Hyperventilace bývá důsledkem silných emocí i různých onemocnění. Většinou se dá překonat bez návštěvy lékaře

Co je hyperventilace?

Hyperventilace je stav, který se projevuje zrychleným a prohloubeným dýcháním. To může způsobit narušení rovnováhy mezi vdechovaným kyslíkem a vydechovaným oxidem uhličitým, což souvisí také s řadou nepříjemných zdravotních problémů. Důvodem přitom bývají například panické či úzkostné stavy, ale i některá závažnější onemocnění nebo úrazy.

Přísun vzduchu při hyperventilaci bývá větší, než pacientův organismus v dané chvíli skutečně potřebuje. Důsledkem je pak prudký pokles hladiny oxidu uhličitého v těle (hypokapnie), zvýšení krevního pH a vznik respirační alkalózy. Zároveň dochází ke stažení cév zásobujících mozek krví, což se projevuje závratěmi, brněním prstů nebo dokonce ztrátou vědomí.

Za normálních okolností se hyperventilace objevuje jen vzácně, a to například jako reakce na nějaký silný stresový podnět (extrémní strach, úzkost a panika). Důvodem ovšem mohou být také některá onemocnění, medikamenty či užívání návykových látek. Pokud se však u pacienta hyperventilace vyskytuje často a představuje běžnou reakci na některé emoční stavy (deprese, úzkost), hovoříme o hyperventilačním syndromu. [1, 2, 3, 4, 5]

Jaké má hyperventilace příčiny?

Podle lékařů existuje řada různých faktorů, které mohou způsobit rozvoj hyperventilace, což zahrnuje hlavně emočně vypjaté situace, některá onemocnění i různá poranění. Mezi nejčastější spouštěče se přitom řadí silné emoce, jako je stres, úzkost, panika, strach a nervozita. Může jít třeba o reakci na nějakou nepříjemnou situaci nebo na nečekanou událost, ale doprovází i hysterické záchvaty.

Zrychlené dýchání si lidé běžně spojují také s panickou atakou, což je epizoda intenzivního vnitřního neklidu, úzkosti a strachu, která se může dostavit vlivem stresujících zážitků, bolestných vzpomínek nebo nepříjemných myšlenek. Důvodem může být například situace, kdy se člověk stane svědkem trestného činu, ale někdy jsou příčiny panické ataky banálnější, jako je setkání s cizí osobou či telefonát, kterého se pacient obává. 

Další příčiny hyperventilace:

• krvácení,
• silné bolesti,
• těhotenství,
• poranění v oblasti hlavy,
• srdeční problémy (infarkt myokardu, srdeční selhání),
• infekce (například zápal plic či sepse),
• plicní embolie (ucpání plicní tepny nebo některé její větve),
• astma nebo chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN),
• diabetická ketoacidóza (komplikace u pacientů s cukrovkou),
• dráždění dechového centra v mozku nádorem či zánětem,
• užívání návykových a stimulačních látek,
• předávkování léky (například kyselinou acetylsalicylovou),
• pobyt ve vyšší nadmořské výšce (nad 2500 metrů).

Hyperventilace někdy souvisí také s tím, že se pacientův organismus snaží kompenzovat stav metabolické acidózy. To vede ke zrychlenému dýchání, které by mělo z těla postupně odstranit přebytečný oxid uhličitý a zvýšit nízké pH tak, aby bylo opět v normě. Pokud to ovšem kompenzační mechanismus přežene, může se naopak objevit lehká respirační alkalóza.

S hyperventilací se lékaři častěji setkávají u žen, ale samozřejmě může potrápit také muže a výjimkou není ani hyperventilace u dětí. K tomuto jevu navíc někdy dochází cíleně, a to například u potápěčů, kteří hledají metody, jak prodloužit čas strávený pod hladinou. Krátkou cílenou hyperventilací lze totiž zvětšit interval možného zadržování dechu na několik minut. [6, 7, 8, 9, 10, 11, 12]

Jaké má hyperventilace příznaky?

