které se projevuje nekontrolovatelným usínáním v průběhu dne, a to za jakékoli situace. Má tedy výrazný vliv na kvalitu pacientova života. Nadměrnou denní spavostí trpí v lehčí formě 15-20 % populace a pro 4-6 % pacientů představuje udržení pozornosti a bdělosti závažný problém. Oproti insomnii je hypersomnie o poznání vzácnější formou spánkové poruchy.

Jak už zaznělo výše, hypersomnie se projevuje nekontrolovatelným usínáním, ke kterému dochází kdykoli během dne a v průběhu situací, které mají zdraví lidé zcela pod kontrolou. Usnout může nemocný třeba během rozhovoru, ale také při čekání na zelenou na semaforu. Tyto stavy trvají obvykle pouze několik minut, přičemž dotyčný se probouzí vyspalý a plný energie. Délka nočního spánku zpravidla narušena nebývá.

Kromě sociálních problémů s sebou hypersomnie přináší celou řadu rizik, a to jak pro pacienta, tak pro jeho okolí. Snížená bdělost má totiž za důsledek nejen obtíže v zaměstnání, ale například i častější automobilovou nehodovost a pracovní i mimopracovní úrazy.

NARKOLEPSIE
Další spánkovou poruchou, která se projevuje nadměrnou denní spavostí, je narkolepsie. Kromě toho se u tohoto onemocnění vyskytuje také takzvaná kataplexie, což je označení pro ochabnutí svalů. Nedochází však ke ztrátě vědomí. A zatímco celková kataplexie postihuje svaly celého těla, částečná postihuje jen určité svalové skupiny, například oblast obličeje, šíje či dolních končetin.

Záchvat obvykle trvá několik málo vteřin či minut. Během obtíží se mohou vyskytnout také velmi živé zrakové, sluchové i dotykové halucinace, které se objevují nejčastěji při usínání. Noční spánek bývá vlivem nemoci často mělký, trvá však zpravidla déle.

PARASOMNIE
Jako parasomnie se označují abnormální jevy, které se objevují v průběhu spánku nebo při probuzení, přičemž jednotlivé poruchy mohou být vázány výhradně na REM nebo NREM fázi spánku. Pro parasomnii je typická pohybová aktivita ve stavu změněného vědomí, ale také naprosté vnímání úsudku, často i s doprovodným citovým zabarvením (například agresivitou či strachem). Parasomnie může vést k závažným úrazům a narušení spánku jak pacienta, tak partnera.

Obtíže mohou být primárně psychogenní, tedy způsobené psychickými vlivy, ale i organické. V dětství mohou souviset s vývojem dítěte, v dospělosti pak mohou za poruchou stát emoční faktory. Patří sem například:

  • noční děsy,
  • noční můry,
  • náměsíčnost.

Mezi další poruchy spánku patří:

Jak na správnou spánkovou hygienu?

Abychom předešli problémům se spánkem a zároveň z něj získali co nejvíce benefitů, je dobré naučit se dodržovat správnou spánkovou hygienu. Ta spočívá v následujících bodech:

  • Od pozdního odpoledne se nedoporučuje konzumace nápojů s obsahem kofeinu. Je rovněž dobré omezit jejich užívání během dne. Kromě toho, že působí povzbudivě, totiž narušují spánek.
  • Večer vynechejte těžká jídla.
  • Intenzivní cvičení 3-4 hodiny před ulehnutím může mít na spánek negativní vliv.
  • Lehká procházka před večeří dokáže váš spánek naopak zlepšit.
  • Před spaním neřešte složitá témata a nevystavujte se zbytečně stresu.
  • Nepijte večer alkohol, abyste lépe usnuly. Kvalitu spánku jen zhoršuje.
  • Před lehnutím nekuřte a nečiňte tak ani v případě nočního probuzení. Nikotin organismus povzbuzuje.
  • Postel používejte výhradně ke spánku a pohlavnímu životu. Nesledujte v ní televizi, nejezte v ní a neužívejte ji k dennímu odpočinku.
  • V ložnici se snažte minimalizovat hluk a světlo, zajistěte si také ideální teplotu, ta by se měla pohybovat mezi 18 a 20 stupni Celsia.
  • Snažte se do postele uléhat vždy v tu samou denní dobu, a to i o víkendu.
  • V posteli nezůstávejte zbytečně dlouho.

Ne vždy si ale dokážeme pomoci sami, proto při přetrvávajících obtížích neváhejte kontaktovat lékaře, který případně vyloučí jiná onemocnění, jež vedou právě k nespavosti, zjistí příčinu vašich obtíží a začne s konkrétní léčbou.

Diagnostika a léčba nespavosti

Diagnostika nemocného začíná obvykle u jeho praktického lékaře, za kterým se vydá v momentě, kdy mu nespavost a její následky začnou zasahovat do každodenního života. Praktik nejprve vyloučí jednotlivé příčiny nespavosti. Důležitou roli při zjišťování obtíží hraje spánkový deníček, kam nemocný zapisuje informace týkající se jeho obtíží a spánku jako takového, a dotazníky hodnotící kvalitu spánku anebo nadměrnou denní spavost.

Odborníkem na spánek je neurolog, konkrétně somnolog, který provádí celou řadu vyšetření v takzvané spánkové laboratoři, kde pacient během procesu spí. Provádí se obvykle:

  • elektroencefalogram (EEG),
  • elektromyogram (EMG),
  • elektrookulogram (EOG),
  • záznam dýchání,
  • aktigrafie.

Léčba se pak odvíjí od příčiny problémů. Obecně ale spočívá třeba v nastavení správných režimových opatření. To jinými slovy znamená, že se nemocný snaží aplikovat zdravý životní styl i zásady správné spánkové hygieny. Důležitou roli během léčby hraje rovněž kognitivně-behaviorální terapie. Ta je účinná hlavně v případě, kdy je příčinou obtíží špatná spánková hygiena, nesprávné návyky bránící usnutí a neodbytné myšlenky provázející nespavost.

V případě, že nezabere změna návyků ani psychoterapie, sahá lékař zpravidla po medikamentech. Odborník většinou doporučuje tyto skupiny léků:

  • benzodiazepiny,
  • z-látky,
  • melatoninová hypnotika,
  • ideální hypnotikum.

Svou roli během léčby nespavosti pak hraje také akupunktura, která má kořeny v čínské medicíně, anebo lázeňská a fyzikální péče. Tam patří například léčba světlem, magnetoterapie či různé koupele a lázně pro uklidnění těla a mysli.

Zdroje: dobry-spanek.cz, ikem.cz, ose.zshk.cz

Spánková deprivace může končit vyčerpáním organismu. Jak jí předejít?
4.5 (90%) 2 hlasování

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top