Co je bolehlav plamatý?
Co se dozvíte v článku
Bolehlav plamatý, latinsky zvaný Conium maculatum, je jedovatou rostlinou, která patří do krytosemenných rostlin, řádu miříkotvarých (Apiales) a čeledi miříkovitých (Apiaceae). Má samčí i samičí orgány (hermafrodit), dorůstá až do výšky 2,5 metru a jedná se o samosprašnou rostlinu, ačkoli bývá samozřejmě opylována i hmyzem. V mnoha státech se považuje za škodlivý plevel, jelikož vytváří kolonie a utlačuje tak původní rostlinstvo.
Je známý především jako rostlina, která měla usmrtit řeckého filozofa Sokrata. Dříve se totiž odvar z bolehlavu podával odsouzeným k popravě. Bolehlav se rovněž uplatňoval v léčitelství, sloužil jako sedativum, analgetikum či spazmolytikum, a to kupříkladu při dávivém kašli nebo astmatu. Zvykem bylo ho užívat i ke zmírnění otoků, bolestí kostí, při žaludečních vředech, ale i proti nezhoubným nádorům či k odeznění nervozity.
Latinské rodové jméno souvisí s řeckým slovem koné, jež se překládá jako smrt. Druhové jméno pak značí skvrnitost, což odkazuje ke skvrnám na jeho stonku. Kromě oficiálního pojmenování existuje mnoho jeho lidových názvů, bolehlav je tedy znám také jako matonoha, mrkvoun, blakota, kozí petržel (dle podobnosti listů s petrželí), srní veška, štěklec, sviňská veš či v Rusku se ujalo označení satanova bylina (nejspíše kvůli jeho nežádoucím účinkům).
Dle jedné studie by se vlákna bolehlavu potenciálně mohla uplatnit coby kompozitní výztuž v dopravním průmyslu, a to díky tomu, že jsou lehká, porézní a hydrofobní (odpuzují vodu). Přínosem přírodních vláken přitom je jejich nízká cena, recyklovatelnost či biologická rozložitelnost. [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8]
Jak bolehlav vypadá?
Bolehlav je dvouletou rostlinou a vykvétá v druhém roce. Disponuje 3–4 zpeřenými, vejčitými listy uspořádanými do bazální růžice, které připomínají listy petržele. Spodní listy mohou mít až 50 cm, horní bývají menší a jsou lysé. Listy vyrůstají z dutého, lehce rýhovaného, rozvětveného stonku s protistojnými větvičkami, na němž se směrem k bázi objevují červené či fialové skvrnky. Pod zemí se nachází dlouhý, kůlový, masitý kořen zbarvený do bíla, na němž se sem tam objevují červené skvrny.
Květy jsou drobné, bílé s 5 okvětními lístky v deštníkovitých trsech a produkují množství semen, na jednu rostlinu jich připadá až 15 000. Typem květenství je pak okolík, který se skládá z 10 až 15 okolíčků. Semena mohou po roznesení v půdě vydržet mnoho let, což znemožňuje jejich likvidaci. Plodem bývá dvounažka s karpoforem, plod je přitom zbarven šedohnědě a připomíná plody anýzu. Pro stonek spolu s listy a kořenem je příznačné, že po jejich rozdrcení se z nich line nepříjemný zápach, údajně zavánějící myšinou. [9, 10, 11, 12, 13]
Kde bolehlav roste?
Původně se bolehlav vyskytoval v Evropě, severní Africe a Asii, odkud se rozšířil, naturalizoval se například v Severní Americe. Do České republiky byl neúmyslně zavlečen v období raného a vrcholného středověku a objevuje se jak v nížinách, tak v pahorkatinách.
