Encefalopatie vzniká v důsledku infekce, zranění či nemoci. Často se projevuje změnami chování

Co je encefalopatie?

Pod pojmem encefalopatie se nachází souhrnné označení pro nezánětlivá onemocnění postihující tkáň mozku. Jedná se o skupinu poruch, jež se od sebe liší v závislosti na příčinách, které dané potíže vyvolaly. Tato mozková dysfunkce se pak projevuje širokou škálou příznaků od zmatenosti a ztráty paměti přes změny osobnosti až po kóma.

K tomuto jevu dochází na základě změn fungování mozku, přičemž neléčená encefalopatie může pacienta dokonce ohrozit na životě nebo mu způsobit trvalé následky. Nemoci spadající do této skupiny poruch přitom zpravidla ovlivňují duševní stav jedince, takže u pacientů trpících encefalopatií je obvykle zaznamenána změna chování. [1, 2, 3, 4]

Jaké jsou příčiny encefalopatie?

Encefalopatii může způsobit poměrně velké množství příčin. Zpravidla tento stav vyvolávají jiné zdravotní potíže, s nimiž se pacient potýká nebo potýkal. Jedná se například o infekce v mozku nebo v jeho obalech, kam se typicky řadí třeba encefalitida či meningitida. Kromě některých infekčních onemocnění pak mohou být za rozvoj encefalopatie zodpovědné také nádory na mozku, nitrolební tlak, různá poranění hlavy, neléčené záchvaty, onemocnění jater a ledvin, cukrovka nebo mrtvice.

Na vině však mohou být i příčiny, kterým mnoho lidí často nepřikládá příliš velký význam, jako je například nedostatek vitamínu B1 a podvýživa. Vzácněji pak encefalopatii vyvolávají i autoimunitní či mitochondriální onemocnění. V některých případech se však původce potíží zjišťuje poměrně složitě a někdy se může stát, že příčina není jasná ani po podstoupení řady vyšetření.

Ačkoliv se encefalopatie může rozvinout prakticky u kohokoliv, existují určité skupiny osob, u kterých je pravděpodobnost výskytu tohoto stavu o něco vyšší. Stejně jako u mnoha jiných nemocí platí také v případě encefalopatie, že jsou jejím rozvojem více ohroženi pacienti starší 65 let. Kromě nich se pak tento stav objevuje častěji také u osob, které zažily těžký porod, prodělaly úraz hlavy, užívají návykové látky nebo jsou vystaveny nějakým toxinům. [5, 6, 7, 8]

Druhy encefalopatie

Jak už bylo jednou řečeno, pod termínem encefalopatie se skrývá množství zdravotních stavů postihujících mozek. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, co dané problémy způsobuje. Kromě výše uvedených příčin může za encefalopatií stát i nedostatek kyslíku či některá metabolická porucha. Na základě těchto příčin pak odborníci rozlišují následující typy encefalopatie:

• Chronická traumatická encefalopatie: dochází k ní v případě mnohačetných traumat a poranění mozku. Často se vyskytuje u boxerů a fotbalistů následkem úderů do hlavy nebo u příslušníků armády, kteří byli zraněni při explozích.
• Glycinová encefalopatie: jedná se o dědičný stav, při kterém má pacient abnormálně vysoké hladiny glycinu (aminokyseliny) v mozku. Příznaky glycinové encefalopatie se obvykle objevují u kojenců brzy po narození.
• Hashimotova encefalopatie: tento typ encefalopatie je spojen se sníženou funkcí štítné žlázy a někdy se také nazývá Hashimotova tyreoiditida. Příčina této nemoci zatím není zcela objasněna, ale uvádí se, že  při ní imunitní systém napadá mozek pacienta a mění způsob, jakým funguje.
• Jaterní encefalopatie: dochází k ní ve chvíli, kdy játra nejsou schopna odstraňovat toxiny z krve tak, jak by měla, což ovlivňuje správné fungování mozku. Nejvíce ohroženy jsou přitom osoby s chronickým onemocněním jater (například cirhóza), nebo lidé, kteří se předávkovali acetaminofenem.
• Hypertenzní encefalopatie: jde o generalizovanou mozkovou dysfunkci způsobenou náhlým, výrazně vysokým krevním tlakem. Příznaky hypertenzní encefalopatie zahrnují bolesti hlavy, zvracení, problémy s rovnováhou a zmatenost. Zároveň při ní může docházet k záchvatům nebo krvácení v zadní části oka.
• Hypoxicko-ischemická encefalopatie: jedná se o typ difúzní mozkové dysfunkce, ke které dochází, když mozek po určitou dobu nedostává dostatek kyslíku, což může mít za následek trvalé poškození mozku.
• Metabolická encefalopatie: projevuje se nejčastěji u osob s cukrovkou, onemocněním jater, při selhání ledvin nebo v případě srdečního selhání. Dochází k ní vlivem změn vnitřního prostředí organismu, které mají na svědomí právě zmíněné nemoci.
• Infekční encefalopatie: jedná se o nejzávažnější typy encefalopatie, které vznikají v důsledku přenosných spongiformních encefalopatií (takzvané prionové choroby). Jsou charakteristické malými otvory, které dávají mozku houbovitý vzhled.
• Wernickeho encefalopatie: bývá způsobena hlavně alkoholismem a je spojena se sníženými hladinami vitaminu B, zejména thiaminu (tj. vitamin B1). Příznaky tohoto typu encefalopatie mohou zahrnovat zmatenost, ztrátu mentální bystrosti, změny vidění a problémy se svalovou koordinací.
• Uremická encefalopatie: vyskytuje se v důsledku selhání ledvin, které může způsobit nahromadění uremických toxinů v mozku. Tento typ nemoci se zpravidla léčí dialýzou nebo transplantací ledviny. [9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16]

Jaké má encefalopatie mozku příznaky?