Mezi hlavní projevy hyperventilace se řadí zrychlené a prohloubené dýchání, což může vést k poklesu hladiny oxidu uhličitého v těle. S tím pak obvykle souvisí i další potíže, jako je vyšší krevní pH a respirační alkalóza. Samotná hyperventilace přitom může někdy přetrvávat i po dobu 20–30 minut a mnohdy ji doprovází také další nepříjemné potíže, kam patří například:

• motání hlavy,
• sucho v ústech,
• rovnovážné potíže,
• necitlivost v prstech,
• brnění kolem úst,
• brnění rukou a nohou,
• hyperventilační křeče,
• zkroucení horních končetin,
• bušení srdce a nárůst tepové frekvence,
• bolesti na hrudi, které imitují infarkt,
• pocit tlaku či bolesti mezi lopatkami,
• pocity úzkosti, nervozity nebo napětí,
• časté zívání, říhání, škytání a vzdychání,
• ztráta vědomí (omdlévání).

Méně často se pak objevují třeba bolesti hlavy, svalové fascikulace (nedobrovolné záškuby svalů, a to hlavně na končetinách nebo v obličeji) a zrakové problémy (dvojité, rozmazané či tunelové vidění). Kromě toho je možné zaznamenat i silné pocení, plynatost nebo problémy se soustředěním a pamětí. U těchto potíží ovšem nemusí být na první pohled zřejmé, že souvisí s hyperventilací, a proto jim někteří lidé nevěnují dostatečnou pozornost. [13, 14, 15, 16, 17]

Hyperventilační syndrom

Jak už jsme zmínili výše, občasná hyperventilace může být důsledkem různých méně nebo více závažných příčin. Pokud se ovšem zrychlené a prohloubené dýchání u pacienta objevuje často, aniž by zde existovala nějaká fyzická příčina, hovoříme o hyperventilačním syndromu. Jednotlivé epizody jsou pak většinou důsledkem stresu, úzkosti nebo jiných silných emocí, ale může k nim docházet i bez zjevného důvodu.

Epizody hyperventilace mohou v tomto případě trvat několik minut, ale klidně i hodinu. Opět zde klesá hladina oxidu uhličitého v krevním řečišti, což způsobí zúžení krevních cév. To pak vede k rozvoji různých příznaků, kam patří například závratě, dušnost, bušení srdce, brnění končetin a prstů, křeče, potíže se soustředěním, sucho v ústech a podobně.

Co tento problém způsobuje, lékaři přesně nevědí. Údajně to však souvisí s reakcí fight-or-flight (bojuj, nebo uteč), kdy sympatický nervový systém aktivuje tělesné procesy, které pomáhají člověku v případě nouze. Tělo totiž potřebuje více kyslíku, aby zásobilo svaly, a proto se zrychluje dýchání. Pokud se ovšem člověk nemusí zvýšeně namáhat, rychlé dýchání se mění v hyperventilaci.

Většina pacientů trpících hyperventilačním syndromem si vůbec neuvědomuje, že je jejich dýchání abnormální, ale vnímají především doprovodné příznaky. Ty si ovšem lidé obvykle neumí správně interpretovat a odůvodnit, takže je vnímají jako něco katastrofického či nebezpečného. To může úzkostnou reakci znovu vyvolat nebo prohloubit, dýchání se opět zrychluje a celý cyklus se opakuje.

Ačkoliv se tento stav mnohdy překrývá s panickou poruchou, jedná se o dva separátní zdravotní problémy, které je potřeba rozlišovat. Panická ataka způsobuje náhlé, dočasné pocity strachu a silné fyzické reakce na běžné situace, a to bez varování. Epizody hyperventilace však mohou být reakcí na silné emoce. Zhruba polovina pacientů trpících panickou poruchou se potýká také s hyperventilačním syndromem, přičemž 25 % lidí s hyperventilačním syndromem má panickou poruchu. [18, 19, 20, 21, 22, 23]

Hyperventilační tetanie

Ve spojitosti se zrychleným a prohloubeným dýcháním lékaři někdy zmiňují také hyperventilační tetanii. Samotná tetanie pak označuje zvýšenou nervosvalovou dráždivost centrální i periferní nervové soustavy, což se projevuje pocitem vnitřního napětí, brněním prstů a jazyka, necitlivostí nebo slabostí končetin, bolestmi hlavy, ale i rozvojem tetanických křečí. [24, 25, 26, 27, 28]

Kdy vyhledat lékaře?

