Alzheimerova nemoc

Ještě před 15 lety byly zmínky o Alzheimerově nemoci relativně vzácné, více se o ní (v ČR) začalo hovořit asi před 10 lety v souvislosti s novými možnostmi léčby. Tehdy byla do klinické praxe zavedena takzvaná kognitiva.

ilustrační foto

Kognitiva představují léky, které mohou významně zpomalit průběh tohoto onemocnění, po relativně dlouhou dobu mohou zamezit zhoršování soběstačnosti, a zejména mohou zachovat dobrou kvalitu života jak nemocného, tak jeho rodinných příslušníků. Období před 10 lety patří již také do oblasti vzpomínek, možná je ale dobré si některé z nich vybavit. Léky tedy byly již k dispozici, ale ve srovnání s jinými novými, moderními léky na jiná onemocnění léky na Alzheimerovu chorobu nebyly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Nyní je již v České republice hrazeno několik kognitiv, jejichž cena postupně klesá, a stávají se tak dostupnějšími více pacientům s tím, jak přicházejí na trh stále nové léky této skupiny.

Jak je Alzheimerova nemoc častá?

Alzheimerova choroba přichází častěji s vyšším věkem. Není ale součástí normálního stárnutí, jedná se pouze o onemocnění, které je ve vyšším věku významně častější než u lidí mladších. Pravděpodobnost onemocnění se nad 60 let po každých 5 letech zdvojnásobuje. Naše populace stárne, a to velmi rychle. Nejvíce přibývá lidí právě v nejvyšších věkových skupinách, nad 80, ale i 90 let. V současné době žije v Evropě asi 6 milionů lidí s Alzheimerovou nemocí (a obdobnými onemocněními), v ČR je to asi 110–130 tisíc. Alzheimerova choroba má také své zvláštnosti oproti jiným tělesným i duševním onemocněním, jedná se o daleko složitější problém, který má dopady nejen na zdravotní stav a kvalitu života nemocného, ale také na jeho rodinné příslušníky a další blízké osoby. Alzheimerova choroba prochází jednotlivými stadii, z nichž každé má svá specifika.

Mírná kognitivní porucha, poruchy paměti

Mírná kognitivní porucha není ještě nemocí ani nepředstavuje diagnózu v pravém slova smyslu. Jedná se o stav, který představuje „pouze“ určité riziko. Jedná se o poruchu paměti, která již člověka do jisté míry obtěžuje anebo je již nějak nápadná jeho okolí. Odhaduje se, že mírnou kognitivní poruchou trpí asi 10 % starších lidí. Mírná kognitivní porucha ještě v žádném případě neznamená, že se jedná o Alzheimerovu chorobu nebo jiné podobné onemocnění, ale jak jsme již uvedli, je tu významně (několikanásobně) vyšší riziko, že by se tato onemocnění mohla rozvinout. Dobrou zprávou však je, že mírnou kognitivní poruchu může způsobovat mnoho dalších situací, přepracování, deprese, endokrinologické či kardiovaskulární poruchy, které jsou buď dosud neobjevené, nebo špatně kompenzované. To vše jsou příčiny, které lze léčit či kompenzovat.

Mírná kognitivní porucha je také zřejmě tím posledním rozcestím ve vývoji Alzheimerovy choroby (která začíná pravděpodobně již daleko dříve, než se poruchy paměti projeví), kdy můžeme účinně zasáhnout různými preventivními opatřeními a oddálit (či dokonce si optimisticky myslíme, že i pozastavit) vznik onemocnění Alzheimerovou chorobou.

Co je však zapotřebí? Nejdůležitější je to, aby si lidé připouštěli, že paměť je měřitelná stejně jako například krevní tlak, hladina krevního cukru. Měření paměti navíc není invazivní (a nikdo nám při něm nebere ani kapku krve), trvá však poněkud déle (půl hodiny až hodinu). Obrátit se můžete jak na svého praktického lékaře, tak přímo na svého neurologa i psychiatra.

Ti, kdo trpí kognitivní poruchou, by se v první řadě měli sami nad svým životem zamyslet. Zdali jej opravdu vedou takovým způsobem, jaký jim nejen prospívá, ale i přináší radost. Zda nejsou příliš pohlceni různými starostmi a problémy, které by se mohly buď snáze řešit, nebo naopak je není třeba řešit vůbec. Zda to, co je nyní stresuje, je opravdu natolik důležité, aby na to vynakládali tolik námahy. Nelze najít jiné radosti snáze? Užíváme si vůbec drobných radostí života, nebo jsme pohlceni jen samými starostmi a spěchem? Máme dost času na sebe a na své záliby?

Jsme dostatečně aktivní a nezapadáme k televizi, místo abychom ještě šli na vycházku, s někým se setkali? V téhle oblasti asi nelze dát univerzálně platné rady. Proto jsme se soustředili jen na několik otázek, které bychom si pravděpodobně všichni měli čas od času položit. Ovšem v době, kdy nám organismus ukazuje, že se děje cosi, co by mohlo mít závažné následky, skutečně doporučujeme se jimi vážně zabývat.

Aktivita, pohyb

Nejlepším preventivním opatřením proti projevům předčasného stárnutí (včetně kognitivní poruchy) je dostatečná aktivita. To platí jednak o aktivitě tělesné, která nemusí být ani příliš namáhavá či zdrcující, ale měla by být dostatečně intenzivní, pravidelná a příjemná, jednak o aktivitě duševní. Mnohé studie hovoří o tom, že množství tělesného pohybu ubývá s přibývajícím věkem, ale přitom je to právě dostatek pohybu, který ve vyšším věku působí blahodárně. Nejjednodušší, nejdostupnější a nakonec i nejefektivnější formou pohybu je chůze. Dostatečně rychlá chůze (taková, při které se poněkud zadýcháme, ale nikoli tak, abychom při ní nemohli komunikovat) půl hodiny denně je základním doporučením. Vhodné jsou samozřejmě další rekreační i sportovní aktivity, od práce na zahradě až po různé sporty.

Duševní činnost jako ochranný faktor

Dalším důležitým opatřením je přiměřená duševní aktivita. Zde není rada tak jednoduchá a jednoznačná jako u aktivity tělesné. Každý z nás se zabývá něčím jiným a spektrum duševní činnosti je skutečně nepřeberně široké od organizování chodu vlastní domácnosti až po náročné intelektuální aktivity. Obojí je však důležité. Za klíčové považujeme, aby člověk pokračoval ve svých navyklých a zaběhnutých duševních aktivitách i ve vyšším věku.

Důchod by neměl být v žádném případě signálem k nečinnosti. Měl by se stát spíše ekonomickou kategorií, tedy dobou, kdy má člověk zajištěný určitý garantovaný příjem. V současné době je zvykem pokračovat v určitých pracovních aktivitách i po dosažení důchodového věku. Za optimální lze považovat situaci, když člověk nemusí setrvat přímo u svého původního povolání, ale může se věnovat i jiným aktivitám, které jej obdobně duševně stimulují, ale méně stresují. Snad každému se nabízí mnoho aktivit a koníčků, na které nebyl dříve čas.


O autorovi: Připravila: Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph. D.

Alzheimerova nemoc
Ohodnoťte tento článek!