Pokud jde o to, jaké má encefalopatie příznaky, tak se jedná o celou řadu jevů způsobených dysfunkcí mozku. Dané symptomy jsou individuální a odvíjí se od toho, o jaký typ encefalopatie se jedná a co je její příčinou. Tento druh onemocnění mění způsob, jakým pacient myslí a vnímá, proto se často stává, že působí, jako by nebyl sám sebou, a chová se jinak než obvykle. Mezi nejběžnější příznaky encefalopatie se přitom řadí:

• zmatenost a dezorientace,
• ztráta paměti,
• změny osobnosti,
• poruchy soustředění,
• ospalost,
• deprese.

Kromě uvedených obvyklých příznaků se pak v některých případech vyskytují i další symptomy, jako jsou třeba potíže s mluvením, halucinace nebo mimovolné pohyby svalů. Někdy může pacient navíc zaznamenat také potíže s polykáním nebo s dýcháním a neobvyklé nejsou ani záchvaty nebo ztráta vědomí, která může u těžké encefalopatie vyústit i v kóma.

Pakliže se u vás projeví výše uvedené příznaky, měli byste bez odkladu navštívit svého praktického lékaře nebo neurologa. Obzvláště na pozoru byste přitom měli být v případě, že u sebe nebo u někoho blízkého zaznamenáte těžkou zmatenost a/nebo těžkou dezorientaci, jelikož tyto stavy mohou značit zhoršení zdravotního stavu. [17, 18, 19, 20, 21, 22]

Diagnostika

V rámci stanovení diagnózy budou lékaře zajímat především podrobné informace o příznacích a zdravotní anamnéze nemocného. Vzhledem k tomu, že encefalopatie ovlivňuje to, jak funguje mozek, je pravděpodobné, že pacient nebude schopen na položené dotazy dobře odpovídat. V mnoha případech je proto nutné, aby potřebné údaje o jeho stavu poskytla rodina nebo jiné blízké osoby.

U pacientů, kterým hrozí opakující se encefalopatie, může pro rychlejší diagnostiku pomoci nošení speciálního zdravotního náramku s identifikačními údaji a informací o prodělané nemoci. Kromě zjišťování údajů o příznacích a anamnéze pak lékař zpravidla provede fyzikální prohlídku a v případě potřeby pacient podstoupí ještě další vyšetření, kam patří například:

• krevní obraz,
• vyšetření CT,
• magnetická rezonance,
• elektroencefalogram (EEG),
• lumbální punkce. [23, 24, 25, 26, 27]

Léčba encefalopatie

Pokud jde o to, jak se léčí encefalopatie, tak je v prvé řadě potřeba zjistit příčinu potíží a následně stanovit, o jaký konkrétní typ onemocnění se jedná. Na základě toho, co nemoc způsobilo, pak lékař pacientovi doporučí vhodnou léčbu. Každý případ proto potřebuje individuální přístup. Léčba jednotlivých typů encefalopatie tak zpravidla probíhá odlišně.

Pakliže se jedná například o následek selhání ledvin (uremická encefalopatie), zahrnuje terapie dialýzu nebo případně transplantaci. U diabetické encefalopatie se zase v rámci léčby podává pacientovi buď glukóza (při hypoglykémii), nebo inzulin (při hyperglykémii), přičemž hladina krevního cukru je přísně monitorována.

U hypertenzní encefalopatie se pak obvykle podávají léky na snížení krevní tlaku, zatímco v případě hypotenzní encefalopatie užívá pacient naopak léky, které tlak zvýší. Z uvedeného vyplývá, že klíčem k léčbě tohoto zdravotní stavu je především nutnost porozumět příčinám, které jej vyvolaly, a ty se následně pokusit odstranit.

Existuje však také jeden typ encefalopatie, který je velice obtížné nebo v některých případech nemožné vyléčit, a tím je takzvaná statická encefalopatie. Jedná se o trvalé poškození mozku, které již nelze napravit. Terapie v tomto případě probíhá formou rehabilitací, jejichž cílem je zabránění dalšího poškození a trénink těch částí mozku, které zůstaly funkční. [28, 29, 30, 31, 32, 33]

Zdroje: wikiskripta.eu, nzip.cz, stefajir.cz, my.clevelandclinic.org, medicinenet.com, healthdirect.gov.au, medicalnewstoday.com, kauveryhospital.com, webmd.com, healthline.com, verywellhealth.com, neurologiepropraxi.cz, aurorahealthcare.org