Přestože se v některých případech zrychlené dýchání po čase samo stabilizuje, jindy může hyperventilace představovat život ohrožující stav, který není radno podceňovat. Lékařskou pomoc se proto doporučuje vyhledat v následujících případech:

• hyperventilace se objeví poprvé – na vině může být závažný zdravotní problém, který je nutné okamžitě řešit,
• pacient má silné bolesti, trápí ho horečka nebo krvácí,
• příznaky přetrvávají i v době, kdy je pacient zcela klidný,
• hyperventilace se postupem času zhoršuje,
• pacient se neuklidnil a upadl do bezvědomí.

Pacienti, u nichž dojde k hyperventilaci, si záchrannou službu často volají sami. Důvodem mohou být změny ve vnitřním prostředí organismu, kdy se zvyšuje pH a klesá hladina vápníku v krvi, což vyvolá brnění některých částí těla. Při pokračujícím zrychleném dýchání se toto brnění postupně mění v křeče, které mohu být na první pohled poměrně dramatické.

Kromě toho může člověka zaskočit také křečovité držení horních končetin, kdy se dlaň společně s prsty zkroutí do jakési mističky. K tomu se pak běžně přidává tlak nebo přímo bolest na hrudi, což připomíná projevy infarktu myokardu. [29, 30, 31, 32, 33]

Diagnostika

Záchvat hyperventilace lékař obvykle pozná na první pohled, a to na základě zrychleného dýchání a veškerých doprovodných příznaků. Při fyzikálním vyšetření mu však může napovědět také pozitivní Chvostkův příznak, kdy se při lehkém poklepu na větvení lícního nervu na tváři (kousek před ušním boltcem) objeví záškuby horního rtu nebo jiných svalů v této oblasti.

Kromě toho se někdy provádí také EKG vyšetření a měření krevního tlaku, což pomáhá vyloučit (nebo případně potvrdit) závažnější zdravotní komplikace, jako je infarkt myokardu. Pokud by lékař provedl testování krevních plynů, byl by zde jasně patrný pokles koncentrace oxidu uhličitého, což je důsledkem jeho vydýchání z organismu. V některých případech se pak provádí i rentgen hrudníku, krevní testy nebo třeba CT vyšetření. [34, 35, 36, 37, 38]

První pomoc při hyperventilaci

Hlavní zásadou během akutního záchvatu hyperventilace je pokusit se pacienta zklidnit, aby se dýchání zpomalilo na přijatelnou úroveň a zvýšila se hladina oxidu uhličitého v krevním řečišti. Existuje přitom řada opatření, která mohou člověku pomoci takovou situaci zvládnout. První pomoc pak může vypadat následovně:

• Pokud je u záchvatu hyperventilace přítomná další osoba, měla by se pokusit pacienta uklidnit a ukázat mu, jak by měl zhluboka, pomalu dýchat. Nesmí na něj však tlačit, protože to by mohlo celou situaci ještě zhoršit. Dobré je zvolit empatický přístup, hovořit k pacientovi citlivě, uložit ho do polosedu, ujistit ho, že je všechno v pořádku, a před jakýmkoliv zásahem mu vysvětlit, co přesně se chystáte udělat.
• Když se situace nelepší, doporučuje se vzít si papírový sáček a dýchat do něj, aby se zvýšilo množství oxidu uhličitého v krvi. Potíže by se pak měly zakrátko zmírnit.
• Nemáte-li k dispozici papírový sáček, zkuste pomalu dýchat do dlaně nebo do sepnutých dlaní přiložených k ústům, kde se bude hromadit vydechovaný oxid uhličitý. Také můžete nejprve nechat vydechovaný vzduch na chvíli v ústech, nafouknou jím tváře a teprve poté ho přes sevřené rty pomalu vydechnout ven.
• Dalším způsobem, jak potlačit hyperventilaci, jestřídavé vydechování jednou a druhou nosní dírkou. Nejprve si tedy zakryjte ústa a levou nosní dírku a soustřeďte se na to, abyste vydechli pravou (nezakrytou) nosní dírkou. To pak proveďte znovu, ale tentokrát vydechujte levou nosní dírkou. Daný postup následně opakujte tak dlouho, dokud se dechová frekvence nezpomalí.
• Pomoci může také dýchání do břicha (brániční dýchání) nebo krátké zadržování dechu před každým výdechem (zhruba na 10–15 vteřin).
• V některých situacích může být prospěšná také rychlá chůze, běh nebo cvičení. Člověk by se pak měl při tomto pohybu soustředit na správné vdechování a vydechování vzduchu nosem (nikoliv ústy).