Obvykle se vyskytuje na zpustošených místech, zahlédnout ho lze na opuštěných staveništích, kompostech, u cest, plotů, na březích potoků, polích, pastvinách či v příkopech. Daří se mu na slunném místě či v polostínu, ale je zároveň poměrně odolný vůči mrazu. Preferuje přitom vlhčí půdy s vysokým obsahem dusíku. Naopak ho stěží najdeme na místě se silně kyselou půdou či půdou bohatou na soli. Vykvétá v květnu a kvete až do srpna. [14, 15, 16, 17, 18, 19]
Obsažené látky
Ve všech částech rostliny se vyskytuje alkaloid koniin, jenž působí toxicky jak na hospodářská zvířata, tak i na člověka. Nejméně ho obsahuje kořen, nejvíce pak semena, přičemž se tvrdí, že je nejjedovatější v počáteční fázi růstu. V bolehlavu se nacházejí i další alkaloidy, a to konhydrin, pseudokonhydrin, n-methylkoniin a vysoce toxický konicein. Přítomné jsou i flavonoidy, kumariny, polyacetyleny, silice a glykosid diosmin. Koncentrace jednotlivých alkaloidů se přitom odvíjí od stáří rostliny, její odrůdy a vnějších podmínek.
Pokud se požije byť v malém množství, může to mít fatální následky a vést k respiračnímu kolapsu či smrti. V minulosti docházelo k otravám bolehlavem, když ho lidé zaměnili za petržel, divoký celer či anýz. Toxiny bolehlavu se vyznačují tím, že jsou těkavé, a tedy se lehce rozloží například při sušení či vaření. [20, 21, 22, 23]
Jaké má bolehlav nežádoucí účinky?
Jak už bylo uvedeno, bolehlav obsahuje jedovaté látky. Ty po požití způsobují paralýzu nervů a vedou až ke smrti. V žádném případě by tedy neměly děti používat stonek bolehlavu jako foukačku. O jeho silném účinku svědčí, že údajně zapříčinil usmrcení lidí, kteří zkonzumovali maso zvířat, jež ho předtím požila.
Brzy po intoxikaci bolehlavem se objevují příznaky jako zvýšené slinění, třes, pálení v ústech, kožní vyrážka či zrychlený srdeční tep. Následně dochází k svalové slabosti a imobilizaci, dušnosti, nevolnosti, zvracení, dehydrataci a ochabování dýchacích cest. Zdánlivě se příznaky otravy podobají otravě nikotinem.
Kromě toho může otrava bolehlavem způsobit rozpad svalové tkáně, poškození či selhání ledvin nebo kóma. Postupně ochabují všechny končetiny, přičemž smrt nastává udušením. Mozková aktivita přitom zůstává nenarušena. Nebezpečný je pro všechny, zvláště pak pro děti či těhotné a kojící ženy. Zároveň je nutné dodat, že není stanovena jeho bezpečná dávka.
Jelikož na bolehlav není známý žádný protijed, usiluje se proto v rámci léčby pouze o zmírnění příznaků. V případě respiračních problémů se nasazuje umělá plicní ventilace a za účelem pročistit trávicí systém se aplikuje aktivní uhlí. Léky jako benzodiazepiny mohou pak zamezit záchvatům. Zabránit dehydrataci lze podáním tekutin nitrožilně.
Bolehlav má nepříznivý dopad i na zemědělství, jelikož vede k otravám hospodářských zvířat, a tedy potažmo k velkým ztrátám. Ať už se jedná o přímé ztráty v důsledku úhynu zvířat, či nepřímé, do nichž se započítávají výdaje použité k vypořádání se s touto rostlinou. Ze všech zvířat přitom nejhůře na bolehlav reagují krávy. K jeho odstranění se dají použít herbicidy, přičemž se doporučuje s likvidací počkat na podzim po odkvětu. [24, 25, 26, 27, 28, 29]
Zdroje: britannica.com, plants.ces.ncsu.edu, pfaf.org, webmd.com, pladias.cz, botany.cz, bylinkyprovsechny.cz, biolib.cz, botanika.wendys.cz, agromanual.cz, researchgate.net, verywellhealth.com, healthline.com, sciencedirect.com