Správně poskytnutá první pomoc by měla pacientovi přinést úlevu zhruba během 5–10 minut. K uklidnění však dochází postupně a stejně tak mizí i jednotlivé zdravotní potíže. Člověk je například nejprve znovu schopný sevřít dlaň, zklidňuje se napjatý výraz v jeho obličeji, ustupují křeče končetin a přichází pozvolné uvolnění celého těla. [39, 40, 41, 42, 43]

Jak léčit hyperventilaci?

Pokud žádný z výše uvedených postupů nepomáhá nebo se potíže zhoršují, je nutné co nejrychleji vyhledat lékaře. V ideálním případě by měl samotný pacient nebo někdo z jeho okolí přivolat zdravotnickou záchrannou službu (číslo 155), což mu zajistí nejen odbornou pomoc, ale eventuálně i rychlý převoz do nemocnice.

Léčba hyperventilace pak spočívá především v podávání léků na uklidnění, kam patří například benzodiazepiny (alprazolam) či antidepresiva (tricyklická antidepresiva, inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Tyto medikamenty se však předepisují pouze v nejnutnějších případech a pacienti by je měli užívat pod lékařským dohledem, aby nedošlo ke zhoršení situace.

Také je velice důležité odhalit, co u pacienta hyperventilaci spouští. Je-li na vině nějaké onemocnění, pomoci může léčba tohoto základního zdravotního problému. Pokud jsou příčinou úzkostné pocity a stresující situace, doporučuje se konzultovat daný problém s psychologem nebo psychiatrem. Když se člověk naučí se svými pocity lépe pracovat, může to snížit četnost hyperventilačních záchvatů.

Lidem, kteří se potýkají s hyperventilačním syndromem, pak mohou pomoci i různé relaxační techniky nebo třeba akupunktura. Kromě toho se samozřejmě doporučuje zdravě se stravovat, pravidelně se hýbat a dopřát svému tělu každý den dostatečné množství spánku a odpočinku. [44, 45, 46, 47, 48]

Možnosti prevence

V některých případech samozřejmě není možné hyperventilaci zabránit (například pokud souvisí s nějakým poraněním nebo závažnějším onemocněním). Existují však opatření, která mohou pacientovi pomoci snížit riziko výskytu těchto epizod na minimum, pokud souvisí například s pocity úzkosti a jinými emočně vypjatými situacemi.

Zásadní je nejprve odhalit, co za rozvojem hyperventilace u konkrétního pacienta stojí, aby bylo možné se takovým okolnostem příště (pokud možno) vyhnout. Kromě toho se doporučuje naučit se různé relaxační a dechové techniky, kam patří například:

• meditace,
• jóga nebo tai-či,
• brániční dýchání.

Dále pak lékaři doporučují zařadit do své rutiny také pravidelný pohyb, ať už se bude jednat o každodenní procházky, nebo půjde třeba o běhání, plavání či jízdu na kole. Veškeré zdravotní problémy je nutné řešit včas se svým ošetřujícím lékařem, což může zabránit rozvoji dalších nepříjemných komplikací, které mohou zahrnovat i hyperventilaci. [49, 50, 51, 52]

Zdroje: wikiskripta.eu, cs.medlicker.com, prpom.cz, stefajir.cz, anamneza.cz, hopkinsmedicine.org, healthline.com, my.clevelandclinic.org, webmd.com, medlineplus.gov, medicalnewstoday.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov